OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Holka na zabití 2: Láska za trest - 3. kapitola



Holka na zabití 2: Láska za trest - 3. kapitolaFF Vampýrská akademie. Posun v čase spolu s návratem na akademie sv. Vladimíra. A nakonec jedno šokující tajemství. A jedna staronová postava. Přeji hezké počteníčko. Ali.

Další den byl velmi rušný. Byl to den spousty návštěv a návratů. V noci dorazila Sydney, kterou jsem musela hodinu uklidňovat, že jsem v pořádku, a poté ji tišit, aby po Lisse tolik nekřičela. Sydney tím dávala najevo, jak mě má ráda, a vůbec nebyla nadšená, že nevěděla, že jsem tak říkajíc na smrtelné posteli. Snažila jsem se ji od ožehavého tématu odvést otázkami na její dovolenou, ale nedala se. Chvíli jsem myslela, že s Liss už nikdy nepromluví, ale musela, když zjistila, že mi v pokoji na zemi spí dvoumetrový Rus, o kterém jsem nechtěla pro změnu mluvit já. Lissa jí ale pověděla všechno za mě a Sydney nás potom ostřížím zrakem sledovala a snažila se vyvrátit, nebo potvrdit Lissiny slova. Bohužel jsem byla jediná z nás tří, kdo neznal Lissin ani Sydneynin názor na mě a Dimitrije. Jediné, co z toho všeho vyplynulo, bylo, že obě se snažily s Dimitrijem spřátelit. Ráno jsem doprovodila Dimitrije do hotelu, kde si vyzvedl věci a odhlásil se. Musel totiž zavolat znovu do Ameriky a oznámit nalezení Sydney. Po více než hodině nám oznámil, že je dočasně jmenován jako Lissin strážce a musí jí být na blízku, takže se musel nastěhovat do společného bytu Liss a Sydney, kde získal místo na rozviklaném gauči, ale nestěžoval si.

Předtím, než jsme odešli, dostala Lissa od Dimitrije milion příkazů a zákazů, co smí a co ne. Sydney nic neříkalm jen ji sežehl jedním ze svých pohledů, který ve mně vždy vyvolá opačný účinek, než by měl, ale Sydney se určitě nehne z místa. Jako poslední opatření bylo, že požádal tetu, aby na ně dohlédla, a ta mu s radostí vyhověla. Přesto měl na spěch, workholik jeden. Po půl hodině s ním v jeho stavu jsem byla ráda, že dorazí další strážce, který měl ve městě rodinu, takže dorazí zítra a pohlídá nás spolu s Dimitrijem, než nás posadí do letadla a potom mu začne dovolená. Holkám se samozřejmě nic nestalo, ale radši jsem toto téma nechala být. Když minula rozumná doba pro spánek, dveře se u nás netrhly. Každý z vesnice chtěl ještě jednou promluvit buď s Liss, nebo soudruhem, a nejlíp s oběma najednou. Nebyla jsem z toho nadšená a s radostí bych se těmhle rozhovorům vyhnula, ale snad všechny ženy se snažily Dimitrije sbalit, tak jsem si ho musela ohlídat. Sydney mezitím zalezla nahoru a asi se učila, nebo relaxovala, i když u ní je to jedno a to samé. Při jedné takové návštěvě Dimitrijovi zazvonil telefon a on se zvedl a šel si ho vyřídit do soukromí.

Po chvíli nakoukl do místnosti a pokynul na mě. Zvedla jsem se a šla za ním. V obyváku mi podal bez vysvětlení telefon a odešel zpět do kuchyně. Byla to jeho rodina, která se mnou chtěla mluvit. Olena se mě ptala na můj zdravotní stav. Samozřejmě mi radila, abych hodně odpočívala a jedla. Také mi řekla, že se jí po mně stýská a přemlouvala mě k další brzké návštěvě. Poté jí někdo sluchátko vytrhl z ruky a já uslyšela hlas Jevy, která pouze vyjádřila, jak je šťastná, že Dimitrij někoho má, což bylo jediné, co se alespoň vzdáleně podobalo komplimentu, kterého se mi od ní dostane. Nezapomněla mi pohrozit, že ho nemám trápit, nebo si to odskáču. Jevě nikdo sluchátko nevytrhl (asi se bál pohledu, který by na něj seslala), ale poté, co mi řekla všechno, co chtěla, jsem mohla být svědkem hádky Soni a Pavla, kdo bude další. Vyhrála Soňa, ale celý rozhovor byla roztěkaná. Když přišel na řadu Pavel, nezapomněl si postěžovat na nespravedlnost dospělých vůči dětem. Abych to zastavila, zeptala jsem se ho, co bylo se Soňou. Nadšeně mi napráskal, že se zamilovala a jde na rande, za což podle hluku schytal od jmenované pohlavek, ale to už zasáhla Pavlova matka Karolína a okřikla svoji sestru. Abych přispěla k uklidnění rozmíšky, zeptala jsem se Pavla, co mi řekne dalšího. Začal mi vyprávět o jakési hračce, kterou si přeje k blížícím narozeninám. Pozorně jsem ho poslouchala, abychom ji potom s Dimitrijem mohli najít a poslat mu ji. Jeho povídaní, které by mu vydrželo na hodiny, musela zarazit Karolína a poslala ho dělat úkoly. Pavel začal protestovat, ale poté, co ho jeho matka uzemnila tónem zděděným po Jevě, poslušně odešel. Všechno jsem to poslouchala a šklebila jsem se, ale Karolíně do výchovy jsem nezasahovala. Když incident skončil, začala se Karolína věnovat mně a bavily jsme se o jedné teorii evoluce z knihy, co jsem v Rusku četla, než se dcera začala dožadovat matčiny pozornosti. Když jsem hovor ukončila, musela jsem ještě počkat, než jsem se mohla vrátit k Dimitrijovi, protože jsem se neubránila slzám dojetí. Dimitrije jsem sice neoblafla, ale měl radost spolu se mnou z toho, že mě jeho rodina přijala. Večer, předtím než Dimitrij odešel spolu s Liss a Sydney k nim, si vzal bokem Will a vyčinil jí za její hloupost, protože prozradila Mattovi naši existenci. Před Dimitrijem si nic nedovolila, ale jakmile zmizel, sežehla mě pohledem, jako bych za to mohla já. Zbytek večera bylo v domě dusno.

Druhý den se nesl ve znamení mého nevyspání (Dimitrij na tom nebyl o nic líp) a vzkazů. Máma mi poslala domů lístek, že odjíždí zase zpátky k lordu Slezskému. Byla jsem z toho rozpačitá. Na jednu stranu jsem si to zasloužila, ale rozloučit se mohla. To jsem si myslela alespoň do chvíle, než mi zavolala a seřvala mě za můj vztah s Dimitrijem. Nevím, kdo jí to řekl, ale ať ten někdo doufá, že na to nikdy nepřijdu. Oplatila jsem jí to stejnou mincí. Náš hovor skončil jejími slovy, že se to tátovi líbit nebude. Ani jsem nevěděla, kdo to je, natož že ona je s ním v kontaktu. Nakonec se moje zpráva o návratu na Akademii někde ztratila. Stejný rozhovor měla i Sydney se svým otcem, ale na rozdíl od nás byli mnohem tišší. Ale její otec musel být hajzl, protože Sydney byla po hovoru s ním pěkně na dně, i když se to snažila skrýt.

Také přijel ten druhý strážce a od té doby jsem musela trénovat i s ním. Dimitrij totiž opět zavedl povinné tréninky pro mě, abych byla co v nejlepší formě. I tak mi ale chyběly naše tréninky z Ruska, protože byly soukromé. Tady jsme vždycky měli publikum, ať už holky, což mi moc nevadilo, ale cizí lidi z města bych nejradši vykopala. K překvapení všech se ze strážce a Dimitrije stali přátelé. Zbytek času jsme trávili v bytě Lissy a Sydney, kde jsme měli konečně klid. Bohužel já se musela občas ukázat i doma.

Dnes už to byly dva týdny od našeho usmíření a my čekali na letišti na náš let do Montany. Dimitrij se stále ještě loučil s parťákem, s kterým jsme se už my ostatní rozloučili. Moje teta ani Willow tu nebyla. Teta mi včera pomáhala s balením mých věcí a přitom nadávala na mou matku, že je mizerná matka. Teta si nikdy nenechala ujít jedinou příležitost zdůraznit, v čem je lepší než její sestra – slavná strážkyně Janne Hathaway.

