OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » I´m alive in your eyes - Prolog a první kapitola

25.10.2011 (15:00) • comtessChristineDeChagny • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1770×

Probudil mě chlad. Nebyl to obyčejný vítr od otevřeného okna. Byl to mrtvolný chlad. Chlad, jehož původ jsem tak dobře znala z posledních dní. Ležela jsem na pelesti, tiše, bez dechu. Bála jsem se, bála jsem se toho, co jsem v této místnosti čekala. Věděla jsem, že tu je. Na to, abych si namlouvala něco jiného, jsem nebyla tak hloupá. Dýchala jsem tiše. Tak tiše, jak to jen šlo.
„Christine…“ Přidušeně, neslyšně jsem vykřikla, přestože jsem jeho hlas čekala. „Nemějte žádný strach. Dobře víte, že vám neublížím.“ Oči se mi zalily slzami.
„Co tu chcete, Eriku?“ zeptala jsem se. „Odejděte. Jsem unavená.“ V jeho hlase zaznělo pobavené pousmání.
„Proč každý náš rozhovor končí zklamáním… slzami?“ Až nyní jsem si uvědomila, že v jeho hlase zní přerušované, tiché vzlyky. Plakal a nebyl sám. Po tvářích mi tekly slzy, kterých jsem se neodvažovala ani dotknout.
Zvedla jsem se z postele, neviděla jsem ale ani na krok.
„Kde jste, Eriku?“
Velice trpělivě mě navigoval, když jsem ucítila jeho chladnou náruč. Objala jsem ho.
„Omlouvám se… Omlouvám se, Eriku. Omlouvám se, můj Anděli,“ zašeptala jsem tiše. „Moc mě to všechno mrzí.“
„Pšt. Nesmíte si nic vyčítat. Jste šťastná a já si přeji, aby to tak zůstalo. Nikdy mě již neuvidíte, má drahá. Umírám.“
Instinktivně jsem s sebou cukla a pohlédla jsem na něj.
„Ne, Eriku… Neumíráte, nemůžete zemřít… Ne, neumíráte. Proč byste měl…?“
Jenže odpovědi jsem se nedočkala. Ve chvíli, kdy jsem ztratila jeho ruce, byl pryč.

1. KAPITOLA – NIKDY NEZAPOMENU

Spala jsem velice neklidně. Ne, nikdy to nedokážu. Nikdy se nezbavím těch šílených vzpomínek na minulost.
Ta noc, kdy jsem ho veřejně ponížila… Kdy jsem mu před obecenstvem v Opeře strhla masku. Bylo to nutné. Ne, Raoul neřekl, abych udělala i tohle. Vzhledem k okolnostem to však bylo zcela nezbytné. Nedokázala jsem dál poslouchat tu hrůzu, která byla důkazem toho, že tam kdysi byl…

„… Past the point of no return.“ Náhle bylo ticho. Až moc velké ticho. Držel mě kolem pasu, dotýkal se mě, jako ostatně vždy. Bez ostychu, vzbuzoval ve mně touhu, která mě děsila. Sváděl mě. Mírně jsem se třásla děsivým vzrušením. On to moc dobře věděl.
„Say you'll share with me one love, one lifetime… Let me lead you from your solitude… Say you need me with you here, beside you… Anywhere you go let me go too… Christine, that's all I ask of…“ Ne, ne, již jsem to déle nemohla vydržet! On tam byl, viděl mě a Raoula na té zrádné střeše Opery la Garniére. Viděl nás, jak jsme se políbili. Dobře vím, jak ho to muselo ranit. Musím to zastavit. Už nikdy více žádné falešné naděje! Otočila jsem se čelem k němu a rychlým pohybem jsem mu strhla masku z tváře, abych přerušila proud těch hrozných slov…

„Odpusť mi to, odpusť…“ Otevřela jsem oči.
Podle tmy jsem usoudila, že je ještě noc. Raoul, držící mě kolem pasu, klidně spal. Měla bych mu jít příkladem a opět zavřít oči. Přitulila jsem se k němu tak, že jsem cítila teplo jeho těla. Políbila jsem ho něžně na tvář. Nemohla jsem usnout. Můj polibek ho probudil.
„Christine…? Proč nespíš?“ zeptal se šeptem a políbil mě sladce na rty.
„Nemohu usnout, drahý. Já… měla jsem noční můry.“ V očích se mi zaleskly slzy.
„Už tě nebude ve snech pronásledovat, lásko. Už se ho nemusíš bát…“ Vůbec mě nechápal. Nebála jsem se Erika… Bála jsem se sebe, toho, jak jsem se k němu zachovala! Říct mu to ale nemohu, proto jsem jen stroze přikývla.
„Já vím.“

Autor: comtessChristineDeChagny (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek I´m alive in your eyes - Prolog a první kapitola: