OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 39. kapitola



Double miracle - 39. kapitola Omezení, není vhodné pro čtenáře mladších 15 let - sprostá slova.

„Co tu vlastně děláš?“ vyhrkla jsem ze sebe a snažila se za každou cenu vymanit z jeho náruče.
„Nemohu sem snad vkročit? I to mi zakazuješ?“
„Co jsem ti zakázala?“
„Být s tebou.“
„Nech toho, Lassitere, nech těch keců, já už to mám plné zuby. Nedělej, že ti na mně tolik záleží a že jsem ti tolik ublížila a zlomila tvé andělské srdíčko.“

Spoluautorská povídka s Arminkou.

EDIT: Článek neprošel korekcí.


„Dones to Zsadistovi, ať to zkontroluje, podepíše a dones to Tohrovi,“ rozkazoval mi John ve znakové řeči, když jsme byli v jeho kanceláři, která se nacházela ve výcvikovém táboře.

„Učí svou třídu?“ ujistila jsem se ještě, když jsem přebírala kopu papírů.

„Jo. Myslím, že probírají výbušniny.“

„To je specialitka Rhage, V a Butche, ne?“ John se jen uchechtl a já se vydala k Zsadistové třídě.

 

 

„Ahoj, tohle ti posílá John,“ vybalila jsem na Zsadista, všechna pozornost jeho žáků se strhla na mě. Chlapi. Jasně vidí ženskou a jsou hned paf! Znechuceně jsem si je přeměřila. Což rozesmálo Zsadista, který se sehnul, aby to všechno zkontroloval a následně podepsal.

„Víš, Vero, tady kluci jsou strašně hrr do boje a chtěli by už zabíjet,“ mluvil na mě přes tu holdu papírů. Pěkně jsem si je jednoho po druhém prohlédla. Strejda Z měl třídu plnou mladičkých upírů po přeměně, jeden obrovskej hromotluk vedle druhého.

„Umí vůbec zacházet se zbraněmi?“ optala jsem se wharda. Najednou se z tiché třídy stal holubník. Všichni začali brblat, že jsem ženská, že tomu nerozumím atd. Jen jsem se usmívala, vy víte kulové hošánci, pomyslela jsem si.

Zsadist mi podal dokumenty a zpražil je děsivým pohledem, okamžitě utichli. „Fajn, pokud chcete jít do boje, přijímám, ale jen ti, co porazí tady Veru. To je podmínka.“

 

„Je to ženská, to půjde snadno!“ křikl jeden z nich, pohlédla jsem na něj. Koketně se na mě usmál. Ukázala jsem mu prostředníček.

„Kdy mám přijít?“ zeptala jsem se Zsadista.

„Zítra, bezduší jsou stejně na chvíli mimo. Nebo víš co? Já pro tebe zajdu, snad tě nepřeceňuju,“ rýpnul si a usmál se na mě.

„Hele, já zachránila Slepého krále před kulkou, mě maximálně podceňuješ.“  Otočila jsem se na podpatku a odešla ze třídy.

 

 

Na konci posilovny, kterou jsem právě procházela, stál on. Zastavila jsem se.

„Děláš Bratrstvu sekretářku? Myslel jsem, že chceš bojovat.“

„Víš, když budu pomáhat ve výcvikovém táboře během dne a v noci vraždit ty hajzlíky, tak mi to jako boj připadá. Tobě ne?“

„Jen abys nezůstala u té sekretářky.“

„A co jako? Moje věc, má volba! Jestli tě to tak sere, běž si pokecat s tátou, to je vrchní sekretářka!“ křikla jsem dopáleně, dala se do pohybu. On však taky. Když byl u mě, chtěla jsem se mu vyhnout, ale on mě prostě musel chytit a přitáhnout si k sobě.

„Co tu vlastně děláš?“ vyhrkla jsem ze sebe a snažila se za každou cenu vymanit z jeho náruče.

„Nemohu sem snad vkročit? I to mi zakazuješ?“

„Co jsem ti zakázala?“

„Být s tebou.“

„Nech toho, Lassitere, nech těch keců, já už to mám plné zuby. Nedělej, že ti na mně tolik záleží a že jsem ti tolik ublížila a zlomila tvé andělské srdíčko.“

„Proč jsi tak…“

„Krutá? Možná vše bylo až příliš nádherné na to, aby to byla pravda a já se z toho krásného snu probrala. Měl bys taky. Teď mě laskavě pusť!“ Chtěl mě políbit, ale já mu dala na pusu ty dokumenty a prosmýkla se.

U dveří jsem se na něj ohlédla, což mě stálo ránu do ramene. Otočila jsem ke dveřím, jakýsi kokot mě sejmul dveřmi. Zpražila jsem ho pohledem, on se jen uculil.

„Aspoň uhni z cesty, kreténe!“ štěkla jsem na něj.

Erix, ne kretén, slečno,“ promluvil hlubokým hlasem a uklonil se, chtěl vzít mou ruku a políbit ji, jak je to zvykem, ale já mu ji nedala.

„A kdo se ptal? Jsi kretén, co si hraje na gentlemana!“ prskla jsem. On se na mě usmál a pohladil mou tvář. Lassiter byl okamžitě u nás a chytil ho pod krkem.

„Ještě jednou na ni sáhneš a přísahám, že ti urvu prsty na rukách, strčím ti je do prdele, pak ti urvu penis, narvu ti ho do pusy a zlomím ti čelist!“ vyhrožoval mu. Tomu chlapovi to bylo jedno, upravil si rukávy a sledoval, zda ho Lassiter pustí, vůbec nedával znát, že se dusí.

„Lassitere, pusť ho,“ požádala jsem ho.

„Jo, Lassitere, pusť mě, nejsi náhodou ten padlý anděl, co teď pro Bratrstvo pracuje?“

„Nejsem jediný, kdo pro ně pracuje, že Erixi?!“ vyštěkl Lassiter. Otočil se na mě a stiskl mi zápěstí. „Chci si jen promluvit,“ změna jeho hlasu byla evidentní.  Vyškubla jsem se mu. „Není o čem mluvit, promiň.“ Pohlédla jsem na toho kreténa. „Ještě jednou na mě sáhneš a udělám to, co tu řekl Lassiter.“ Prošla jsem kolem nich a zastavila se až u tajné chodby.

Proč mi to dělá? Proč nemůže zůstat u Rehvenge doma na zadku! Zhluboka jsem se nadechla a snažila jsem se uklidnit. V rukách jsem držela ty dokumenty! Tohr! Zapomněla jsem mu to dát. Opět jsem se otočila na podpatku a šla za ním. Jenže se mi podvrtla noha na té vyleštěné podlaze a spadla na zem. Nasraně jsem třískla dokumenty o zem.

 

„Kurva, kurva, kurva!!!“ nadávala jsem a mlátila těmi dokumenty o zem. Nedokáži si od něj držet dál, prostě to nejde.

„Jejda, ledová královna a její nevymáchaná pusinka. Mohla bys uhnout kousek víc ke zdi, jdu za Tohrem,“ promluvil ten hluboký hlas. Vzhlédla jsem k majiteli, postavila  se a uhnula na bok.

„Prosím.“ Pokynula jsem mu rukou. Civěl na mě, zda to není nějaký trik. Taky že byl. Když se po chvíli rozhodl kolem mě projít, dala jsem mu ránu do žeber a vyšla ke strejdovi Tohrovi. Machýrek jeden, si myslí, že se kolem jeho tesáků točí celý náš svět nebo co?

 

„Čau, strejdo,“ pozdravila jsem Tohra, v závěsu za mnou se objevil kretén.

„Dobrý den, Tohrmente.“

Strejda se trochu zarazil, když ho uviděl, ale pak nasadil neutrální výraz. To dělá pokaždé, když mu někdo nesedí, ale musí to skrývat, protože ta osoba je důležitá. Opět jsem si kreténa prohlédla. Vypadal jako velice bohatý čaroděj ze země Oz. Oblek mu padl dokonale, pravděpodobně šito na míru. Nakrátko ostřihané vlasy asi měly vzbudit respekt, něco jako vosy se žihadlem. Vypadal směšně, ještě jak se k tomu uculoval, kdykoliv na mě pohlédl. Znechuceně jsem odvrátila zrak a došla k Tohrovi.

„Posílá John, Zsadist to už zkontroloval a podepsal,“ sdělovala jsem mu.

„Dobrý den, Erixi. Vero, děkuji a příště si odpusť ty sprostá slova, slyšel jsem to až sem. Tohle nejsou pokoje domu,“ pokáral mě. Jen jsem si odfrkla.

„Kdo to je?“ Ukázala jsem na kreténa, který se usadil do křesla, aniž by mu to Tohr dovolil.

„To je Erix velice důležitá, významná a mocná…“

„Náhražka muže?“ doplnila jsem Tohra. Ten se zašklebil, protože skrýval úsměv, nebylo by to taktní.

„Ne, neteřinko, postava, co se týká Glymery.“

„A co pohledává tady? Tady se nepořádají čajové dýchánky a nefňuká nad tím, jaké auto si koupí dneska! Tady se vychovává nová generace válečníků, abychom těmto důležitým významný a mocným postavám Glymery chránili zadky!“

„Prvorozená princezna, že?“ promluvil kretén na Tohra.

„Jo, jo. Naše Wrathovo kvítko, jak ji s oblibou nazývá Phury.“

„To by celkem sedělo, takový menší upíří bodlák,“ neodpustil si rýpnutí, opět na mě pohlédl a zaculil se. Kdyby tu nebyl Tohr, tak z něj udělám tatarský biftek.

„Vero, nech nás tu o samotě, musíme něco důležitého probrat,“ utnul nás Tohr a vyrval mi z rukou ty papíry, které jsem pevně svírala, aby mi zabránily v tom, zničit ksicht kreténovi.

„Jen ještě otázečku, jaktože víš, že jsem prvorozená? Nemám to vytetované na prdeli, ani na čele.“

„Tvou sestru jsem viděl na zasedání, taky má vyřídilku, sourozenecké pouto nezapřete.“

„Vero, běž už.“ Tohr byl krapet nevrlý, zřejmě se chce panáčka brzo zbavit.

„Jo, Vero, jdi si do pokojíčku hrát s Barbie a Kenem,“ rýpnul si kretén.

„Nedráždi ji, Erixi,“ varoval ho Tohr. Pozdě, má pěst se vymrštila vpřed a sejmula ho do tváře.

„Verath!“ vykřikl Tohr.

„No co? Hormony. Se neposere, nemá do mě rýpat.“ Tohr si dal hlavu do dlaní a zakýval s ní. Kretén si promasíroval čelist a mrknul na mě.

„Na ženskou dobrá rána.“

„Od tebe mi pochvala není pochvalou, takže se nesnaž.“

 

 

Zamkla jsem se v pokoji, který sloužil jako mé útočiště před mámou a Marissou. Chtějí, abych se víc angažovala ve věcech Glymery a být ženštější. Tohle měla vždycky na starosti ségra, ne já! Glymera a já? Jsem schopna za každou urážku, co pronesou na adresu Bratrstva, vytáhnout zbraně a vykuchat je.

I když Glymera, kretén. Kdo ví, co tu ten chlap dělal! Nikdy jsem ho tu neviděla. Jak to, že ho pustili do domu? Jaktože ví, kde máme dům? Vždyť to neví skoro nikdo! Musí být hodně důležitý, Lassiter něco vzpomínal, že pro Bratrstvo pracuje.  Co má za práci? Nebo to byla jen narážka?

 Kreténa jsem zatím odložila do pozadí své mysli. Není podstatný, za to ségra je bod číslo jedna. Odhmotnila jsem se do sídla Rehva, přímo do svého pokoje, teda ex pokoje. To, co jsem viděla, mě zaskočilo. Bylo očividné, že tu bydlí Lassiter. Proč si vybral zrovna tento pokoj?

„Protože byl tvůj,“ ozvalo se za mými zády, vešel dveřmi a zabouchl je. Otočila jsem na něj zpříma, to jsem vzápětí vyhodnotila jako špatný nápad. Vidět ho trpícího, mi nepřidávalo na duševním zdraví.

„Dlouho jsme se neviděli, co?“ snažila jsem odlehčit atmosféru. Cítila jsem, jak se mi všechny vnitřnosti v těle kroutí. Tolik jsem bojovala s nutkáním ho políbit. Musela jsem se držet zpátky, musela.

„Nedrž se zpátky, nechme toho divadla, Vero!“ Strhl mě na stranu, přirazil ke zdi a políbil mě. Surově jsem ho drapla za krk a polibky mu oplácela, nemohla jsem se držet dál, bylo to těžký.

 

„Kde je Zsil?“ optala jsem se, jakmile jsme se museli nadechnout. Nechtěla jsem v tom pokračovat, bylo to chyba.

„Chyba?“

„Ne, ptala jsem se na Zsil.“

„Proč se tomu tolik bráníš, co? Máš něco s Erixem, že?“

„Ne, nemám!“

„Viděl jsem jeho myšlenky!“

„Ale já ne! A je mi jedno, co si myslí. Co si myslel?“

„Co si myslíš, že si chlap v tvé přítomnosti myslí? Chceš další nápovědu?“

„Většinou se se mnou chtějí prát. Nechme to tak, řekni mi, prosím, kde je Zsil. Nechci, abychom se neustále hádali.“

„Nechceš? Tak proč děláš tohle všechno?“

„To nemá smysl, nejdřív ji zavolám a ujistím se, že je doma,“ řekla jsem a odhmotnila se zpátky do domu. Tyhle srazy s Lassiterem mě vyčerpávaly. Musela jsem nějak vypnout, něco udělat, abych se restartovala. Šla jsem po schodech nahoru do svého pokoje, dole jsem pohlédla na Fritze, jak nese vodky Goose do Doupěte. Jasně! Půjdu se ožrat, ale do ZeroSumu jít nemohu.  Je jasné, že tam bude Lassiter, nebo velice veliká pravděpodobnost, že tam bude. Musím najít jiný bar, kde se dá opít. V pokoji jsem si vzala bundu, Glock zastrčila zezadu do kalhot - náhoda je blbec - a vyrazila.

 

 

 

Ráno jsem se probrala, hlava mě bolela jako nikdy, žaludek jsem měla na vodě, musela jsem se postavit a vydýchat to.

„A do prdele!“ vyhrkla jsem. Něčí tělo leželo v mé posteli. Dobrotivá Stvořitelko, ať to není Lassiter, ať jsem se neopila tak, že jsem se s ním vyspala! Stáhnula jsem z dotyčného přikrývku. „Kretén!“ vyhrkla jsem opět.

„Mohla bys už s tím přestat! Leze mi to na nervy.“

Shodila jsem ho z postele, bolest hlavy a žaludku šla stranou.  Sebrala jsem ze země jeho hadry a hodila je po něm. „Obleč se a vypadni.“

„Víš vůbec, kdo já jsem?“

„Sex na jednu noc, adios!“

„Víš, že tvé chování mě víc přitahuje, než odrazuje?“ mluvil a oblékal se, ještě že tak.

„A to ti mám za to prohlášení padnout k nohám, nebo co? A jak to, že jsem skončila s tebou? A co děláš za prácičku pro Bratrstvo?“

Už byl úplně oblečený, došel ke mně a vzal mě za pas a drsně si mě k sobě přitáhl.

„Dejme tomu, že jsi včera byla hodně opilá a já využil situace. Co se týká té prácičky, řeknu ti to, když se se mnou opět vyspíš.“

„Tak hluboko podruhé neklesnu, zjistím si to někde jinde a vypadni, než tě vykopu sama.“

„Proč jsi tak drsná?“

„Protože jsi kretén?“

„Ještě se uvidíme.“ Líbl mě na ústa a zmizel.

 

Kurva, kurva, kurva a ještě jednou kurva! Tohle jsem úplně podělala na celé čáře, tohle mi nikdy Lassiter neodpustí! Sedla jsem si na postel a rozbrečela se. I kdybych se  k němu chtěla vrátit, tak už to nepůjde. Nikdy mi neodpustí nevěru. 


Moc chci poděkovat své úžasné Sis, že mi pomohla s korekturou. Neumím psát. :D :D A to nezmiňuji svůj antitalent na pravopis. :D
V příští kapitole bude velice důležité setkání pro Zsil. Rehvenge jí představí své matce.

38. kapitola >>> 40. kapitola 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 39. kapitola :

3. TeresaK přispěvatel
17.04.2012 [18:24]

TeresaKStrašně se mi to líbí,ale doufám že verath a lassie budou spolu Emoticon Emoticon Perfektní Emoticon Emoticon Emoticon Chci další Emoticon Emoticon Emoticon

2. Annie115 přispěvatel
17.04.2012 [17:39]

Annie115Doprdele! Ona se s ním fakt vyspala? :D Snad nemyslíš vážně! I když je jako hezkej, ale no prostě... ježiši!! :D Emoticon

1. NaJ
17.04.2012 [17:33]

Juuu, to je ale zajimavy obrat, ale svym zpusobem se mi to libi. Uz sem si myslela, ze to Vera vzda a skoci L. kolem krku,jak munule.

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!