OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dreams can come true 5. kapitola

25.01.2015 (14:00) • shafelina • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 792×

JARED

Vracím se domů od Terryho a barákem zní Shannonovo bicí. Dojdu do zkušebny, abych zjistil, zda hraje, protože to potřeboval, nebo zda to má „nějaký hlubší význam“, jak on říká tomu, když se něco semele. Jakmile vejdu do zkušebny, málem se skácím smíchy. Shann má na sobě těsně přiléhavé, elastické, bílé tílko, které mu nedrží, jak by mělo, a má ho vylezlé nad pupík. Jen co dohraje, zvědavě se ptám: „Kdes vzal to gayské tričko?“

„U Phillipa,“ odpoví a dál mi nic nevysvětluje, takže budu muset vyzvídat.

„Tys byl u Phillipa? Cos tam, prosím tě, dělal?“

„Jel jsem za Pixie, za tou holkou z Diamondu, nemohl jsem čekat do zítra, než ji uvidím, respektive než se s ní vyspím. Jenže ona mi prakticky v poslední moment řekla ne. Žádná mi ještě neřekla ne, brácho.“

Aha, takže hraje kvůli sexuální frustraci, pomyslím si pobaveně. „Shanne, jednou to přece přijít muselo.“ Přejdu k němu a poplácám ho po rameni.

„Jenže ty to nechápeš, ona mě chce, svádí mě, hraje se mnou moji hru, jenže porušuje moje pravidla,“ zoufá si stále.

„Ona povolí, uvidíš. Však jak sám říkáš, žádná neřekla ne, i tahle povolí. A nebo si vyber jinou. Však se jich kolem tebe motá.“

„To nejde, copak si nepamatuješ, že jsem ti říkal, že tahle je jiná? Než ji dostanu, nebudu mít klid a nevyspím se s žádnou jinou. Kdybys ji viděl, pochopíš to. Je to dokonce naše fanynka,“ vyjde z něj.

„Tak to prrr, ty sis něco začal s fanynkou?“ ptám se teď trošku podrážděně. Máme jistá pravidla.

„Prosím tě, uklidni se. Pixie není žádná poblouzněná puberťačka. Potkal jsem ji prvně u Phillipa před salonem. Poznala mě, jenže se zasekla a neběžela si hned pro selfie, podpis nebo moji ponožku. Byla nervozní, že mě vidí, a tak jsem ji pozdravil, abych z ní něco dostal, byla tak rozkošná. Pak jsme se potkali včera v baru, mluvila se mnou jako s normálním chlapem a já se na ni vrhnul. Vypadala jako irská bohyně, má nádhernou postavu, brácho, a ty vlasy a oči. Počkej zítra, jsem zvědavej, jak se budeš držet ty,“ rýpne si do mě.

„No to jsem na ten tvůj objev zvědavej.“ Otáčím se ve dveřích a mířím do kuchyně, udělat si něco k večeři. Shannon se zvedá od bicích a jde se mnou.

V kuchyni si dlouho povídáme, už ani nevím, kdy naposledy jsme si popovídali pořádně. Probereme turné, které bylo sakra dlouhé, a to nás ještě čekají dva odložené koncerty v listopadu. Dostaneme se i k řečem o nové desce, ale zase je rychle skončíme. Chceme si užít to volno, které prozatím máme, než zase začneme nahrávat a potom koncertovat. Je to dřina, ale energie od fanoušků na koncertech je tak monstrózní, že únavu pociťuji jen zřídka, a stejně tak kluci. Shannon se asi v deset zvedne s tím, že jde do postele, dneska jsme toho moc nenaspali a dopoledne musíme dojet k mamce, která pro nás chystá oběd. Považuji to za vcelku dobrý nápad a taky se odeberu do ložnice. Usnu během pěti minut, co lehnu do postele, s Terrym jsme se dneska vyřádili. „Zítra něco hodím na Twitter,“ bleskne mi hlavou těsně, než usnu.

PIXIE

Vstávám do dalšího slunečného říjnového dne, nechápu to, copak v LA nikdy neprší? S deštěm se mi zatoulají vzpomínky do Dublinu. Ještě v posteli rozjedu na iPhonu rychle facebook a píši segře, asi jí nechybím, od odletu se neozvala. Zato mamka mě zásobuje zprávami a dožaduje se každé menší informace. Napíšu delší zprávu segře a kratší mamce, obě obsahově prakticky stejné, jen v mamčině zprávě vynechám události s panem Leto.

Ve stejném okamžiku se rozletí dveře. „Vstáváááát, budííííček,“ vyřvává Phillip na celý barák.

„Prosím tě, už jsem dávno vzhůru, neřvi tady,“ odvětím nevrle.

„Aleee, špatně jsme se vyspinkali?“ dožaduje se vysvětlení mé nezdvořilé odpovědi.

„To neee, ale jsem nervózní z toho dnešního setkání s Constance. Vážně si moc přeju, aby to dopadlo dobře.“

„Dopadne to dobře, věř mi,“ snaží se mě přesvědčit, „já v tebe věřím.“

„Tak to aspoň jeden z nás,“ ušklíbnu se.

„Jdi se dát do pucu, vlasy, make-up. Já mezitím připravím snídani a pak vybereme něco vhodného na sebe.“

Zmizím v koupelně, nejdřív vyčistit zuby, potom krém, make-up, pudr, světlé líčení, nic tmavého jako v pátek do klubu, řasy, růž na líčka. Rtěnku podle oblečení. Co s vlasama? Nakonec udělám jen culík a podél obličeje nechám volně viset pramínek vlasů z každé strany.

V kuchyni, když mě Phillip zahlédne, protočí očima. „Co sis to na té hlavě udělala?“

„Jenom culík,“ reaguji nechápavě.

„No právě.“ Chytne mě za ruku a vleče nahoru k sobě do ložnice. Posadí mě na židli před stolkem se zrcadlem a pracuje na mých vlasech. Trvá mu to asi dvacet minut a v závěru mám na hlavě zase culík.

„Co je jinýho na tomhle než na tom, co jsem si udělala já?“ ptám se nechápavě.

„Ty sis udělala „jenom culík“, tohle je culík,“ praví veledůležitě, jako kdyby vyhlašoval vítěze Zlatých glóbů.

Vracíme se zpět do kuchyně, kde sníme vegie palačinky s javorovým sirupem. „Ty víš, čím mě dostat do správné nálady,“ lichotím mu s pusou plnou palačinek.

„Tsss, myslíš, že jsem je dělal kvůli tobě?“ rýpne si do mě a plazí na mě jazyk.

„Teeeda a já si říkala, že to je jen a pouze kvůli mně,“ pokračuji v pošťuchování a oženu se po něm.

„Dáš si kafe?“ ptá se po úhybném manévru.

„Jop, hodně hodně velké, chci být při smyslech dneska.“

„Jdu si dát na terasu cigaretu, potřebuji trochu toho nikotinu v krvi, přijdeš za mnou?“

S těmito slovy se klidím nahoru do svého pokoje na terasu do toho obrovského pohodlného křesla. Moc nekouřím, jen příležitostně – když mám chuť, jsem nervózní a nebo zase šťastná. Tohle je teprve třetí cigareta tady v LA, což je myslím více než hezké. Ano, mohla bych přestat kouřit úplně, ale to se mi zase moc nechce. Mám ráda tu pohodu, kterou mi pocit vykouřené cigarety přináší. Společně s pohodou, kterou si užívám na terase, se mi hlavou míhají myšlenky na včerejší chvíle se Shannonem. Až teď, když mám vlastně konečně chvíli klidu, mám možnost si projít, co se to vlastně mezi mnou a ním děje.

Přitahujeme se, to je očividné. Sám to přiznal. Bavíme se spolu na normální úrovni, jako dva obyčejní lidé, bere mě jako sobě rovnou, nepovyšuje se, což jsem ještě od chlapa jeho věku nezažila (ano, měla jsem starší kluky, a bohužel ano, byli to ty typy, co mají v oblibě připomínat mi, že jsou starší a ví všechno lépe než já). Všechno zatím funguje, jak má a já se při tom uvědomění tetelím štěstím jak blbeček. Každý by si asi řekl, kdo by se neradoval, když jde o samotného Shannona Leto, jenže, dámy a pánové, o to tady vůbec nejde, to je pouze třešnička na vrcholu dortu! Se štěstím, které mě zaplaví, přichází i obava, jak dlouho vlastně tohle všechno vydrží.

„Proč se tak mračíš?“ vyruší mě z mého rozjímání Phillip s dvěma kávami v rukou.

„To nic, jen jsem se zamyslela nad tím, jaké mám vlastně štěstí, a trošku mě přepadla myšlenka toho, jak dlouho mi ta štěstěna bude přát,“ vysvětlím s nejistotou v hlase.

„Neboj, když se to posere, vždycky máš mě a já tě spadnout na dno nenechám. Jsem hrozně šťastný, že tu jsi. Mám se tady sice skvěle, mám Charlieho a práci, kterou miluju, ale chyběl mi přítel a nikdo není jako ty,“ spustí s takovou dávkou upřímnosti, až mi vhrknou slzy do očí. Hned tu dojemnou chvilku ale zabije: „Neřvi, rozmažeš si líčení a to bylo skvělé.“ Zatlačím slzy a chci mu na to něco hezkého odvětit. Nedostanu se ale ke slovu, protože Phillip se mě poprvé napřímo zeptá na Shannona. Uskrnu kafe, zapálím si cigaretu a vypovím mu, co přesně se stalo v pátek v noci v baru a včera u mě v pokoji.

„Vím, že to je Shannon Leto, ale o to tady vůbec nejde, chápeš? Reaguje na mě jako na holku, kterou zná. Stojí pevně na zemi. Nevím, jak to vysvětlit,“ začnu plácat.

„Pixie, já ti rozumím. Nemusíš mi to ospravedlňovat. Věřím, že je Shann super. Nemůžu soudit, neznám ho tolik jako Jareda nebo Constance, s nima se víc bavím. A oni jsou skvělí, takže nepochybuju, že Shann bude takovej taky. Jen prosím tě, než si ho pustíš k tělu až moc – a víš, jak to myslím, nemyslím sexuálně, ale citově – zkus zajistit, aby on byl ten první blázen.“

„Phillipe, jsi skvělej, ale já to zatím beru pouze tak, že mě neskutečně k sobě táhne a je mi s ním dobře, nejsem už malá holka, aby to došlo někam dál během první pusy, to se bude muset i samotný Shannon Leto snažit,“ zakončím tuhle naši Leto debatu.

„Dobře, tak pojď vybrat něco na sebe. Vezmu tě pak někam na oběd a za Constance,“ řekne a dál se na nic nevyptává.

V šatníku lovíme dlouho a nemůžeme se dohodnout, co si vlastně vezmu na sebe. Nakonec se rozhodneme pro bílé lehké šaty se vzorem z drobných vlaštovek, které se uvazují za krkem a odhalují polovinu mých zad, přesně schovají podprsenku, takže to skoro vypadá, že ji na sobě nemám. Výstřih je střídmý, délka přesně ke kolenům. Na nohy černé baleríny a větší černou kabelku přes rameno. Do ní hodím blok s poznámkami, pár propisek, telefon, nabíječku, parfém, peněženku, sluchátka a pouzdro na brýle.

„Fajn, mám všechno, takže můžeme vyrazit.“

„Super, počkej na mě dole, hodím na sebe taky něco a hned jsem tam. Dej mi dvě minuty.“

Během čekání mi pípne zpráva, to bude asi mamka nebo segra. Tipuji mamku, ale doufám v reakci od segry, chybí mi tady i s těmi svými hláškami, kterým se vždycky tak moc smějeme. Po rozkliknutí zprávy ovšem zírám na telefon s otevřenou pusou. Místo jména odesílatele mám pouze telefonní číslo, podpis v textu zprávy mi ovšem napoví, o koho se jedná. „GOOD LUCK! SHANNON“ Z mého zírání mě probere až Phillip.

„Co tak čumíš do toho telefonu?“

„Právě jsem dostala zprávu od Shanna. Přeje mi hodně štěstí. Kde ale vzal moje číslo?“ zvedám hlavu k Phillipovi a jen co se na něj podívám, vím přesně, která bije.

„Tak trochu jsem mu ho včera napsal na papír, když si o něj řekl.“

„A nenapadlo tě třeba mi to říct nebo mi dát jeho číslo?“ ptám se už zase trošku víc hlasitěji, než bych musela.

„Uklidni se, není lepší, že napsal první on než ty?“ Kouká na mě s vítězným výrazem, protože ví, že mu nebudu odporovat.

„No, je,“ odpovídám už zase v klidu.

„Tak vidíš a pojď, ať se stihneme beze spěchu najíst a dojet ke Constance. Na kolikátou jste se vlastně domluvily?“

„Řekla jen „po obědě“,co já vím, co tím myslela?“ krčím rameny.

„To je u Constance tak druhá hodina, no máme nejvyšší čas vyrazit.“

Nasedneme společně do Phillipova Volva a jedeme do centra na oběd. Pochybuji, že zvládnu něco sníst, jsem totiž pekelně nervózní.

Sourozenci Letovi - Shannon a Jared.

Ještě jednou se všem moc omlouvám za zpoždění, a jak jsem psala výše, společně s touto kapitolou zveřejnuji i kapitolu další. Jako omluvu a také proto, že tato je opravdu krátká.

Autor: shafelina, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dreams can come true 5. kapitola: