Jen a jen pro tebe - 24. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Chlapci jsou na Midgardu. Jaké zprávy jim přinese jejich otec z domoviny?

18.09.2017 (12:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 1106×

Loki si své syny držel pevně u těla, v ruce svíral Kopí osudu připraven ho každou chvíli použít. V paláci byl prozatím klid. Útočníci zřejmě ještě neprolomili hradbu strážných. Zahnuli za roh a Lokiho ochranářský pud se najednou probudil k životu. Prudce své syny postrčil za svá záda a napřáhl Kopí směrem k příchozím, kteří také tasili své zbraně.

„K čertu, Loki!" vykřikla Sigyn a sklonila ruku s mečem. Thor vedle ní udělal to samé, až na to, že jeho zbraní byl samosebou Mjölnir. Horda vojáků za jejich zády v čele se Sif a Volfstagem neklidně popocházela. Váli a Narfi se zpoza otcových zad vrhli své matce do náruče. Ta jen tak tak ucukla s ostrým zahnutým mečem. Za běžných okolností by je okřikla za neopatrnost, ale tohle nebyla běžná situace. Pevně si je tedy přivinula k sobě.

„Takže je to tady, bratře?" zeptal se Thor a nervózně na něj pohlédl. Uběhlo tolik let od doby, kdy se tato hrozba objevila poprvé, a od té doby byli oba bratři v pozoru. Byla to snad shoda náhod, že Thor se zrovna v čase nouze nacházel na Asgardu, kde ho Loki potřeboval?

„Vypadá to tak," přitakal a očima propaloval svou rodinu. I když původně byla v nebezpečí pouze jeho žena, pochyboval, že by nevyužili šance ublížit i jeho dětem. Z chodby za jejich zády se ozýval hluk a křik, který se stále blížil. Stráže byly zřejmě poraženy.

„Odveď je do bezpečí, postaráme se o to," vyzval bratra Thor a také pohlédl na svou švagrovou.

„Musejí pryč," přidala se Sigyn. Mluvila samozřejmě o Válim a Narfim. Loki váhavě pohlédl do Thorových očí. Když v nich však spatřil neotřesitelné odhodlání, přikývl.

„Rychle," popohnal svou rodinu rázně. Vzal kolem ramen Váliho, podobně jako Sigyn Narfiho, a rychlým krokem vyrazili. Měl plán, tedy spíše jen planý nápad, ale mohl by fungovat.

Chlapci pokukovali po tvářích svých rodičů, jindy tak ledově klidných, a také navzájem po sobě. Narfi opatrně vytáhl zpoza opasku dýku, kterou dostal od otce, a nasadil hrdý výraz. Váli následoval jeho příkladu a pevně otočil prsty okolo té své. Odhodlanost v bratrově tváři však napodobit nedokázal.

Dvakrát se stalo, že jim cestu zastoupili vysocí muži, celí zahalení ve zlatých brněních. Do tváří jim nikdy vidět nebylo. Bojovali obratně, stejně tak však i Loki a Sigyn, kteří za každou cenu chránili své syny. Chlapci viděli své rodiče mezi sebou bojovat nespočetněkrát. Avšak tohle bylo něco úplně jiného. Nebylo to jen cvičení či zkrácení dlouhé chvíle. Tady tekla krev. Na straně nepřátel jí však bylo mnohem více.

Vcelku v bezpečí dorazili až do stájí. Loki posadil Narfiho na svého černého hřebce a vyhoupl se za něj. Sigyn jela s Válim. Předtím, než vyjeli, je Loki zahalil kouzlem. Pro okolí se stali neviditelnými...

Cílem jejich cesty byl Bifrost. Jeho strážce se zde v tuto chvíli nenacházel, pomáhal chránit svůj svět. To však vládci Asgardu nezabránilo otevřít průchod mezi světy.

„Dobře mě poslouchejte," řekl a poklekl k nim. Sigyn se postavila za manželova záda, očima však nepřestávala pozorovat vchod do zlaté kopule. „Půjdete na Midgard, tam budete v bezpečí..."

„Ale..." promluvil Váli, otec ho však přerušil.

„Ti lidé zaregistrují váš příchod. Budou čekat. Řekněte, kdo jste, princové Asgardu, a žádáte o azyl, rozumíte?" Chlapci váhavě přikývli. Loki udělal něco, co už dlouho ne. Pohladil své syny po tvářích. Poté hned vstal a otočil se k Sigyn. „Půjdeš s nimi."

„Ne," bránila se ona rázně. V jednu chvíli měla chuť zakřičet, že ho neopustí, ale udržela se. Jak hloupě by to znělo... Věděla, že nesmí jít se svými syny, už kvůli jejich bezpečí. Pokud se rozdělí, bude to lepší. Ti Midgarďané je pohlídají, musela doufat. Sklonila se k chlapcům a pevně je objala.

„Zešílela jsi?" Když vstala a on se jí podíval do očí, pochopil, že jakýkoliv odpor vůči jejímu rozhodnutí je marný. Zároveň pochopil, na co myslí.

„Matko?" ozval se opět Váli.

„Už jděte," vyzval je Loki rázně a popohnal je směrem k průchodu. „Jděte!"

***

„Pane," naklonil se agent Ward ke Coulsonovi. „Odkdy děti žádají o azyl?" Všichni agenti již zbraně sklonili, jediný Ward ji však stále držel napůl namířenou. „Je to nějaké..."

„Přestaňte blbnout, Warde," upozornil ho Coulson. „Jsou to jen děti," zopakoval prudce a pohlédl na ně.

„Ale čí děti..." Narfi propaloval muže pohledem a pevně svíral prsty okolo jílce své dýky, která opět spočívala za jeho opaskem. Tomu agentovi, Wardovi, nevěřil, ale jejich rodiče z nějakého důvodu ano.

„Co se stalo?" zeptal se Coulson chlapů, Warda ignorujíce.

„Asgard je pod útokem," vysvětlil Váli rychle. „Prý tady budeme v bezpečí." Oči všech se stočily ke Coulsonovi, který zde měl hlavní slovo.

„Naložíme je," rozhodl nakonec.

***

„Jste si jistí?" pochybovala Jane stále, když nastoupila ke Starkovým do auta.

„Když mi Coulson volal, zněl, že je při smyslech," ušklíbl se Tony.

„A navíc se tak představili, jako princové z Asgardu. Proč by lhali?" přidala se Pepper a ohlédla se na Jane z předního sedadla.

Když se auto vymotalo z husté dopravy ve městě, Stark šlápl na plyn a motor hlasitě zavrčel.

Procházeli světlými chodbami základny Avengers až k širokým dvoukřídlým dveřím, u kterých postávali dva silně ozbrojení agenti. Bez problému prošli kolem nich a Stark dámám podržel dveře.

Lokiho synové seděli na pohovce. Váli sledoval své ruce složené na klíně, Narfi propaloval vražedným pohledem Coulsona sedícího naproti. Nevěřil mu, nevěřil těm lidem, tomuhle místu, nevěřil ničemu. Ale věřil svým rodičům, a to znamenalo věřit Midgardu.

„Teto Jane!" vykřikl Váli, vyskočil na nohy a vběhl jí do náruče. Narfi jako by snad chvíli váhal, nakonec přece jen následoval svého bratra.

„Co se stalo? Kde je Thor?" vyhrkla rychle, když své synovce pustila.

„Bojuje na Asgardu s našimi rodiči," řekl Narfi a hrdě vystrčil bradu.

„Proč? Proti komu?" ptala se dál. Bratři si vyměnili krátký pohled.

„Muži ve zlaté zbroji."

„Sluha mluvil o nějakém znamení, které viděl Heimdall." Jane překvapeně zamrkala.

„Co je?" zpozorněl Stark, když si všiml Janeniny reakce.

„Thor se mi zmínil. Jsou to zřejmě ti stejní, před kterými se tady tenkrát skrývala Sigyn."

„Myslíš toho vojáka, který se nám z-..." Stark se zarazil, pohlédl na chlapce pod sebou, nakonec však pokračoval, „-zabil v cele?"

„Vypadá to tak. Loki po Thorovi chtěl, aby zůstal v pozoru, kdyby se náhodou znovu objevili." I Jane pokukovala po svých synovcích. Váli se zvědavě snažil porozumět jejich slovům, Narfi nedal najevo jedinou emoci, jako by snad přesně věděl, o čem to mluví.

„Vždyť je to tolik let zpátky," zavrtěl Stark hlavou.

„Musíme to řešit před nimi?" ozvala se Pepper opatrně.

„Týká se nás to!" oponoval Narfi, nebylo mu to však nic platné.

***

„Už spi," doporučil Narfi bratrovi a otočil stránku knihy, kterou mu dal Stark, když o nějakou požádal. Nebylo to nic moc, ale v případě nouze se to dalo. Váli, který ležel v posteli vedle, se nevrle posadil.

„Tak ty taky." Narfi si povzdychl.

„Víš, že já snadno neusínám, narozdíl od tebe." Podíval se bratrovi zpříma do očí, ten se nakonec pousmál a opět ulehl.

Den strávený na Midgardu byl pro chlapce šíleně nudný. Byli pod dohledem vojáků společně s Jane a sem tam se okolo nich ochomítl i někdo jiný, ne více zajímavý. Nezbylo jim nic jiného, než se obávat o životy rodičů. Večer je přemístili do malého pokoje s dvěma postelemi a doporučili jim, aby šli spát.

„Myslíš, že skutečně jdou po mámě?" zeptal se Váli po chvíli a civěl do stropu.

„Já nevím," zalhal Narfi. Ve skutečnosti moc dobře věděl, o co jde. Měl to přímo z první ruky. Občas totiž, když byli rodiče unavení a magie uvolněná, jejich myšlenky k němu promlouvaly a on se jimi mohl probírat. Bylo to zvláštní, děsivé a zároveň fascinující. Otec se často obával o ně i o matku. Nevěděl vše dokonale, musel si domýšlet, i tak o záměrech těch útočníků věděl více než bratr.

Náhle se ošil, někdo stál za dveřmi, ale nebyli to strážní. Když se na osobu zaměřil, poznal, že jde o ženu. Zřejmě je poslouchala. Musela to být Starkova manželka. Tušil, že kdyby na ni upozornil, vešla by dovnitř a začala je utěšovat, o což nestál. Proto ji radeji ignoroval.

„Bojíš se o ně?" pokračoval v otázkách Váli a přitáhl si přikrývku k bradě.

„Jistěže ano," odsekl mu bratr rychle. „Ani nevíš jak," dodal tiše.

„Můžeš- můžeš číst nahlas? Prosím?"

„Jak si přeješ," pokrčil rameny, důležitě si odkašlal a pustil se do čtení. Během toho si povšiml, že osoba zpoza dveří zmizela. Váli začal klidně oddechovat asi o dvě stránky později. Nato Narfi knihu zavřel, položil na stolek u postele a vyhoupl se na nohy. Přešel k oknu a vyhlédl zpoza tenkých závěsů na noční oblohu. Byla vcelku pěkná, ale s tou asgardskou se nemohla rovnat. Hvězd tady bylo tak hrozně málo...

***

„Takže, ty jsi mág tak jako tví rodiče, mám pravdu?" zeptala se Pepper Narfiho, když okolo poledne seděli u stolu. Vzala je na oběd a chlapci do sebe jídlo naházeli během několika minut.

„Ano," přikývl netečně. Pepper od něj, jakožto od dítěte, čekala větší nadšení a potřebu své schopnosti předvést. Narfi ale nebyl obyčejné dítě. Nervózně se pousmála a otočila se k Válimu, který seděl naproti bratrovi a popíjel džus ze sklenice.

„Tvá teta se zmínila, že ty nemáš ty schopnosti. Je mi to líto," soucitně na něj prohlédla.

„Proč?" ozval se Narfi chladně a probodl ji modrýma očima. Pepper tím naprosto vyvedl z míry.

„Já-já nevím. Vždyť vaši rodiče a ty jste..." Černovlasý chlapec jí skočil do řeči.

„Je to můj bratr, Lokison, krev mé krve. Nezáleží na tom, jestli je mág. Má jiné přednosti."

„Nemyslela jsem to zle," bránila se zaraženě. Na chvíli začínala pochybovat o tom, že se skutečně baví s osmiletými dětmi.

„To ani můj bratr," ujistil ji Váli klidně. Tíživé ticho se roztančilo po stole. Hustou atmosféru porušil až Narfi, který se začal mírně ošívat a pomrkávat ke dveřím.

Jeho chování mělo svůj důvod. O chvíli později vešel rázným krokem Stark s Rodgersem a za nimi...

„Thore!" vyjekla Jane, která právě vystoupila z výtahu na druhé straně místnosti, a skočila svému manželovi kolem krku.

„Otče!" vykřikl zase Váli a společně s bratrem se k němu rozběhli. Ten je, dokonce překvapen i sám sebou, sevřel v náručí.

Oba bohové vykazovali jisté známky únavy a prudkého boje, tváře měli zaprášené a špinavé od krve. Jejich zranění se již dávno bezestopy zahojila.

Když se chlapci od svého otce odtáhli, zeptal se Váli:

„Kde je matka?" Přišlo mu divné, že by je po tom všem nebezpečí nepřišla na Midgard vyzvednout společně s otcem. Lokiho výraz ztvrdl, Thor za jeho zády se kousl do rtu a oči sklopil k zemi. Nárfi, který si těchto drobných signálů všímal lépe než bratr, od otce ustoupil a nevěřícně kroutil hlavou.

„Ne," zašeptal. „To není pravda! Slíbil jsi, že ji ochráníš!" obvinil otce. Lokiho to ranilo, dokázal však své rozhořčení polknout.

„Co se stalo?!" vmísil se so toho vystresovaný a zmatený Váli.

„Vaše matka... ona je pryč. Unesli ji." Loki klečel u svých synů a věděl, že zklamal jejich důvěru. Nikdy by ho nenapadlo, že se bude dobrovolně někomu zodpovídat. Stejně tak vinil sám sebe. Zklamal i svá očekávání. „Udělám cokoliv pro to, abych ji našel, to přísahám."

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction