Just another story - Stars (Prolog) • OurStories.cz ~ naše povídky

Nový počin z Tortiiny dílny. Svět již není jako dřív. Něco se chystá. Živých pomalu ubývá a mrtvých přibývá... Tedy, těch živých mrtvých... V tomto díle se setkáme s menším retrospektivním náhledem do minulosti naší hlavní hrdinky. Žánry: Zombie PostApo, Femslash (prozatím naznačen, možná se bude rozvíjet)

29.08.2014 (12:00) • Tortie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1168×

Milovala pohled na hvězdy.

V jejím životě byla noc jednou z mála jejích oblíbených částí dne. Většinou sedávala na okenním parapetu a pozorovala hvězdy, ta nekonečná hejna zářivých teček. Byly všude. Tu i tam, támhle zase skoro žádná a támhle jich zase bylo, jako by je někdo schválně rozsypal. Když byla malá, vždycky po otci chtívala, aby jí pořídil nějakou knihu o hvězdách a souhvězdích, ale on ji místo toho nabádal přestat myslet na takové hlouposti a raději se věnovat důležitějším věcem. Ale ona se svého snu nevzdala. Sama si začala vymýšlet názvy a tvary souhvězdí, všechny si je zapisovala do takového sešitku. Později v sobě objevila i talent pro práci s psací/kreslící potřebou a papírem, a tak se sešit plnil i listy s jejími skicami, náčrty a obrázky.

Zlehka se usmívala. Pamatovala si všechny názvy svých souhvězdí a teď si je potichu vyhledávala na obloze a šeptala jejich jména do nočního vánku, který jí jemně čechral vlasy.

Její rodiče neměli ani pro její oblíbenou činnost pochopení. Namísto toho se o to úpěnlivěji snažili donutit svou dceru pracovat na tom, co oni chtěli. A tak trávila čím dál víc svého volného času nad úkoly z ekonomiky, které nejen vysoce překračovaly její věk, ale hlavně byly zdlouhavé a ona se na nich pachtila dost často celou noc, až do ranních hodin.
Nenáviděla to. Nenáviděla být tou slušnou, hodnou holčičkou, která ví, kde je její místo a bude až do konce života vést tem snobský život s dohozeným partnerem a večírky, na kterých se stejně nikdo jiný nebavil o ničem jiném než penězích, drbech, penězích... a jmenovala jsem peníze?
Nebyla jako oni. Nechtěla být. Příčilo se jí to. A pak tu taky byla "ta věc," která ji absolutně odlišovala od všech těch heterosexuálních snobů.
Byla jiná. Netoužila po bohatství a neutěšeném životě na vrcholu. Snila o svobodě. O světě na špičce špendlíku, o jiskře v jezeře, o letu ke hvězdám a nekonečných lesích, o divočině a jednotlivých zrncích písku na poušti. O lásce na celý život a i na život po životě. O nekonečných dnech a nocích strávených pozorováním hvězd... A o někom, kdo je bude pozorovat s ní.
To byla ona. Nebyla předurčena sedět celý život na zadku v perfektních šatech, s drahou manikúrou, pedikúrou a po všemožných jiných "-kůrách" a nechat se obskakovat služkama.

Zavřela oči. Vzpomínala na své pocity tenkrát... Dokud se to nerozhodla ukončit.

Když rodičům řekla, že má ráda slečny, bylo jí čerstvě osmnáct let. Už ji unavoval tlak ze strany rodičů, aby si vybrala jednoho z dohazovaných ženichů. Už neměla sílu ani zvednout tu pitomou žiletku a ulevit svým pocitům. Už nezvládala všechen ten tlak. Ze všech stran o ní kolovaly řeči typu "tak stará a ještě nikoho nemá" a urážky jejího vzhledu od vrstevníků na soukromé škole. Odmítala totiž dělat věci, které se od ní očekávaly - chodit načančaná, s nosem nahoru a shazovat sociálně nižší vrstvy. Příčilo se jí to. A její odpor byl pro ni jízdenkou do pekla.
Když to tedy svým rodičům u večeře oznámila, nebylo to z hrdinství. Bylo to proto, že už neměla sílu tu káru táhnout dál. Sice čekala, že se to rodičům moc zamlouvat nebude, ale takovou reakci, jak následně předvedli, by nečekal nikdo.

Její poslední vzpomínka na rodiče byla letící a tříštící se fotografie jí jako miminka spolu s pytlem naplněným jejími věcmi a zabuchování dveří.

Otec se rozzuřil a rozžhavil doběla. Spolu se sprostými nadávkami a mnoha ranami sebral velký igelitový pytel a do něj naházel všechny její věci. Sbalil je a vyhodil na chodník, následované jí a obrázkem. Matka mezitím plakala a bědovala, proč se tohle stalo právě jim a jejich dceři.
Tenkrát počkala až do hluboké noci v nedalekém parčíku schovaná v křoví a čekala na příhodnou chvíli. Mezitím si protřídila věci, které si s sebou chtěla a nechtěla vzít. Všechny její knihy ekonomiky a podobných věcí prodala pak během následujících dní do antikvariátů a rozdala chudým lidem. Tu noc se však ještě po dotřídění vydala zpět k domu, kde vylezla po stromě až ke svému bývalému oknu. Dostala se jím dovnitř a zpod uvolněného prkna v podlaze vytáhla blok s kresbami a velký váček plný peněz - její celoživotní úspory. Přibrala si pak nějaké oblečení ze skříně, které se otci do pytle již nevešlo a pár drobností, než se naposledy rozhlédla po pokoji a oknem zmizela do noci.
Podívala se na svou přítelkyni vedle sebe. Pravděpodobně už spala. Jí samé se to nějak nedařilo, a tak pokračovala ve vzpomínání a pozorování hvězd. Tu holku vedle sebe měla ráda. Byl to první slušný člověk, na kterého po vyhnání narazila. Žila odmala na ulici, a tak jí nedělalo problém přežít i v úplné divočině. Spřátelily se a začaly putovat spolu.

Cosi ji vyrušilo. Ať už to byl záblesk, nebo následná rána, způsobilo to její okamžité vyskočení na nohy a sledování obrysů nedalekého města.

Probudila svou přítelkyni a společně utíkaly směrem od města do noci. Chod událostí se teď již nedal zastavit, začalo to.

Brzy mělo lidstvo poznat nový způsob života. A ten nebyl ani trochu pěkný.

Autor: Tortie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Just another story - Stars (Prolog):

4. IchBinHana přispěvatel

30.08.2014 [10:34]

Perex mě zaujal ze dvou důvodů - nedávno jsem zhlédla seriál In The Flesh a definitivně zamilovala se do "zombíků"; a potom je mi velmi blízké téma homosexuality, sama na toto téma píšu, a jsem zvědavá, jak se s tím popereš ty.
Prolog je báječný. Máš hrozně hezký styl psaní, metafory, které používáš, jsou úžasné. Hlavní hrdinka je mi taktéž sympatická a jsem opravdu zvědavá, co se bude dít dál.
Mám jen malou nepříliš důležitou připomínku, "zabuchování dveří" mi zní trochu zvláštně a na chvíli mě to vytrhlo z děje, jak jsem nad tím slovem přemýšlela. Ale jinak je prolog vážně dobrý a těším se na další kapitolu. Emoticon

3. Gretta přispěvatel

30.08.2014 [10:06]

Neměla jsem původně ani v úmyslu tuhle povídku otevírat, ale když jsem si v administraci přečetla ty komentáře k ní a taky to bylo z části tím, že jsem se hrozně nudila, tak jsem ji nakonec otevřela. Mně se fakt líbí ten styl, jakým píšeš, dobře se to čte. Hlavní hrdinku jsem si okamžitě zamilovala a určitě si přečtu i pokračování. :)

2. Ver přispěvatel

30.08.2014 [9:39]

Nemám ráda zombie, nečtu postapokalytní (postapokalyptické?) příběhy a stejně jsem se tu dostala. Nejspíše nebudu komentovat často, možná to ani nakonec nepřečtu celé, protože jsem přísný kritik a když se mi něco nezdá už tématem, tak by to mohlo dopadnout špatně... ne, že bych už tak nebyla považována za drzou a arogantní mrchu, avšak... no nic, zase jsem se dostala k sobě, a to nechci. Takže, drahá... začínáš nadějně, vlastně se mi hodně líbí tvůj styl psaní, takže snad překousnu i ty živé-mrtvé, nemrtvé či jak se tomu vlastně nadává... tedy, pardon, říká... ztratila jsem právě nit, takže to bude vše... Emoticon

Smazat | Upravit | 30.08.2014 [9:13]

Prolog se mi moc líbil. Tvé popisy toho, co hlavní hrdinka chce, mě zaujaly asi nejvíc, protože si na symboly a metafory potrpím, takže u "světa na špičce špendlíku" sis mě získala. Téma dvou dívek mi v povídkách taky není cizí, ať už ve čtení nebo psaní, takže já si určitě vydání další kapitoly pohlídám. Gratuluju k velice pěknému prologu a doufám, že to tak půjde dál a vyklube se z toho něco výjimečného a originálního. Emoticon

Přidat komentář: