Holka na zabití - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Rose, Dimko, Olga a John řeší svůj "malý" problém, tak proč se do toho plete Yeva???

25.10.2013 (20:00) • alanisealicecullen • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1791×

Už jednou jsem se v tom pokoji probudila a myslela jsem si, že jsem předchozí večer pařila a mám opici. Podruhé to, bohužel, byla pravda. Každý pohyb byl utrpení, hlavu bych si raději usekla, jíst nemělo smysl. Už v deset hodin jsem se modlila ke všem, kdo byl ochoten poslouchat. Slibovala jsem hory doly. Jen ať to přestane. Kdybych byla člověk a ne drahapir-duch, asi bych měla otravu krve. Když pominu svůj dosavadní vztah k Dimitrijovi, musím uznat, že je dobrotivý. I přesto, že jsem na něj hodila šavli (je zázrak, že jsem si na to vzpomněla), se o mě staral. Dával mi prášky, obklady, držel mi vlasy (i když to zrovna nemusel, protože jsem se nakláněla nad mísou) atd. No, já bych to nedokázala. Dimitrij se mezitím domluvil s Olgou na návštěvě.

***

Přišli krátce po druhé odpolední. Dimitrij je zavedl do mé trpitelny. Jeho babička Yeva přinesla muffiny s čajem, pak už jsme byli sami. Já ležela v posteli a ti tři seděli na židlích

„Tak nějaké nápady?“ prohodil John.

„Potichu,“ sykla jsem a trhla sebou, zatímco Olga tlumočila Dimitrijovi. Rozlehlo se ticho.

„Asi bychom měli zkusit něco vyššího?“ řekla jsem.

„Myslíš žirafu?“ zeptal se John.

„To nebylo vtipný!“ okřikla ho Olga.

„Jak to myslíš?“ promluvil soudruh rovnou k věci.

„No, doktoři.“

„To už jsme zkoušeli,“ podotkla Olga.

„Tak kněze, rabína nebo okultistu.“

„Myslím, že to bude to samé, jako doktoři,“ vyvrátila to Olga.

„Tak nějakého ducha. Teda, staršího, než je John.“

„Nikdo starší než já není,“ zamítl John.

„Ale ze začátku byli, ne?“

„Hele, kdyby něco věděli, řekli by mi to.“

„To asi ano. Ale někdo bude vědět víc,“ prohodil Dimko.

„To si nemyslím.“

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Zmizeli. A rozhodně nenašli cestu, jak z toho ven.“

„Jak dlouho?“ zeptali jsme se s Dimitrijem najednou.

„Něco kolem tří měsíců.“

„To moc času nemáme,“ řekla Olga. Mírně řečeno.

„Takže to shrneme. Doktoři nám nepomohli. Ostatní duchoví by mohli vědět víc, ale Rose mi řekla, že jich moc není, a my nemáme čas na jejich hledání. Hm, takže nám zbyl první nápad - vyšší moc. Dojdu pro telefonní seznam,“ řekl Dimitrij a odešel.

„Už jsem ani nedoufala, že s tím hneme,“ podotkla Olga.

„Já bych to tak nadějně neviděl,“ zchladil ji John.

***

„Máš to?“

„Jo,“ řekla Olga a dopsala jméno. Rozhodli jsme se, že všechny pozveme na zítřek k Olze, protože bydlí sama, a tak to nebude divné. Schválně jsme udělali na zítřek, protože jsme s nervy v koncích. Osobně se mi trochu ulevilo. Nesnáším tu nejistotu, a tohle byl pevný cíl.

***

Byla jsem nervózní. Je neděle ráno a za deset minut měl přijít první kandidát- pravoslavnský kněz. Olžin byt byla garsonka moderního stylu. Bylo vidět, že se orientovala spíš na ruskou architekturu. John stál vedle mě a vypadal strašně. Rozcuchané vlasy, kruhy pod očima, strohá a bledá tvář. Asi jsem vypadala stejně. Byli jsme plní strachu a naděje. On chtěl po dvou letech pryč, já přežít. Olga a Dimko pili čaj, ale my jsme odmítli. Domem se rozlehl zvonek. My tři jsme nadskočili leknutím, Dimitrij se jen nepatrně roztřásl, když pokládal šálek. A šel otevřít. Asi jsem to viděla jen já. Z chodby se blížil hovor. Nejdřív vešel Dimitrij, pak malý kněz v taláru se spoustou vrásek a bělostnými vlasy. Hovořili spolu rusky a kněz přešel k Olze a podal jí ruku. Najednou zmlkli a John na mě sykl:

„Už začínají.“

Kněz dlouho chodil sem a tam s taškou v ruce. Nakonec se zastavil před pohovkou a vytáhl si své propriety. V jedné ruce krucifix a v druhé svěcenou vodu. Začal cosi vykřikovat rusky a stříkat vodou. Asi nás začal vyhánět, jenže my jsme stáli půl metru od něho na opačné straně. Amatér. Olga dále nesnesla ničení svého koberce, a tak kněze (ne)zdvořile vyprovodila.

„Mám otázku.“ Všichni se na mě odevzdaně podívali. „Koho napadl kněz?“

„To není podstatné,“ řekl John.

„Tos byl ty, že?“ oslovila jsem Dimitrije.

„Já ne, ale ty.“

Do háje.

„Až budu mít příště kocovinu, tak mě neberte vážně.“

***

Bylo jedno, čí to byl nápad. Dopadlo to stejně. Ať to byla okultistka, nebo kněz. Výsledek byl, že se byt stal neobyvatelný. Dimitrij Olze nabídl, že může jít k němu, ale ona nechtěla. John byl jiného názoru. Vyklubal se z něj skvělý a vtipný společník. Ženská intuice mi napověděla, že kdyby to šlo, tak by Dimitrij Johna z pozvání vynechal. Důvod mi byl záhadou. Když ubytovaní odmítli, nabídla jsem pomoc při úklidu. To přijali. Dimkovi se to nelíbilo. Ten chlap je hotový bermudský trojúhelník, ale který ne?

***

Cesta zpátky byla, mírně řečeno, divná. A vyčerpávající. Vešli jsme dovnitř a hned pod schody stála babča Yeva. Ještě jsem ji pořádně neviděla. Začala jsem litovat, že jsem ji nazvala babčou. Ta ženská byla už od pohledu hrozná. Kdyby byla ředitelkou na Akademii, tak by Akademie vyhrála cenu škola roku. Nic neřekla, jen nám pokynula, a my jsme šli jak ovce na porážku. Zavedla nás do pokoje v přízemí. Byla jsem tu poprvé. Byl to pokoj jak pro čarodějnici. Ani mě to nepřekvapilo. Bylo tu šero. A hodně barev. A příjemná vůně. Rozhodně pod tou spoustou barev tu byla určitá strohost. Sedli jsme si ke stolu s pestrobarevným ubrusem. Yeva vzala něco ze zásuvky u zdi. Byly to tarotové karty. Podala je Dimitrijovi a ten je zamíchal a vyložil. Asi to nedělal poprvé. Yeva do toho dlouze koukala a pak zašeptala:

„Dívka-bojovnice.“ A pak nic. Za chvíli pokračovala: „Nehledej pravdu. Přijde sama.“ A pak ta věštkyně a její věštba skončily. Když jsem odcházela, pohlédla jsem jí do očí, které ji prozradily. V těch kartách viděla něco, co ji nadmíru potěšilo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Moc děkuji všem, kterým se povídka zalíbila. A ještě víc děkuji těm, kdo mě podpořil pomocí komentu. Ninik: Doufám, že někomu, kdo nečetl VA, to příjde srozumitelné. Kdyby ne, klidně se na mě obrať a já se ti to pokusím vysvětlit. A rozhodně by sis měla přečíst VA, protože je to vážně boží kniha a hodně se u ní nasměješ. Tali: Děkuji. Moc to pro mě znamená. Blacky: Bohužel, Adrian v povídce nevystupuje, ale přemýšlím nad pokračováním, a tam už by se objevil.

Myslím si, že Mead má užasný talent vycítit, kdo se k sobě hodí. A když je v anketách, kdo je lepší pár, jestli Rose a Dimko, nebo Sydney a Adrian, tak mám problém odpovědět :D

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: alanisealicecullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction