Lovkyně - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Objasní se záhada nastolená v předešlé kapitole...

20.10.2018 (09:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1250×

Seděla jsem tiše v tureckém sedu, ruce jsem měla natažené před sebou dlaněmi namířenými proti Jasonovým, který se stal mým zrcadlem. Zaujímal stejnou pózu a snažil se nechat vybublat zbytky mé magie na povrch. To abych se dokázala v případě potřeby ubránit sama.

Cítila jsem elektrizující chvění, které mezi námi proskakovalo, ale to bylo celé. Žádná vlna horka mě nesežehla tak jako vždycky, když můj dar převládl nad vším ostatním.

„Blokuješ mě!” To hněvivé obvinění mě přinutilo otevřít oči.

Můj bratr se mračil a nespokojeně si mnul ztuhlé ruce. Spustila jsem tedy paže dolů a frustrovaně si oklepala neviditelná smítka z volných kalhot, než jsem se postavila.

„Nic nedělám,” oponovala jsem mu a přecházela po hale v kruzích.

Obrázek jabloně v plném květu, který zdobil podlahu, se mi zdál výsměšný. Symbol moci a plodnosti, to proto jsme se rozhodli povolat magii tady. A ani to nepomohlo, k čertu!

„Ani nemusíš,” ušklíbl se Jason temně.

Nereagovala jsem na to. Uběhlo několik týdnů od chvíle, kdy mi pod rouškou noci odhalil tajemství, které mi vzalo všechen dech, kdykoliv jsem si na něj vzpomněla. Chtěla jsem to ignorovat tak dlouho, jak jen to bylo možné. Protože až si pro mě Dumas přijde, budu se tomu muset postavit čelem.

Vyrušil mě smích, hluk cinkajících skleniček a hlasitá hudba v rytmu kubánské kultury. Jason se překvapeně podíval směrem k jídelně, ale já věděla, o co se jedná.

Ženy v domě se rozhodly rozptýlit stálé napětí, a tak měli členové Bratrstva po dlouhé době volnou noc, aby se pobavili a na chvíli zapomněli na hrůzy, které čekaly za dveřmi.

„Můžeme tam nakouknout,” nabídla jsem Jasonovi.

Ačkoliv mi byl za zády jako věrný stín, nezapojoval se do života kolem. Byl jenom se mnou, dnem i nocí, spal na podlaze v mém pokoji a jediné místo, kde mi poskytoval soukromí, byla koupelna. Jinak bylo nemožné se od něj oddělit. A trvalo to už přesně jednadvacet dní.

„Pokud chceš,” pokrčil odměřeně rameny.

Po třech týdnech, kdy jsem už začínala být alergická i na jeho pach, jsem odhodlaně vykročila k jídelně a on šel po mém boku ne zrovna nadšeně.

Uvnitř to hučelo jako v úle. Uprostřed improvizovaného parketu zrovna stála Marissa a bránila se Butchovi, který ji chtěl vyzvat k tanci na provokativní tanec, který se k divoké hudbě hodil. Když si mě všiml, nechal Marissu na pokoji, což vzala za vděk, jak jsem si všimla, a přitáhl si mě do náruče.

Položil mi ruku cudně do pasu, druhou sevřel mou dlaň a nutil mě hýbat se v rytmu svůdných bubnů. Byla jsem zplozencem ohně, takže mi žádný zvuk nezněl lahodněji, než divoká, jižanská hudba.

Kubánská muzika mě rozžhavila do běla, za chvíli jsem naprosto přirozeně vlnila boky a prohýbala se vstříc Butchovi. Když mě od sebe odstrčil na délku paže, abych se roztočila kolem dokola, dokonce jsem se po dlouhé době hlasitě rozesmála.

A smích se mi zadrhl v hrdle, když jsem vletěla do pevné náruče plné dokonale tvrdých svalů. Na chvíli jsem zkoprněla, ale Rhage mi nedal šanci uniknout. Jak byl Butchův způsob tance cudný, tak moc se ten Rhageův dal nazvat nevhodným.

Dlaní mi sjel nízko na bedra, trhnutím si mě přitáhl těsně na tělo a jednu dlouhou nohu vklínil mezi moje. Nemělo pro mě být překvapením, že svoje krásné tělo uměl používat v normálním tanci stejně dokonale, jako když tančil se smrtí.

Podlehla jsem jeho vedení a nechala ho, aby nás oba nesl po parketu v souhře bezchybných pohybů. Provokativně mi sevřel nohu těsně nad podkolenní jamkou, vysunul si ji nahoru po svém stehně, takže jsem stála jen na pravé noze a mučivě pomalu mě zaklonil dozadu.

Když píseň umlkla, narovnala jsem se, ale nohu z něj nespustila. Byla jsem zadýchaná, zatímco Rhage nevypadal, že by se sebeméně zapotil. Zblízka se hlubiny jeho bílých očí zdály bezedné. A já znovu zalitovala, že nemají barvu oceánu tak jako před smrtí jeho shellan.

Vzpomínka na Mary mě tvrdě vrátila na zem. Pomalu jsem se od něj odtrhla a všude kolem se ozval potlesk. Nechala jsem na svou tvář vstoupit hraný úsměv a uklonila se tleskajícímu davu.

Přejela jsem ostrým zrakem po místnosti a v duši se mi usídlil chlad. Intuice bila na poplach a nutila mě zrychleně dýchat. I když se všichni kolem bavili, místností se nesl smích a tichá slova, něco bylo špatně.

„Taro!” Jason přehlušil všechno kolem, když zařval moje jméno.

Chtěla jsem se k němu otočit, ale pach, který mě obalil, mi v tom zabránil. Poznala bych Serima v kterémkoliv davu, protože zápach síry se nedal ignorovat.

Šokovaně jsem zírala do očí padlého anděla a věděla, že má jen pár sekund. Musel použít sílu Dumase, aby se dostal do sídla přes Jasonova ochranná kouzla. Ale ani samotné peklo ho zde nemohlo držet dlouho, měl sotva pět vteřin. A oba jsme to věděli.

Stejně jako to věděl Jason, který se rozběhl nadlidskou rychlostí, ale já věděla, že to nebude stačit. A nestačilo... Serim vztáhl ruku a já pod žebry ucítila ostrou bolest. Na rtech se mu objevil úsměv a v ten samý okamžik zmizel stejně rychle, jako se objevil.

Podívala jsem se dolů a z pravého boku mi trčela tyrkysová dýka. A z rány se řinulo obrovské množství krve.

Podlomila se mi kolena, ale na zem jsem nedopadla. Rhage mě zachytil a pomalu se se mnou položil na zem. Klečel a já se zády opírala o jeho hruď v polosedu.

Jason si přede mě přidřepl a uchopil rukojeť dýky. „Můžeme?”

„Ne!” vykřikla Jane. „Vykrvácí, musíme ji dostat na sál, než tu dýku vytáhneš!”

„Je otrávená!” zavrčel Jason, čímž bylo řečeno vše.

Tedy alespoň pro něj. Dýka patřila mezi nejnebezpečnější zbraně mého otce, protože byla napuštěna zlem. Každá nanosekunda v mém těle znamenala cestu do Stínu.

Zařvala jsem z plných plic, když mě opouštěla čepel s řezavým pocitem uvnitř hrudi. Sevřela jsem Rhageova nadloktí a vzepjala se proti jeho objetí. Nepustil mě, nedovolil mi se ani pohnout.

„Do prdele!”

Podívala jsem se na Jasona a svět kolem mě se začal houpat. Chtěla jsem po něm vysvětlení, proč se mračí jako sto čertů, ale neměla jsem dost sil.

Někdo přivezl vozík, Rhage mě na něj opatrně položil a rychle jsme se rozjeli k tunelu do podzemí. Na kliniku... Jane mi cestou napichovala zkušeně žílu a všude kolem bzučely hlasy. Soustředila jsem se na Rhage, který klusal vedle vozíku a jednou rukou mi z čela shrnoval zpocené vlasy.

„... rentgenem to najdu!”

Trhla jsem hlavou ke straně, když Jane dokončovala větu. Z posledních sil jsem vymrštila ruku a sevřela Jane kolem zápěstí. Muselo ji to nepředstavitelně bolet, ale získala jsem si tím její pozornost.

„Rentgen... ne...” dostala jsem ze sebe namáhavě.

„Čepel se zlomila, Taro. Máš v sobě kus toho svinstva a já nemůžu jít naslepo. Musím zjistit, kde je,” vysvětlila mi klidně a chtěla se zase otočit k Mannymu, se kterým probírala plán operace.

Tentokrát jsem hrozivě zavrčela, přesně ve chvíli, kdy se vozík zastavil pod ostrými světly operačního sálu. Ale získala jsem si tím její pozornost.

„Řekla jsem... žádný rentgen,” opakovala jsem tvrdohlavě.

„Je mi líto, nemůžu riskovat, že mi vykrvácíš na stole, až se v tobě budu šťourat, aniž bych věděla, kam jdu,” zavrčela Jane rozčíleně hlavou.

Rhage mě rychle přendal na stůl a tiskl mi ruku na zranění, aby zastavil krvácení. Cítila jsem, že jsem na pokraji vědomí, když nade mě Manny instaloval přenosné rentgenové zařízení.

„Je těhotná!”

Všechno ustalo... Všichni se zastavili a zmlkli a obrátili svou pozornost k Jasonovi, který stál u dveří a jeho obličej postrádal jakýkoliv výraz.

„Nemůžete ji rentgenovat, protože by to poškodilo plod. Je v pátém týdnu,” pronesl dutým hlasem.

Ucítila jsem, jak Rhageovy ruce na ráně povolily a podívala se na něj. Byl bledý jako stěna, rychle mrkal a vypadal, že každou chvílí omdlí.

„Tak jo!” křikla rozhodně Jane a znovu se dala do práce. „Žádný rentgen, jdeme naslepo a chci ultrazvuk, abych se podívala, jak to zvládá dítě!”

„Odpusť mi to,” zašeptala jsem k Rhageovi.

Vishous se objevil nad jeho ramenem a opatrně mu sevřel paži. „Musíš nás k ní pustit, Bratře!” Hlas měl tichý, ale naléhavý.

Rhage se ani nepohnul, jen na mě dál zíral a jeho dokonalé rty se chvěly. Už jsem dál nemohla bojovat s temnotou, byla moc blízko a dožadovala se mojí společnosti se stále větší intenzitou.

„Rhagi, ustup od ní, do prdele!” Manny se zdál rozčílený, když ke mně jeho rozkaz pronikal skrz hučení v uších.

Už jsem zavírala oči, když se Jane přidala k Vishousovi a překryla Rhagovu dlaň, kterou stále tiskl na můj hrudník.

„Postarám se o ně o oba, přísahám,” pronesla tiše.

Nevěděla jsem, co Rhage odpověděl, protože jsem padala do hlubin černoty. A moje poslední myšlenka směřovala k bijícímu srdíčku o velikosti hrášku, které se mi usídlilo v břiše. Modlila jsem se, aby se mu nic nestalo.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction