OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dreams can come true 7. kapitola

07.02.2015 (09:00) • shafelina • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1145×

PIXIE

Chvíli po tom, co doběhnu nadšená do svého pokoje, rychle se převleču a sednu na terase s cigaretou k laptopu, přijde za mnou Phillip a vyzvídá, jak to šlo. „Co ti budu povídat, Constance byla zase úžasná, je to opravdová dáma, Shannon byl pozorný a Jared divný a zvědavý,“ vypovím v rychlosti.

„Na tohle se tě ale neptám, já chci vědět, jak šel rozhovor s Constance?“ vysvětlí mi.

„Nakonec to nebyl rozhovor, ale vyprávění, které jsem doplnila pár otázkami. Vše mám v diktafonu, můžeš si to se mnou poslechnout. Než začnu psát, potřebuju to ještě jednou slyšet v klidu.“

„No jasně, ráno jdu do práce na desátou a Charlie už spí, protože jde do práce pro změnu brzy, tak budu rád.“ A zvedá se z křesla, které je naproti tomu mému. Kromě křesel je na terase ještě malý stoleček a na něm popelník.

„Kam jdeš?“ nechápu, proč se zvedá.

„Udělám nám kafe a koupil jsem v Paulovi nějaké dobroty. A prosím tě, až dokouříš, pojď dovnitř, bude pršet,“ kývne hlavou směrem k oceánu a zmizí na chodbě. Než se vrátí, uvelebím se v posteli a udělám místo i jemu.

Přemýšlím nad tím, jak Shannon rychle zmizel, že jdeme zítra na večeři a co si mám sakra obléct? Přepadá mě trošku panika, a tak se rozhodnu Shannovi napsat zprávu: KAM PŮJDEME NA VEČEŘI? NEVÍM, CO NA SEBE. DÍKY ZA SVEZENÍ. PIXIE. Vím, že neodepíše hned, ještě je na cestě domů. Odložím telefon na noční stolek, a to už si to do mého pokoje nakráčí Phillip a my společně znovu posloucháme příběh Constance Leto, během něhož spořádáme všechny dobroty a vypijeme kávu.

„Páni, ona je vážně úžasná. To jsem o ní vůbec nevěděl.“

„Ty jsi totiž nevědoucí Tomáš,“ rýpnu si do něj.

„A ty jsi zase fanatik, o všech víš naprosto všechno,“ vrací mi to.

„To je ale moje práce, jsem novinářka, musím být informovaná. Ale hodně jsem toho nevěděla taky. A teď už mazej odtud, jdu se pustit do psaní a potřebuju klid.“ Je něco málo po jedenácté, Phillip nic nenamítá, odnese hrnky s talířem, ale spát nejde, slyším totiž ze zdola televizi, respektive střelbu z televize – určitě zase hraje Laru Croft, uchechtnu se.

Psaní mi jde od ruky. Každá práce jde dobře, když člověka baví, navíc když můžu napsat něco, co vlastně nikdy nikdo pořádně nenapsal. V půl čtvrté ráno mám hotovo, ještě to bude chtít úpravy, ale takhle by to mohlo být. Usměju se na svůj výtvor a jakmile si uvědomím, že mám hotovo, padne na mě únava, takže zaklapnu laptop, posunu ho i s diktafonem, poznámkovým blokem a propiskou ke straně postele a chystám se spát. Vezmu do ruky telefon, abych si nařídila budíka, nechci spát do odpoledne, a tam na mě čeká SMSka od Shanna. HLAVNĚ SI VEZMI TY LOUBOUTINKY. SHANNON Tak nad tím se musím pousmát, ale jeho přání zítra, tedy vlastně už dneska, večer vyhovím.

JARED

Z naší trojdebaty plné smíchu nás vyruší Emma, kvůli rozhovoru v ranní show. Uvědomím si, že mi ani nevadí, že si mě Pixie dobírala. Upřímně musím říct, že jsem z ní hotovej. Už brácha říkal, že budu čumět, to jsem ale netušil, že budu čumět doslova. Několikrát mě Pixie přistihla, jak na ni zírám, ale já si prostě nemohl pomoct. Nejenže je naprosto nádherná, ona je navíc i chytrá, což mi dokázala nejen u mamky doma, ale i cestou sem. Bože, proč já ji nepotkal první?

Shannon představí Emmu a Pixie, čímž mě vrátí zpět na zem a já se společně s Emmou klidím v domě, protože brácha mluvil o nějakém překvapení – jak ho znám, odveze ji na motorce domů, nechápu, co na tom ty holky mají, ale spojení chlapa a motorky je pro ně nepochopitelně přitažlivé.

V kuchyni si připravím salát a snažím se poslouchat Emmu, která na mě mluví kvůli tomu zítřku v rádiu. Poberu toho, co nejvíc to jde, Emma vyrazí domů a já si v obýváku pustím film, u kterého usnu. Probudí mě až Shannon, který se vrátí domů.

Radostně mnou zacloumá, když mě chytne za ramena: „Už zítra, brácho, už zítra!“

Mžourám do světla, které rozsvítil: „Však jsem ti říkal, že i Pixie jednou řekne ano.“

„To doufám, nebudu říkat hop, dokud nepřeskočím.“ A zmizí u sebe v pokoji.

Mám sto chutí do něčeho kopnout, naštěstí jsem ještě v polospánku, takže se přesunu k sobě, padnu do postele a spím.

Ráno jsem to kupodivu já a ne Shannon, kdo zaspí. Ten mě budí, abych vstával, že do pěti minut vyrážíme. Oukej, tmavě šedivé tričko DEATH BY FLASH, černé kalhoty, Vansky a má oblíbená košile, venku už není tak teplo, přes noc se ochladilo, ale zase ne tolik. Vyčistit zuby, vlasy dobrý, sluneční brýle a mám ještě minutu rezervu. Cestou vyzvedneme Toma a ve studiu rádia One jsme ještě s pětiminutovou rezervou. Shannon je dneska více než ukecanej, já zase pro změnu víc mlčím než mluvím. Vzpamatuj se, Jarede, je to jenom holka, sakra.

Den uběhne ani nevím jak a Shannon vyráží pro Pixie. Dal si na sobě záležet, což dělá vlastně vždycky. V parfému od Gucciho se ale asi vykoupal, Pixie o něm bude vědět ještě, než tam dojede.

Mám toho právě tak akorát, jsem na sebe pěkně nasranej, seberu se a mizím z baráku, jedu k Terrymu, něco podniknout. Chovám se jak puberťák.

PIXIE

Vyletím do sedu, protože mě nevzbudí obvyklé FROM YESTERDAY, co mám na zvonění budíku, ale STAY, cover verze od Rihanny v podání kluků. Takže příchozí hovor. Když se podívám, kolik je, jímá mě hrůza, je půl třetí a já musím být dneska dokonalá, sakra, sakra, sakra, to moc na přípravu nemám.

Hovor přijmu: „Ahoj, Phillipe, copak se děje?“

„Nechceš mi říct, že ještě spíš, že ne?“ táže se se štipkou závisti v hlase.

„No, bohužel ano, psala jsem skoro do čtyř do rána, ale článek mám hotový, už jen dodat fotky a nechat to schválit Constance,“ ospravedlním důvod svého vyspávání.

„Tak to je dobře, protože ve středu ráno máš schůzku s Donem Mathewsem, šéfredaktorem LA Times,“ pronese doslova vítězně.

„Cože? Už tak brzy?“ vyděsím se.

„Jo, není čas ztrácet čas, pošli článek Constance ke schválení, fotky zítra naskenuješ u mě v práci a můžeš jí poslat ještě, jak by to mělo vypadat graficky.“ Je s tím hned hotový.

„Teda já tě nemít, díky, drahý, za moje první peníze tě pozvu na hrozně drahou večeři,“ slíbím mu. „Teď už ale musím jít, jdu se Shannonem na večeři, v sedm mě vyzvedne a já už teď vyloženě nestíhám,“ omluvím se.

„Počkej, vždyť je půl třetí a říkala jsi v sedm, ne?“ nechápe.

„No, tohle bude asi večeře, večeře, víš?“ snažím se mu přiblížit dnešní večerní plány, aniž bych to musela květnatě popisovat.

„Rozumím, takže tě dneska nečekáme,“ usoudí.

„Ale to jo, nebo ne, já vlastně nevím, domluvíme se po telefonu, jo?“ koktám.

„Dobře, Pixie. Hlavně si to užij a vyřiď mu, že jestli ti ublíží, tak si ho podám,“ směje se. Tomu se musím zasmát taky, proti Shannovi by Phillip vážně neměl šanci.

„Jasně, měj se, drahý. Pozdravuj později Charlieho,“ ukončím hovor a soukám se z postele.

Letím z pokoje do kuchyně, kde si udělám kafe, černé s cukrem. Vypiju ho dole na terase s cigaretou. Ochladilo se, takže jsem zabalená do deky. Po půl hodině už ale spěchám zase k sobě do koupelny. Dám si sprchu, vymydlím se od hlavy k patě a poté oholím všechny nadbytečné chloupky od krku dolů. Ještě, že mi neroste knírek, uchechtnu se. Po sprše opět pobíhám po pokoji jak splašená, zabalená v ručníku a nemůžu se jako obvykle rozhodnout, co si vezmu na sebe. U postele mi stojí Louboutinky, jsou prostě dokonalé, nejradši bych si k nim vzala zase šaty, ale venku fouká studený vítr, takže zvolím černé upnuté kalhoty ke kotníkům, bílou halenku bez rukávů, falešnými knoflíčky vepředu a výstřihem do V, vepředu kratší než vzadu a krátkou černou vyšisovanou džínovou bundičku s cvočky na ramenou.

Oblečení mám vybrané, takže se můžu věnovat svému obličeji a vlasům. Dám si na tom opravdu záležet, vlasy si nejdřív vyfoukám, poté se namaluji. Make-up a pudr, kolem očí tenké, lehce protáhlé linky, řasenku, tvářenku a rudou rtěnku. Vlasy nakonec žehličkou natočím do protáhlých vln, projedu prsty a přestříkám lehce lakem. Děkuji těm, kteří vynalezli Sebastian značku, nejenže ten lak krásně voní, ale ty vlasy vypadají skvěle i druhý den.

Když se chystám oblékat, lituji toho, že jsem Phillipa při nákupech nezatáhla do butiku Victoria´s Secret, vždycky jsem od nich nějaký kousek chtěla, ale kdo mohl tušit, že to bude třeba tak rychle. S ohledem na bílou halenku, si nemůžu vzít černé prádlo, takže najdu bílé kalhotky, na kterých tedy bohužel neshledávám nic sexy, jsou jednoduché, jen s krajkou po obvodu u břicha, ale jsou to jediné bílé kalhotky, k nimž mám v kompletu podprsenku. Ta už je na tom trošku lépe, košíčky jsou také čisté bez vzoru, ale zbytek, jak ramínka, tak obě části se zapínáním jsou krajkované. Obleču si je a vtom mi zvoní telefon, je 18:45.

Mám to vypočítané přesně na efekt, ale Shannon je rychlejší než já.

„Ahoj, Pixie, nepůjdeš mi otevřít?“ usmívá se, což poznám i jen přes telefon, protože mluví trošku jinak.

„Nepůjdu, oficiálně mám totiž ještě patnáct minut na přípravu, což mi stačí akorát na to, abych se oblékla a došla v klidu dolů ze schodů, aniž bych si zlámala na těch podpatcích nohy,“ pochechtávám se a hovor ukončím. Nasoukám se do kalhot, obleču si halenku a bundičku, u níž ohrnu rukávy.

Z krabice ve skříni vytáhnu poklad v podobě LV kabelky, je to matná „alma“, která má místo zapínání zipu zámeček, je dokonalá. Phillip mi ji při nákupech pořídil tajně, jako dárek na přivítanou, nejraději bych si ji vystavila, je to nejdražší kus, který jsem kdy v šatníku měla, ale nechat ji jen tak ležet by byla vyloženě škoda. Hodím do ní peněženku společně s kosmetickou taštičkou a odličovacími ubrousky. Nezapomenu ani náhradní kalhotky, kartáček. Navoním se, tentokrát Chanel Mademoiselle, což je společně s Chance moje nejoblíbenější vůně, a i když jsou hříšně drahý, tak tahle investice se vždycky vyplatí. Ještě jednou přetřu rty rtěnkou, do kabelky přihodím ještě parfém a telefon a můžu vyrazit. Jsem přesná jak hodinky, mám ještě dvě minuty.

Cestou ze schodů narazím na Charlieho, ani nevím, že už se vrátil domů z práce, sjede mě pohledem.

„Teda já být heterák.“ A hvízdne.

„Takže dobrý?“ tážu se trošku nejistě.

„To si piš, jsi kočka!“

„Díky, Charlie, jsem strašně nervozní,“ objasním.

„Ale prosím tě, i Shannon Leto je jen obyčejnej chlap, když přijde na rande a sex,“ odrovná mě svou naprosto upřímnou odpovědí a já se musím zasmát.

„Děkuju, tak já letím, Shann už na mě dvacet minut čeká. Hezkej večer.“

„Ten měj hlavně ty,“ mrkne na mě a pokračuje nahoru do ložnice.

Když otevřu domovní dveře, Shannon stojí opřený o přední kapotu té monstrozní káry, která se prostě nedá nazvat autem. Je to Jeep Grand Cherokee (jo, tohle prostě vím) a je nádherný, jak jinak než černý (on s Jaredem vážně nemají jinak barevná auta). Vykročím k němu, prohlížím si ho a on zase mě. Vlasy má jako tradičně na všechny strany, vousy kratší než včera. Na sobě má úzké černé kalhoty s nízkým sedem, kožené černé boty s vysokým zavazováním (samozřejmě nezavázané), volné šedivé tílko a džínový přepínák. Vypadá, no, prostě hrozně sexy. Bože, zabij mě rovnou a nenuť mě prožívat tohle utrpení. Moc dobře na mně vidí, jak na mě působí, takže se odlepí od auta, vyrazí mi naproti a bez pozdravu, bez jakéhokoliv upozornění, mě obejme a políbí. Pak se nepatrně odtáhne, takže mám možnost nasát tu božkou vůni, kterou se navoněl, podívá se mi přímo do očí a rovnou se mě zeptá: „Co kdybychom večeři posunuli na později?“ Než stačím říct ano, zakručí mi v žaludku, čemuž se oba musíme zasmát.

„Dobře, tak nejdřív večeře.“ Napětí mezi námi se uvolní.

„Promiň, dneska jsem stihla jen kafe a mám docela i hlad,“ omluvím se. Shannon mě doprovodí ke dveřím auta a my vyrážíme vstříc večernímu LA.

Shannon projede městem a zastaví před nádherně osvětlenou restaurací, cestou jsme toho moc nenamluvili, myslím, že jsme se museli oba ovládat. Já teda rozhodně ano. Název restaurace nevím, postřehla jsem pouze ceduli „Fish and steak“.

Vrchní nás zavede ke stolu a my se konečně dáme do řeči.

„Jak to šlo dneska v rádiu?“ ptám se upřímně zvědavě, protože jsem samozřejmě jejich vstup zaspala.

„Skvěle, dneska jsem toho namluvil víc než brácha, s Tomem jsme se vážně nasmáli,“ usměje se na mě a objedná u číšníka lahev Evianu a pro mě jablečný džus. Nepije, protože řídí a já s ním budu držet.

„Jared že toho moc nenamluvil? Tomu se mi nechce věřit. Však na koncertech a soundchecích občas víc mluví, než zpívá.“ A Shannon se jenom zasměje.

„To máš pravdu, s Tomem si užíváme, když nás pustí ke slovu. Ale já rád nechávám bráchu mluvit, dokáže říct to, co já si myslím,“ řekne prostě a sklopí zrak k jídelnímu lístku. Udelám totéž, takže než se vrátí číšník s pitím, mám vybráno a Shannon také. Shann si dá steak s grilovanou zeleninou a já steak ze žraloka s chřestem na víně.

Číšník odejde s naší objednávkou a Shann se ptá nyní mě: „Jak to jde s máminým vyprávěním?“

„Moc dobře, mám to celé napsané, psala jsem to skoro do čtyř do rána, ale jsem ráda, že jsem to napsala, protože ve středu ráno to musím prodat šéfredaktorovi LA Times. Mám z toho trošku obavy.“

Podívá se na mě s tím svým jedním zvednutým obočím, a aniž by něco řekl, zvedám ruce v obraném gestu. „Já vím, já vím, mám si věřit a já si i věřím, ten příběh je skvělý, jen ne tak kvůli mně, ale hlavně kvůli Constance. Ona je opravdu úžasná,“ lichotím Constance.

„Však ty taky, sama na to brzy přijdeš, chce to čas.“ A nebezpečně na mě mrkne. Tohle by vážně neměl dělat.

„Ten článek je vážně skvělý, doufám, že se bude líbit moje podání jak Constance, tak Mathewsovi v LA Times. Mám z toho dobrý pocit, a to je právě ono. Když mám dobrý pocit, tak to jde vždycky do háje,“ objasním Shannovi své obavy.

„Pixie, ber to tak, že když se tyhle dveře zavřou, otevřou se jinde. Přece nikde není dáno, že když to nevyjde v LA Times, tak to nemůžeš zkusit jinde, hafo časopisů má tady redakce. Prostě to pošleš i do ostatních a je to, věř, že to musí někde vyjít.“ Je zase optimistický a já musím uznat, že na tom něco je. Moc jsem se upnula na představu vydání v LA Times a zapomněla jsem, že tím to vlastně nekončí. Musím se do toho vložit taky sama, zatím se mi hrnula pomoc od všech. Zařeknu se, že hned ve středu po rozhovoru v LA Times pošlu článek i jiným časopisům.

Usměju se na něj, on mě vezme za ruku a podívá se mi do očí, aniž by něco řekl. Prostě se na mě dívá a já nejsem schopna slova. Ta chvíle je navíc tak hezká, že by bylo škoda ji slovy kazit. Přeruší nás až číšník, který před nás položí naše objednávky. Shann se do té své hned pustí a já následuji jeho příkladu. Jídlo je výborné. Když dojím, má Shann už dávno prázdný talíř, pozoruje mě, jak jím, a zeptá se, zda si dám dezert. Jsem vážně plná a nic nezvládnu. Zaplatí útratu, ač se nabídnu, že za sebe ráda zaplatím.

„Pozval jsem tě, takže platím. Příště až mě pozveš, můžeš platit ty,“ mrkne na mě.

„Dobře, to beru,“ zazubím se na něj a přijmu nabízené rámě, když se zvedáme od stolu.

Po pár kilometrech najedeme na silnici, kterou jsme jeli včera k nim, takže se mi potvrdí má domněnka, že večer strávíme u něj a přepadne mě trochu panika. Ne, že bych to nečekala, vím, kam celý tenhle večer směřuje, jenže teď je to na spadnutí. Od cíle nás dělí pár kilometrů. Sakra, co když to podělám? Co když to takhle být nemá? Není to moc rychlé? Panickej záchvat na spadnutí, super, Pixie ala plašan se dostavila. U večeře byla atmosféra uvolněná, ale tady by se dala opět krájet, takže mi nepomůže ani nádech a výdech. Zavřu oči a přemýšlím, co mě vždycky spokojeně uklidní – hudba Marsů, ale netroufám si zeptat se Shanna, zda bychom si nemohli něco od nich pustit, takže to, že si broukám „Night of the hunter“ mi dojde až v momentě, kdy mi Shann položí ruku na stehno.

„Jsi v pohodě?“

„Jo, jasně, já jen, ale nic,“ zamluvím to a on se na mě podívá zase s jedním zvednutým obočím, „vážně jsem v pohodě, neboj.“

„Máš ráda „Night of the hunter“?“ vyzvídá.

„Ráda bych řekla, že je má nejoblíbenější, ale jakmile si to o nějaké vaší písničce pomyslím, lítají mi v hlavě další a další, o nichž si myslím totéž,“ zasměju se a nadskočím, to proto, že jsme přejeli obrubník chodníku u jejich domu.

SHANNON

Ještě z auta volám Pixie: „Ahoj, Pixie, nepůjdeš mi otevřít?“

„Nepůjdu, oficiálně mám totiž ještě patnáct minut na přípravu, což mi stačí akorát na to, abych se oblékla a došla v klidu dolů ze schodů, aniž bych si zlámala na těch podpatcích nohy.“ A hovor mi se škodolibým smíchem položí. Vylezu ven z auta a pohrávám si s myšlenkou zapálit si, což nakonec zamítnu, Pixie sice kouří, ale asi nebude kouřit teď před setkáním. Uvědomím si, jak se těším, až ji uvidím. Jen její přítomnost mě dostává do dobré nálady. Je rozkošná, jak si je tak jistě nejistá. Jasně u mamky ukázala, že je dobrá v tom, co dělá, jen si nevěří, i když se to snaží skrývat a působit sebejistě.

Když jí chci znovu zavolat, abych ji popohnal, protože už je po sedmé, otevřou se dveře a z nich vyjde ona. Je nádherná, to o sobě musí vědět, umí to prodat. Já ji koupil, hned jak jsem ji uviděl. Zírám na ni, jak si to ke mně pomalu kráčí, protože má ty boty od Louboutina, vážně si je vzala. Vyrazím směrem k ní, chci ji cítit na sobě, takže si ji přitáhnu a bez varování ji políbím. Jak mám tohle napětí, které se mi ze slabin rozlévá do celého těla, vydržet?

„Co kdybychom večeři posunuli na později?“ zeptám se v naději, ale její zakručení v břiše mě usvědčí v tom, že něco sníst potřebuje.

„Dobře, tak nejdřív večeře.“

„Promiň, dneska jsem stihla jen kafe a mám docela i hlad,“ omlouvá se mi. Sedáme do auta a já ji beru do jedné z rybích a steak restaurací ve městě. Do mé oblíbené.

V průběhu večeře se mě zeptá na ranní rozhovor v rádiu, já se pro změnu zeptám na mámin příběh, kdy mě i vcelku překvapí odpovědí, že to má už napsané. Přiblíží mi trošku své obavy a já se snažím ji povzbudit, což myslím i zabere, a po jejím už klidně vyhlížejícím úsměvu ji chytnu za ruku. a podívám se jí přímo do očí. Vrací mi můj pohled se stejnou intenzitou, jakou jí ho věnuji, a nejsem schopen slova. Je jedinečná, plná obav a pokory, ale i odhodlání to dokázat. Věřím, doufám, že se jí to vydaří. Moc bych jí to přál, protože ne každý je jako ona, v dnešní době si každý myslí, že je mistr světa a každý na něj čeká, ona ale není moc průbojná, takže doufám, že jsem ji aspoň trochu zlomil v těch jejích obavách. Když už dojela sem, musí do toho dát vše, co bude moct a obavy musí jít stranou.

Z našeho očního spojení nás vyruší až číšník, když nám donese talíře s našimi jídly. Vypadá to parádně, ostatně jako vždycky tady. Jakmile dojíme, zeptám se Pixie, zda by si nedala dezert, ale zamítne a nabídne za sebe zaplatit. Což odmítnu, protože jsem ji pozval. Když se zvedám od stolu, nabídnu jí rámě, aby se do mě mohla zavěsit a já si užít její přítomnost a omamnou vůni Chanelu, ta je prostě nezaměnitelná.

V autě je zase cítit to napětí, které mezi námi je a Pixie je nervoznější než obvykle a po chvilce si dokonce začne pobrukovat „Night of the hunter“.

Opatrně jí položím ruku na stehno: „Jsi v pohodě?“ starám se.

„Jo, jasně, já jen, ale nic,“ rozmyslí si, že by vůbec něco řekla, což se mi nezdá a věnuji jí jeden ze svých podezíravých pohledů, na který reaguje.

„Vážně jsem v pohodě, neboj.“

„Máš ráda „Night of the hunter“?“ měním téma hovoru.

„Ráda bych řekla, že je má nejoblíbenější, ale jakmile si to o nějaké vaší písničce pomyslím, lítají mi v hlavě další a další, o nichž si myslím totéž,“ ukončí se smíchem a já vypnu motor, protože jsme právě dojeli k mému a Jaredovu domu.

PIXIE

Vystoupím z auta, a protože nevím, kudy do domu, počkám, až Shannon ke mně dojde. Vezme mě za ruku a společně, nyní kolem domu vlevo, jdeme dovnitř. Procházíme kolem bazénu, skrz prosklené dveře do obýváku, kde je takový uklizený nepořádek. Všude možně jsou položené věci, dle nichž návštěvník pozná, že se nachází v domě muzikantů – paličky, trsátka, mikrofon, na pár kusech nábytku se válí CDčka, na stolku MacBook a do televize připojené různé kabely vedoucí k něčemu, co je pro mě neidentifikovatelné. Ty věci tam každopádně skvěle padnou, všechny vypadají, že mají své místo a mně se to neskutečně líbí.

„Počkej tady, prosím, hned jsem zpět.“ A zmizí neznámo kde. Tajně doufám, že se tady neobjeví Jared nebo Emma, asi bych se cítila trochu nepatřičně.

Shannon je za chvíli zpátky a v ruce drží dvě whiskovky, v druhé vysokou sklenici plnou ledu a lahev whisky. Ne nějakou obyčejnou, ale Tullamore Dew. Whisky z mého milovaného Dublinu. Pravou irskou whisky, jediný tvrdý alkohol, který jsem schopna pozřít, který mi chutná. Připomene mi domov.

„Dáš si se mnou?“ zamává na mě skleničkami.

„Že váháš,“ řeknu víc než nadšeně a Shann místo to, aby šel ke mně, začne couvat a mávat skleničkami na znamení, abych si pro drink došla za ním a já na jeho hru tedy přistoupím.

Za obývákem vedou dveře do kuchyně a z haly, která se tam nachází, jsou další dveře do pokojů v domě, někde tuším i zkušebnu, jsou tam i schody do patra, po nichž se vydáme a kde si Shann málem rozbije nos, protože zakopne, jak couvá, což mě přivede k záchvatu smíchu. Má plné ruce, takže si kecne na zadek. Směje se se mnou. Myslím, že si oba připadáme, jak kdyby nám bylo patnáct, prostě puberťáci. Shledá, že cesta pozpátku do schodů není úplně bezpečná, takže se otočí ke mně zády a je nahoře dříve, než si ten jeho luxusní zadek stačím pořádně prohlédnout. Nenechám se tedy zahanbit a jsem nahoře během pár vteřin, jen co mi to vysoké podpatky dovolí.

V patře jsou jen troje dveře, tuším mezi nimi Jaredův a Shannonův pokoj, třetí nevím, za jakým účelem je a zda je tam vůbec pokoj. Uvědomím si, že je v domě naprostý klid a doufám, že jsme tady sami, s ohledem na to, k čemu se tady dnes večer schyluje.

„Pojď, ukážu ti svou ložnici,“ podívá se na mě Shann a mně trošku vyschne v krku. Pixie, buď v klidu, líbíš mu, on se líbí tobě, to stačí – promlouvám k sobě samé, jsem totiž mistr v panikaření, zvlášť v situacích, kdy si absolutně nevěřím.

Vejdeme s Shannonem a jeho pokoj mě překvapí, očekávala bych něco drsnějšího, ale je světlý jako ten můj. Naproti dveřím jsou okna, napravo obrovská postel a nalevo dvoje dveře, které tipuji na šatnu a koupelnu. Všimnu si taky paliček, několika párů – on je má snad všude, pár bubínků, výtisky časopisů ModernDrummer vedle postele. Víc už se rozhlížet nestihnu. Shannon ke mně přistoupí, vloží mi do ruky skleničku, přidá dvě kostky ledu a nalije mi whisky, udělá totéž se svou.

„Takže, na splněné sny.“ Sklenku pozvedne a ťukne si s tou mou. Odloží lahev a sklenici s ledem vedle nočního stolku, předtím si ale mocně lokne. Já nejdřív ochutnám, nechám whisky pomalu projet svým tělem, takže mi po ní zůstane žhavá stopa. Když se ke mně otočí zpět, mám sklenici už prázdnou a na jejím dně leží roztékající se kostky ledu. Stočí pohled k mé ruce, a když zjistí, že jsem dopila, podívá se mi do očí, odloží svou whisky k lahvi a přeruší třemi rychlými kroky vzdálenost, která nás dělí.

Přitlačí mě ke zdi a začne mě dychtivě líbat, zrychleně dýchá a já mám co dělat, abych dýchala vůbec, srdce mi bije jak splašené. Polibek je nedočkavý a pěkně žhavý. Oběma rukama mě drží za krk a jednou začne pomalu přes hrudník a ňadro sjíždět dolů. Zastaví se na mém stehně a přinutí mě nohu pokrčit a dát mu ji kolem pasu. Stále mě nepřestává líbat, nadzvedne mě a tím mě přiměje, abych si kolem něj omotala i druhou nohu. Zaklesnu je do sebe, on mě objímá kolem pasu a já se mu prsty proplétám ve vlasech.

Donese mě k posteli, kam spadneme. Přestaneme se líbat a já mám čas na to, abych doplnila do plic trošku kyslíku, i když dýchám, jak kdybych uběhla maraton. Klečí nade mnou a sundá si přepínák. Zvednu se do sedu a udělám to samé se svou bundičkou. Posunu se výše na postel a on se nade mě sklání s úmyslem rozepnout knoflíčky na mé halence. Když si uvědomí, že jsou falešné a já se nadzvednu, aby mi ji mohl sundat, prostě ji jedním škubnutím roztrhne. Dívá se mi do očí a já zvládám jen dýchat a pozorovat ty jeho oči. Vrhne se opět na mé rty a jednou rukou zkoumá moje prsa. Nejdřív přes košíček a potom i pod ním.

Vytáhne mě do sedu, shodí ze mě zbytky halenky a rozepne mi jedním pohybem ruky podprsenku, která zmizí někde za postelí. Jsem nahá více než on, takže se natáhnu po jeho tílku. Chci cítit jeho teplé tělo na tom svém, za krk ho stáhnu k sobě na postel, omotám si nohy kolem jeho pasu, abych ho měla co nejblíž a líbáme se jak blázniví, kouše mě do rtu a já jeho, ochutnáváme navzájem svoje rty, dotýkám se každého kousku jeho kůže a tisknu se k němu, co nejvíc to jde. Shann když získá trochu volného místa, hněte moje ňadra. Vzrušení je tak velké, že už to asi nevydržím, takže jsem já ta, která se vrhne po zapínání jeho kalhot a snažím se je sundat. Má je na sobě pěkně narvané, takže je to on, kdo si je musí nakonec sundat. Vyzuje mě z bot, a stáhne i moje kalhoty. Stoupne si a jen se na mě dívá, jak se válím v jeho posteli.

„Pořád jsi moc oblečná, ale ještě si s tebou pohraju,“ zazubí se na mě. Bože, on je snad úplně v klidu. Zvednu se na loktech a zjistím, že není v klidu ani omylem, což mi dokazuje boule na jeho boxerkách. Podívám se mu z příma do očí.

„Shanne, prosím.“ A udělám co nejvíc žádostivý a nevinný kukuč, co umím, protože vzrušení je už k nevydržení, běhá mi mráz po celém těle a to se mě ani nedotýká. Potřebuju ho, chci ho cítit uvnitř sebe, hned! Zabere to.

Rychle se dostane z boxerek, stáhne mi kalhotky a předtím, než do mě vnikne, řekne: „Hrát si budeme jindy!“ Jakmile je ve mně, zastaví se, prohlédne si mě a začne mě líbat a zároveň přirážet. Mezi polibky vzdychám stále rychleji, protože se uvnitř mě začíná rozlévat pocit předcházející orgasmu. Probírám se mu ve vlasech, zatínám nehty do jeho zad, svírám v ruce prostěradlo a vycházím mu vstříc, Shann má ruce v loktech opřené u mých ramen, jednou se podpírá, aby na mě neležel plnou vahou a druhou rukou mi zaklání hlavu, jelikož má prsty vpletené do mých vlasů. Zrychluje tempo, dívá se mi do očí, čelo opřené o to mé a pohledem jako by žádal o svolení, nepatrně kývnu, víc nejsem schopna, protože můj orgasmus se právě dostaví s výkřikem: „Bože, ano.“ Shann mě následuje, kousne mě přitom do ušního lalůčku a zašeptá mi mé jméno do ucha.

V orgasmickém opojení ležíme ještě nějakou tu dobu. Shannon má hlavu položenou na mém břiše, rukama mě objímá a já si pohrávám s jeho vlasy. Nemluvíme. Já po sexu nikdy nemluvím, užívám si tu intimitu, do níž se dva při sexu dostanou.

Shann ke mně zvedne pohled a se slovy – jsi úžasná - se vyškrábe na polštář vedle mě, jednou rukou mě obejme, přikryje nás, na jeho druhou ruku si lehnu a takhle společně usneme. Kdybych měla seznam nejlepších nocí svého života, tahle by byla čerstvě na prvním místě.

Shannon, Constance a Jared

Doufám, že jste si všichni tuhle kapitolu užili. Je to jedna z mých oblíbených, těšte se na další. Děkuji všem za přečtení!

Autor: shafelina, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dreams can come true 7. kapitola: