Protettore - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tentokrát pohled Kelsey a co se stane když se probudí?

30.03.2014 (19:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 558×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Kelsey:

Když jsem přišla k sobě všude okolo byla tma. „Halo?“ zeptala jsem se. Žádná odpověď, když jsem to zkusila znovu mělo to stejný účinek. Úžasný a co mám jako teď dělat. Ležela jsem na studené zemi a do zad se mi tlačil kámen. Aú. Zaúpěla jsem. A pokusila se vstát. S námahou jsem si sednula. Všechno mě bolí jako bych uběhla maraton. Ženský jedna bláznivá. Taky nechodím po ulici, nevolám cizí jména a nenechám lidi omdlet jenom díky jednomu slovu. Joanne. Divný jméno. Co po mě asi chce? No to se brzo dozvím. Právě se začali otevírat dveře. Nebo něco tomu podobnému vyrobené z tlusté vrstvy železa. A šílená ženská právě vchází do místnosti…

„Ale slečinka se nám probudila?“ zeptala se s neskrývanou nenávistí. Páni tu ženskou fakt něco žere.
„Ano a byla by velice ráda kdyby jsi jí řekla proč je tady zavřená,“ řekla jsem přeslazeně mile a předvedla svůj nejlepší úsměv.
„Ty malá!“ zařvala. „Já bych si na mě nedovolovala jedním pohybem ruky ti dokážu utrhnout hlavu a to se tě ani nedotknu,“ řekla mi a usmála se asi z té představy.
„To je pěkné, ale já nechápu, co po mě chceš,“ zařvala jsem teď pro změnu já. Jenom se hrdelně usmála.
„Co chci? Že by zabít tě? Ne! To je moc jednoduché. Třeba nechat tě trpět další dvacet let. Jo to by byl přiměřený trest a navíc brzo by se nenarodila další,“ začala procházet z jedné strany „pokoje“ na druhou. Jak nenarodila. Co to tady zase žvaní? Ta ženská má fakt problém.
„Hele ráda jsem s tebou pokecala a tak ale ráda bych se vrátila, mám něco na práci a chtěla bych ji dokončit,“ s námahou jsem se postavila a hned jsme spadla zpátky na zem. Ženská se na mě jenom udiveně koukala.
„Ty si mě nepamatuješ?“ zeptala se opatrně.
„A měla bych?“
„No. Ano,“ zaujatě na mě koukala a začala přicházet blíž ke mně.
„To je zvláštní všechny si pamatovali. Jak to že ty ne. Něco se muselo změnit. Ale proč? Vypadáš jak ona a s ním si mluvila, tak jak to že nic nevíš?“ začala říkat pátý přes devátý.
„Hele nevím kdo jsi, nevím, co po mě chceš, jsem unavená a mám ještě něco na práci můžu jít domů?“ zeptala jsem se. Ženská pořád na mě koukala jak na zjevení. Vyšla ze dveří a donesla si židli, kterou postavila naproti mně.
„Mám pro tebe návrh,“
„Pokud mě po něm pustíš klidně,“ řekla jsem jí a pozorně poslouchala.
„Znáš pověst o Silesovi a Joanně?“ začala jsem přemýšlet. Jednou nebo dvakrát mi o ní říkali rodiče.
„Kdo by ji neznal, ale co s ním máme moje propuštění společného?“
„Ten náhrdelník co máš. Immortalitas enim vobis, S. znamená Nesmrtelnost pro nás, S. Silas to před pár tisíci lety dal Joanně den předtím, než zemřela. Nevím, jaké kouzlo na něj použil, ale mohou ho nosit jenom dcery Joanne. To znamená, že gratuluji jsi její potomek a k tomu vypadáš uplně jako ona. A Silase jsi taky už potkala. Pokud se nepletu, ale je tu jeden problém. Ty. Si. Nic. Nepamatuješ. Co je novinka, protože do teď si všechno všechny pamatovali a když mě viděli, tak začali utíkali a nebo prosili o život. Proč ty nevíš, kdo já jsem?“ zaraženě jsem na ni koukala. Joanna. Dvojník. Potomek. Paměť. Pletlo se mi všechno dohromady.
„O-key. Musím říct že máš bujnou fantazii ale budu hrát s tebou, co po mě chceš?“ zeptala jsem se.
„Mám jednu otázku. Cítíš něco k Silasovi?“ zeptala se.
„Ne. Sotva jsem ho jednou potkala a právě jsem se dostala z jednoho vztahu, kde mi přítel umřel, nepotřebuju někoho dalšího,“ oznámila jsem jí.
„To je dobře. Takže chci aby Silas zemřel,“ významně se na mě podívala.
„A já s tím mám udělat jako co?“
„Silas je určitě zdrcený že si ho jediná milovaná láska nepamatuje, proto budeš dělat že si ho pamatuješ. Budeš hrát zamilovanou školačku. To by ti mělo jít. A přivedeš ho ke mně. O jeho smrt se postarám já. Jde mi jenom o to abys ho dostala ke mně,“ představila mi ten její „ďábelský“ plán.
„Dobře. Můžu jít?“zeptala jsem se. Zaraženě se na mě podívala odkývala že ano a já jsem rychle vypadla.

Když jsem vyšla z místnosti byla jsem v malé „chaloupce“ rychle jsem šla ke dveřím a potom jsem vyběhla ven. Byla jsem uprostřed lesa. Šla jsem hlouběji a hlouběji do lesa a doufala, že najdu cestu.
K čemu jsem se to právě upsala? Hrát zamilovanou do nějakého tisíc let starého kouzelníka. Bože. Mám na starosti Katherin a nehrát nějakou školačku. Povzdechla jsem si. Začala jsem si prohledávat kapsy. Můj mobil. Kam jsem ho dala? Achjo. Šla jsem dál a přemýšlela jsem nad tím, k čemu jsem vlastně dala souhlas. Nakonec jsem se objevila u silnice a v dálce nápis. Mystic Falls. Tak a jdeme zpět.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction