OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Rubínová lampa 25. kapitola

20.02.2017 (10:00) • Inugirl • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1409×

Kapitola 25

Noční překvapení

Rose se nechala vyprovodit ven do noci, však už nebyla tak unavená jako předtím a hra ji docela probudila. Zdálo se jí to, nebo to bylo poprvé, kdy se s Jafarem bavili a nehádali se? Žádné vyhrožování, strach o svůj život, žádné narážky a podezřívání. Bylo to uvolňující a jí se líbil jeho zájem a soustředění. Už se těšila, až si s ním příští večer zahraje osobně.

A pokud se jí to povede, i vyhraje!

Jak tam tak předtím seděla, nejednou se přistihla, že ho pozoruje, když přemýšlí nad dalším tahem, jak se mu lesknou jeho mandlové oči a lehce zvlní rty, když konečně vymyslí tah, který je hodný jeho génia.

Na konci dnešní partie s Yagem jí dal s sebou dokonce celou tu dřevěnou desku a ozdobný pytlík, ve kterém byly figury uschované. Jeho důvěra v to, že je neztratí, se jí zamlouvala a potěšila. A to už byl přeci úspěch, přihlédneme-li k tomu, jak byl na vše přehnaně opatrný.

Jafar předal znovu zahalenou Rose Bahadurovi čekajícímu venku a ten ji zase doprovodil do jejího malého stanu, kde opatrně uschovala svůj malý poklad.

Škoda, že jen Yago zůstal v Jafarově stanu na bidýlku spát.

Co ale teď? ptala se sama sebe, když si dřepla na lůžko, sestávajícího se z barevných silných dek překrytých ještě nějakou zvířecí kůží, aby jí od země nebyla zima.

Když vykoukla ven škvírkou v té plachtě, která se nazývala stanem, viděla sedět stráže u dvou ohňů, jak drží hlídku. Byly tam tři a nejspíše se bavily nějakými sprostými historkami podle toho ušklíbání a smíchu. Ostatní zřejmě spaly, aby se pak za nějakou dobu vystřídaly na hlídce.

S těmi neurvalci si rozhodně povídat nebude, usoudila Rose. Či spíše oni by si nepovídali s ní, žena tu byla přeci jen jako kus masa.

Rose si tedy povzdechla, nadzvedla celtu a vylezla druhou stranou, aby ji nikdo neviděl.

Nějaké varování hodila za hlavu.

Měla štěstí, v těch černých hadrech perfektně splynula s tmou a okolím, i když měsíc krásně svítil a zaléval písečné duhy mléčným třpytem, jako by tam byl sníh. Bylo to krásné a Rose se nemohla vynadívat, k tomu to ševelení palem a klid...

Tedy, o klidu nemohla být řeč, protože princ si nejspíše ve svém obřím stanu udělal diskotéku.

Až k ní na tu vzdálenost doléhala zvučná melodická hudba tamburín a bubínků. Tak ráda by si zatancovala, když si vzpomněla, že si doma kdykoliv mohla pustit nějaké CD a zatancovat si, vyblbnout se, vybít všechnu energii a pobavit se, vlezla na ni melancholie a držela se jí zuby nehty jako nepříjemná bleška. Tady byla zábava jen pro muže a ženy se staraly jen o ty uřvané uzlíčky.

Vážně nespravedlivé.

Jafar se teď určitě královsky baví, zatímco se kolem něho promenádují polonahé tanečnice a po jednom odkládají své závoje, dokud na sobě nemají nic, a pak...

Tváře jí začaly hořet a krev se jí pěnila nad představou těch orgií.

Nežárlí, rozhodně to není žárlivost. Proč taky? Ne, kdepak. A na něj už vůbec ne. Zatnula nehty do dlaně, až to bolelo. Co to s ní, sakra, je?

Pohoršeně si sama nad sebou odfrkla. Jafar je samolibý, arogantní nafoukanec, vůbec ne její typ. Rose měla ráda kluky s plavými vlasy a modrýma očima, typické dívčí idoly, a ne snědé tmavovlasé zamračené chlapy, kteří dokázali jen podezřívat všechny kolem sebe.

Ale přesto jí to nedalo a ona se obloukem přiblížila k princově béžovému stanu, ale slyšela jen zvuky smíchu, chichotání a hudby.

