OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Holka na zabití - 9. kapitola + epilog

03.12.2013 (17:00) • alanisealicecullen • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1886×

Zamrkala jsem. Vážně, první sex tak vyčerpává? Cítila jsem se, jako bych spala v kolejích a přejel mě vlak.

„Rose?“ Ne, ten hlas ne. To není možné. Vždyť jsem v Rusku. S Dimitrijem.

„Rose. Prosím, otevři oči.“ Slibuju tomu, kdo to všechno spáchal, že když mě vrátí zpátky, budu hodná holka.

„Rose?“

„Jdi pryč… mami.“

„Ale Rose…“ Mlčela jsem. Za chvilku bouchly dveře, ale pro mě to byla celá věčnost. Otevřela jsem oči. Byla jsem v nemocnici ze snu. Drtivě jsem poznala, že nejhezčí část mého života je pryč. I s ním. Rozplakala jsem se.

***

Pohladil mě po ruce. Radostně jsem se probudila. Nebyl to on, byla to Jasmine.

„Rose!“ vykřikla. „Jsem tak ráda, že jsi v pohodě.“ Jemně mě objala. A já si položila hlavu do jejich rusých vlasů.

„Já taky.“ Zase si sedla na plastovou židli. „Co se mi stalo?“

„Spolu s Roxie a Mattem jste šplhali po skále a tobě sjela noha a prasklo jištění.“

„Aha.“

„Jak se cítíš?“

„Hrozně.“

„Ani se nedivím. Hezky ses proletěla.“

„O tom nemluvím,“ šeptla jsem. Nadzvedla rezaté obočí. Byla zvědavá. Byla to má kamarádka. Byla to jedna ze dvou blízkých osob, tak jsem to vysypala, i když jsem vypadala jak blázen. A měla jsem pravdu. Nevymlouvala jsem jí, že silné prášky za to nemohou. Milovala jsem Dimitrije tak, že musel existovat. A je můj, ať je živý, anebo vymyšlený. Ale to by nepochopila, a tak jsem radši změnila téma.

***

Můj stav se každým dnem lepšil. Dokonce mě už odpojili už od přístrojů. Očekávala jsem, že mě za chvíli pustí pryč. Někdo zaklepal na dveře. Vzhlédla jsem. V prvním momentě jsem neviděla přes obrovskou květinu, kdo to je. Matt. Chtěla bych naše setkání oddálit, ale… už to tak dál nešlo a přes SMS by to bylo zbabělé. Před očima jsem měla Dimitrije. S Mattem jsme si neměli co vyčítat, protože kdyby to bylo naopak, asi bych se taky ukázala až několik dnů po jeho probuzení, ale našim chováním trpěl Dimko, který si nezaslouží být ten druhý ani o den více. A navíc jsem měla strach, že zítra to bude jinak. Čím déle uběhlo času, tak se stával stejný přelud, za který ho mělo moje okolí.

Přešel ke mně a chtěl mě políbit, ale já uhnula. Zaraženě stál, potom si sedl na židli, kterou donesl od stolu.

„Ahoj, lásko… Tady jsem ti donesl květiny. Lilie. Máš je ráda…?“ řekl nervózně. Moje odmítnutí ho vykojilo.

„Děkuji. Za to, že jsi mi chtěl udělat radost.“

„To jsi ani nepřivoníš?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Mám ráda modré růže." Ani jsem nevěděla, proč jsem to řekla.

„To je jedno, ne? Jasmine říkala, že se chováš divně,“ naštval se.

„Je konec,“ řekla jsem pevně. Věděla jsem, že s ním nemůžu být do konce života. Byl to člověk a já drampýrka. Ten vztah od začátku byla moje malá rebelie proti pravidlům.

„Co prosím?“ Vyskočil ze židle.

„Dobře jsi slyšel.“ Nebyli jsme k sobě krutí, jen jsme se chovali jako obvykle. Otočil se ke dveřím.

„Počkej!“

„No?“

„Vem si tu kytku.“

„To je dobrý, ať ti ty lilie připomínají Lilith - taky to byla kurva!“ zakřičel a práskl dveřmi. Nezlomila jsem mu srdce, jen pošramotila mužskou hrdost. Vzpamatuje se. A já uzavřela jednu část osobnosti, která se už nikdy nevrátí.

***

„Kolikrát jsem ti říkala, že máš klepat?" zavrčela jsem na sestřenku, aniž bych se otočila, a dál si lakovala nehty. Najednou mi někdo vtiskl pusu do vlasů. Povzdechla jsem.  Mattehew. Jeho ego dostalo zabrat, takže si začal s Willow, abych mě přesvědčil, že dělám chybu, a Willow se zkrátka jeho chováním bavila, aby mě ponížila. Není to rebelantka jako já. Je to krvavá děvka. A „tyranie“ nade mnou je dostatečný bonus, aby klesla tak hluboko. Přes odporný zápach laku se prorazila jiná vůně. 

„Dimitrij“ vydechla jsem. Za rekordní čas jsem stála naproti němu. Byl stejný. Jen vlasy mu o pár milimetrů povyrostly a byla na něm znát únava. Nic neříkal. Jen se díval.

Naše rty se setkaly v polovině. Nejdřív jemňoučké pozvání nadějných snů a vzápětí dravost odloučení. Jeho ruce si mě majetnicky přitáhly. Oblečení na oblečení, rty na rtech, dotyk s dotykem.

„Rozo…“

„Soudruhu…“ Poprvé se do mé přezdívky nevloudila ironie a pohrdání, ale nekonečná láska. Otevřela jsem oči a podívala se do jeho. Bylo tam vepsáno nevyřčené. Že jsem jeho a on je můj. Na tváři se mi rozlil vítězný úsměv. Dostala jsem zpátky ztracený lístek do životní loterie. Musel si to přečíst v mé tváři, protože další polibek byl jako fata morgána. A ten nás srazil na kolena. A doslova. Ve světě pocitů byla jediné pevné místo podlaha. Když jsem ucítila drsná prkna, bouchla jsem. Zuřivě jsem ho začala svlékat. On nezůstal pozadu. Povalil mě na zem a líbal, hladil a spoustu dalších věcí, pro mě existoval jen on. Poprvé to bylo chtivé po uspokojení a potom něžné jako pohlazení motýlích křídel. Byla to láska a sex.  Hlavně láska. Ta síla, která mě zachránila. A spojila rebelku a slušnáka.

Epilog:

Rozrazily se dveře a dovnitř vtrhla Jasmine. Začala jsem rychle hledat oblečení, ale po ruce žádné nebylo. Tak jsem na sebe natiskla peřinu.

„Počkej, já ti to…“

„Vasilisa Dragomirová,“ vydechl Dimko. Až teď jsem si všimla, že se vůbec nehnul. Podívala jsem se na Jasmine. Její oči ji prozradily. Měl pravdu.

„Myslíš princezna Vasilasa Dragomirová - poslední z rodu Dragomirů? Ta, co umřela a rozvrátila monarchii?“ zeptala jsem se Dimka, ale odpovědi jsem se nedočkala.

„Dimitrij Belikov,“ vydechla Jas-Vasilisa šokovaně.

„Jako ten slavnej strážce, co sejmul nejmíň deset strigojů, hlídal královnu jako šéf jejích ochranky a mnoho, mnoho dalšího? Ta legenda??!!!“  

-------------------------------------------------------------------------------------------

Moc vám děkuji za to, že jste tuhle povídku četli a ocenili komentáři. Pravdou je, že tahle povídka byla dárek pro moji sestru, která má ráda VA, ale moc ji nedocenila. Jen díky vám, kteří jste napsali aspoň řádek do komentíku, jsem si jistá, že ty hodiny nad tím nebyly marné. Moc vám děkuji. A jako poděkování bych chtěla napravit chybu, na kterou jsem byla upozorněna. A to, že v povídce chybí Adrian. Proto jsem na své shrnutí napsala, o čem by měla být dvojka. A vás žádám, jestli byste mi napsali, jestli ji chcete nebo ne. stačí napsat komentář pod shrnutí s vaším názorem. Čím více, tím lepe. 

Autor: alanisealicecullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Holka na zabití - 9. kapitola + epilog: