OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nevr say never - Epilog



Nevr say never - EpilogPřežila Katherine? Vyřeší Elizabeth svůj vztah s Damonem?

Epilog (O týden později)

Za poslední týden se všechno docela srovnalo. Odstěhovala jsem se k sobě domů. Jenže, teď se jaksi očekávalo, jak se rozhodnu. Nikdo nepředpokládal, že tu zůstanu. Zamyšleně jsem vyšla na zahradu. K přemýšlení toho bylo opravdu hodně. Třeba Damon… Od Ianova zmizení zpět mezi mrtvé, mě okázale ignoroval. Pak tu byla moje práce, teda to, co z ní zbylo. Zazvonil mi telefon.

„Ano?“ zeptala jsem se,

„Ahoj, tady Elena. Máš čas?“

„Jo, nějak nemám co na práci.“

„Fajn. Tak se stav u Stefana. Díky.“ Zavěsila dřív, než jsem se stihla zeptat, co se, zase, děje.

***

„Vítej.“ Otevřel přede mnou Stefan.

„Ahoj,“ kývla jsem na něj, a prošla do domu. Přede mnou se zastavila Elena.

„No nazdar.“ Takže oprava, Katherine. Málem jsem vyprskal smíchy, vlasy měla ostříhaný, tak, že se nedal specifikovat tvar a délka.

„Vypadáš zajímavě,“ neodpustila jsem si poznámku.

„A hádej díky komu?“ zavrčela na mě.

„Díky sobě?“ hádala jsem.

„Tobě, kvůli komu tu Klaus byl? Hm? A kdo mi říkal, že nemám utíkat? Ty!“ Chytla mě pod krkem a přitiskla na zeď. Snažila jsem se jí vymanit, jenže teď jsem byla o hodně slabší než předtím.

„Chyba nás obou. Bereš?“ řekla jsem, když jsem jí zaryla nehty do tváře.

„Tohle jsi mi chtěla?“ zeptala jsem se Eleny, která zrovna vešla od dveří.

„Taky, ale,“ ztišila hlas. „Pojď ven, řeknu ti to tam.“ Šla jsem teda za ní, protože jsem byla zvědavá, co mi chce.

„No?“ zeptala jsem se nedočkavě.

„Nejdřív,“ natáhla ke mně ruku, „Tohle je nejspíš tvoje.“ Aha, moje náušnice.

„Díky, mám ještě jednu,“ ukázala jsem si na ucho. „Ale i tak, díky. Co mi chceš?“

„Co jsi udělala Damonovi?“ řekla potichu.

„Já? Já nic. Něco ti říkal?“ Co bych já dělala Damonovi.

„Nic mi neříkal, samozřejmě, ale s nikým se nebaví a… a je, nooo trochu… nebezpečný.“

„Má si sním promluvit?“

„Buď tak hodná.“ Neřekla bych, že Damon by někdy takhle žárlil, přitom se mezi náma nic, skoro nic, opravila jsem se, nestalo. Nechala jsem Elenu stát venku, a šla za Damonem do pokoje. Tam nebyl. Sešla jsem teda dolů, abych se zeptala Stefana, jestli neví, kde má bratříčka.

„Nevíš, kde je Damon?“ zeptala jsem se ho, když jsem ho konečně našla, tyhle velký domy jsou strašně nepřehledný.

„Není v pokoji?“ zamračil se Stefan.

„To bych se neptala, ne?“ Jak může být někdo takhle nechápavej?

„Damon je trochu…-,“ přerušila jsem ho.

„Trochu nebezpečnej?“ zopakovala jsem Elelenina slova.

„Jo, měl bych se po něm podívat, nerad bych, aby někoho zabil, teď když můžeme mít chvilku klidu.“

„Já se po něm podívám a postarám,“ nabídla jsem se. „Věnuj se Eleně.“ Vzala jsem si k srdci Ianova slova o nenávisti, nebo jsem tím svoje chování aspoň omlouvala.

***

„Damone!“ zakřičela jsem na něj, když jsem ho konečně našla, Ne v zrovna pozici, kterou bych si představovala. Právě vysával nějakou holku, a ani se nenamáhal ji ovlivnit. Holka ječela, jako když ji na nože berou a byla to jenom otázka času, než sem někoho přiláká. To Damona evidentně nezajímalo. „Sakra,“ zaklela jsem a odtáhla ho od holky. Tu jsem chytla druhou rukou a přikázala jí: „Stůj a mlč!“ Pak jsem věnovala celou svoji pozornost Damonovi.

„Pusť mě,“ zavrčel na mě, ale doopravdy to nechtěl, protože kdyby ano, tak by se mi dávno vykroutil.

„Ani mě nenapadne, musíme si popovídat.“

„Mám práci.“ Smýkla jsem jí, to už se začal bránit.

„Jo? Vraždit tady nevinný lidi?“ Podívala jsem se mu od očí. „Buď to, nebo zavolám Stefana, dva tě zvládneme. Vytrhl se mi, ale neměl se k útěku. „Napadlo tě zvíře, na něj, i na mě zapomeneš, rozumíš.“ Přikazovala jsem tý holce, přikývla. „Teď běž domů a pořádně se vyspi,“ pokračovala jsem.

„Jdeme na panáka, myslím, že ho oba potřebujeme,“ řekla jsem Damonovi.

***

„Takže…, povíš mi, proč si chtěl tu holku vysát?“ zeptala jsem se Damona, když nám barman podal pití.

„Až budu potřebovat radu psychologa, řeknu ti.“ Damon do sebe svojí skleničku vyklopil najednou, bože, to bude dlouhej večer.

„No jasně, ty pomoc nepotřebuješ, seš totiž Nafoukanec!“ Doufám, že takhle vyvádí kvůli Ianovi, já vím, jsem sobecká mrcha, ale Damone není k zahození a celkově… no dejme tomu… , že… ho mám víc než ráda. Jak mu mám pomoct, když si ani sama sobě neumím přiznat svoje vlastní pocity?

„Já myslel, že tě ta náladovost přešla?“ Usmál se na mě jedovatě.

„Jak nemám být náladová, když jsi kvůli ničemu! Když si kvůli ničemu na mě naštvanej tak!“ Ztlumila jsem hlas. „Že zabíjíš lidi na potkání.“

„Já ale nikoho nezabil,“ přešel na šeptání stejně jako já. „Jenom nedokážu vystát, když ze mě děláš blbce.“

„Toho z tebe dělat nemusím.“ Jen taktak jsem se vyhla jeho ruce, kterou chtěl chytit tu mou. „A nic jsem ti neudělala. Jenom jsem se rozloučila s vlastním bratrem…,“ chvilku jsem zaváhala, „a s bývalým snoubencem.“ Zdůraznila jsem slovo bývalým.

„Já si loučení s bývalým snoubencem představuju jinak, než ocicmávání se v lese.“ Ušklíbl se.

„Já se,“ nevšimla jsem si, že jsem zvýšila hlas do té body, než na mě začala zírat půlka baru. „Já se s nikým neocicmávala!“ vyvedla jsem ho z omylu.

„Ou, aha, pouč mě.“ Požádal mě ironicky a objednal si další pití.

„Dala jsem mu pusu…,“ Zašklebil se na mě, „Dobře políbila jsem ho, ale to je všechno.“ Najednou jsem se naštvala, co já ho tu mám co uklidňovat, když je takovej zabedněnec. Moc dobře si pamatuju, že jsem mu řekla, že ho miluju. „A já ti to tu nemusím vysvětlovat! Nemáš jedinej důvod bejt naštavnej!“

„Koukám, že nejenom já tu potřebuju psychologa, co? Evidentně trpíš rozdvojenou osobností.“ To asi jo, protože mě neuvěřitelně štve, ale zároveň, ho… miluju. Ještě, že ty myšlenky slyším jenom já, protože i to je dost.

„Zaplatíme,“ kývla jsem na barmana.

„Jo?“ zeptal se Damon.

„Jo. Jdeme domů.“

„Spolu?“ Kriste bože, ty to vidíš!

„Můžeš jít po částech.“ Nabídla jsem mu. To se mu moc nelíbilo. Spolu jsme se rozeběhli ke mně domů.

I přes ty narážka a pošťuchování, jsme byli nějakým způsobem spojeni. Jestli spolu vydržíme celou věčnost, bude sranda, pokud se vzájemně nepozabíjíme. Na to, abych mu řekla, že ho miluju. Znovu, a vidíte, už si to i přiznávám, a on mi to taky jednou řekne. Protože ani Elena, ani Katherine, doufám, tu nebudou tak dlouho. No a koneckonců, Elena má Stefana, a myslím si, že ten se bude snažit proměnit v člověka. A Katherine? Ta, i když se to nezdá, bude užívat života, upírství, protože přesto, že to zdárně skrývá, touží žít klidně, myslím tím, bez ohrožení na životě. O klidu máme my dvě různé představy.


 

Tak je tu konec. Děkuji všem, co mou povídku četli. A doufám, že příští, se jim a dalším bude líbit taky. :)) Daisy94

předchozí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevr say never - Epilog:

3. incompertus
07.07.2011 [15:29]

No jo, Sterlingová! díky :)
Přes prázky...těším se už teď :)
Emoticon

2. Daisy94 přispěvatel
06.07.2011 [20:32]

Daisy94Moc děkuju. Emoticon V budoucnu chci napsat ještě minimálně jdnu TVD ff, ale musím to nechat nějak... vykrystalizovat, nejspíš přes prázdniny. Ještě jednou moc děkuji. Emoticon
Elizabeth se jmenuje Sterlingová. Emoticon

1. incompertus
06.07.2011 [19:50]

Ten konec je úžasněj...
Damon, i když jí chtěl celou vysát, byl, je a bude vždycky nej!
Jsem ráda, že jsi neudělala pár Damon/Elena, i když je mám spolu ráda, už jsem četla hodně povídek na ně dva.
Takže jsem ráda že jsi nám představila i Elizabeth Nicolettu nevím jak dál Emoticon .
S Damonem se k sobě skvěle hodí :D. Jsou si občas tak podobný, až to hezký není :D
Doufám, že další povídku, kterou budeš psát bude o TVD, a kdyby ne...tak neva :) Určitě si jí ráda přečtu, až na ní narazím.
A na závěr, poklona, klaním se před tebou, protože já bych to takhle napsat nedokázala a ani bych na tak skvělej nápad nepřišla Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!