OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Pokročilá teorie vrtkavého citu - Prolog

Svět se nachází na konci viktoriánské éry. Krása a bohatství se ostře kontrastuje se špínou a chudobou...
Jonathan je ze stínu spletitých uliček vytažen přímo na denní světlo. Je obviněn z činu, který nespáchal. Jeho jedinou možností je vzdát se toho jediného, co má - své svobody. Musí získat důvěru někoho dostatečně vlivného, kdo by dokázal onu obžalobu jediným dopisem smést ze stolu. S drobnou pomocí se mu podaří získat práci v domě dostatečně vlivného šlechtice. Nikdy by ho ale nenapadlo, že jeho pán nebude jen nabubřelý idiot, jak si představoval...

Varování (pro další kapitoly): Slash (pro japanofily: Yaoi, Shounen Ai), AU, věková omezení...
(Definice AU a další detaily v článku.)

11.10.2013 (12:00) • Shire • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1987×

Nad městem se vznášel těžký opar. Mísil se v něm dým, mlha a příslib chladné noci. Život se pomalu vytrácel z hlavních tříd a přesouval se do potemnělých uliček a podniků s nevalnou pověstí.

Nikdo si nevšiml stínu, který se prosmýkl mezi domy a pokračoval dál od světel pouličních lamp. Jeho silueta byla čím dál méně zřetelná, než se ztratila v naprosté tmě.

Vzdaloval se od hlavní třídy a pod botami mu začínal skřípat štěrk. Kované ploty byly vytlačeny deskami sbitými z prken a leckterá budova vypadala zcela opuštěně. Uhnul na místo, které by se dalo za jistých okolností nazývat náměstím, kdyby alespoň některé domy měly střechu nebo nepostrádaly dveře. Skrytý ve stínu polorozpadlých budov se největším možným obloukem vyhnul domu s rozžehnutou lucernou, který jako jediný vypadal, že se mu okolní zkáza vyhnula. Důvod, proč tomu tak bylo, si každý mohl lehko odvodit sám, když se zpoza těžkých dřevěných dveří na chodník vypotácela žena v nedbale oblečeném kabátu, který pod sebou jistě skrýval jen další sporý oděv.

Nevěnoval jí jediný pohled a znovu zamířil do změti úzkých uliček. Scenérie okolo něj se znovu měnila – štěrk na cestu z udusaného prachu a potom znovu na starou dlažbu z kočičích hlav, trosky domů v pouhé přístřešky, skladiště odpadu, a zpátky v maličké, ale udržované domky. Dokonce už minul i několik pouličních lamp.

Přidal do kroku, jeho cíl byl blízko. Uhnul mezi starší řadu domků. Jeho úzké rty se stáhly do drobného úsměvu, když viděl, že skrz výlohu bývalého pekařství dopadá na chodník tlumené světlo. Nemohl si pomoci – jeho celoživotní dílo začalo konečně nést ovoce, všechno jeho strádání a odříkání nebylo k ničemu. V kapse v podšívce jeho kabátu byl dopis, který mu zaručoval, že se o jeho objevu dozví všichni důležití vědci. Zajišťoval mu otevřené dveře do vyšších sfér, na místa, o kterých ani jako dítě nemohl snít a...

Ledový chlad mu na vteřinu zabránil dýchat. To se mu navždy vrylo hluboko do paměti.

Skrz zašpiněné okno bývalého pekařství (a jeho nynější laboratoře) viděl černovlasého mladíka, kterého si najal na pomoc, jak stojí u jeho složité aparatury a třímá v ruce baňku s výsledným produktem, kterou vehementně mával před nosem obtloustlému, zámožně vypadajícímu muži.

Vzepjal se v něm plamen vzteku. Ten zrádce! Začal lomcovat dveřmi, ale ty byly zamčené.

A potom se všechno událo během několika vteřin. Mladík uvnitř si ho všiml a leknutím upustil baňku. Moment potom se on i onen zámožný muž začali neovladatelně třást. Mladík se pokusil udržet s pomocí nejbližšího stolu udržet na nohou, ale po chvíli také upadl. Boháč sebou zoufale házel a pokoušel se vstát, ale jeho váha zvrátila celý stůl. Kusy skleněné aparatury letěly vzduchem a přistály na podlaze vedle nich. Na podlaze kolem nich se mezi střepy stékaly louže nazelenalé kapaliny, která se rychle odpařovala. Z místa, kde se to stalo, se po místnosti šířil žlutavý plyn.

Venku za skleněným výkladem je pozoroval zoufalý pár ledově modrých očí. Dlaně měl na skle jako přilepené a jeho rty formovaly bezhlesý výkřik. Slyšel přes sklo jejich křik, ale věděl, že už jim nemůže pomoct. Dokud to byla jen jedna baňka, měli možná šanci...

Podlomila se mu kolena. Po tvářích se mu rozběhly slzy, první od doby, kdy byl ještě malé dítě. Přišel úplně o všechno. To, na čem teď několik let pracoval, se sesypalo jako domeček z karet. Jeho dílo způsobilo smrt dvou lidí, ale on se nedokázal cítit vinný. Jeho pomocník věděl, jak nebezpečná ta sloučenina je, a přesto se ji za jeho zády pokoušel prodat. Zničili mu všechno, co si dokázal vydobýt. Co teď bude dělat?

 

***

 

Starší žena odložila stříbrný tác s čajovou konvicí a jediným šálkem na stolek vedle dveří a zaklepala. Když se jí dostalo vyzvání, opatrně tác znovu zvedla a vstoupila do místnosti, do které velkým oknem pronikalo studené šedavé světlo, značící přicházející podzim. Pomalu přistoupila k velkému křeslu, které stálo zády ke dveřím, a položila čaj na vedlejší stolek. Chopila se konvice a nalila čaj do šálku a přidala do něj trochu mléka.

„Tohle vám snad vyžene mlhu z kostí,“ řekla tiše.

Drobné ruce se chopily šálku. „Děkuji, Margaret.“

„Jaká byla Anglie, pane?“ pokračovala.

Povzdechl si. „Stále stejná. Nevím, co teď budu dělat...“

Chvíli uvažovala, jestli má ta slova vyřknout, ale nakonec se k tomu odhodlala. „Pane, myslím, od té nehody jste stále sám. Měl byste si najít někoho, kdo vám bude rozumět. Někoho, s kým si budete moci rozumně promluvit.“

„Vážně?“ odpověděl nepřesvědčeně. „Vždyť tu mám vás,“ pokusil se o úsměv, ale ona ho znala až příliš dobře. Věděla, že se trápí. Nikdy by mu to neřekla, ale posledních pár let o něj měla opravdu strach.

„Myslela jsem někoho, jako jste vy. Někoho, s kým budete moci debatovat nad knihami nebo pokračovat ve svých spisech.“

Odpovědí jí byl jen nejistý pohled jeho modrých očí. Znala ho příliš dlouho na to, aby věděla, že nad jejími slovy právě začíná uvažovat, ale že by to nikdy nepřiznal. „Nechám vás teď o samotě odpočinout si po cestě,“ řekla a vytratila se z místnosti.

 

---

 

Doufám, že to alespoň někoho zaujalo. Slibuji, že další kapitoly budou o poznání delší. K dalším kapitolám s největší pravděpodobností přidám i odkaz na písně, které mě při vymýšlení téhle záležitosti inspirovaly. K první kapitole také budou obrázky hlavních hrdinů.

 

K varováním: Slash (Yaoi, Shounen Ai, popř. m/m), AU (konec viktoriánské éry), BDSM, Crossdressing, věková omezení.

 

Pro zaryté fanynky yaoi: Jsem spíš odpůrcem konceptu seme/uke (alfa/omega) a ustálených charakteristik obou typů a nepsaných pravidel. Navíc je vztah páru, o kterém píšu, vždycky založen primárně na manipulaci a boji o kontrolu nebo převahu, takže by to ani tak tenhle koncept zkrátka nefungoval.

 

AU: DC Universe na konci viktoriánské éry (po roce 1895), inspirován oficiálním alternativním univerzem z komixu Gotham by Gaslights (Batman).

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction



Sdílet

Diskuse pro článek Pokročilá teorie vrtkavého citu - Prolog:

Shire,
už chápu, proč se pod prologem této tvojí povídkou doposud neobjevil žádný komentář - prolog mi sebral (a jistě nejen mně) veškerá slova ze rtů. Věř mi, je pro mne těžší než kdy jindy napsat komentář, který by alespoň z části dohnal dílo tvého génia.
Po celou dobu na mne dýchala krásně ponurá atmosféra - příznačná pro tu dobu - jež čtenáře vtáhne přímo do temných spletitých uliček, kterými se proplétá asketická postava mého milovaného Jonathana.
Zkrátka krásné.

Přidat komentář:

Nick:

Text: