Lovec - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Úsvit budoucnosti... Kapitola je psána z pohledu Jasona...

29.03.2019 (11:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1328×

Položil jsem ruku na těžké dřevo dveří a soustředil se na pravidelný tlukot srdce, který mi duněl v mysli jako ozvěna vlastního. Hope nespala, vnímal jsem její bolest, cítil jsem slanou vůni jejích slz a duši mi drásaly její myšlenky.

Už navždy si budu pamatovat, jaké to bylo, když se zhmotnila potom, co ji Rafael přivolal. Klečela na kolenou, bojovnice, kterou jsem v ní vždycky viděl, byla zlomená. Fialové oči byly mrtvé a její zuřivost se proměnila v odevzdanost.

Nemohl jsem to snést, nemohl jsem se dívat, jak ji ničí minulost, která mi v noci nedovolovala spát a ve dne přiváděla k šílenství.

Pamatoval jsem si na chvíli, kdy mi Elen řekla o Hope, kdy si vyžádala slib, že její neteř ochráním. Vzpomínal jsem si na vůni její pokožky, na to, jak jsem se s ní miloval, na její měkké, teplé tělo... A hluboko uvnitř mi vadilo, že toho byla Hope svědkem.

Ne kvůli vzpomínkám, které byly tak bolestné, ale kvůli utrpení, jímž procházela, když se dívala na mě a Elen. Přísahal jsem, že nikdy nebudu milovat jinou ženu než svou první opravdovou lásku a pětadvacet let jsem ten slib dodržel.

A potom přišla Stvořitelova dcera, jeho jediný pokrevní potomek. Měla zosobňovat všechno, co jsem nenáviděl.

Jenže, když jsem ji poprvé uviděl, přede mnou v temné uličce stála odhodlaná válečnice, mladá princezna připravená bojovat za budoucnost svého lidu, připravená nést na ramenou tíhu celé jedné rasy.

A tak krásná... Rozlítilo mě, že jí sice v obličeji planou oči stejné barvy, jaké měla Elen, ale tvář a duch patří někomu jinému. Byla jiná, jiná než křehká věštkyně, která ve mně probouzela touhu uchránit ji i před sebou samým.

Za virval se nesla stopa podivné vůně, která mě přiváděla k šílenství, nutila mě ji šokovat, nutila mě ji nenávidět a... Toužit po ní. Každou noc jsem se převaloval v posteli, ne kvůli nočním můrám, ale kvůli žábě, která ani netušila, co dělá s mým tělem.

Kdykoliv kolem mě prošla, kdykoliv se o mě otřela, kdykoliv mě v nosu zašimrala její vůně, propadal jsem touze strhnout ji na podlahu a vzít si ji. Označit ji zevnitř i zvenku, udělat ji svou tím nejprimitivnějším způsobem.

Přivázat ji bosou a těhotnou ke své posteli, krmit ji, pečovat o ni, chránit ji. Probudila ve mně instinkty, které za tisíce let vymizely. Přetvořily se v civilizovanou formu.

Stiskl jsem kliku a vstoupil do naší ložnice, aniž bych na sobě dal cokoliv znát. Hope ležela na široké posteli a předstírala, že spí.

Její drobné tělo se mezi lůžkovinami téměř ztrácelo, vypadala ještě mladší, když jí na tvář dopadalo světlo měsíce.

Dlouhými kroky jsem se vydal ke koupelně a schválně nechal otevřené dveře. Úspornými pohyby jsem se svlékl a vstoupil pod déšť horké vody.

Otočil jsem se zády do místnosti a začal si mýt tělo. Přesně jsem poznal chvíli, kdy Hope nevydržela a otevřela oči. Vzduch se prosytil vůní vzrušení a její srdce bilo rychleji.

Zajel jsem si rukou mezi nohy a ten prevít vycítil zájem ženy, protože naběhl a ztvrdl. Otočil jsem se tak rychle, že to Hope rozhodně nemohla čekat, a když se naše oči střetly, zajíkla se.

Voda mi stékala po těle, odnášela s sebou mydlinky a já nedokázal odtrhnout pohled od své ženy. Bohové, byla překrásná. Vlasy barvy podzimu jí ve vlnách spadaly po zádech, medová pokožka se v tlumené záři vycházející z koupelny dráždivě leskla a plné rty měla mírně pootevřené.

Když jsem udělal první krok, věděl jsem, že mě nezastaví nikdo a nic. Blížil jsem se k Hope jako lovec ke kořisti, a když si přitáhla pokrývku ke krku, bylo to, jako by mi zamávala před obličejem rudým praporkem.

Natáhl jsem ruku a hrubě strhl satén z jejích prsou. Obliny ňader vykukovaly z dráždivé noční košilky a na hrdle jí zběsile pulzovala tepna.

Zajel jsem prsty do kaštanových vlasů a přitáhl ji do kleku. Sklonil jsem se nad plné rty, a jakmile jsem ucítil jejich měkkou poddajnost, svět přestal existovat. Zbyla jenom vůně mojí družky, její sladký dech a teplé tělo.

Hope mi zaryla prsty do zad a její nehty musely zanechat krvavé půlměsíčky, o čemž napovídala palčivá bolest.

Přinutil jsem ji, aby se položila na postel a jediným trhnutím rozerval tenkou košilku vedví. Hope se snažila zakrýt svou nahotu pažemi, ale já jí to nedovolil.

Hltal jsem pohledem dlouhé nohy, ploché bříško, dokonalá ňadra, a hlavně to magické místo mezi jejíma nohama, které mě k sobě přitahovalo jako magnet.

Nalehl jsem na ni, opřel se o předloktí podél její hlavy a zadíval se jí do strnulé tváře. V očích se jí zlostně blýskalo a ten vzdor mě přiměl k úsměvu.

„Nevyspím se s tebou!” zasyčela skrz zuby.

Vysunul jsem jazyk a přejel po jejích ústech zlehka, abych ji nakonec jemně kousl do spodního rtu. „To po tobě ani nikdo nechce... Ale dovolíš mi, abych tě pomiloval.”

„Jasone!” Zapřela se rukama o můj hrudník a pokusila se mě shodit.

Mimoděk při tom pohybu oddálila stehna a vpustila mě tak na práh ráje. Otřel jsem se o její ženství penisem a ten poslušně zareagoval. Poskočil a ve špičce mě zalechtal orgasmus.

„Nehýbej se, deenrin,” zašeptal jsem jí do ucha zhrublým hlasem a ona ztuhla.

Byl jsem si téměř jistý, že to nezpůsobil můj rozkaz, ale něžnůstka pronesená v našem rodném jazyce. Splnilo to ovšem svůj účel a já pomalu ovládl vlastní vzrušení.

Začal jsem znovu, pozvolna jsem líbal dlouhý krk a sunul se níž. Obkroužil jsem jazykem růžovou bradavku a zatahal za ní zuby.

Hope zareagovala tlumeným výkřikem, ruce bezmocně rozhodila a tělo se jí chvělo. Usmál jsem se do pokožky prohřáté vzrušením a postupoval ústy níž.

Během okamžiku jsem zalehl do kolébky jejích stehen a jazykem si přejel přes rty v očekávání dokonalé sladkosti.

Pokusila se vzepřít, ale jednou rukou jsem ji přidržel na místě, zatímco tou druhou jsem si ji přitáhl k ústům. Na jazyku mi explodovala medová chuť a do nosu udeřila nezaměnitelná vůně.

Spokojeně jsem zamručel a hladově se pustil do hostiny, kterou mi Hope poskytla. Pokoušel jsem ji jazykem, dráždil prsty, a když se nocí rozlehlo její sténání, byl to ten nekrásnější zvuk na světě.

Vyhoupl jsem se nad ni a podepřel vlastní váhu pažemi, abych ji nedrtil. Zadíval jsem se do jejích planoucích očí a ve stejném okamžiku pronikl do jejího těla.

„Vardas!” zaklel jsem.

Ucítil jsem odpor a Hope sebou cukla ve snaze uniknout bolesti, ale to mě nemohlo zastavit. Nořil jsem se do panenského lůna, značkoval si území, kde nikdy nikdo nebyl a už nikdy nebude.

Pocítil jsem primitivní uspokojení nad tím prvenstvím, a když mě dokonale pojala, našel jsem skutečný domov. Obklopilo mě horko a vlhko, Hope mě těsně svírala a její dech mě šimral na krku.

Pohnula boky a já zavřel oči v přívalu touhy a něhy, která mě zasáhla. Vpil jsem se do jejích úst, líbal ji a bezbožně si bral měkké tělo pod sebou. Chtěl jsem uchvátit každý kousek jejího já, celou její duši.

Rukama mi vyjela po pažích k zádům a přejela dlaněmi nahoru a dolů. To byla poslední kapka! Orgasmus mě srazil zezadu a já neměl ani šanci ho zastavit nebo z ní vyklouznout. Tryskal jsem do ní ve vlnách a z úst chrlil slova, kterým jsem sám nerozuměl.

Napřímil jsem se, abych ji netížil a v kleku z ní vyklouzl. Krev na jejích stehnech se mísila s mou podstatou, a ačkoliv to bylo sobecké, ta barva ztracené nevinnosti ve mně vyvolala vlnu majetnického pudu.

Zahleděl jsem se do těch levandulových propastí a uvědomil si, že mě k sobě Stvořitelova dcera dokonale připoutala. Byla mou součástí, mou duší, mým domovem, a když se spojila naše těla, nějaká část uvnitř mě konečně zapadla na místo.

Ulehl jsem vedle ní a beze slova si přitáhl to drobné tělo do náruče. Pohladil jsem ji po zádech, uhladil rozcuchané vlasy a překryl naše nahá těla přikrývkou.

„Spi,” zašeptal jsem do hřívy hustých vlasů.

„Divas nothay jacus,” dodal jsem.

Budu strážit tvůj spánek...

Počkal jsem, až její svaly ochabnout, dech se zpomalí a rytmus srdce bude pravidelný. Když se ponořila do říše snů, ještě dlouho jsem se díval do tmy a bezděčně přejížděl prsty po tenké paži.

A než mě samotného přemohl spánek, uvědomil jsem si, že je to poprvé, co jsem si nevzpomněl na Elen a byl jsem si jistý, že to bude první noc za dlouhá léta, kdy mě nebude pronásledovat žádný duch minulosti.

A nebyl jsem přesvědčený, zda mám být vděčný, nebo se kát. Protože bohové jsou mi svědkem, věděl jsem, že virval po mém boku může být spásou i prokletím.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction