OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 4. kapitola

14.11.2012 (13:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 2590×

                                                             4. kapitola - Pozvání

Pohled Stefana:

„Ty máš sestru, že?“ zeptal jsem se. Musím se o nich dozvědět víc! To přece není možné. Katherine je mrtvá a rozhodně se nerozdvojila!

„Ano, Teresu. A taky mám bráchu,“ řekla přívětivě mile.

Pokud i on vypadá jako Katherine, tak to bude divné…

Najednou jsem ucítil prudký závan krve, myslel jsem, že v momentu skočím po Eleně a zabiju ji.

„Ne – nezranila ses?" zakoktal jsem. Elena si opřela nohu o mírný kopeček a vyhrnula si nohavici od kalhot. Okamžitě jsem ucítil tu intenzivní vůni, málem jsem se neudržel. Cítil jsem, jak se mi prořezávají mé špičáky na povrch.

Rychle jsem se otočil, má tvář už nevypadala jako předtím.

„Au, asi jsem se musela poranit při tom pádu,“ řekla rychle. Nemohl jsem být v její blízkosti, nevydržel bych to, zatím co Elena pozorovala ranku, já se rychle vypařil.

Schoval jsem se za strom, tak, abych jí mohl pozorovat.

Elena si už uvědomila, že tam nejsem, zamračila se a rychle odešla. Když odcházela, všiml jsem si, že na zemi leží její deník.

Ona si píše deník? podivil jsem se, takže není jako Katherine, vůbec není taková.

Pohled Teresy:

Přišla jsem domů totálně rozlámaná a zničená, už dlouho jsem se tak necítila, vlastně jsem se cítila úžasně.

„Ahoj, Jenno,“ řekla jsem nahlas.

„Ahoj,“ opětovala mi pozdrav.

„Je už doma Elena?“ zeptala jsem se, když jsem si sundávala bundu.

„Přišla před chvílí, je v pokoji,“ řekla rychle.

„Díky,“ řekla jsem a hned jsem utíkala po schodech.

Vtrhla jsem do jejího pokoje.

„Kde jsi byla?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Kde bych měla být?“ podivila se.

„Já ti nevím, třeba na tréninku?“ řekla jsem rychle.

„On byl dneska trénink?“ zhrozila se Elena.

„Jo, a já tam byla bez tebe,“ řekla jsem zmučeně.

„No, já jsem dělala něco lepšího,“ řekla a usmála se.

„A co? Psala sis deník na hřbitově?“ zakroutila jsem hlavou.

„To nejdřív, ale potom jsem narazila na Stefana Salvatore,“ řekla vesele.

„Kdo je to?“ podivila jsem se.

„Pamatuješ si na toho kluka z dějepisu?“ zeptala se rychle.

„Ten fešák? Svině, ten se mi líbil, ale bylo mi hned jasné, že se mu líbíš ty,“ řekla jsem.

„Neboj, ty si určitě někoho najdeš, třeba má bráchu,“ řekla se smíchem.

„Třeba,“ přitakala jsem.

„Dnes jsem se domluvila, že půjdu s Bonnie do Grillu, jdeš s námi?“ zeptala se Elena rychle.

„Dnes večer nic nemám, tak proč ne,“ řekla jsem jasně.

„Fajn, tak za hodinu!“ řekla mile. Hned, jak to řekla, jsem odešla do svého pokoje hledat vhodný oděv. Jak dlouho už jsem tady to nedělala, nechci si to přiznat, ale chybělo mi to…

Za patnáct minut jsme měly vyjít, když někdo zazvonil.

„Jdu tam,“ zařvala jsem.

Sešla jsem rychle schody a otevřela jsem, venku stál Stefan.

„Ahoj,“ řekl mile.

„Ahoj,“ opětovala jsem pozdrav.

„Když jsme spolu byli v tom lese, tak jsi vytratila…“

„Počkej, já s tebou nebyla. To je sestřin deník,“ řekla jsem rychle.

„Ty jsi Teresa, že?“ zeptal se.

„Ano, a ty hledáš Elenu,“ řekla jsem jistě.

„Jo – jo, díky. Mimochodem, jsem Stefan Salvatore,“ představil se.

„Ségra mi o tobě říkala, byla z tebe na větvi, ale neříkej jí, že jsem ti to řekla,“ zašeptala jsem.

Na to se jenom zasmál.

„Chceš jít dál? Zavolám Elenu, ať jde dolů,“ udělala jsem milé gesto.

„Jo, proč ne,“ řekl jasně.

Vešel dovnitř vrtkavou chůzí.

„Eleno,“ zařvala jsem.

„Co je?“ zeptala se už na schodech.

Když ho uviděla, tak trochu ztuhla.

„Tak já vás tady nechám, ještě se jdu upravit,“ řekla jsem a chtěla jsem se vytratit. Elena na mě hodila trochu naštvaný výraz.

Pohled Eleny:

Byla jsem na schodech trochu ochromená, jelikož jsem nečekala, že by tam mohl být on.

„Ahoj,“ pozdravil mile.

„Ahoj,“ opětovala jsem pozdrav.

„Promiň, že jsem se tak vytratil, tam předtím,“ řekl polopatě. Zatímco se mi omlouval, jsem sešla za ním dolů.

„To je v pohodě, není ti dobře z krve, chápu to,“ řekla jsem jasně.

„A – ano,“ zakoktal se. „Tak něco… Našel jsem v tom lesíku tvůj deník, tedy myslím, že je to tvůj,“ řekl odhodlaně.

Zatajila jsem dech, on viděl můj deník!

„Neboj, nečetl jsem ho.“ Asi viděl můj pohled. „Taky bych nechtěl, aby četl ten můj,“ řekl jasně.

„Ty si píšeš deník?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Jo, vzpomínky jsou důležité…“

„Hele, nechtěl bys jít s námi do Grillu?“ zeptala jsem se rychle.

„Jo, moc rád, alespoň nebudu pořád doma,“ řekl jistě.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 4. kapitola: