OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » MASHí šum! Aneb humor v uniformě - 1. díl

05.08.2012 (14:00) • LadyStark • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 1702×

"MASH 4077th, Best care anywhere!" Přivítal mě nápis na bráně stlučené z neohoblovaných prkýnek. Džíp kodrcal po cestě mezi stany a všichni se za ním otáčeli. Zelená, všechno je tak nechutně khaki-zelené, ostatně jako u nás! Pomyslela jsem si. Bylo by dobré, abych se vám představila. Jsem poručík Becky Dawsonová, je mi dvacet pět let a jsem zdravotní sestra. Na svou vlastní žádost, jsem byla převelena do MASHe, tedy mobilní armádní chirurgické nemocnice. Nejprve mě přidělili k jednotce 8063. Tam jsem pomáhala doktorům čtyři měsíce.

Nyní však, v rámci výměny sester, putuji k jednotce 4077. Je to nejlepší z MASHů, alespoň se to o nich všude vypráví. Devět z deseti přeživších, to už je panečku úspěch. Od sester, které k nám včera přijely, jsem byla varována před nenechavýma rukama zdejšího chirurga Hawkeyeho Pierce. Snad to nebude tak horké.

Džíp zastavil před hlavní budovou, kde se nacházel operační sál, pooperační oddělení a kancelář plukovníka Pottera. Řidič nám pomohl vyložit zavazadla, a pak odjel a nechal nás bezprizorně stát přede dveřmi. Má kolegyně a dobrá kamarádka Monika vypadala celkem bezradně.

„Co teď?" zeptala se nervózně. Já nervózní rozhodně nebyla. Naopak. Už jsem se těšila, až se se všemi seznámím. Dříve jsem nebývala tak společenská a sdílná, ale armádní život mě to naučil. Tady nebylo tolik možností zábavy, a proto člověku nezbývalo nic jiného, než vyjít ven a pobavit se s přáteli. A ty si musel udělat.

„Teď? Teď prostě vlezeme do dvěří. Snad tam na nás nečeká tříhlavá saň." Monika protáhla obličej.

„Fajn, ale ty jdeš první," řekla a popadla své kufry. Já je však nechala ležet. Opatrně jsem otevřela dvoukřídlé dveře. A hleďme! Kancelář písaře jednotky! No, s tím se spřátelíme, jako s prvním. Malý mužíček, postavou spíše chlapec než chlap, seděl shrbený u stolu a přehraboval se v lejstrech.

Když postřehl naši přítomnost, roztržitě vstal, zasalutoval a spustil: „Vítejte u 4077! Poručice Dawsonová a Vealisová, že? Plukovník Potter už vás očekává! Jmenuji se Radar O'Reilly, pokud budete cokoli potřebovat, obraťte se na mě. Mohu vám vyměnit pět rolí toaletního papíru za tři páry nylonek až ze Soulu, pokud ovšem dostanu spojení a salát poroste…, oh! Promiňte…" přerušil se a nakoukl dveřmi do vedlejší místnosti. „Pane, jsou tu nové sestry!"

„Ať jdou dál," ozval se plukovníkův hlas. Vešly jsme. První, co mě upoutalo, bylo krásné westernové sedlo stojící v rohu místnosti. Jezdec! Vyprávěli mi o něm, že sloužil v kavalerii! A těch obrazů koní na stěnách. Mohli bychom si dobře rozumět!

„Vítám vás ve 4077!" řekl plukovník a vstal ze židle. Já i Monika jsme zasalutovaly a ohlásily se podle regulí. Byla jsem v pokušení říct "poslušně hlásím", ale naštěstí jsem se udržela. Na vtipkování budu mít čas později.

„Radare! Najdi majora Houlihanovou, řekni jí, že s ní potřebuju mluvit."

„Jistě pane, ale mám dojem, že major je právě ve sprše."

„No, nevadí," řekl plukovník, „ukaž poručíkům jejich stan a všechno jim vysvětli… no vždyť víš. Doufám, že se uvidíme u večeře, dámy. Dnes se podává vražedná sekaná s bramborami z prášku. Upřímně doufám, že nemáte hlad."

„Vidím, že kvalita jídla je všude stejná. Když jsme odjížděly, kuchař nás poctil speciálním chodem navíc. Škoda jen, že už ho někdo před námi jedl, pane!" Monika po mně překvapně koukla, ona se prostě držela pravidla: „Nemluv, dokud nejsi tázán!"

Plukovník to však vzal s humorem. „No doufám, že cestou narazíte na kapitána Pierce. V tomhle brblání, byste si mohli docela dobře rozumět!" Zavelel odchod a my se vydaly za Radarem. Desátník nás vedl k našemu stanu. Jak nás informoval, budeme mít menší stan samy pro sebe. Byla jsem ráda, že nás čeká alespoň troška soukromí. Cestou nám vykládal o směnách, doktorech, jídle, pití a tak dále. Zvláště pak u jídla se rozpovídal.

„Kuchař se jmenuje Igor, ale až vám dá jídlo na tác, nebijte ho, on jenom servíruje. Vařit neumí, ale karty hraje dobře. Víte, my tu používáme hodně kečupu, zlepšuje to chuť… pokud to vůbec nějakou chuť má. Poslední záchranou je bar U Rosie, ale tam dostanete většinou jenom preclíky a i ty pamatují druhou světovou, takže si moc nepolepšíte."

Konečně jsme dorazili k našemu stanu. Byl malinko odstrčený, ale to vůbec nevadilo. Alespoň to budeme mít blíž na latrínu a do sprch. Vyložil nám ještě pár informačních věcí a pak už jenom dodal.

„Kdybyste cokoli potřebovaly, klidně přijďte. Ve své kanceláři jsem skoro vždy k zastižení. A pokud nebudu tam, budu nejspíš někde jinde." Zasalutoval a byl pryč. Začaly jsme vybalovat a sdělovat si dojmy ze 4077.

„Ty, Becky, ten Potter je divnej. Má v kanceláři sedlo, přitom tady ale nemá koně!"

„Co ty víš, třeba ho tam má jenom na parádu. Nebo mají koně ustájenýho mezi stoly na sále." Odvětila jsem jí a dál pokračovala v rovnání věcí do skříně. Monika se pokoušela tu svou otevřít a nadělala při tom dost hluku. Najednou jsem něco zaslechla.

„Moniko, slyšelas to?"

„Co? Co sem měla slyšet?" zeptala se Monika a přestala rámusit. Pak se to ozvalo znovu.

„Moniko, to je kůň! Oni tady mají koně!" Vyběhla jsem ven a začala se rozhlížet. A v tom jsem si všimla ohrady asi tři sta metrů od našeho stanu. Utíkala jsem k ní a Monča šla váhavě za mnou. Skutečně, kůň u jednotky MASH! To je ale blázinec!

V ohradě stála světle hnědá klisna se zářivě bílou lysinkou. Když jsem celá udýchaná dorazila až k jejímu příbytku, podívala se na mě a udělala pár kroků mým směrem. Pak se začala pást. Krásné zvíře.

„Páni," vydechla Monika.

„Páni!" souhlasila jsem s ní. „Mončo, tohle bude ještě veselý. Mají koně v jednotce MASH. Co když tu někde schovávají smečku vlků nebo slona?"

„Bude to banda bláznů…"

„Taky si myslím! Banda bláznů a recesistů k tomu," přisadila jsem si.

V tu chvíli se za námi ozval hlasitý smích. „Slyšíš to Bídžeji? Odhadly nás úplně přesně!"

Pokračování příště...

Autor: LadyStark, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek MASHí šum! Aneb humor v uniformě - 1. díl: