OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvě kouzelná slůvka



Dvě kouzelná slůvkaTehdy to pochopitelně byla velká událost. Nebylo člověka, který by se neradoval. Samotný Harry Potter tomu skoro nemohl uvěřit. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit byl nadobro poražen. Rázem bylo tolik věcí jinak. Hlavní starostí bystrozorů se stalo dostat zbylé následovníky Temného Pána do Azkabanu. Všichni si mysleli, že zlu je nadobro konec. Nikoho v té době nenapadlo, že pronásledování Smrtijedů potrvá pěknou řádku let.

 

(Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce - Jiří Mahen.)

 

Hermiona překvapeně otevřela oči a zamžourala do okolní tmy. Už se jí to stalo zase. Zdálo se jí o něm. Srdce jí tlouklo jako tisícero zvonů. Oblečení měla celé propocené a vlasy jí trčely do všech světových stran. Sny o zmijozelském princi milovala i nenáviděla zároveň. Svým způsobem byly vzrušující…

Vstala a roztáhla vybledlé závěsy hotelového pokoje. Přejela místnost znechuceným pohledem. Nad postelí visela potrhaná tapiserie, prošlapaný koberec hyzdily obrovské skvrny a povlečení bylo tak špinavé, až se divila, jak mohla večer klidně usnout.

„Chceš – li chytit kořist, musíš se chovat jako ona,“ zašeptala si dívka pro sebe. Tohle bystrozorské pravidlo ji doprovázelo už několik let. Přesně řečeno od té doby, co dostala za úkol přivést Draca Malfoye. Na začátku své mise si myslela, že pořídila dobře. Většina jejích přátel se musela vypořádat s daleko horšími Smrtijedy. Nemohla uvěřit, že Malfoy byl tak dobrý. Začal žít mezi mudly, vždy splynul s davem a zdálo se, že se každý den objevil na jiném místě. Hermionu překvapovalo, že ho ještě nedostala. Bylo to tak zvláštní.

Osprchovala se a oblékla se do starých džínsů, trika a šedivé mikiny. Musela být nenápadná. Jakmile vyšla z polorozpadlého hotelu, oddychla si úlevou. Potřásla hlavou a začala si třídit myšlenky. Byla si jistá, že tady někde Draco byl. Vedly sem jeho stopy a navíc to odpovídalo jeho stylu. Jenže, otázka nezní, kde byl předtím, ale kde je teď. Vydala se směrem k místní kavárně.

„Nejdůležitější je promyslet si další postup,“ říkávala často, „a to se nejlíp dělá u dobré kávy.“ Ať už se bude Malfoy schovávat kdekoliv, v jakémkoliv městě či státu, šálek dobré kávy budou mít snad všude. Objednala si u sympatické černovlasé servírky, která jí někoho nápadně připomínala. Povzdechla si. Často se cítila velmi osaměle. Kvůli svému důležitému úkolu se musela vzdát jakéhokoli spojení se svými blízkými. Jestliže hrozilo odhalení, jednoduše se musela vzdát několika věcí. Sledovala dešťové kapky, které sklouzávaly po okně a zanechávaly po sobě spletitou stopu. A tehdy ho uviděla. Nejprve si myslela, že ji šálí zrak, protože když zamrkala očima, už tam nebyl. Něco uvnitř ní Hermioně napovídalo, že opak byl pravdou.

„Poslouchej svůj instinkt,“ potichu pronesla. Vyskočila ze židle, na hlavu si nasadila kapuci a vyběhla z kavárny. Začala se rozhlížet. Tušila, že tu byl, cítila to. Déšť jí promočil na kost. Hermiona se začala obávat, že ho ztratila. Načež ho uviděla znovu. Klopýtal do postraní uličky a jeho ocelově šedé oči ji probodávaly nenávistí. Vytáhla hůlka a rozběhla se za ním. V duchu si připravila vhodná zaklínadla.

Nestačila mu. Doběhla na rozcestí a jen tak tak stihla spatřit kousek Dracova těla, jak zahýbá za roh. Běžela dál. Musela ho chytit. Bylo to teď nebo nikdy. Ulice se začala rozestupovat a Hermiona se zastavila před zrezivělou brankou. Za ní rozprostírala telená mýtina, kde tu a tam ze země trčely dřevěné kříže a kamenné desky. Přejel jí mráz po zádech. Dech se jí zrychlil a srdce tlouklo jako splašené. Byla před hřbitovem.

Se strachem ve tváři otevřela branku. Ozval se zvuk podobný škrábání nehtů o zeď. Hermiona na sucho polkla. Teprve tady jí došlo, jakou udělala chybu. Malfoy se mohl kdykoliv přemístit, ale místo toho před ní utíkal! Dívka se tím pádem dostala na opuštěné místo, kde byla sama beze svědků. Uvědomila si, jak byla hloupá. Byla to past. V tu chvíli jí někdo prudce praštil do hlavy.

Probudila se na tvrdé posteli. Posadila se na matraci a otevřela oči. Pokusila se zaostřit na věci kolem sebe. Malým oknem do místností pronikalo jen málo světla. Venku sněžilo. U Merlina, kde to byla? V pokoji byla jen jedna postel, skříň, stolek a pohovka. Na ní seděl on. Hermiona překvapením skoro vykřikla. Zpočátku nemohla uvěřit tomu, že tohle byl Draco Malfoy. Vypadal úplně jinak, než ten chlapec, kterého znala. Na sobě měl zablácené oblečení, jeho vlasy byly o kousek delší, než si pamatovala a přes tvář mu šla tenká jizva. Na bradě měl několikadenní strniště a ústa se skoro usmívala. A ty oči! Kdyby neseděla na posteli, myslela by si, že omdlí.

„Hermiona Grangerová,“ řekl tichým, měkkým hlasem. Dívka se chtěla instinktivně natáhnout po hůlce. Neměla ji. Ozval se mužský smích, který Hermioně prozradil, že její hůlka je ve vlastnictví prohnaného Smrtijeda. Draco vyskočil na nohy a došel k oknu. Vytáhl Hermioninu hůlku a začal si s ní pohrávat v ruce.

„Víš, Grangerová, posledních pár měsíců jsi mi dávala vážně zabrat. Těch pár let před tím ne, to jsi byla docela neschopná, ale teď… Musím přiznat, že to bylo fakt hrozný.“ Dracova tvář se zkřivila úšklebkem. Hermiona se postavila a jednou rukou se chytla za hlavu. Měla pocit, jako kdyby jí troll uhodil kyjem do týlu.

„Měla bys ležet,“ šeptl Malfoy. Dívčina tvář se stáhla vztekem. Musí přece něco vymyslet, musí se odsud dostat!

„Asi tady nemáš vodu, co?“ zeptala se rádoby nenuceným hlasem. Překvapeně zjistila, že Draco si její prosbu vzal k srdci a podal jí láhev minerálky. Byl teď jen malý kousek od ní. Kdyby natáhla ruku, klidně by ho mohla pohladit po tváři. Namísto toho se ho pokusila omráčit. Draco dívku surově chytil za zápěstí. Pokusila se ho kopnout. Strhl je oba na postel…

Hermiona přistála Dracovi na hrudníku. Chtěla vstát, ale Draco si jí k sobě prudce přitiskl.

„Tohle jsi udělala naposledy, rozumíš?“ zašeptal do jejího ucha. Celé její tělo se chvělo a dívka se zmohla jen na přikývnutí. Jaké by bylo políbit ho, ptala se sama sebe. Bylo by to vážně tak špatné?

Draco se zájmen sledoval, jak se Hermiona kouše do rtu. Co se jí asi tak honilo v hlavě? Pramen kudrnatých vlasů ho zašimral na obličeji. Byla nádherná.

Hermiona se už nevydržela dál trápit. Políbila ho. Nejprve něžně, ale jakmile se více odvážila, začala být dravější. Draca její chování nejprve zaskočilo. Nečekal, že by to cítila takhle. Ty roky samoty s ní ale udělaly své… Přetočil se tak, aby byl on nad ní. Zajel jí rukou pod triko a Hermiona se nebránila…

Když se probudila, byla noc. Otevřeným oknem do pokoje pronikal chladný vzduch. Draco seděl na okraji postele a tupě zíral do tmy. Dívka okolo sebe obmotala prostěradlo a posadila se.

„Děje se něco, Draco?“ zeptala se. Musela se usmát. Poprvé v životě vyslovila jeho jméno. Draco se na ní otočil. Pod očima měl kruhy. Zdálo se, že přemýšlel o něčem důležitém.

„Zůstaň se mnou,“ nabídl Hermioně. Dívka překvapením vytřeštila oči.

„Co jsi to říkal?“ zeptala se. Myslela si, že se přeslechla, ale jakmile Draco svá slova zopakoval, skoro se začala smát.

„Vždyť víš, že to nejde. Našli by nás. A navíc, jsme nepřátelé!“ Draco vstal a začal přecházet po místnosti.

„Odmítáš?“ zeptal se a propálil dívku zmučeným pohledem. Bylo tolik věcí, které jí chtěl říci.

„Vždyť víš, že bych s Tebou byla ráda,“ hájila se Hermiona. Nechápala to. On musel moc dobře vědět, že by to bylo nereálné.

„Odmítáš,“ šeptl Draco. Otočil se k dívce. Hermiona si všimla, že v rukách drží hůlku.

„Draco, co to…“ Mladý muž zašeptal dvě kouzelná slůvka a místnost ozářil smaragdově zelený paprsek. Hermionino tělo se skácelo k zemi. Draco odvrátil pohled od dívky, kterou miloval.

 

Věnováno dvěma úžasným čarodějkám ScRiBbLe a Mystery.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě kouzelná slůvka:

2. Darien přispěvatel
22.01.2011 [15:17]

DarienTexie, moc děkuji za připomenutí. Emoticon
Ještě jsem musela doladit pár drobností. Emoticon

1. Texie admin
22.01.2011 [8:38]

TexieAž bude článek i perex dle tvých představ, tak nezapomeň zašktnout "článek je hotov". Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!