OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hrdost a Důvěra - 3. kapitola

23.02.2014 (11:00) • Pavla777 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 12× • zobrazeno 2937×

„Fajn. Je hezká, ale to je všechno, Pottere,“ vrčel Draco na Harryho.

„Neblázni, Draco. Je krásná, nadaná, chytrá…“

„Tak proč si s ní nechodíš sám?“

„Já mám Ginny. Tu nevyměním, a kor ne teď, když ze mě bude otec,“ rozesmál se Harry.

„Já nesnáším Grangerovou a ona nesnáší mě. Že je krásná, nadaná a inteligentní na tom nic nemění.“

„To tě opravdu musím opít, abys viděl její přednosti lépe?“

„Do Merlinova vousu, Pottere!“ Už byli totiž na ministerstvu a Harry se bavil nahlas jakoby nic.

„Uklidni se, Draco,“ smál se mu Harry.

Pak šli už tiše, když tu zahlédli onu mladou dámu, o které se dohadovali.

„Hermióno!“ zavolal za ní Harry.

„Harry. Malfoyi,“ usmála se na ně. Dnes už nevypadala tak zdrceně jako posledně. Měla dokonce zdravou barvu.

„Mio,“ pozdravil ji Draco a ona se na něj zamračila. „Hned mám lepší náladu,“ smál se dál Draco a sledoval ji, co udělá.

„Herm, jak se máš?“ otočil stránku Harry.

„Teď už docela dobře. Nikdy by mě nenapadlo, že výtažek ze žhavé švestky dokáže docela dobře zahnat zlé sny. Akorát se nesmí užívat každý den, takže někdy mám tu čest a vidím ten hadí ksicht. Ale to je už jedno, jak se máte vy dva?“

Při poslední otázce se na ni Draco otočil a změřil si ji od hlavy k patě, ale nic nového nenalezl. Opravdu to byla ta stará Hermiona, která se ho teď ptala na to, jak se má?

„Ále, ministr mi nechce povolit větší počet zaměstnanců, ale že jsou tři u Munga a už tak máme oproti zbylým smrtijedům málo lidí, to ho vůbec nezajímá. Jinak, Ginny se má fajn, pořád doufá, že stihne jít ještě na ten ples pro bystrozory. Přijdeš tam také, že ano?“ Harry se pátravě podíval po Hermioně.

„Samozřejmě, už jsem ti to, Harry, slíbila nejméně stokrát. Z toho se už nevykroutím. Ale společníka mít nemusím, že ne?“

„Ne, Draco tam půjde také sám, takže nemusíš,“ usmál se Harry.

„Jak to myslíš, že tady pan Draco tam půjde taky sám?“ zhrozila se Hermiona a Draco se také mračil.

„Že nebudeš jediná bez partnera, takže si budeš moci i s někým zatančit. Dva bystrozorové tam jdou taky sami. Holka, ty budeš mít výběr,“ mrkl na ní Harry.

„Fajn, no, já už musím jít. Tak čau, kluci,“ rozloučila se s nimi a zmizela v davu.

„Pottere…“

„Jen jsem to zkusil, jestli ji nepozveš. Nic víc,“ bránil se hned Harry se smíchem a vydal se k výtahům s Dracem za zády.

*

Hermiona se přemístila z práce na Příčnou ulici. Měla mít sraz s Ginny a jít s ní na oběd. Ginny dnes nevařila pro Harryho, protože měl jít s někým z práce na oběd. Herm se to hodilo, aspoň mohla vypadnout z kanceláře. Stejně tam akorát každý den jen sedí a nic nedělá. Maximálně když nějaký smrtijed, který unikl zákonu, udělá něco mudlům. V poslední době takových incidentů moc nebylo. Po pravdě, tento týden žádný. A prosazování nových zákonů na ochranu mudlů už vzdala. Akorát byla pro smích.

Šla podél vitrín. Prohlížela si novinky. Nový model koštěte, nová kuchařka… Ani ji to nezajímalo, jen chtěla nějak zabít čas. Přišla o půl hodiny dříve. Už nevydržela tu nudu v kanceláři. A ty pohledy k tomu.

Šla kolem prodejny s živočichy. Měli tam krásná štěňátka neurčité rasy. Jen tam stála a sledovala je. Jak si hrají a nic neřeší. Nic je netíží. Potichu jim záviděla.

O kus dál stál Draco Malfoy. Čekal tu na Harryho Pottera. Měli jít na oběd a probrat znovu přelíčení jeho matky. Našly se nové důkazy. Potichu sledoval vyzáblou dívku krásné postavy u výlohy. Stála k němu zády a pozorovala nějaká zvířata. Vůbec ji nepoznal, dokud se neotočila a nezabodla do něj svůj pohled.

„Malfoy,“ slyšel ji tiše hlesnout, než se znovu otočila k vitríně. Nejspíš vycítila jeho pohled. Tiše si povzdechl. Ano, líbila se mu, ale stále měl zakódované vychování. Měl si vzít čarodějku čisté krve.

Stál tam a pozoroval ji, dokud se k němu nevydala s nasupeným pohledem.

„Baví tě to?“ vyštěkla Hermiona mírně vytočená.

„Promiň, ale co?“ divil se Draco, vůbec mu to nedošlo.

„Co? Celou dobu na mě čumíš, to!“

„Jo aha, no, přemýšlel jsem, víš, Grangerová,“ Draco se posmál, Potter nebyl nikde v dohledu, tak se mohl chovat tak jako vždycky.

„Jé, a nebolelo tě to?“ urážela ho Hermiona.

„Jsi dětinská,“ uchechtl se Draco, protože neměl co říct, Hermiona mu vzala dech.

„Tak dětinská, hm. Radši to, než být náfuka jako ty.“

„Já nejsem nafoukaný!“

„Jsme rádi, že jste se potkali,“ ozval se za nimi hlas Harryho, naštvaného Harryho.

„Jé, Harry, Ginny,“ usmála se na ně Hermiona.

„Ginny, Pottere,“ pozdravil je Draco.

„Hm, když jsme tu takhle pohromadě, co si zajít na ten oběd spolu? My to můžeme vyřešit potom, Draco,“ rozhodl Harry a už pomáhal Ginny do dveří hostince. Draco s Hermionou si jen vyměnili naštvané pohledy, ale rozešli se za nimi.

K smůle všech posadili Hermionu vedle Draca a jejich hádka začala nanovo. Tentokrát kvůli místu na stole. Nejdříve se roztahoval jeden a potom ten druhý.

„Už se těším na ten ples, Hermiono. Už máš šaty?“ rozstřelila to Ginny hlasitějším hlasem.

Draco i Hermiona zmlkli a Hermiona k tomu přidala ještě zavrtění hlavou. Neměla čas někam jít. Buď byla v práci, anebo doma dospávala, nadopovaná výtažkem ze žhavé švestky.

„Tak to je výborné, já totiž také ne. Spěcháš po obědě do práce?“

„Tam už jen čekám, kdy mě konečně vyhodí, vždyť tam vůbec nemusím být. Je to mrtvé oddělení,“ mračila se Herm a vraždila vidličkou svůj salát.

„No, a bystrozor by tě bavil víc?“ zeptal se se zájmem Harry.

„Všude líp než tam, proč? Máš volné místo?“ zeptala se Hermiona nadšeně.

„Zatím ne. Bohužel,“ zklamal ji Harry svou odpovědí a ona zase začala vraždit svůj salát.

„No, takže to mám brát tak, že se mnou půjdeš ke švadleně?“

„Jistě, Ginny. Přeci tě tam nepustím samotnou,“ usmála se Hermiona a začala se těšit. Nechá si ušít šaty, kterými všem vytře zrak. Bude nejhezčí na plese.

„Jak to tedy postupuje v naší věci, Harry?“ ozval se Draco a pevně sledoval Harryho.

„Je to v jednání. Víc udělat nemůžu. Je polehčující okolnost, že jsi u bystrozorů a dohlédneš na to, aby se nic nestalo. Bude muset bydlet u tebe, pokud to vyjde,“ sdělil mu Harry a Draco se rozzářil.

„V tom případě je dobře, že už nebydlím U děravého kotle,“ zasmál se Draco.

„Osobně nechápu, jak jsi tam vydržel půl roku bydlet,“ vložila se do rozhovoru i Ginny, jen Hermiona je zmateně pozorovala. Myslela si, že mají na mysli nějakou dívku, kterou chtěl Draco, ale nedávalo to smysl. To by nemusel být bystrozor.

„Kde bydlíš teď?“ zeptala se Hermiona a upřela své oči na Draca.

„Díky Potterovi jsem si koupil byt. Teď mu to splácím z platu,“ řekl Draco skoro šeptem.

„No jo, náš Harry, aby ti ještě něco zbylo, když jsi sponzoroval i můj byt,“ usmála se Hermiona a sledovala Draca.

„Tobě taky?“

„No jistě. Kde by mudl…“

„Hermiono!“ ozvala se Ginny s Harrym unisono.

„Fajn, tak kde by člověk jako já sehnal peníze na byt.“ Hermiona se mračila. Vždyť jí tak na škole spolužáci říkali pořád. A smrtijedi taky, má to dokonce vepsané na ruce. Nevědomky se tam podrbala.

„Už jste to zkoušeli odstranit?“ zeptal se Draco. Všichni k němu zvedli pohled, ale on koukal na Hermioninu ruku.

„Jo, ale nejde to. Je to černá magie,“ zabručela Hermiona.

„No právě, jde to. Pošlu Pottera do našeho sídla. Je tam kniha o černé magii na úpravu vzhledů. Došel bych tam, kdybych mohl. Je v otcově pracovně v té knihovně u okna. Má šedou vazbu,“ při posledních slovech se díval už jen na Harryho, ten přikývl. Dojdou tam hned po obědě, to bylo jasné.

„Ale je to černá magie… tu já...“ Hermiona se zakuckala. Nikdy ji už nenapadlo, že to dostane dolů. Ne po tom, co to nedokázali ani u Munga.

„To se zařídí,“ řekl Draco a víc se k tomu nevraceli.

Nakonec společný oběd dopadl dobře. Hermiona se přestala vztekat kvůli každé blbině a bavila se normálně. Draco potlačil svou aroganci a přemýšlel, zda bude mít jeho matka radost, když ji vysvobodí podle zákonů.

Po obědě se rozdělili podle pohlaví. Dámy se vydaly ke švadleně a pánové k sídlu Malfoyů.

„Chceš něco uvnitř, když jsme už tady?“ zeptal se Harry Draca, který sledoval bránu jeho tehdejšího sídla. Od té doby, co ho otec vydědil, se nemůže dostat do svého bývalého domova. Kouzlo jeho otce ho odstřelí na deset metrů daleko.

„Nějaké oblečení pro matku? Ne, ta si sem bude moci dojít když tak sama. Vezmi jen tu knihu pro Grangerovou.“

„Nějaké peníze nechceš? Ještě by tam měly nějaké být. Minule jsme nevzali vše,“ zeptal se ho ještě Harry.

„To je dobrý, já nemám pomalu za co utrácet, leda že bys chtěl vyšší splátku.“

„Takže žádný,“ usmál se Harry a vydal se dovnitř.

*

„Hele, tyhle jsou pěkné,“ usmála se Ginny a ukázala Hermioně obrázek šatů. Seděly v obchodě a vybíraly si z katalogů. Ginny měla vybráno rychle, kvůli rostoucímu bříšku neměla moc šatů na výběr. Zato Hermiona se rozmýšlela strašně dlouho a pořád si nemohla vybrat. „Ale ne takové, nad jakými jsem přemýšlela. Vždyť víš, jaký mám záměr.“ Byla už nešťastná. Konečně si dala nový cíl, i když na krátkou dobu.

„Myslím, že tu pro vás něco mám,“ ozvala se prodavačka a odešla dozadu. Přišla s velmi starými deskami. Otevřela je. Jedny šaty krásnější než ty druhé. Hermiona si vybrala hned a Ginny změnila také styl šatů. Obě byly šťastné a odcházely ruku v ruce z obchodu.

„Zítra, prosím, na první zkoušku, dámy,“ volala za nimi ještě švadlena.

„Kam teď?“ zeptala se Ginny. Nechtělo se jí domů. Nudila se tam.

„Kam chceš, dnes už do práce nepůjdu. Stejně si toho nikdo nevšimne,“ usmála se slabě Hermiona.

„To je to tak zlé? A nemůžeš tedy pracovat naplno u Munga?“ soucítila s ní Ginny.

„Tam jsem dala výpověď už před měsícem. To nevíš? Harry mi kvůli tomu snížil splátky bytu. Myslela jsem, že ti to řekl,“ divila se Hermiona.

„Asi se zapomněl zmínit. No, a jak se ti líbí Draco?“ zamluvila to honem Ginny. Harry ji nechtěl stresovat. Tím, že půjčil kamarádům na byty, museli snížit výdaje, kdyby náhodou některý z kamarádů nemohl splácet. Nechtěla tím trápit teď Hermionu.

„Opravdu se chceš bavit o Malfoyovi?... Je stejně arogantní jako vždy, akorát když je opilý, tak je milý. Nebo aspoň tedy normální. Byla jsem tehdy taky opilá.“

„Když jsme u toho večera, ráda vidím, že je ti lépe,“ usmála se Ginny a Hermiona si ji změřila pohledem.

„Proč tak často měníš téma? Je za tím něco?“ mračila se Hermiona.

„Ne, já jen… byl by z vás pěkný pár,“ Ginny se hned potom přikrčila, čekala útočné tornádo v podobě Hermiony Grangerové.

„Mám nějakou hrdost snad, ne? Já a chodit s čistokrevným kouzelníkem? No promiň,“ rozesmála se Hermiona.

„Ron byl taky čisté krve,“ mračila se Ginny.

„Jo, promiň, já zapomněla, jak to říkala paní Blacková? Už vím, krvezrádce,“ smála se dál Hermiona, ale Ginny do smíchu nebylo. Věděla, jak to Hermiona myslí. I kdyby se do Draca zamilovala, nikdy by to nemohlo klapat. Draco byl přeci Malfoy. „Jak se má vůbec Ron?“ zeptala se po chvíli Hermiona.

„Dal výpověď v práci a odjel do Bradavic vypomáhat Hagridovi, než se rozhodne, co dál. Vidíš, on se dokázal rozhoupat k tomu dát výpověď,“ teď ji Ginny škádlila. Věděla, že Hermiona nikdy sama od sebe výpověď nedá.

Druhý den se Hermiona vypravila do kanceláře o půl hodiny déle. Zaspala, ale bylo jí to jedno. Už tam pracovala rok, může si dovolit odejít a přijít, kdy chce. Jenže v kanceláři ji čekalo překvapení.

„Kde se, sakra, loudáš, Grangerová!“ vyjel na ni hned Draco, jen co otevřela dveře. Hermiona se zarazila a podívala se na cedulku na dveřích. Byla to její kancelář, tak co tu dělá on?

„Ehm, my jsme se na něčem domlouvali?“ byla zmatená Hermiona a zavřela za sebou.

„Ne, ale měl jsem noční…“

„A proč jsi tedy u mě?“

„Zkoušel jsem to kouzlo. Funguje, ale bude tě to bolet stejně, jako když ti to dělala,“ Draco se mračil a pořádně ji sledoval.

„Počkej, chceš mi říct, že jsi měl noční, kde jsi zkoušel kouzlo na odstranění toho nápisu, a teď jsi přišel za mnou? Proč ses nešel nejdřív vyspat po noční?“ Hermiona byla stále rozespalá.

„Už jsi vzhůru, Mio?“ oslovil ji schválně Draco.

„Tak hele, takhle mi říkáš jenom ty… to je jedno. Takže to kouzlo zvládneš, ale bude mě to bolet. Hm. Kdy máš čas?“

„Jen teď. Myslel jsem, že bys to chtěla mít do plesu pryč. Já odstraním tu stopu černé magie a zahojím to, ale stále tam budeš mít červený flek. Asi takovýhle,“ vykasal si rukáv, kde to v noci zkoušel. Měl tam rudý flek a slabě rozeznatelná nějaká písmena, ale byly skoro neviditelné.

„Fajn, jdeme na to,“ řekla jen Hermiona a už vysílala kouzla, aby ji nikdo neslyšel křičet.

„Jsi si jistá? Tenkrát… tenkrát tě to dost bolelo,“ mračil se stále Draco.

„Tak dělej, než si to rozmyslím,“ vrčela Hermiona.

Herm přešla ke stolu, sundala si kabát, který následně přehodila přes židli, a vykasala si rukáv halenky. Draco se zamračil, když uviděl ten nápis. Udělala to jeho teta!

Začal kouzlit nad její rukou. Nejdříve se držela a nekřičela, ale po chvíli se zlomila. Slzy jí tekly po tvářích a zhluboka dýchala, nakonec přidala i křik. Draco přestal a podíval se na ni. Zatím zmizela jen dvě písmena.

„Pokračuj,“ fňukla a zaskřípala zuby.

Dal se tedy znovu do práce, ač nerad. Trhalo ho to zevnitř slyšet ji takhle ječet. Ale byla Nebelvír, statečná a odvážná. Rozhodla se pro to a odmítla ustoupit, stejně jako s tímhle místem. Byl to její sen a ona si nepřipustí, že by ho měla změnit a vypadnout odsud. Byla hrdá, ano, to bylo to slovo. Hrdá.

Když už zmizelo celé slovo šmejdka, Draco přestal. Hermiona se po něm vyplašeně podívala.

„Musíš si odpočinout, nebo tu omdlíš,“ vysvětlil jí a usadil se do křesla naproti ní, do teď seděl na stole. Herm si osušila oči a použila na ně chladící kouzlo.

„Děkuji, že to pro mě děláš. Pochybuju, že ti to dal Harry rozkazem,“ usmála se slabě Hermiona.

„Ne, nedal mi to rozkazem, a kdyby viděl, jak u toho trpíš, tak by mi to i zakázal. Nechceš tam to poslední slovo nechat? Není nijak urážlivý,“ přemýšlel nahlas Draco a mračil se u toho.

„Když už, tak už,“ prohlásila Hermiona.

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Dále,“ zavolala Hermiona, než si uvědomila, že má kancelář začarovanou. Zvedla se a došla otevřít.

„Rone! Pojď dál, jak bylo v Bradavicích?“ uvítala ho a ustoupila ze dveří. Ron jen zářil.

„Už to víš, Herm? Budu náhradní brankář Bulharů! V Bradavicích byli zase na návštěvě z Kruvalu a celý bulharský tým s nimi. No, a oni mě viděli a chtějí mě! Budu se stěhovat do Bulharska! Herm… Co tu dělá on!?“ Ron se zastavil ve svém nacvičeném proslovu.

„Taky tě zdravím, Weasley,“ odpověděl mu líně Draco na nevyřčený pozdrav.

„Rone, to je výborný. Už to ví vaši?“ ignorovala je Hermiona.

„Ne, byl jsem to říct Harrymu a teď tobě. Našim to můžu říct, až si pojedu balit,“ odpověděl jí Ron.

„Ty odjíždíš hned?“ zhrozila se Hermiona.

„No, vlastně až po plese,“ usmál se Ron a podrbal se na hlavě, „ale znáš mě. Vždy něco zapomenu.“

„Gratuluji ti, Rone. Aspoň někdo z nás dvou bude šťastný,“ usmála se na něj Hermiona, ale byl to falešný úsměv, a toho si všiml jen Draco.

„Asi to půjdu říct i Percymu, když už jsem na ministerstvu.“

„Utíkej, Rone. A nezapomeň se rozloučit, než pojedeš.“

„Neboj. Tak čau.“

A už ho nebylo. Hermiona zavřela dveře, málem s nimi třískla. Otočila se a sedla si zpět na svou židli.

„Můžeme, prosím, pokračovat?“ zeptala se Draca se slzami v očích. Němě přikývl a dal se do práce. Hermiona křičela ještě víc než předtím. Slzy nechala volně plynout, ani je neutírala. Draco si začínal myslet, že brečí víc kvůli Weasleymu než kvůli bolesti. Nevěděl, co si myslet. Nevyznal se v ní. Rozhodl se, že dodělá svou práci a nechá ji o samotě.

Dracovi jeho plány nevyšly. Když skončil, padla mu Hermiona do náruče a usnula, nebo upadla do bezvědomí? Spíš to druhé.

*

„Herm, už jsi tu?“ usmála se Ginny na svou kamarádku a pomalu mířila k ní. Stála k ní zády. Když se Hermiona otočila, Ginny se zhrozila. Vypadala příšerně. Tvář strhaná bolestí, oči opuchlé, a za ní stál Draco Malfoy.

„Herm! Co se ti stalo?“ zhrozila se Ginny a zmrazila pohledem Draca.

„Hele,“ odpověděla jí Hermiona a vykasala si rukáv. Po nápisu tam zbyl jen rudý flek, ale ten nevypadal moc dobře.

„To proto vypadáš tak, jak vypadáš?“ byla vystrašená Ginny a těkala pohledem mezi Hermionou a Dracem.

„Hodně to Hermionu vyčerpalo, proto jí dělám doprovod. Už dvakrát omdlela,“ řekl naštvaně Draco.

„Prosím, Ginny. Řekni mu, že na mě dáš pozor, ať se může jít vyspat. Měl noční a pak celé dopoledne odstraňoval ten nápis.“

„Mám víc síly než ty, Grangerová,“ nevěřil svým uším Draco.

„Už jsi toho pro mě udělal dost! Nemusíš mi dělat doprovod,“ rozčilovala se Hermiona. Takovou debatu tu vedli předtím, než se objevila Ginny.

„Nechci tě mít na svědomí. A jako tvůj doprovod se aspoň nenudím. Vždy si na mě něco vymyslíš,“ smál se falešným smíchem Draco.

„No, tak to bys mohl dělat Hermioně garde na ples. Pro ženu není dobré jít na ples bez doprovodu. Vždy je lepší mít za doprovod aspoň přítele, než nikoho,“ usmála se Ginny, která se hned chytila příležitosti. S Harrym se o tom bavili už tolikrát, ale jen mezi čtyřma očima.

„Ginny!“  

„Beze všeho. Ale jen tam Miu doprovodím. Nic víc.“

Obě se podívaly na Draca. Vypadal vážně.

„Kdybys nebyl kouzelník čisté krve, tak bych ti to právě uvěřila,“ kroutila nad ním hlavou Hermiona.

„No, sice mám čistou krev, ale myslel jsem to vážně. Doprovodím tě tam, ale to je vše. No… možná ti věnuji pár tanců, když už budu tvůj doprovod.“

„Ó, jak šlechetné.“

„Stále můžeš jít sama.“

„Klidně. Sama nebo s tebou? Vždyť je to jedno.“

„Tak dost, vy dva! Oba půjdete se mnou a s Harrym. Ať už jako pár, nebo každý sám. Poslouchat vás je příšerné. A pojďte dovnitř, nebo budeme mít zpoždění,“ zakončila debatu Ginny a oba je nastrkala dovnitř i proti jejich protestům.

Švadlena je uvítala s otevřenou náručí. Šaty měly hotové, už stačilo jen pár úprav, které může udělat na nich. První si vyzkoušela šaty Ginny. Velmi jí slušely. A těhotenské bříško bylo jen ozdobou. Draco jí je pochválil jako správný džentlmen.

Na řadu přišla Hermiona. Švadlena jí nařasila látku na prsou. A celkově ty šaty nařasila všude. Obcházela ji s hůlkou a upravovala a upravovala, dokud nebyla spokojená. I Hermiona byla kupodivu spokojená. Přešla zezadu se ukázat Ginny a Dracovi.

„Jsi nádherná, Herm. Teď už jen upravit účes a namalovat a můžeš vyrazit,“ smála se Ginny, zato Draco mlčel a jen na ni koukal.

„Ehm, sluší ti to, Mio. Bude mi ctí, když ti budu moci dělat doprovod,“ usmál se na ni Draco. Švadlena zatleskala jako malé dítě. Měla radost, že její výtvor měl takový úspěch.

„Přijímám,“ odpověděla Hermiona a také se usmála. A přitom se jí hlavou honilo plno myšlenek. Jak to myslel, jak si to má přebrat?

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hrdost a Důvěra - 3. kapitola: