OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Patch III

22.12.2015 (10:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 928×

V noci mě honily noční můry. Od té doby co vypukla apokalypsa a já měla možnost spát, se mi téměř pokaždé zdál nějaký sen. Ať už byl naprosto nereálný, smyšlený a občas abstraktní, nebo vzpomínkový, který mě vracel zpět v čase do dětství. Vždy jsem ho prožívala naplno, jako kdyby to nebyl jen sen, ale skutečnost. Proto jsem se s prudkým trhnutím probudila, když se shnilé zuby mého otčíma zabořily hluboko do mého ramene. Sen byl pryč, ale bolest přetrvávala. Zatnula jsem zuby a posadila se. Oheň vyhasl a Daryl byl pryč.

Za pas jsem si schovala pistoli a s batohem v ruce a závratí se vydala do nižšího patra a ven. Ostré slunce mě bodlo do očí, až jsem se musela vrátit zpět do stínu a chvíli si na světlo zvykat. Nebylo to jen to slunce. Musela jsem sama sobě přiznat, že mi nebylo zrovna dvakrát do zpěvu. Cítila jsem mírnou závrať, třásla jsem se a hlava mě bolela jako střep.

„Hey.“ vyšel zpoza rohu Daryl a dotkl se opatrně mé paže. „Jak je ti?“ Z ruky mi vzal batoh a vedl mě k autu. 

„V pohodě,“ zalhala jsem a opřela se o kapotu.

„Chtěl jsem tě nechat spát. Zabalil jsem zatím všechny věci, takže můžeme jet.“

Ke včerejšímu večeru jsme se nevraceli. Nasedli jsme do auta a vydali se zpět k vězení. Tedy… domů.

„Zabila jsem ho…“ promluvila jsem do ticha. Cesta nám ubíhala v tichosti, ale tohle byla věc, kterou jsem potřebovala dostat ven.

„Hmm?“ Daryl byl ponořený v myšlenkách.

„Toho Skota.“ Stále jsem upírala pohled z okna. Bylo to něco, na co jsem chtěla zapomenout, ale zároveň jsem to potřebovala někomu říct. „Řekla jsem, že to byli chodci. Ve skutečnosti se to stalo těsně před obratem. Vlastně… apokalypsa mi přišla vhod. Nepřišlo se na to.“ 

Čekala jsem cokoliv. Že mě bude utěšovat, že mě odsoudí… ale on jen kývl hlavou

„Dobře.“

Sotva jsme vyjeli z lesa, který obklopoval vězení, Daryl prudce zastavil. Naskytl se nám pohled na hordy chodců lomcujících s plotem věznice, až se pod jejich vahou nebezpečně prohýbal. Skupinka uvnitř se snažila plot zpevnit a chodce skrz plot zabíjet ostrými tyčemi a vším, co přišlo pod ruku. Bylo jich ale moc. Brána naštěstí byla opuštěná.

„Je tam Carl. Otevře nám,“ ukázal na malou postavu u mechanismu vrat. Jako na povel Carl, Rickův syn, zvedl ruku našim směrem. „Až budeme vevnitř, půjdu jim pomoct.“ Sešlápl plyn a rychle se rozjel. Naštěstí byli chodci zaměstnaní lomcováním s plotem, takže si nás téměř nevšimli. Hladce jsme projeli a Carl za námi okamžitě zavřel. Daryl vystoupil a běžel pomoct skupině u plotu. Já přesedla na místo řidiče a dojela až k budově.

Začala jsem vytahovat z kufru věci, které jsme přivezli, když mi na pomoc přiběhla žena s tmavou pletí a katanou na zádech. Zaslechla jsem, jak ji oslovují Michonne.

„Dobře, že jste zpátky,“ kývla na mě s mírným úsměvem.

„Vydrží to?“ otočila jsem se k plotu, kde jedna strana byla bezpečně zajištěná, ale mrtváci to začali zkoušet jinde.

„Vydrží.“ Přehodila si přes rameno několik balíků plen, které jsme v centru našli. „Musí.“

Uvnitř jsem za pomoci Michonne a mladé blondýnky jménem Beth vybalily veškeré zásoby. Sunar, pleny, několik konzerv a já přidala dvě vysílačky, které jsem našla v batohu v centru, několik tablet na čištění vody a hromadu baterii.

„Je ti dobře?“ zeptala se mě opatrně Beth, když jsem se unaveně posadila a otřela si z čela ledový pot. Svírala v náručí malou holčičku, která se křenila a natahovala ke mně ručičky.

„Jsem v pořádku,“ usmála jsem se na ni. „Jsem jen unavená.“ Pohladila jsem malou po tvářičce. „Tohle je malý zabiják?“ Malá mě chytila za prst a něco spokojeně zabrblala. 

„Zabiják jí říká Daryl. Jmenuje se Judith.“ 

„Je nádherná.“ Byla to snad ta nejkrásnější věc, jako jsem po apokalypse viděla. Malé spokojené dítě. 

Zrovna když jsem se zvedala, vešla dovnitř skupina, která opravovala venku plot, včetně Daryla. Nebezpečí bylo zažehnáno. Chodce upoutalo něco v lese, a tak odešli. Všichni vypadali unaveně a hladově.

„Joan?“ Rick se zastavil kousek přede mnou s přátelským výrazem ve tváři. „S Carlem jsme ti přestěhovali věci tady k nám do bloku. Je to cela nahoře uprostřed,“ ukázal směrem na druhý balkon a přebral si o od Beth malého zabijáka.

„Díky,“ stiskla jsem mu vděčně ruku. Snad si nevšiml, jak se mi třásla. Při cestě do své cely jsem ještě zastavila Daryla. „Stav se večer ke mně. Našla jsem něco zajímavého.“

S překvapeným výrazem přikývl a šel se najíst.

V cele jsem se zabalila do deky z mé postele i z vrchní palandy a s drkotáním zubů si na chvilku zdřímla. Tentokrát se mi sny nezdály. Byl to spánek spíše podobný bezvědomí. Probraly mě až paprsky zapadajícího slunce. Promnula jsem si oči a vydýchávala závrať.

Daryl dorazil do půl hodiny. Opřel se o otevřené mříže a pozoroval mě. Byl umytý a z konečků vlasů mu ještě odkapávala voda.

„Posaď se,“ kývla jsem k posteli a přešla je svému batohu. „Včera v centru jsem našla něco úžasného.“ Cítila jsem jeho přítomnost za mými zády. Posadil se na matraci, ale jen na kraj, jako kdyby byl stále ve střehu.

Sedla jsem se vedle něj a podala mu sluchátko. V batohu jsem totiž kromě vysílaček a baterii našla i plně nabitý iPod.

Druhé sluchátko jsem si strčila do ucha a opřela se o stěnu. Daryl mě napodobil. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zmáčkla tlačítko pro přehrávání. Díkybohu měl poslední majitel hudební vkus. Taky jsem mohla najít iPod plný disca nebo něčeho podobného.

Go your way,
I'll take the long way 'round,
I'll find my own way down,
As I should.

And hold your gates
As croak in the midas touch
A joke in the way that we rust,
And breathe again…

„Hudba mi chybí,“ šeptla jsem a zavřela oči.

„Joan?“ ozval se ze spodního patra ženský hlas. Už jsem poznala, že patřil Carol. „Budeme prát, nepotřebuješ něco?“

Vytáhla jsem si sluchátko a postavila se. Svět se mi zatočil a vidění se mi rozmazalo. Opřela jsem se o stěnu a svezla se po ní k zemi. Daryl mě zachytil dřív, než jsem stihla dopadnout na podlahu.

„Co je ti?“ s vyděšeným pohledem se dotkl mé tváře. „Vždyť celá hoříš!“ Pak už svět zčernal. Poslední co jsem slyšela, byl jeho hlas. „Herschele!“

Daryl přecházel před celou jako zvíře v kleci. Herschel seděl u Joan už nějakou chvíli, ale jemu to přišlo jako věčnost. Opřel se o zábradlí a čekal. Uvědomil si, že si zase okusuje palec. Carol se soucitně dotkla jeho ramene a obdařila ho povzbudivým pohledem.   

Joan byla ve tváři mrtvolně bledá. Nadával si za ráno, kdy si všiml, že vypadala pobledle. Musel ale řešit jiné věci. Zásoby a to, jak je dostat zpět do bezpečí.

Herschel vstal a upřel na skupinku před celou vážný pohled. „Ta rána. Dostala do ní infekci.“ Otřel si ruce od krve do kusu hadru. „Potřebuje antibiotika.“

„Takže bude v pořádku?“ Daryl potřeboval, aby otevřela oči a usmála se na něj. Potřeboval, aby byla zase v pořádku.

„Problém je, že žádná už nemáme.“

Rick si promnul tvář a opřel se o stěnu. „Co budeme dělat?“

„Beru si motorku. Vím, kde je najít.“ Daryl se nepotřeboval rozmýšlet. Na univerzitě, kterou prohledávali nedávno, toho ještě mnoho zbylo. „Potřebuju jen seznam,“ kývl ke starému muži, který Joan ošetřoval.

„Pojedu s tebou,“ přistoupil k němu Glenn a poplácal ho po rameni.

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Co kdyby se ta horda vrátila? Je tady potřeba každá ruka.“

„Daryl má pravdu,“ přidal se Rick a podal mu do ruky vysílačku. „Tohle si ale vezmi s sebou.“

Glenn i Rick odešli a nechali ho stát před celou samotného. Vešel dovnitř a sklonil se nad Joan v bezvědomí. Opatrně jí přejel prsty po tváři. Věděl, že chce, aby s ním zůstala. Chtěl ji mít po svém boku. Jemně přitiskl rty na její horké čelo a odešel se připravit na cestu.

Vyjel do tmy s pár zásobami a myšlenkami na Joan. Uvědomil si, že svírá motorku pevněji více, než kdy jindy. 

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Patch III: