Domino osudu...
10.03.2019 (13:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1289×
Večerní šaty mi splývaly po těle v záplavě hladkého saténu a těsně kopírovaly moje křivky. Barva připomínala led, slabě modrá se střídala s bílou a látka se pozoruhodně třpytila. Spolu s mou medovou pokožkou šaty tvořily smyslný kontrast.
Na nohy jsem si obula stříbrné boty na jehlovém podpatku, které mi propůjčily zdání dlouhých nohou, a rozparek šatů při každém kroku odhaloval pravou nohu až ke kyčli.
Byl to ústupek mému druhovi. Tradice, která si žádala, abych na sobě měla první večer ve společnosti jeho barvy. Ale našla jsem si kličku, jak se vyhnout konvencím.
Na hrdle se mi třpytil náhrdelník tvořený rubíny, rudá barva v nich žhnula vlastním plamenem a koruna na hlavě měla do zlata zasazené stejné kameny.
Oslava mých narozenin probíhala venku na kamenné terase osvětlené loučemi. Zastavila jsem se těsně u okraje světla a skryta ve stínech sledovala Jasona.
Lev v kleci... Jediné přirovnání, které mě napadlo. V černém obleku stál sice klidně, ale pod kůží mu kypěl neklid. Černé oči upíral na ženu před sebou.
Matčina dlouholetá přítelkyně mu něco naléhavě šeptala a tvářila se rozrušeně. Valeriiny rusé vlasy se leskly ve svitu loučí a bledá pokožka přímo zářila.
Jasonův pohyb mě přinutil zadržet dech. Pohladil ji po paži, lehce jako vánek a na rtech se mu objevil upřímný úsměv. Zjemnil jeho rysy, zahnal temnotu z očí a udělal z něj jiného člověka.
Hudba se nesla nocí jako tichý déšť. Nevtíravě, přesto citelně. Jemné tóny mé oblíbené melodie se mísily s šumem mořských vln.
Udělala jsem krok vpřed, takže mě pohladilo světlo a shlédla dolů na parket. Kamenné schodiště zelo prázdnotou, mohla jsem po něm rychle sestoupit, ale já to neudělala.
Počkala jsem, až každý Lovec zaregistruje mou přítomnost, počkala jsem, až se ukloní, až projeví svou úctu a připomněla tím sobě i Jasonovi, kým vlastně jsem. Poprvé v životě jsem byla vděčná za své privilegované postavení. Mohla jsem totiž za masku povýšenosti schovat všechny pocity, mohla jsem uzamknout žárlivost do klece odtažitosti.
Jeden krok, druhý, třetí... Hlavu jsem měla vysoko zdviženou, fialové oči proti mé vůli metaly blesky a konečky prstů začaly lehce doutnat. Sevřela jsem ruce v pěst, abych udusila zrádný oheň.
Postavila jsem se tváří v tvář svému druhovi, neohroženě jsem opětovala jeho upřený pohled a ani na vteřinu nezměnila výraz v obličeji.
Jason pomalu uchopil mou ruku, a zatímco se do mě vpíjel obsidiánovýma očima, rty pohladil klouby mých prstů.
„Shinayvarhs,” zašeptal okouzleně.
Překrásná... To slovo mu ze rtů splynulo pokorně a v našem rodném jazyce znělo ještě magičtěji. Chtěla jsem být vůči němu netečná, ale jeho dotek přinutil moje srdce zaškobrtnout a pohled těch černých hlubin mi zadrhl dech v hrdle.
Nechala jsem ho, aby mě přitáhl pomalu do své náruče a skoro ani nevnímala jemné pohybování jeho těla, když začal tančit. Teprve ve chvíli, kdy dlouhými kroky vedl ty mé v rytmu něžné melodie a zatočil se se mnou na parketě, došlo mi, jak snadné a přirozené je s tímhle Lovcem podlehnout kouzlu okamžiku.
Ostře jsem vnímala dlaň na svých bedrech, vysoké, svalnaté tělo tisknoucí se na moje... Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Vůně citrusů pohladila mé smysly a rozezněla v mém srdci píseň, na kterou jsem celý život čekala.
Svět zmizel... Lovci se stali šumem v pozadí, existoval pro mě jenom Jason, jeho temnota, jeho led, jeho duše na druhé straně vlákna, které nás pojilo.
Naklonila jsem se dopředu, aniž bych to zamýšlela, a rty, které se snesly na má ústa, hladily. Sametový dotek trval jenom pár vteřin, přesto se mi nesmazatelně vryl do paměti.
Otevřela jsem oči a zblízka hleděla do snědé tváře. Natáhla jsem ruku a pohladila Jasona po lícní kosti. Neusmál se, byl vážný a každý sval v těle měl napnutý.
„Jasone, já-”
Útes se otřásl v základech. Vlna horka se přehnala okolím a zježila mi každý chloupek na těle. Jason mě strhl za svá záda a postavil se temným stínům, které vystoupily ze tmy.
Vítr zaburácel, a když se postavy dokonale zhmotnily, dívala jsem se do tváře několika mužům, v jejichž středu...
Bohové! Rychle jsem očima vyhledala Doriana, kterému už planuly dlaně do ruda rozžhaveným ohněm a jeho azurové oči spočívaly na ženě uprostřed skupiny.
Dlouhá hříva černých vlasů se jí vznášela kolem hlavy jako temná svatozář a medové oči svítily z bledého obličeje do noci jako majáky. Udělala krok vpřed a přejela ostřížím zrakem přítomné, až spočinula na mém otci.
„Přicházíme v míru, Stvořiteli!” pronesla překvapivě silným hlasem. „Přicházíme si pro tvoji pomoc!”
Otec vystoupil z řad Lovců a zvědavě se zahleděl do tváře té dívky. Vypadala tak drobná proti armádě, která jí stála za zády, tak křehká v porovnání s kterýmkoliv Lovcem. Přesto čelila otci s hlavou hrdě zdviženou a neucouvla ani o krok.
„Princezna Temných žádá o pomoc? Co mi za to elfové nabídnou?” založil si otec ruce pobaveně na hrudi.
Dívka se narovnala ještě o trochu víc v ramenou, snažila se vypadat vyšší, zlovolnější a skrýt stín paniky, který se jí mihl očima. Já ho přesto zahlédla.
„Král ti nabízí svou prvorozenou krev, abys ji svázal, s kým uznáš za vhodné, a tím na věčnost spojil dvě království,” řekla vyrovnaně.
Táta se zamračil a uvolnil postoj, dokonce se zdálo, že mu rysy změkly. „Ten parchant tě poslal jako zboží, kterým si zaplatí mé vojsko! Jsi princezna Temných, Destiny, jednou jim budeš vládnout! Nemusíš se plazit, když ti to ten had přikáže!”
Destiny... Ach, Doriane, tvůj osud se pečetí teď a tady, na tomhle místě se píše začátek tvého životního příběhu...A ty o tom nemáš ani potuchy!
Princezna chvíli mlčela, načež promluvila hlasem, který připomínal skučení vichřice. „Viděla jsem umírat své vojáky, Stvořiteli. V rukou mi skonalo nespočet mužů a žen, třímala jsem bezduchá tělíčka dětí, které můry pozabíjely. Kráčela jsem po zemi zkropené krví nevinných, mou vlastní krví! Potřebujeme tvoji pomoc, a pokud to znamená, že mě můj otec použije jako chovnou klisnu, udělám to! Porodím Lovcům míšence, dám vaší rase čerstvou krev, pokud udržíte tu naši na živu! Není nic, co bych neobětovala pro svůj lid, nic, čeho bych se nevzdala!”
Ucítila jsem teplo uprostřed hrudi a došlo mi, že k té dívce pociťuji nefalšovaný respekt. Ocitla se v situaci podobné té mé, a přesto tady stála, ochotná přijmout jakýkoliv osud, výměnou za bezpečí pro její lid.
„Odmítnutí by znamenalo válku,” kývl otec pomalu hlavou. „Toho si je Sarien moc dobře vědom, proto tě rovnou poslal. Pokud bych odmítl jeho nabídku, odmítl bych tím tebe, a to je urážka, která se trestá smrtí.”
„Bohové neušetří nikoho z nás, Stvořiteli. Trpíme pro válku, kterou jsi přísahal udržet na svém území. Elfové nejsou vojáci, můj lid není školený pro zabíjení, naše magie je spjatá se zemí, s živly... Přijmi nabídku mého otce, nebo zaplatí cenu téhle války nevinní,” přimhouřila oči.
„Rok,” řekl otec naprosto vyrovnaně.
„Cože?” zamračila se Destiny.
„Do roka a do dne od téhle chvíle poskytneš Lovcům míšence a bude vyrůstat pod střechou jeho otce, nikoliv v zemi Temných,” upřesnil otec svá slova.
Destiny se zhluboka nadechla a vzduch kolem prosytil pach neředěné paniky. Napjaté tělo se zachvělo, ale nakonec kývla.
„Přísahám, do roka a do dne budete mít dědice obou ras!”
Otec se potěšeně usmál a otočil se na mě. „Zřejmě chtěla říct všech tří... No tak, Hope. Řekni princezně, koho jí domino osudu svrhlo do cesty!”
Přejela jsem pohledem od táty k Dorianovi a v očích poloupíra nalezla pochopení vteřinu poté, co mi ze rtů splynulo bezhlasné promiň.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Diskuse pro článek Lovec - 10. kapitola:
Tohle je fakt boží, doufám že bude i příběh o Destiny a Dorianovi. Moc se těším na další kapitolu.
Jsou chvíle, kdy slova nestačí.
To je naprosto úžasná kapitola těším se na pokračování protože tohle bude ještě zajímavé
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!