OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Lovkyně - 13. kapitola



Lovkyně - 13. kapitolaSny se plní...

„Nepřibližuj se ke mně!” křičela ta lidská dívka na Jasona, který se k ní se zdviženýma rukama pomalu blížil.  

„Nechceme ti ublížit,” vložila jsem se do toho.  

Střelila po mně ledovýma očima a její panikou pronikl malý záblesk vzteku. Musela jsem uznat, že na člověka byla velice statečná. Nepropukla v pláč, jak bych čekala od dívky, která sotva překročila práh dospělosti. Naopak... Jakmile nás Jason přenesl do prázdného skladiště, vzala ze země prkno, kterých tam leželo hned několik, a neohroženě jím mávala naším směrem.  

„Jo,” ušklíbla se. „Říká holka se špičáky, její kluk s fasádou hollywoodské hvězdy a tenhle... týpek, co leze do snů mojí sestře.”  

„Nikam nelezu,” bránil se Jason zmateně.  

Mě naopak zaujala zmínka o její sestře. Ta dívka přede mnou byla určitě shelayn. Ale jako taková musela pocházet z mocné, smrtelné krve, a pokud měla sestru... Pak se mohlo stát, že svět magie dostane svoji věštkyni. Bytost obdařenou schopností proniknout do mysli nesmrtelných a odhalit jejich nejtemnější touhy.  

„A co to bylo za modela na té skále? To jste všichni posedlí plastikami, že vypadáte takhle?” mávla rukou a obkreslila tak můj obrys.  

Pousmála jsem se, protože si zřejmě neuvědomovala, jak vypadá ona sama. Naprosto nezapadala do typické krásy, kterou oplývali smrtelní. Tahle žena se spíše podobala nám.  

„To nechceš vědět,” odpověděla jsem jí a měla na mysli její dotaz ohledně Stvořitele.  

„Jak víš, co se zdá tvé sestře?” zeptal se najednou Rhage po mém boku.  

Lidská dívka se zamračila a trochu uvolnila postoj. „Nevím to.”  

Nadzvedla jsem obočí ve všeříkajícím zmatku a ona se mi zahleděla do tváře s nepříjemnou intenzitou. Pomalu spustila ruku dolů a zaškubal jí lícní sval, jak se snažila ovládnout nějakou emoci.  

„Ona...” zašeptala a podívala se na Jasona. „Jsi celým jejím světem.”  

Jason klopýtl vzad a jeho dokonalá pokožka získala popelavý odstín. Černé oči překryla mlha, to, jak se o slovo hlásila jeho magie.  

Přistoupila jsem k němu a pevně mu sevřela paži. Teď nebyl prostor na to, aby se nechal pohltit vizí, která nám všem mohla obrátit život vzhůru nohama.  

„Stvořitel po ní půjde,” řekla jsem klidným hlasem. „Udělá cokoliv, aby k sobě dostal shelayn.”  

„To jako, že se chystá ublížit Elen?” nasála dívka ostře vzduch do plic.  

„Jak se jmenuješ?” zeptala jsem se jí a ignorovala vyřčenou otázku, na kterou jsem neměla uspokojivou odpověď. 

„Layen,” odpověděla neochotně.  

Absurdita toho jména mi došla okamžitě, ale nedala jsem na sobě nic znát. Pomalu jsem se k ní přiblížila a opatrně začala sklánět kus dřeva, díky kterému se patrně cítila v bezpečí.  

„Musíme najít tvoji sestru, Layen. Je ve velikém nebezpečí,” promlouvala jsem k ní tiše.  

Viděla jsem, jak se v těch ledových očích rozhořel mocný vztek a chápala ho. Pouto krve bylo tím nejsilnějším, jaké kdy mohlo vzniknout, a tahle dívka by obětovala duši ďáblu, aby uchránila svou sestru před nebezpečím.  

„Bude v ateliéru,” vzdala se.  

Jason ráznými kroky přistoupil, chytil nás obě za ruce a podíval se na Rhage, který stál tiše za mnou. Vyměnili si pohled, který by svou silou dokázal zabít, a pak Rhage zavrčel.  

„Zapomeň na to, Lovče,” vrtěl neústupně hlavou.  

„Tohle je věc magie a ona je mým nejsilnějším spojencem. Potřebuju ji u sebe,” řekl Jason pevně. 

„Je to moje shellan a nosí moje dítě,” zacvakal mu Rhage zubama před obličejem. „Nikam beze mě nepůjde.”  

Snažila jsem se nevnímat to jemné chvění kolem žaludku, když mě nazval svou shellan. Snažila jsem se nepodlehnout touze utéct s ním na konec světa, vlézt si do peřin a nikdy nevylézt.  

„Rhagi,” dotkla jsem se prsty pravé ruky jeho hrudníku a přinutila ho, aby obrátil svou pozornost ke mně. „Budu v pořádku. Jason se o mě postará.”  

Tohle byla ryzí pravda. Ať už byl Lovec po mém boku krvežíznivý parchant, nedovolil by, aby se mi něco stalo. Dal už nesčetněkrát najevo, že nasadí vlastní život, aby ochránil ten můj.  

Rhage vztekle zaklel a pevně obemkl mé zápěstí ledovými prsty. „Nezvládnu to.”  

Usmála jsem se a postavila se na špičky, abych ho něžně políbila na rty. „Musíš pro nás s Wrathem nachystat útočiště, které bude bezpečné, a to sídlo není. Nic se mi nestane, přísahám.”  

Rhage si mě k sobě přitáhl a začal mě drtit v objetí tak silném, že jsem musela zadržet dech.  

„Nemůžu, Taro, nechtěj to po mně... Nemůžu tě nechat jít samotnou,” šeptal mi do vlasů a bylo mu evidentně jedno, že jeho strach vidí i ti dva za mnou.  

A tehdy se do mě to poznání zařízlo jako nůž. Miloval mě... Možná ještě nebyl ochotný říct to, ale miloval mě.  

„Ať jde s námi,” prořízl Jason ticho.  

Překvapeně jsem se na něj podívala. Nenáviděl, když se do našich věcí někdo motal a Rhage neměl rád dvojnásob. Přesto byl ochotný ustoupit.  

Zachytil můj pohled a pokrčil svalnatými rameny. V černých vlasech mu běhaly tmavě modré odlesky, když sklonil hlavu. „Kdybys byla mojí ženou, nenechal bych tě jít samotnou ani na záchod s mým dítětem uvnitř.”  

Snažila jsem se skrýt výraz lítosti, když jsem viděla utrpení v jeho tváři. Tolik si to přál. Staletí toužil po tom, aby měl svou vlastní rodinu, a uměla jsem si představit, v co by se proměnil, kdyby někdo zaútočil na družku, která by čekala jeho potomka. Ta představa se mi nelíbila. Jason byl sám o sobě chodící smrt, ale kdyby ho někdo ohrozil tímhle způsobem... Otřásla jsem se při představě krvavého pekla, které by rozpoutal.  

„Kde je ten ateliér?” zeptala jsem se.  

Layen vyhrkla adresu, která mi byla dobře známá. Jednalo se o nejzapadlejší čtvrť na pokraji města, kde to nebylo bezpečné ve dne, natož v noci. Všimla si, jak se na ni dívám a stiskla rty do nepřístupné linky.  

„Nenarodily jsme se v bavlnce. Nemáme privilegia bohatých a krásných. Postarala jsem se o nás, jak nejlépe jsem uměla,” řekla mi ostře a její tón řezal.  

Tohle jsem dokázala pochopit. Touhu přežit za každou cenu, a pokud to zvládla, aniž by přitom ztratila samu sebe, potom jsem to dokázala i ocenit. Layen zřejmě skrývala duši bojovnice. Napovídal mi to její postoj, kterým mě vyzývala, abych zkusila něco namítat.  

„Svět není spravedlivý,” řekla jsem jenom.  

Jason nás vzal znovu za ruce a nechal svou moc zavířit. Obklopil nás chlad a naše těla se ztrácela v temnotě, aby se znovu zhmotnila před malým skladištěm v potemnělé ulici.  

Zachvěla jsem se, když jsem viděla oprýskanou barvu budovy, cítila pach, který se nesl uličkou, a vnímala neklid vířící kolem.  

Layen vykročila vpřed, aby se opřela do těžkých posuvných vrat a ty s vrzáním povolily. Vběhla dovnitř a my ostatní ji následovaly.  

To, co zvenčí působilo chladně a zlověstně, uvnitř proměnily sestry v pohádku. Dýchlo na mě teplo domova, když jsem se rozhlížela kolem sebe. Bylo tu tak útulno, všechen nábytek překypoval barvami a na zdech visely obrazy, jaké jsem za celý svůj život nespatřila. Ty barvy byly dechberoucí.  

„Elen!” vykřikla Layen s panikou v hlase.  

„Jsem vzadu!” dostalo se jí odpovědi od hlasu, který by mě dokázal ukolébat ke spánku, jak byl něžný.  

Layen se rozběhla na konec místnosti za několik paravánů, které byly všechny do jednoho pomalované nejrůznějšími obrazci.  

Šli jsme tedy za ní a odkryl se nám další prostor. Nebyla jsem jediná, kdo na jeho prahu ztuhl. Jason se zarazil tak prudce, že jsem do něj málem vrazila. Z tváře mu vyprchala všechna krev, když sledoval výjev před sebou.  

Od podlahy k vysokým stropům, všude, kam jsem se podívala, visely kresby, na kterých byl jediný člověk. Jason... Byly to olejomalby, kresby uhlem, sytými barvami... Jason se objevoval v různých pózách, s různými výrazy. Největší malba visela přímo proti vchodu. Byl tam Jason na velkém plátně, rozkročený v bojové pozici a kolem něj vířily stíny. Malířka si ovšem dala nejvíc záležet na očích. Sálaly intenzitou, jakou bych od obrazu nečekala.  

„Moc jsem se o tebe bála,” říkala zrovna žena stojící k nám zády a na plátně před ní vznikala další podobizna Jasona. „Říkali, že se přihnala nějaká bouře. Nenávidím, když chodíš do těch hor.”  

Měla stejně zlaté vlasy jako její sestra, možná o odstín světlejší a po zádech jí padaly v kudrnách, za které by se nemusel stydět anděl.  Byla malá a drobná. Dokázala jsem si představit, že by ji jedna moje rána zabila. Zároveň ale probouzela veškeré ochranitelské instinkty, které jsem měla.  

Podívala jsem se po očku na Jasona, ale ten se ani nepohnul. Strnule hleděl na záda Elen a jeho černé oči zakrývaly stíny.  

„Elen, musíme odtud odejít. Hned!” chytila ji Layen za rameno.  

Elen se na ni podívala a periferním viděním zřejmě postřehla i nás, protože se prudce otočila a ukázala obličej, který se tolik podobal její sestře, a přesto byl naprosto jiný. V těch tolik podobných rysech svítily fialové oči. Byla to levandulová barva, jakou bych hledala na palouku, ale ne v očích smrtelníka.  

Ucítila jsem, jak se země pod mýma nohama otřásla, a místnost naplnilo hřejivé světlo. Rychle jsem se otočila k Jasonovi, který klečel na kolenou a vypadal naprosto bezmocně. Díval se na Elen a tvář měl poznamenanou naprostým šokem.  

Stiskla jsem pevně zuby, abych se ubránila náporu magie. Tohle bylo znamení z našeho světa. Mocný nástroj Stvořitele, ukovaný v žáru ohně, aby se před nikým nesklonil, teď klečel před lidskou dívkou, která mu dosahovala sotva k rameni.  

„Layen?” zeptala se Elen třesoucím se hlasem. „Proč přede mnou klečí můj sen?”  

Řítili jsme se všichni do pořádného průseru. To jsem věděla naprosto jistě ještě dřív, než obrovské železné dveře vyrvala neviditelná síla z pantů a dovnitř si to ve své oslnivé kráse nakráčel Stvořitel. A zřejmě nebyl dobře naladěný, protože všechno kolem začal stravovat oheň. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lovkyně - 13. kapitola:

3. pavla
11.11.2018 [21:37]

Jsem napnutá jako struna. Už se moc a moc těším na pokračování. Emoticon Emoticon

2. E.T.
11.11.2018 [16:46]

Opět pořádně napínavý konec. Emoticon Doufám, že se brzy dočkáme pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

11.11.2018 [12:16]

To neeeee takhle to utnout!! Emoticon Emoticon
Honem další jsem napnutá co se bude dít dál Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!