OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Never say never - 9. kapitola



Never say never - 9. kapitolaMinulost se začíná rozplétat...

9. kapitola

Damon

Dostal jsem se k posledním pár dnům mého života. Nicoletta popisovala přípravy na svatbu, ale taky pocit opuštěnosti. Žila více méně sama. Ian byl ve válce a se mnou se nebavila. Stefan byl zas zamilovaný do Katherine. K mému překvapení jsem zjistil, že věděla o upírech a lhala mému otci i Jonathanovi Gilbertovi o deníku svého otce. K mé smůle si do deníku nepoznamenala, kam ho schovala. Mapa by byla dobrá. Na dalších stránkách byly popsány události oné kritické noci, kdy jsme se Stefanem zemřeli.

Ve městě se něco chystá. Dneska mi dal pan Salvatore do čaje sporýš a byl podezřele klidný. Naopak Stefan byl strašně nervózní. Nemůžu zjistit co se děje. Nesnáším nevědomost. Dneska zůstanu přes noc u Salvatorových, a musím ujistit co má kdo zalubem, protože podle všeho jsou do toho zataženi všichni Zakladatelé, teda kromě mě.

Bože, za co mě trestáš? Rozhodnutí spát u Salvatorových byla největší chyba v mém životě. Před půlnocí začal zmatek. Chytali lidi, nasazovali jim náhubky. Rychle mi došlo, že to jsou upíři. Nejdřív jsem se schovala v pokoji, ale pak jsem slyšela křičet Stefana. Vykoukla jsem, když jsem ho viděla utíkat ven, vydala jsem se za ním, jenže v tom zmatku se mi ztratil. Později se objevil pan Salvatore. Šla jsem za ním, nesl pušku.  Všichni mířili do lesa, ale všichni pochytaní upíři byli zavření v kostele. Šla jsem s ostatníma do lesa. Docela daleko přede mnou jsem viděla Damona se Stefanem, a taky jejich otce, jak na ně míří puškou. Zakřičela jsem na ně, ale někdo mě praštil pažbou zbraně do hlavy. Ráno jsem se probrala u Iana doma. Prý jsem spadla v noci ze schodů. A na město zaútočili vojáci.

Celý zápis byl trochu rozmazaný od slz, ale konec úplně nečitelný. Byl jsem trochu v šoku. Četl jsem dál. Na pár týdnů odjela, podle zápisků, do polní nemocnice pomáhat a byla naštvaná, že jí Ian odvezl domů. Další zápis byl po pár týdnech.

Ian je mrtvý, zabil ho Stefan Salvatore, jeho nejlepší přítel. Ze mě je upír, stejná krvelačná bestie jako z něho. Nechala jsem se proměnit kvůli pomstě. V Richmondu mě proměnila Katherine. Upírství je na jednu stranu skvělý, protože nic necítím, ale zjistila jsem, že nemůžu nikoho zabít… To trochu komplikuje situaci s pomstou, vlastně, můžu trénovat zabíjení celou věčnost. Dnes odjíždím do Washingtonu. Naposledy pomůžu své vlasti. Pak jedu do Anglie.

Musel jsem zírat jako idiot. Nicoletta. Upír. Stefan. Ian. Všechno jsem si musel nejdřív srovnat v hlavě. „Takže naše paní profesorka je upír.“ Pronesl jsem bezděčně nahlas. A proměnila ji Katherine. Hned jsem za ní šel, samozřejmě tu není.

Vešel jsem tedy do Stefanova pokoje, bez zaklepání. „Damone!“vykřikla Elena a zajela pod peřinu. Protočil jsem oči.

„Potřebuju s tebou mluvit,“ oznámil jsem Stefanovi, „o něčem, co tě bude nejspíš hodně zajímat.“ Dodal jsem, když mě chtěl odmítnout.

 

***

 

Elizabeth

Do pokoje jsem se dostala až kolem půl čtvrtý ráno, pomáhala jsem uklízet paní Woodové ten nejhorší nepořádek. Ani jsem nerozsvítila v pokoji, byla jsem strašně utahaná, s večírku a hlavně z přetvářky. Svlékla jsem si šaty, ještě, že mám praxi a zapadla jsem do postele. Ve snu se mi promítaly vzpomínky ze současnosti i minulosti. Ráno jsem se probudila jako přejetá nejmíň parním válcem.

Líně jsem se povalovala v posteli a užívala si mírumilovný klid. Po chvilce jsem se zvedla a vyskočila oknem do zahrady. Doběhla jsem do zahradního domku pro krev. Domů jsem ji nebrala, protože po včerejší zkušenosti s Damonovou všetečností by ji brzo našel. Vrátila jsem se do pokoje, oknem, protože dole šramotila paní Woodová.

Oblékla jsem se a zrovna, když jsem se prohlížela ve velkém zrcadle naproti posteli, jsem si všimla pootevřených dvířek u nočního stolku. Rychle jsem tam skočila. Dveře byly pootevřený, ale vevnitř nebylo nic usvědčivýho, přesto to nebylo příjemné zjištění.  Zkontrolovala jsem další věci v pokoji, psací stůl a skříň. Naštěstí tu nebylo nic důležitého. Sešla jsem dolů s úmyslem pomoct s úklidem.

Dole čekalo překvapení. Dům byl uklizený. „ Paní Woodová?“ zavolala jsem.

„Ano, Elizabeth, co si dáte k snídani?“ zeptala se mě usměvavě.

„Nic, děkuji. To vy jste uklidila?“ zeptala jsem se pořád mírně v šoku, protože, ruku na srdce, tohle by nezvládl ani superupír.

„Je to moje práce. Měla byste snídat,“ řekla usměvavě, druhou větu naopak mírně vyčítavě.

„Pomohla bych vám,“ řekla jsem a hledala výmluvu, proč nemám hlad. „Nějak mi není po včerejšku dobře, nejspíš jsem to trošku přepískla s pitím.“

„Tak vám připravím prášek. A běžte si lehnout.“ Poslechla jsem a za chvíli jsem ležela v pořád vyhřáté posteli. Vzala jsem si do ní práci – písemky, které potřebují opravit. Není nic zajímavějšího.

Paní Woodová mi donesla rozpuštěný prášek. Pak mi oznámila, že jde do města a vrátí se nejspíš až k večeru, ujistila jsem jí, že to vůbec nevadí.

Tak jsem se půlku dne proválela v posteli. Až do chvíle, než někdo rozrazil okno.

 

***

 

 

Damon

Sešli jsme dolů. Elena nás následovala, typická ženská, která nevydrží v nevědomosti. „Radši se posaď,“ vybídl jsem Stefana, „nebudu tě tu křísit.“

„No tak?“ zeptala se Elena nedočkavě.

„Tebe se to vůbec netýká,“ odbyl jsem ji.

„Tak mluv.“ Naklonil se ke mně Stefan.

„Pamatuješ si ještě, když jsi byl zlá noční příšera, která vraždila a vysávala půvabné dívenky?“ Neodpustil jsem si menší rýpnutí.

Stefan mě prošpikoval pohledem, ale přikývl. „A pamatuješ si na svého nejlepšího přítele?“ pokračoval jsem. Opět přikývl, ale v očích se mu zračil zmatek.

„Kdes na to přišel?“ zeptal se.

„Četl jsem takovou hooodně zajímavou knížku.“

„Říkal jsi, že si nic nenašel.“

„Nic, co by se přímo týkalo zakladatelů,“ opravil jsem ho, „ale ne ostatních členů rodin.“

„Tak co jsi našel,“ hlesnul unaveně. Elena pohladila rameno a já ucítil bodnutí žárlivosti.

Hodil jsem mu do klína otevřený deník. „Čti.“ Zabodl oči do knihy a Elena mu četla přes rameno.

„No fajn a kvůli tomuhle děláš takovej tyátr?“ řekla Elena.

„To není kvůli tomuhle, myslí si, že Elizabeth je upír,“ oznámil jí Stefan.

„Vždyť jste říkali, že není upír! Museli jste být pozváni do jejího domu.“ Přemýšlel jsem, cítit byla jako člověk a pozvání bylo nutné, ale není možné, aby byly dvě stejné, pokud nejsou dvojnice. Což určitě nejsou. Pak mě napadlo, že Elizabeth nebyla a určitě není hloupá. „Ta její hospodyně.“ Vydechl jsem, jak to, že mě to nenapadlo, zvala nás ona, ne Elizabeth.

„Dobře, je upír a co tu chce?“ vyptávala se Elena.

„Pomstu,“ řekl Stefan, „Musím si s ní dojít promluvit,“ pokračoval, zatímco se zvedal.

Rychle jsem ho zastavil. „Jasně, teď tam dojdeš a omluvíš se jí?“ ušklíbl jsem se, „To určitě zabere na holku, která se ti snaží už bůhví kolik let pomstít.“

„Hej!“ vykřikla Elena. „Vysvětlí mi někdo, o co tu jde?“

„Stefan zabil svého nejlepšího přítele. A ten přítel byl, shodu okolností, snoubencem tvé velice půvabné, upírské profesorky.“ Shrnul jsem celou historku do dvou vět.

„A co ti udělá, Stefane?“ Objala ho kolem ramen.

„Nevím… Proto si s ní musím promluvit. Ona… není vrah.“

Skepticky jsem se na něj podíval. „Mluvíš tu o upírce, ne o jižanské krásce.“

„A co ta krev na biologii?“ zeptala se náhle Elena. Jaká krev zase?

„Jaká krev?“ Založil jsem si ruce na hrudi.

„Před Stefanem zakopla Susan s tácem plným krve,“ vysvětlila mi.

„Takže ty myslíš, že Elizabeth ji ovlivnila, aby před Stefanem rozlila krev, aby se prozradil?“ přikývla. „To je chytrý.“ V duchu jsem ale zaklel. Mohla by dělat problémy, být to kdokoliv jiný, zbavil bych se ho jednoduše kůlem, do srdce, ale přece jsem nemohl zabít Jamesovu sestru.

„Myslím, že v tomhle případě nepomůže, když si s ní popovídáš,“ usoudil jsem.

„A co navrhuješ? Zabít ji?“ Rozhodil rukama.

„Ne, zabít zatím ne, ale budeme ji sledovat, musíme zjistit, co má za lubem.“ Sledovat ji a nedat znát, že to o ní víme. „Takže to musíte říct Caroline, Bonnie a Alaricovi. Stefan si bude dávat pozor na záda, hlavně ve škole.“ Neříkám to pořád, jsem rozený stratég.

„Fajn. A co Elijah? Nemohl by s ní něco udělat?“ Třeba zabít? Tohle nedovolím! Uvědomil jsem si rozhořčeně. A ještě víc mě naštvalo, že mi na ní záleží.

 

***

 

 

Elizabeth

Rychle jsem vyskočila z postele. „Kat?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Průšvih.“ Sedla si na mou postel.

„Co se stalo…“ Klaus?“ Jediný, co by jí sem mohlo dohnat, je Klaus.

„Ne! Damon ví, že jsi upír.“ Natáhla se na postel. „Co budeš dělat?“

Ne! Ne! Ne! Tohle není pravda. Zaryla jsem si nehty do rukou. „Jak to zjistil?“ procedila jsem skrz zuby.

„Nemám tušení, hned, jak jsem to zjistila, jsem šla za tebou, teda hned, jak jsem si zajistila alibi. To jsem ale hodná, co?“

„Ne, ty jsi mrcha, nezapomínej.“

„Pravda, asi by si měla zmizet.“ To se lehko řekne, ale pokud nepředám Elenu Klausovi, zabije mě. Pokud Elenu předám Klausovi, zabije mě Stefan nebo Damon, případně oba dohromady.

„Ne, neuteču. Musím to dokončit. A to rychle!“ Přes noční košili jsem si přehodila župan. „Za jak dlouho tu Damon bude?“

„Nevím, ale Damon to nedá znát hned, že ví pravdu.“

„Myslíš?“ No, vlastně je to pravděpodobný, nezaklepe na dveře a neoznámí mi, že ví, co jsem.

„Ale budou tě všichni hlídat.“

„Sakra!“ praštila jsem rukou do skříně.

„Musím jít. Klaus se ti neozval?“

„Ne, běž a až něco zjistíš, dej mi vědět.“ Zavřela jsem za ní okno a sešla dolů.

Tak tohle je fakt velkej průšvih. Pořád mi vrtalo hlavou, jak přišel na to, že jsem upír. Všechno jsem schovala, nic nenechala náhodě.

 

předchozí další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Never say never - 9. kapitola:

2. team damon
11.06.2011 [0:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. LoveRain přispěvatel
10.06.2011 [9:09]

LoveRain Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!