Ozvalo se hlášení našeho letu a my museli pod ostřížím zrakem Dimitrije naklusat do letadla. Evidentně si oddechl, když letadlo opustilo ranvej a naše šance na případný útěk se zmenšily. Let byl bez komplikací a mnohem příjemnější než vesmírný „vysavač“, s kterým jsem měla tu čest v Baje. Až na Dimitrije jsme všichni využili let ke spánku.

V Montaně jsme byli přesně na čas. Naše nálada rapidně poklesla. Slunce ještě stálo vysoko nad obzorem, aby nás nemohli napadnout Strigojové. Na parkovišti na nás čekalo auto s klíči, které jsme vyzvedli od letištního personálu. Snažila jsem se přemluvit soudruha, abych mohla řídit, ale nedovolil mi to. Prý bych nás ještě někde vybourala. Holky - ty zrádkyně - mu daly za pravdu. Tak jsme nasedli a já uraženě celou cestu mlčela na předním sedadle. Nejsem si úplně jistá, zda jsem je tím vytrestala.

Najednou se zpoza cesty vynořila tepaná brána. Všechny jsme zaúpěli. Tohle mu nikdy nezapomenu. Koukla jsem na holky. Každá z nás si z té školy odnesla zlé vzpomínky. Teda, až na Liss, která studovala na nějaké prestižní škole v Evropě, ale netvářila se o moc rozdílněji. Zaksichtila jsem se na soudruha, ale mlčela jsem. Nechtěla jsem začínat novou hádku. Pomalu začal brzdit.

„Pane Belikove-“ zkusila to Sydney.

„Ne,“ utnul ji Dimitrij. Z hlídací kukaně se pomalu plížil strážce.

„Když to otočíte a odvezete nás dřív, než sem dojde ten hlídač, dám vám jeden milion dolarů.“ řekla Sydney.

„A já ti k tomu přidám dalších deset milionů. Klidně i v rublech,“ pokračovala Lissa. No, paráda. Teď obě čekají, co přidám já. Bohužel já nedisponuji s takovými peněžními prostředky.

„A já jsem ochotná ti nabídnout své panenství. Opět.“ Všichni na mě zůstali hledět. Atmosféra ještě více zhoustla. Ach jo, ty moje nápady pod tlakem.

„A jak bys to udělala?“ zeptala se Sydney. Logická jako vždy.

„Šla bych na plastiku.“ Dimitrij chtěl něco podotknout, ale to už strážce klepal na okénko. Bezva poslední šanci na útěk jsme prokecali na téma moje (ne)panenství. Dnes nemám dobrý den.

„Čau, Dimko, jaká byla dovolená?“ zeptal se rozesmátý strážce. Protočila jsem oči v sloup. Dovolená byl čistý eufemismus. Dimitrij před půl rokem byl poslán na odpočinek poté, co psychicky nezvládl smrt svého svěřence - zdejšího profesora.

„Skvělá, Maxi.“ Stále mě ještě udivuje, jak dokáže být Dimitrij neúmyslně strohý. Se mnou takový problém nemá. Asi to bude tím, že to z něj vysekávám. Doslova. Zaměřila jsem se na Maxe, zvědavá, jak si poradí se zaseknutou konverzací. A někoho mi připomněl.

„Pořád spíte s tou královskou, nebo na to její manžel přišel?“ Maxova pozornost se upnula na mě. K zrudnutí rozpaky, anebo vzteky neměl daleko.

„Kdo je to?“ zasyčel.

„Toto je Rose Hathaway. Měla by nastoupit spolu se Sydney Sage a princeznou Vassilisou Dragomirovou, pokud to ředitelka dovolí,“ oznámil Dimitrij ledově Maxovi. To mu málem spadly oči až na asfaltovou silnici.

„Divím se, že ho ještě za to sako nezavřeli. Nebo ho něco nesežralo,“ zašeptala Syd hlasitě na celé auto. Podívala jsem se na Maxe. Byla to vážně hrůza. Ani tma k tomu saku nebyla milosrdná. Jak někdo může na sebe vzít něco s třásněmi? Díky za kovbojské kabáty.

„To sako by pozřel jedině Tyranosaurus Rex,“ zašeptala jsem stejně hlasitě.

„Možná už to udělal,“ odpověděla Sydney. Všichni jsme slyšeli, jak se Lissa snaží zadržet smích.

„Tak my už pojedeme, jestli je to už vše,“ snažil se Dimitrij zachránit situaci. Max přikývl a chystal se k odchodu.

„Maxi,“ oslovila jsem ho. Podíval se na mě. „Vím, že nedokážete za tu chvilku připravit čestnou stráž a červený koberec, tak Kirové zazpívejte alespoň hymnu, než jí oznámíte, koho má za návštěvu, ano?“ Max k boudě skoro utíkal. 

„Je mi jasné, že tu nechce být. Naštěstí je to jen na rok, i přesto vás žádám, abyste si tu z každého nenadělali nepřátele,“ prosil Dimitrij.

„Šlápni na to, brouku.“ pobídla jsem ho hned, jakmile se dalo projet. Pocítila jsem malinkaté provinění vůči Dimkovi, ale snažila jsem se to nedat najevo.

***

Čekali jsme v kanceláři na Kirovou. My tři jsme se posadily do židlí a Dimitrij se postavil ke zdi, protože už byl skoro ve službě. Byli jsme všechny nervózní, a tak jsme ani nedutali. Dimitrij mi do zad vysílal příjemné uklidňující pohledy. To, že Akademie přijme Sydney a Liss, bylo jasné, protože obě utekly, ale já jsem byla vyloučena, což byl podstatný detail. Budu se snažit, aby mě Kirová přijala, ale bylo možné, že moje neschopnost bude větší překážka, než jsem si kdy myslela. Ale já se musím snažit. Kvůli Liss a Syd, ale hlavně kvůli Dimitrijovi, který do mě už od začátku vkládá tolik důvěry, až je to skoro rouhání. A taky podnikl dost věcí, aby nás sem dostal, i když se mi to nelíbí. A jak ho znám, ještě ani zdaleka neskončil, pokud nebude po jeho. Někdy je to stejně dubová palice jako já.

Byla možnost, že moje neschopnost bude větší překážkou, než jsem si kdy myslela. Ale já se musím snažit kvůli ní a Dimitrijovi. Dimitrij mi věří už od samotného začátku, a i když se mi to nelíbí, podnikl toho dost, aby nás sem dostal, a jak ho znám, ještě zdaleka neskočil A to jenom proto, abych mohla vykonávat tu nejčestnější práci pro dramhampýrku – být strážce. Sice ne Lissin. Ta totiž jako poslední členka svého rodu dostane hafo jiných bodyguardů, ale pořád je tu Sydney. Ona se z nějakého neznámého důvodu narodila alchymistovi a jeho lidské ženě. Část dětství byla vychována jako alchymistka, ale nakonec se dost brzy projevila její magie a testy ukázaly, že je morojka. Nakonec jí královna vyjednala s alchymisty speciální podmínky a ona začala studovat na Akademii sv. Vladimíra. Někdy jezdí ke své rodině, nebo si s nimi volá. S mojí pověstí nemůžu čekat bůhví jaké přidělení, pokud vůbec. Takže jestli budu strážce, nabídnu se Sydney jako ochranka, i přestože to s jejím otcem bude o držku. Dveře se doslova rozrazily a v nich stála Kirová spolu s Albertou, která měla na starosti výcvik drahampýrů, a profesorka Carmacková, která byla jedna z učitelek hodin magie. Beze slova vpluly do místnosti. Kirová se usadila do křesla za stolem a ty dvě si stouply vedle ní. Vypadaly jako popravčí četa. Kirová se nadechla se k proslovu, ale já jí do toho skočila.

„To jsou nové vrásky, nebo ocenění za práci pro školu?“ Scvaknutí zubů byla jediná její rekce.

„Rose!“okřikl mě Dimitrij.

„Promiňte,“ omluvila jsem se překotně. „Ale já jsem vás chtěla rozesmát předtím, než vám zase rupnou nervy. Podle jedné studie vám smích prodlouží život o osm minut,“ snažila jsem se to okecat. Kirová se na mě usmála. Víc než úsměv to připomínalo nasazování protézy. Naštěstí jsem si to nechala pro sebe.

„Jelikož,“ začala Kirová tam, kde skončila. Bylo to teprve první slovo a já už chtěla, aby bylo poslední. Začala jsem se vrtět na židli, než mě Dimko zpacifikoval pouhým pohledem. Nebylo třeba. Jakmile Kirová pokračovala, došlo mi, že tohle není proslov maskovaný za večerníček na dobrou noc. Spadal pod to jedno procento v kolonce důležitý. „Jsme byli spraveni o vašem příjezdu předem, mohli jsme prodiskutovat vaše provinění a vynést závěr. Kdyby to bylo na mně, slečno Sagová, byla byste vyloučena, ale její Výsost královna si to nepřeje. Rozumíte?“

„Ano, madam,“ řekla Sydney pevně a pokorně. Tenhle její tón jsem nazvala Sydney – alchymistka.

„Varuji vás, jeden jediný sebemenší přestupek a čeká vás trest. Důvod, proč nejste potrestána tentokrát, je vaše bezproblémové chování v minulosti. Taky věřím, že soužití s Hathawayou bylo trestem samo o sobě.“ Jestli to mínila jako vtip, tak se nikdo nesmál.

„Pokud jde o vás, slečno Dragomirová, královna chce, abych vám sdělila její zklamání nad vašim chováním. Váš návrat do školy sv. Georgese naprosto bezpodmínečný. Akademie sv. Georgese má vůči vám závazek, kterého se nelze vzdát. Vaše postavení určité výhody jako například při výběru strážců, ale také se k němu vážou jisté povinnosti. Tak je začněte brát v potaz,“ řečnila Kirová plamenně. Otočila se na mě, ale Liss ji přerušila.

„Paní ředitelko?“

„Ano, princezno?“ Kirová byla stále vzteklá, ale Lisse už vynadala, a proto teď nasadila ten svůj odporně sladký tón, který používala na sponzory školy a významné královské.

„Já bych chtěla studovat na vaší Akademii spolu se Sydney a Rose, paní ředitelko.“ Kirová byla zprvu zaskočena.

„Váš požadavek přijímám. Slečna Sageová vám jistě pomůže se zařadit,“ přijala, jak jsme očekávali. Poslední Dragomir je lepší propaganda než stojany zaprášených brožurek dole v hale. Občas jsem je za trest musela rozdávat rodičům, kteří se v červnu nahrnuli s tím, že by sem chtěli dát na studium své ukřičené šestileté ratolesti, pokud to neudělali už dřív jako moje matka. Často mě to nebavilo a byla jsem naštvaná, a tak jsem do brožurek někdy něco napsala. Třeba, že je Kirová labilní, což je pravda, nebo že se můj spolužák poprvé děsně opil a snažil se utopit v záchodě. Samozřejmě, že jsem neváhala uvést jeho jméno. Vzhledem k tomu, že je to vlivný královský, táhne se to s ním dodnes a ještě nepřišel na to, kdo to prásknul.

„A Rose?“ vytrhla mě ze vzpomínání Liss.

„Není přijata,“ řekla Kirová chladně a definitivně.

„Ale to nemůžete...“ vykřikly holky a prudce vstaly. Já jsem byla zklamaná. Celou cestu sem jsem to očekávala. Dimitrij mě miluje a věří ve mě. Vím to. A jistě řekl spoustu toho, aby ředitelku přesvědčil. Ale faktem zůstává, že mě Kirová nemá ráda. Nevadí mi to. Přece jen je to vzájemné, ale nechci, aby podryla nebo jinak pošramotila soudruhovou autoritu jen, protože mě chce vidět poraženou. Zadívala jsem se po objektu mých myšlenek. Dimitrij se sice neozval, ale neparně se pohnul směrem ke mně. Cítila jsem, jak je na vážkách. Chtěl mě bránit. A v jiné situaci by mě to potěšilo, ale na Akademii jsem se vrátila především proto, abych čelila své minulosti a odprosila se od toho pocitu ponížení a slabosti. Potřebovala jsem to k tomu, aby byla silná strážkyně. Ne fyzicky, ale psychicky. Abych nepodlehla nějaké psychologické hře nějaké bastarda, co by znal moji slabinu a chtěl mě využít. A toho bych nikdy nedosáhla, kdybych se schovávala za Dimitrije. Navíc zastat se mě by pro něj znamenalo nepřímo podrýt autoritu své skoro nadřízené před studenty. Proto jsem se ho pohledem snažila přimět ke klidu.

„Zlepšila jsem se,“ vyhrkla jsem dřív, než mohlo dojít ke katastrofě.

„Jsem si toho vědoma. Pan Belikov,“ při těch slovech se po něm ohlídla, a když narazila na neproniknutelnou masku strážců, opět ho pustila z hlavy, „mě informoval, že jste se za posledních pět měsíců pod jeho vedením výrazně zlepšila. Dokonce podotkl, že dle jeho názoru máte potenciál být výbornou strážkyní. Stačí prý jen intenzivně trénovat a doženete své spolužáky. Mám pocit, že se strážce Belikov domnívá, že byste mohla být nejlepší ve třídě.“ Zatnula jsem vzteky nehty do opěrky křesla, při tom nehorázném urážejícím proslovu od toho supa. Pěnila jsem vzteky, divže jsem po ní neskočila a v jednu ji nevrazila. Ani ta monstróznost, co nazývá stolem, by mě nezastavila. S trochou představivosti ze mě musela jít doslova pára. Holky mě chytly z každé strany za ruku. Vytrhla bych se jim, kdybych chtěla. Místo toho jsem zavřela oči a snažila jsem se přesvědčit, že mě drží Dimitrij, kterému bych se nevytrhla, ani kdybych stokrát chtěla. Nesměla jsem nic udělat, protože i já jsem slyšela to obrovské nevyslovené ALE, co se vznášelo nad mojí hlavou jak nějaký andělíček. Doufám, že se tam upeče.

„Jenže Akademie vás vyloučila a já si nepřeji, abyste byla přijata zpět. A na rozdíl od slečny Sageové a Dragomirové toto rozhodnutí spadá do mé pravomoce. A nezmění to ani vaše sblížení s Belikovem.“ Zůstala jsem na ni hledět. Věděla jsem, že mě nemusí přijmout zpět, ale teď to jde do kytek jen, protože ona chce. A navíc do toho pořád motá Dimitrije. Chápu, že jí to musel říct, ale ona by se měla začít chovat dospěle.

„Jestli ji nenecháte s námi studovat, tak znovu utečeme.“

„Nebuďte dětinská, princezno.“ Stěží jsem potlačila odfrknutí.

„My zůstaneme spolu. Ať ve škole, nebo mino ni,“ přela se s ní Lissa. Sydney pouze kývla na souhlas. Pro úspěch téhle akce proti autoritám jsem se radši nevyjadřovala, ale cítila jsem to samé.

Všechny, nebo žádná. Jako tři mušketýři. Nebo aspoň jejich americká gotická verze.

„Elen, nemůžeš jí zničit budoucnost,“ vložil se do toho soudruh.

„Jen protože ti roztáhla nohy, nebude mít žádná privilegia,“ přestřelila Kirová. S obavou jsme se všichni podívali na Dimitrije. Napnul se jako struna a strhla se prudká hádka mezi nimi, která překračovala hranice zaměstnavatel – zaměstnanec. V šoku jsem se dívala na Dimka. Takhle vytočeného jsem ho nikdy neviděla, a to mu brnkám na nervy skoro pořád. Hádka nabírala na prudkosti a hlasitosti, až jsem se bála, že Dimitrij uhodí Kirovou, nebo hůř, dostane padáka.

„Mám návrh,“ ozvala se Sydney. Až do této chvíle byla zticha, teď byla bledá rozrušením. Všichni na ni upřeli pozornost a hádka byla zapomenuta.

„Jaký?“ vzpamatovala se Kirová.

„Já vám dám informaci a vy tu necháte Rose.“

„Nebudu svůj klid a pověst, kterou by slečna Hathawayová zničila svým příšerným chováním, měnit za nějaké sladké tajemství naivní holčičky.“

„Elen,“ vložila se do toho Alberta. Sláva, už jsem si myslela, že je tu jen na okrasu. „Sageová pochází od alchymistů. Jistě to nebude něco směšného.“ Bylo vidět, že Kirová váhá. Mlčeli jsme.

„Přijímám.“ Napnutě jsem čekala, co ze Sydney vyleze, ale ona se obrátila k Lisse.

„Promiň mi to. Já ti to chtěla říct, ale nemohla jsem. Doufám, že mi to jednou odpustíš. Nech-“

„K věci,“ přerušila ji Kirová.

„Nechtěla bych zničit naše přátelství.“

„Pět sekund.“

„André Dragomir žije.“

-------------------------------------------------------------------------------------

Moc vám děkuju za komenty. I po tak dlouhé době potěší. Jen bych vás chtěla požádat, zda byste mi tam psali více, co se vám v kapitole líbilo/nelíbilo. Děkuji, moc by mi to pomohlo při psaní. Bohužel nevím, kdy bude další kapitola, protože vážně nemám moc času. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Holka na zabití 2: Láska za trest - 3. kapitola:

6. Anabel
11.08.2016 [10:42]

Strašně se mi to líbilo :-) André žije?? Co?? A pokračování už asi nemá být,co?? :((

5. zuzu
09.11.2015 [12:48]

Super som rada, že už sú naspäť na akadémii, lebo mám taký pocit, že ešte len tam sa to priostrí! Inak je skvelé ako sa Dimitri zastal Rose pre riaditeľkou! Len v budúcnosti by som prosila viac Dimka, je na zožratie! Emoticon

P.S: Petra má pravdu s tou gramatikou sa netráp, nie je to tak zlé, mala by si vidieť to červené more v mojich diktátoch! Emoticon

4. petra
05.11.2015 [14:43]

Chcela si aj nejaké podrobnejšie ohlasy, ako inšpiráciu k ďalšiemu písaniu, takže tu je pár postrehov. Pravopisné chyby mi až tak nevadia, z vlastnej skúsenosti viem, ako ťažko človek nájde po sebe v texte nejaké chyby. A teraz k deju na môj v kus to prirýchlo graduje, mala by si niektoré situácie nechať viac vyznieť. Napr. by som tak rýchlo nevyriešila to nedorozumenie s Janine a mohla si sa vrátiť k tomu zamlčanému incidentu medzi Dimitrim a Mattom. Inak je to skvelá poviedka a narozdiel od väčšiny fanfiction s VA tématikou má neotrepaný nápad. Odporúčam ti navštíviť: va-ketty.blog.cz verím, že sa ti bude páčiť a prajem ti veľa síl a tvorivých nápadov v písaní, ale aj v škole! Emoticon

3. dorka
05.11.2015 [14:24]

To byla zatím nejlepší kapitola.Těším na pokračování tak to moc neprodlužuj! Emoticon Emoticon

2. petra
05.11.2015 [11:48]

Paráda! Znava skvelá časť, iba ten koniec... to zas bude dlhéééééé čakanie! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
05.11.2015 [10:09]

FluffyAhoj,
článek jsem ti opravila, ale:
* Dávej si pozor na barvu písma - polovina povídky byla tmavě modrou, druhá bílou. Nechej barvu nastavenou na automatickou, čímž se tohoto problému zbavíš.
* Dělá ti problém psaní čárek. Píšou se před spojkami: ale, aby, proto, protože, že, když, nebo; před příslovci: kdy, kde, jak; vztažnými zájmeny: kdo, co, jaký, který, čí, jenž; ve smyslu odporovacím před: jakmile, až, zatímco, kdyby, poněvadž, jelikož, i když, ačkoli, přestože, však, avšak, ba, dokonce, jak-tak, jenže, leč, totiž, vždyť, atd.
* Shoda podmětu s přísudkem - pokud je podmět rodu neživotného, nebo ženského (vzory žena, růže, píseň, kost, či pak vzory hrad, stroj), píšeme y tvrdé. Pokud je podmět rodu životného, píšeme měkké i (vzory pán, muž). I pokud jsou podmětem nevyjádřeným pouze ženy (všechny tvé tři hlavní postavy), musíš psát tvrdé Y.
* Pokud uvozovací věta přímé řeči obsahuje slova mluvy (řekl, odpověděl, zakřičel, zašeptal, zaúpěl, zabrblal, atp.), musí přímá řeč končit čárkou (rozhodně ne tečkou!) a uvozovací věta pokračovat malým písmenem. Pokud následuje jiná činnost, nebo se změní pohled na jinou postavu, musí tam být velké písmeno a přímá řeč musí být ukončená tečkou.
* mě/mně - mě se používá s 2. a 4. pádem, mně s 3. a 6. pádem, a nikdy jinak
* ji/jí - krátká forma se používá pouze se 4. pádem
* Radím ti si po sobě kapitolu několikrát přečíst, měla jsi tam hrozně moc překlepů, nebo ti chyběly částice či spojky, aby věta dávala ten správný smysl.
Důrazně ti doporučuji najít si korektora (jejich seznam najdeš v sekci Pomoc autorům).
Příště si na to dej, prosím, pozor, nebo ti článek bude vrácen.
Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!