Uzavřená společnost VIP, pochybovala, že její výsost přizve i nějakého toho obchodníka nebo cestovatele, kteří se v oáza také zastavili.

Přikrčila se, ale po chvíli začala zívat. Asi byl čas jít zpátky.

Tady stejně nic nepochytí, a pokud Jafar skončí v náručí nějaké egyptské krásky nebo krásek, co na tom.

Prsty se jí opět jako hádci zkroutily do pěstiček, ale odplížila se do svého ponurého stanu jako dračice do jeskyně.

Dřepla si na lůžko a znovu zívla. Náhle jí však něco přeběhlo po ruce, v tom šeru samozřejmě nic neviděla, ale začala ječet, jako by ji do těla bodaly jehly, a vyřítila se ze stanu jako střela z ponorky.

Byla vyděšená, co to asi mohlo být. Vyběhla, div nezakopla o svoje nohy, a hnala se jako přízrak k ohňům. Jafarovi vojáci ukončili hovor a překvapeně se na ni otočili. Neobtěžovali se ani vstát!

Rose doběhla k Bahadurovi a div mu neskočila na záda.

„Co je, ženská?" zeptal se pochybovačně. „Chtěl tě někdo znásilnit?"

Rose ho probodla naštvaným pohledem a začala vyjeveně rozhazovat rukama. „Tam, ve stanu... něco tam je, lezlo to po mně, fuj!"

Hlídka se začala potutelně šklebit. „Běž, Bahadure, dáma potřebuje pomoct, než vzbudí celý tábor," vilně na něho kývali hlavami.

Hromotluk věnoval Rose jeden pohled, ale ta se stále ohlížela ke stanu, a tak vstal. Vzal z ohně jedno tenké hořící poleno, aby měl světlo, a šel s ní.

„Podrž to a nepodpal stan," poručil jí a sám se přikrčil a vlezl dovnitř. O pár vteřin vylezl a mezi palcem a ukazováčkem držel tenký ocásek malého štíra, který se bezmocně kroutil a snažil se jeho prsty stisknout v klepítkách.

Rose se stáhla a vytřeštila oči.

„To je štír? To ta potvora může vlézt i dovnitř? Co je tohle za pekelný místo? Že já nezůstala raději v paláci!"

Bahadur štíra zvedl výš, ten drobek byl menší než její dlaň. „Tenhle v sobě nemá jed, je neškodný, nemusíš se bát, zdržují se poblíž vody, je normální, že je právě tady," ubezpečil ji.

To ji mělo jako uklidnit? Tak to ani omylem.

„Co? To jako vážně?" Rose se otřásla odporem při představě, že jí tahle havěť vleze do vlasů nebo ji bude okusovat palce u nohou, málem z toho vyletěla z kůže. „Ne, tam se nevrátím," ukazovala ke vchodu. Bahadur zatím štíra klidně zahodil někam za stan, jako by to byl drobeček od večeře. „Oh bože, ono se to vrací!" vyhrkla Rose na pokraji zhroucení, když viděla, jak se to zvíře pouště pohybovalo ve stínu, hned upustila provizorní pochodeň do písku a drápala se Bahadurovi na záda jako malá opička.

„Dost," strhl ji ze sebe a držel za předloktí, „když nechceš být ve stanu, budeš se mnou držet hlídku," řekl prostě, a tak souhlasila, s ním se jí nic nestane.

Oba dva došli k ohni a posadili se k ostatním.

Vojáci na ni během hovoru zvědavě pokukovali, ale pak už ji ani nevnímali, protože Rose nepromluvila jediné slovo a raději dělala, že tam není.

Radši bude tady a zesměšňována, než být ve stanu s těmi bestiemi.

Minuty ubíhaly, a jak hleděla upřeně do ohně, znovu se jí zmocnila únava a nakonec jí hlava padla na Bahadurovo svalnaté rameno a ona usnula. Probudil ji až čirý ruch ráno, kdy se osazenstvo jednotlivě připravovalo k ranní modlitbě.

Raději se proto ztratila, aby nikdo neviděl, že se nemodlí, k její smůle by jí za to byli schopni třeba i dát dvacet ran, u muslimů nikdy nikdo nevěděl, na čem je.

Rose si připadala hrozně a nevyspale, měla pocit, že je pod tím hábitem rozcuchaná a má zarudlé oči s kruhy pod nimi jako panda. Možná že to tak bylo, protože když šla k jezírku, několik lidí se jí evidentně leklo a pospíšilo si do tábora.

To jí na náladě moc nepřidalo.

Jakmile tam došla, viděla, jak se tam sklání další černá postava. Zlatá hůl byla položená v písku vedle a lehce se třpytila, zatímco si Jafar nabíral do dlaní křišťálovou vodu a oplachoval si tvář.

„Zdravím tě, Rose," odvětil svým obvyklým povzneseným tónem, aniž by se otočil. Dívka došla vedle něho a také si klekla koleny do písku. 

„Ehhh..." zamručela jako medvěd. Otrávené vydechnutí bylo vše, na co se vzmohla.

Jafar se zamračil, podíval se vedle sebe a udělal to, co ostatní, nepatrně sebou trhl a zarytě mlčel, zatímco ji jeho oči pozorně zkoumaly.

„Co se ti stalo, nespala jsi?" podivil se a Rosina tvář se k němu pomalu otočila jako v hororu.

Proč, sakra, musel vypadat pořád stejně dobře? Jafarova opálená přísná tvář byla hladká, dokonale symetrická a bez kazu, oči i po ránu měl bystré, a vůbec vypadal, jako by nejméně týden odpočíval v nějakých řeckých lázních.

„Spala," nakrčila v odpověď koutek úst.

Kdoví proč Jafarovi vyvstal pod tím turbanem zcela jiný obrázek, proč mohla být Rose takhle zničená, a to pomyšlení se mu neskutečně příčilo.

Žena vedle něho už mu nevěnovala pozornost a chtěla smočit ruce ve vodě, ale on ji chytil pohotově za zápěstí a donutil ji se na něho znovu podívat.

Vezírovy prsty jako by se snažily nechat otisk na její kůži.

„Kdo?" zeptal se. „Kdo to byl?"

„Co? Kdo byl co?" zamručela Rose nechápavě.

Jafar nespokojeně mlaskl jazykem o patro a pohled řezavý jako dýky ji probodával. „S kým si byla včera v noci?"

„No, s Bahadurem, toho jsi přeci poslal, aby na mě dával pozor," vytrhla mu svou ruku, div nezahučela do jezírka, „co to s tebou dnes je?" kroutila hlavou a napila se vody.

Jafar zaskřípal zuby. Ženy jsou opravdu nevyzpytatelné a on je stále znovu podceňoval. Jen je člověk spustí z očí...

Náhle bylo vedle Rose prázdno.

Když se otočila, viděla vzdalující se černou postavu s vlajícím pláštěm, jak si to rázným krokem namířila k tábořišti a svým mužům.

Rose jen nechápavě kroutila hlavou, co to do něho zase vjelo.

Když se vrátila, Bahadur s Jafarem o čemsi horlivě rozmlouval. Nevěděla, o čem se baví, ale ten chudák svému vezírovi barvitě vysvětloval, co se v noci stalo.

Dál už ani s jedním nepromluvila, dostala svůj příděl snídaně a hned nato musela zalézt zpátky do své ptačí budky, ale naštěstí si tam dala ty barevné přehozy, na kterých měla původně spát, aby ji netlačila tvrdá prkna. Nejdřív je ale pořádně vyklepala, aby se ujistila, že tam není nějaký nevítaný host. Poté ještě dávala bedlivý pozor na šachovnici a figury, které si tam také uschovala.

Dneska bude moci s Jafarem hrát, včera jí to s Yagem předvedl a dnes mu ona ukáže, kdo je tady mistr. Blondýnka si chtěla promyslet nějaké tahy dopředu, ale jakmile se nosítka zvedla a karavana se vydala na cestu, tvrdě usnula jako špalek.

*****************************************************************

Celé dopoledne se cesta líně vlekla a Ramses i Jafar ospale mlčeli z prožité noci. Stráže, které přes noc držely hlídku, jely na několika velbloudech místo koní, což jim umožnilo se vyspat, než dorazí do další zastávky.

Jediný, kdo nebyl ospalý, byl Yago. Nervózně poletoval sem tam jako sup a vracel se Jafarovi na rameno. Pak zase zaletěl k modré budce, kterou nesli čtyři svalnatí muži, a zaklepal zobákem na dvířka. Nedočkal se však žádné odpovědi, tak se vrátil k Jafarovi.

„Tahle holka je hrrrozně náladová!“ začal ara. „Že prrrý není prrravda, že se se mnou nebavííí!“ Jafar mlčel. „Já už to nevydrrržím. Prrroč nemůžeme rrroztáhnout křídla a plachtit po větrrru? To bychom byli v Egyptě na té hostině ještě před večeřííí.“

„Jestli sis toho nevšiml, lidé křídla nemají, Yago,“ probral se Jafar. „A přepravit tolik lidí rychle by bylo příliš nákladné. Potřeboval bys alespoň pětkrát tolik koní, než jich v Agrabah vůbec je, a dalších deset jen na žrádlo a náklad.“

„Takhle mi dřív stááářím vypadá všechno peřííí!“ stěžoval si Yago.

„Uklidni se. Podle knih máš většinu života ještě před sebou,“ oponoval Jafar. „A třeba v Egyptě potkáš samičku svého druhu, která ti snese vejce.“

„Snese vejce a nechá si ho prrro jiného. A já se vrrrátím do Agrrrabah a možná se o tom ani nedozvííím... To je k vzteku,“ prohlásil Yago a obletěl Jafara kolem hlavy. Pak dostal nápad, tak mu znovu sednul k uchu. „A Jafarre, nekoupil bys mi tam samičku? Nějakou hezkou, mladou, plodnou, ani by nemusela být tak chytrrrá jako já.“

„To by určitě nebyla, vždyť i ty jsi chytrý jen díky kouzlu,“ řekl stoicky Jafar.

„Ale koupil bys ji prrro mě, že?“ naléhal Yago.

Jafar opět mlčel. Nechtěl Yaga výslovně odmítnout, ale vůbec se mu nezamlouvalo, že by měl jeho papoušek zbytek života strávit se samicí, víc mu vyhovoval takový, jaký teď byl - osamělý, pokořený a na něm závislý.

*****************************************************************

Když se Rose v šeré kabince probudila, bylo už po poledni, ale ona si myslela, že je teprve ráno, jako by spala sotva hodinu. Deka byla příjemná a hlavně se tu neměla čeho bát.

Protáhla se a nachystala na volný kousek podlahy šachovnici. Pak na ni rozložila figurky a přemýšlela.

Rose byla po vyspání plná energie a přemýšlela nad vším možným, a hlavně tím, jak večer porazí Jafara v té jednoduché hře, ale jak se tak dívala na rozložené figury na šachovnici, která byla rozdělena na bílé a černé pole, uvědomila si, že je tam až přespříliš možných tahů, kterými ji může porazit.

Přeci jen, nehrála tak vážně jako on, a těch několik partií, které ve svém životě hrála, nestály za nic. Nyní ale bude mít dobrého pozorného hráče, který nerad prohrává a nic jí nedá zadarmo. A to byla výzva. Ano, porazit jeho dokonalé ego.

Ona taky nerada prohrávala, to bude bitva, už se na to těšila. Navíc Rose hrálo do karet to, že ona bude odpočatá, a Jafar, který jede na koni, ne. Tím se trochu síly vyrovnají. Zazubila se nad tím, přesouvala figurky po poli a po každém tahu zase šachovnici otočila a hrála za spoluhráče.

Jakmile však karavana zastavila na oběd a otroci její nosítka hodili na zem, nadskočila a figury se rozházely.

Nemusela však ani vylézat ven, protože se dvířka sama otevřela a dovnitř jí byl strčen talíř s masem a pár kousků ovoce. Ten démon nejspíše chtěl, aby vůbec nevystrčila nos. Ale budiž, Jafare, nechtěla více potíží, než je nutné, a zbytečně na sebe upozorňovat. Bude jíst uvnitř. Fajn!

Alespoň na protest nechala dvířka otevřená, aby se dívala, co je venku.

Jejich karavana sesedla ze zvířat a seskupila se kolem tří kotlů, ve kterém se vařilo a bublalo maso, a na široké desce tři ženy dělaly placky, a že se musely ohánět pro takový hladový regiment.

Rose musela uznat, že to skopové je opravdu dobré, pokud to tedy nebylo nějaké maso z ještěrky, leguána nebo hada, kterého někdo ulovil cestou.

Jakmile však viděl Yago otevřená dvířka nosítek, tak se vznesl do vzduchu, opustil vezírovo rameno a přistál před Rose v příjemném stínu, div jí nepřistál v talíři.

„Jestli v tom omočíš zobák, tak to na tebe vyklopím," varovala ho.

„Ale jsou v tom oříííšky," poznamenal vzrušeně, „já je vidím."

Rose překvapeně vzala lžíci a zakroužila v misce, a skutečně, vedle masa se tam plavilo i kešu jako malé lodičky. To si nechala líbit, vzdáleně jí to připomínalo ostřejší čínu. Yago na ní dělal psí oči.

„Ne, nedám ti, budeš rozmazlenej, tobě určitě už Jafar příděl dal, nemám pravdu?" zaprotestovala a zahrozila mu lžící.

„Prosííím, Rooose," naklonil hlavu na stranu a vyvalil bulvu, jak to papouškové umí.

Rozhodně zakroutila hlavou. „Ne, a navíc je to stejně omatlané v omáčce."

„Pořááád lepší než nic," nevybíravě mávl křídly a pak je elegantně složil zpátky na šarlatová záda.

Rose se nad ním slitovala a se zamručením vylovila prstem ve svém obědě jeden oříšek, olízla ho, aby na něm nebyla omáčka, a nabídla mu ho. Ara natáhl nožku a sevřel drápky kolem té dobroty.

„A to si říkáš vezírův miláček," pronesla ironicky k tomu žebrákovi, ale Yagovi to bylo jedno. Slupnul kešu jako malinu a pak si všiml šachovnice a poházených figurek z toho, jak otroci hodili nosítka od písku a tím se figurky rozkutálely po celém prostoru.

Opatrně vzal do zobáku černého koně, protože jinak by mu Jafar sám utrhl hlavu, kdyby je okloval a byly ve dřevě rýhy a promáčkliny. Poté docapkal k dřevěné desce a umístil ho správně na tmavé políčko, kam patřil. Pomalu takhle pokračoval a hledal v záhybech jejího ležení další a další figury, dokud nebyla celá šachovnice postavena.

Rose to zaujalo a opřela se zády o jednu stranu tardisu, aby ho mohla při jídle pozorovat.

„Už dlouho s Jafarem hraješ?" zeptala se.

„Krrrromě mluvení to byla první věc, kterou mě naučil, vlastně já a ta dřřřevěná věc s ješšště menšími dřřřevěnými věcmi bylo všechno, co kdysi Jafffar měl. Divím se, že ti to vůbec půjčil."

Rose překvapeně zamrkala a polkla.

„Měl jenom toto? To toho moc neměl, ale ty vystačíš za celý poklad," uculila se potutelně.

„Než potkal Yadiru, neměl nic jen sám sebe, tak mi to kdysi říííkal. Byl to kluk jako kažžždý jiný, pouliččční krysa z města. Bez otce, bez matky."

Něco takového Rose už předtím zaslechla, ale bylo těžké si někoho Jafarova ražení představit, jak utíká před strážemi kvůli kousku ukradeného ovoce. To ale nebylo to, co ji na Yagově vyprávění zaujalo.

„Kdo je Yadira? Nikdy jste se o ní nezmínili," vyhrkla s plnou pusou.

„Hrooozná ženská, čarodějnice, nesnášel jsem ji. Pořád něco chtěla, byla zlááá, a když se jí něco nelíbilo, trhala mi peřííí. Vybrala si Jafara za svého učně, to je celý," postěžoval si ara a peří se mu při té vzpomínce naježilo a zase slehlo.

„Takže ho učila žena? Asi v něm viděla talent."

„Joo, pěknááá zmije, než se jí Jafar zbavil, jinak bych byl úúúplně bez peřřří," zakrákal Yago a obešel šachovnici na druhou stranu.

„Tak počkej," zakuckala se Rose. „To chceš říct, že ji zabil? To není moc hezké, když se zbavíš svého učitele," vybavily se jí Hvězdné války, kdy sithský učedník zabil svého mistra, aby se jím sám stal, že by byl Jafar TEMNÝ JEDI? Blbost, jo, žádný světelný meč nemá, a i kdyby, do lorda Vadera má ještě daleko. „Proč by to vlastně Jafar dělal? Nebyl jí vděčný za to, že už nemusí být na ulici?" Něco jí tu pořád nesedělo.

„Jo, jo, jasněěě, než jsme se s Jafarem poznali, všiml si ho jeden lékárník, u kterého se učil, než ho zahlédla ona. Byl s ní několik let a naučila ho lecčemu, to mi věřřř, ale když začal být lepšííí, chtěla se ho zbavit. Yarrrida nesnesla, aby byl v Agrrrabah někdo lepší než ona."

„To by dávalo smysl," zamumlala Rose proti lžíci, ženy dokázaly být žárlivé, pravda. „Takže ji zabil, co? Spravedlnost je slepá."

„Nooo, ne tak docela, on ji zaklel, a to je horšííí než smrt, její vlastní medicííína," promluvil Yago, ale díval se na figury a jen tak s nimi rozpačitě šoupal sem a tam, jako by neměl čisté svědomí, že tajemství jejich života někomu jen tak trousí, a Rose si toho cenila. To, že jí sám tohle řekl, muselo znamenat, že jí věří.

„A co udělal? Proměnil ji v sochu? Koberec? Písek? Mucholapku?"

„Co tě nemá, něco tak lehkééého by vymyslelo i dííítě," zasmál se.

„Dobrá, nechám se podat," mávla volnou rukou do prostoru, stejně by to asi neuhodla, Jafar byl rafinovaný, muselo to být něco zvláštního.

„Dáš mi za to další ořřříšek?" vydíral ji ten pták. Přikývla. „Zaklel ji do tééé zlaté hole, kterou s sebou nosí."

Rose vykulila oči, tohle by ji nikdy nenapadlo. „CO?" vyhrkla, natáhla se, chytila Yaga za ocasní pera a přitáhla si ho k sobě.

„No vááážně, nelžu, ať mě hadi sežžžerou i se zobákem, jestli kecám," přísahal.

„Takže ti mám věřit, že ona je nějakým způsobem ta zlatá hůl? Zní to divně."

„Je to zdroj Jafarovy síly, teda krrromě té, kterou má on sám. Je dobrrré mít nějakou rezervu jako záchranný člun."

Tak proto jí ta hůl byla nepříjemná, kdykoliv se na ni podívala. Brrr...

Ten rubínový pohled byl děsivý, o tom žádná, a když už viděla, že se umí proměnit v tu obrovskou krvelačnou kobru... Musela být pěkně naštvaná. Vlastně je zázrak, že je po tom všem pořád naživu, oddechla si Rose.

Yago pak usoudil, že jí řekl až dost, a raději si začal stěžovat na Ramsese, a to nebralo konce. Soucítila s ním.

Nakonec si k nim pro misku přišel Bahadur, zeptal se jí, jak se cítí, a nakonec vyrazili.

„Nechtěl by sis zahrát jinou hru, Yago? Šachy už znáš. Něco jsem za tu dobu vymyslela, chceš si to poslechnout?" navrhla Rose a snažila se tomu ptačímu mozečku nenápadně vnuknout narážku na dámu.

„Tys něco vymyslela? Já myslel, že tu celou dobu chrníííš," posmíval se jí.

„Potřebovala jsem si po té hrozné noci odpočinout, a vůbec, nejsi moje chůva," dloubla do ary prstem, ten se sám svalil na zem na záda a nožky vystrčil vzhůru, jako by se vzdával.

Dál už ho přesvědčit nebylo tak těžké.

Pozorně si poslechl pravidla dámy a usoudil, že je to lehčí než šachy, a to se mu zamlouvalo, i když se jí snažil ještě přesvědčit, aby pravidla ještě pozměnili.

„Dáma? Co je to za hloupý nááázev? Co třřřeba král, to už zní vznešeně," namítal Yago, který byl se svým názvem patřičně nespokojen.

„Pro mě za mě to můžeme pojmenovat král. Tak to zkusíme?"

Jenže hrát s Yagem nebylo nic lehkého, zatímco u Jafara by si nic nedovolil, jí se snažil všemožně odpoutat pozornost, zmást ji jako kouzelník, který převádí nějaký trik, oblbnout a nenápadně obcházet pravidla tak, jak se mu to hodilo. Rose si musela dávat zatracený pozor, aby něco nepřehlédla.

„Ty podvádíš, ty ptáku!" obvinila ho, když natáhl svou nožku a postrčil pěšce rovnou přes dvě pole až k ní, aby ho vyměnil za šáha.

„Ah, já si nevšiml, neumím počííítat," hájil se Yago a Rose si ho pochybovačně změřila a zasmála se. Lhář.

„Tak ty neumíš číst ani počítat, ale podvádět jo? Už vím, proč si tě tak Jafar vydržuje," dobírala si ho a sama udělala další tah a vzala Yagovi figurku.

Ara se načepýřil. „Alespoň jsem hezčí než ty."

Super, teď se budou předhánět v tom, kdo je lepší špeh.

„A já mám něco, co ty nemáš," nadzvedla Rose lišácky obočí.

Yago to ale pochopil úplně jinak. „Ženskýýý pod hábitama už jsem viděl. Není o co stát."

Rose se trochu začervenala a rozesmála se, div jí netekly slzy nad tím, jak to Yago vidí z jiného pohledu a jako pták to nemůže pochopit. „Co ty o tom víš, Yago."

„Já nic, ale Jafarrr jednou říkal, že s těmi velkými věcmi nahoře, co mi připomínají pomeranče vypadáš, jinak než ostatní, já nevííím, kdybys měla křííídla, asi by jsi nevzlítla."

Rose zrudla ještě víc a podívala se na svá větší ňadra, která se krásně tísnila v korálkové podprsence, no, byla daleko větší než žen, které tu zatím viděla, ale podle Bahadurova chtivého pohledu si nemyslela, že je to na škodu.

„Hlavně že ty s tím břichem dokážeš vzlétnout, vypadáš jako vrtulník," vyplázla na něho jazyk.

„Nevím, co je to vr-hul-ník, ale hlavní je, že jsem vyhrááál!" zakrákal vítězně, a když Rose pohlédla dolů, měl pravdu.

Jak, sakra, nemohla dávat pozor? Určitě nějak podváděl, protože na desce zůstali jen jeho černí pěšáci a jeden šáh, zatímco všechny její figury byly na hromádce vedle šachovnice.

„VYHRÁÁÁL, VYHRÁÁÁL!" jásal Yago a Rose ohrnula spodní ret a založila si ruce na prsou.

„Blbej ptáku."

Příště tě budu něco učit.

Už když Rose s Yagem hrála, karavana se dala opět do pohybu.

Yago si nyní vychutnával svoji výhru a labužnicky polehával na okraji deky. Rose toho využila, dojedla zatím zbytek jídla a nenechala mu už ani oříšek.

„Co myslíš, co nás v Egyptě čeká, až tam dorazíme?“ zeptala se Rose.

Yago se hrdě narovnal. „Hostina,“ prohlásil. „Obrrrovská hostina se spoustou oříííšků. A další ptáci, snad mi tam Jafarrr koupí samičku.“ Rose se při té myšlence pobaveně uculila. „Vy lidé nedokážete docenit, jak jsou samičky důležité,“ prohlásil ještě Yago a Rose se šklebila.

Dál se pak spolu bavili a nevšímali si času utíkajícího neuvěřitelně rychle, jako snad všechny příjemné chvíle, ani toho, jak chudáci otroci supí pod svým nákladem.

Ani se nenadáli a budka sebou opět plácla do písku...

Dnes byla tato kapitola velice výživná, co se týká informací. Dozvěděli jsme se něco o Jafarově minulosti a že to musela být zajímavá cesta, po které se vydal. Mohl zůstat věhlasným léčitelem, ale jeho touha po moci a magii ho zavedla dál, než by kdo čekal.

Jafar se také projevil jako žárlivec, kdo by to řekl? Ale nechme ho, on se z toho dostane a bude kout další pikle, na co všichni čekáme :-) V příští kapitole se dost nasmějeme.

Eh, Rosinu noc se škorpionem jí nezávidím, asi bych se zachovala stejně dětinsky, až na to, že bych skutečně Bahadurovi na záda vylezla a on by mě musel nosit jako batoh.

Rose se také více sblížila s Yagem a upevnila tak mezi nimi jejich přátelství, což je velké významné plus.

Autor: Inugirl (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Rubínová lampa 25. kapitola: