OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Stvořitel - 13. kapitola

09.01.2019 (10:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1354×

Změnila jsem se v temnotu a oheň, stala jsem se tím vším ve víru vzteku. Magie mě nesla za srdcem, za druhou polovinou mé duše.  

„Zatraceně!” 

Tařin výkřik mě zastihl těsně před tím, než se mé tělo, rozložené v molekuly, vzneslo k obloze. Letěla jsem rychle, nespoutaně, až hory vystřídala města, a nakonec jsem se ocitla nad vyprahlou plání.  

Z výšky jsem se dívala na armádu Lovců, jak stojí bok po boku a před nimi... Rafael! Jeho zlatý štít se lámal a praskal, protože na něj z druhé strany dorážela nestvůra. Musela to být předloha pro lidské noční můry... Ta bytost měla nechutně popelovou tvář, posešívanou a znetvořenou, cenila shnilé zuby a oči se zdály krvavě rudé.  

Zrovna zvedla ruku k dalšímu úderu a já věděla, že bude poslední. Rafael víc nevydrží. Nestvůra ustoupila, aby se na poslední výpad rozběhla, a to byla moje chvíle.  

Přenesla jsem se těsně před Rafaelův štít a při dopadu mě náraz srazil na jedno koleno. Opřela jsem se o dlaně a zvedla hlavu, abych se tomu monstru zadívala do tváře.  

Slyšela jsem udivené výdechy, které se za mnou nesly z našich řad, a snažila se je nevnímat. Soustředila jsem se jenom na bytost, která na mě upírala pohled a potom si olízla rty.  

„Maso rhynan jsem ještě neměl,” řekl nechutně hrubým hlasem a mlaskl. „Nakrmte se královnou stínů, přátelé!” Jeho výkřik byl určený podobným stvořením, která měl za zády.  

Vzduch z obou stran se zavlnil a já si dovolila jeden pohled stranou. Tara a Jason, spolu s... Vedle daikons stáli muži odění do černé kůže a vztekle cenili zuby s prodlouženými špičáky.  

Zároveň jsem taky poprvé pořádně uviděla Rafaela. Ležel v prachu země a ošklivě krvácel z potrhaného břicha. Všechno se ve mně sevřelo, ale nebyl čas na nic. Pokud jsem ho měla zachránit, musela jsem bojovat jedinou zbraní, kterou jsem měla.  

Zvedla jsem se z kleku a studený vítr mi rozpletl cop, aby mi vlasy rozvlál kolem hlavy. Byla jsem si jistá, že jejich světlá barva působí na tomhle místě nepatřičně.  

„Jestlipak je tvoje krev stejně opojná jako krev tvého druha?” zeptala se nestvůra.  

Dívala jsem se, jak si olízl prsty zakončené drápy. Na jejich konečcích měl krev, a když se mu dostala na jazyk, slastně zavřel oči.  

Něco v mém středu se nahromadilo, bobtnalo a chtělo vypustit. Zaťala jsem zuby a sáhla přes naše pouto k Rafaelovi. Žil... Ale byl na pokraji sil.  

Vítr utichl, jeho skučení zesláblo, až docela vymizelo. Stejně jako ptáci nad našimi hlavami přestali vytrvale vřískat. Země se ponořila do klidu v předzvěsti něčeho většího.  

Soustředila jsem se na rudé duhovky a odsunula stranou strach, který mi svíral útroby. Nadechla jsem se... Jednou, dvakrát a... 

Vyrazila ze mě obrovská vlna modrého ohně. Vrhla se z mého těla na nepřátele, kteří křičeli. Plání se přehnal pach spáleného masa, bolestivé vytí a syčení rozžhaveného ohně. Znělo mi to jako rajská hudba.  

Když oheň vyhasl, řady nepřítele prořídly a spousta z nich nebyla na první pohled schopna boje. Usmála jsem se a všimla si, že jejich velitel má popálený znetvořený obličej.  

„A teď já,” ušklíbla se ta věc.  

Vztáhl ruce a z konečků prstů se mu začaly plížit stíny. Napodobila jsem jeho postoj, jenom jsem mířila dlaněmi ven. Zlatý štít nekompromisně uzavřel všechny naše lidi před okolním světem a ani se nezachvěl, když do něj stíny poprvé narazily. Druhý náraz jím zakolísal a při tom třetím se otřásla každá kost v mém těle.  

„Taro?” procedila jsem skrz zuby.  

„Jsem vedle tebe, Layen.” Lehký dotek ruky na mém rameni mě o tom ujistil.  

„Řekni svým mužům, až nepoužívají zuby. Jejich krev je možná toxická,” rozkázala jsem. „Ty a Jason poběžíte každý z jedné strany, uvězníme je v kleci, jasné? Jason použije led a ty a já oheň. Musíte být připraveni, dlouho ten štít neudržím.” 

„Layen,” zavrtěla hlavou. „Nemám svou magii a ta Jasonova je omezená.” 

„Až spustím štít, uvolním ji,” řekla jsem přesvědčeně.  

Dokážu to. Dokážu v jedné vteřině povolit štít a v další uvolnit pouta jejich moci. Protože pokud to neudělám, všichni tady zemřeme.  

„Slyšela jsi mě?!” zvýšila jsem hlas. „Půjdeš zprava a Jason zleva, já si vezmu střed. Nikdo se do toho nebude plést, dokud jich co nejvíc neusmažíme.”  

„Nemůžu tě tam pustit, Layen,” stáhla se Tara o krok dozadu. „Máš jenom svoji magii, nikdy jsi nedržela v ruce zbraň. Půjdu především po tobě.”  

„To byl rozkaz!” vybuchla jsem.  

Tara sveřepě sevřela čelisti a v tu chvíli k ní přešel ten nádherný upír, kterého jsem s ní viděla i poprvé. Přejel jí dlaní po zádech a podíval se na mě.  

„Budu jí stát za zády, kamkoliv se pohne. Já budu její dýkou,” prohlásil klidně.  

Tara se trochu uklidnila, ale přesto jsem na ní viděla, že se jí to nelíbí. Další náraz stínů mě přinutil o krok couvnout.  

„Kde je Valerie?” zeptala jsem se nikoho a všech.  

Nastalo ticho, nikdo se neměl k tomu, aby mi odpověděl, a nakonec to nebylo ani potřeba. Jmenovaná se prodrala zástupem Lovců, aby přede mě předstoupila.  

Měla vlasy svázané do pevného, vysokého ohonu a byla po zuby ozbrojená. Neohroženě čelila mému pohledu a viděla jsem, jak se připravuje na útok.  

Klesla jsem na kolena vedle Rafaela a odrhnula mu propocené vlasy z tváře. Byl bledý a rty mu začínaly modrat. Krev na jeho břiše se sice srážela, ale rána se nehojila dost rychle.  

„Vezmeš Rafaela do bezpečí,” oznámila jsem jí, aniž bych odvrátila pohled od svého druha.  

„Za tohle mě zabije... Pokud ho odnesu a nechám tě tady, popraví mě.” Dostalo se mi odpovědi.  

„Pokud ho nedostaneš do bezpečí a neudržíš na živu, než přijdu, zabiju tě já. Teď a tady,” otočila jsem se k ní.  

Valerie zamrkala a několikrát na prázdno polkla. „Proč já?”  

„Protože ho miluješ.... A to je důvod, který z tebe dělá nejlepšího strážce. Půjdeš pro něj třeba do pekla,” pohladila jsem Rafaela znovu po tváři.  

Nastalo krátké ticho, než ho Valerie znovu porušila. „Ty už ses kvůli němu v pekle ocitla, Layen.”  

Nebyla to věta vyřčená ve zlosti. Jejími slovy prosákl obdiv spojený s hořkou hrůzou. Políbila jsem Rafaela na rty a stiskla víčka k sobě. Přes hradbu řas se přehoupla jediná osamělá slza.  

„Vrátím se k tobě... Přísahám,” zašeptala jsem mu do úst.  

„Běž,” rozkázala jsem Lovkyni. „A, Valerie? Ručíš mi za něj vlastní hlavou. Až vás najdu, bude dýchat.”  

Valerie se mi podívala do tváře, a potom mi pevně stiskla rameno. „Spolehni se... Rhynan.”  

Potom si dřepla vedle ochablého těla jejího krále, dotkla se ho a zmizeli spolu ve víru temnoty.  

Setřásla jsem ze sebe všechny rozjitřené pocity a otočila se k vojsku, které přede mnou stálo. Lovci bok po boku ozbrojeni po zuby. Vířila kolem nich aura magie a užuž se zdálo, že ji uvolní.  

Před nimi se táhla linie tvořená upíry. Obrovští muži obklopovali Taru jako jednu ze svých. Byla věrna dvěma rasám a vybrala si bojovat za jednu pomocí druhé. Jason stál stranou a jeho černé oči postrádaly jakýkoliv cit. Muž, kterého si vybrala má sestra, byl prázdnou studnou plnou smrtící zlosti.  

„Nevím, jak bojovat!” začala jsem hlasitě, aby mě slyšeli všichni. „Nikdy jsem nestála proti nepříteli, nikdy jsem nebyla součástí vašeho světa! Ale jsem vaše rhynan a přísahám, že budu bojovat a krvácet po vašem boku!”  

Dýky a meče zařinčely, kov o kov. Z desítek hrdel se vznesl bojový křik a dupot nohou rozvlnil zemi.  

Postavila jsem se čelem k nepříteli právě ve chvíli, kdy prolomili první kus štítu. Naposledy jsem se podívala na Jasona s Tarou, a když oba kývli, spustila jsem ochrannou bariéru, abych v té chvíli vyslala magii k ohnivým okovům, jež věznily Taru a Jasona.  

Zámek bez odporu povolil, jako by poznal, kdo mu to rozkázal a vypustil oheň spolu s ledem na svobodu. Rozběhla jsem se plnou rychlostí kupředu a vnímala dvě rozmazané šmouhy, které mi běžely po boku. Jedna zářila ohnivě rudou barvou a druhá se zdála bělejší než všechen led světa. A přímo za svými zády jsem vnímala upíří pach. Rhage plnil svůj slib.... Byla jsem obklopena ze všech stran bojovníky, kteří přísahali mě chránit. A já doufala, že zvládnu ochránit především je. 

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Stvořitel - 13. kapitola: