OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 27. kapitola

09.01.2012 (18:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 2745×

Pohled Verath

Probralo mě zaklepání na dveře pokoje.

„Vstupte,“ vybídla jsem danou osobu. Jane se na mě usmívala a nesla ty své lékařské věcičky. Shit! Usadila jsem se na posteli a čekala, až ke mně přijde.

„Tak, jak se máme?“ zeptala se.

„Výborně, myslím, že se mám výborně.“ Zářivě jsem se na ni usmála a doufala, že mi to sežere a odejde si hrát na doktory s Vém. A jestli mi to nesežere…

„Mrkneme se.“

Super, nesežrala to. Sedla si a chtěla se podívat na stehno a záda. Když uviděla bezchybnou kůži, zarazila se. Zkontrolovala zbytek mých zranění, nikde ani památky po nich.

„Neřekneš to nikomu, že ne?“ ujišťovala jsem se. Nahodila jsem nevinný kukuč, který nás odmalička učil Rhage a doufala, že zabere. U něj zabírá vždy, když naštve tátu.

„Víš, že by tě otec za to zabil? Je sice od Lassitera laskavé, že tě uzdravil, ale je to Lassiter. Váš vztah k tomu.“ Slovo vztah dala do uvozovek a zpátky mi podala deku, kterou jsem byla přikrytá, než sem přišla. Pozvedla jsem jedno obočí a čekala, zda to mi odpoví na otázku.

„Neboj, nikomu to neřeknu,“ uklidnila mě a zvedla se.

„Díky, Jane, moc si toho cením. Mohla bych tě o něco požádat?“

„O co? Mám ti žebra zlomit nazpátek?“

Obě jsme se pousmály a já zakroutila hlavou. „Ne, to ne. Mohla bys mi zavolat sestru? Nebo, ne já si ji zavolám sama. Nevíš, kde je táta?“

„Se zbytkem plánují strategii na boj s bezduchými, všichni členové Bratrstva jsou v pracovně.“

„Díky.“

„Tak já zase jdu, musím si udělat inventuru v lécích a nemocničních potřebách.“

„Chceš pomoct?“ nabídla jsem se. Sice by mě to nebavilo asi jako ji, ale rozhodně lepší, než kvasit tady v posteli a hrát si na malomocného.

„Ne, aspoň dělej, že jsi v léčebné fázi.“

„Jo, jasně, zatím.“ Odešla a já vstala. Převlékla jsem se, ustlala jsem a vzala mobil, napsala jsem ségře, ať zvedne zadek a dojde, já si musím hrát ještě aspoň den na nemocnou. A navíc… baví mě využívat této situace, jsem mrcha, škodolibá mrcha.

Za chvíli se objevila ve dveřích, kterými před několika minutami odešla Jane.

„Ségra, pořádně ze sebe vydrhni Rehva, táta to ucítí a jsi v háji.“

„Co?“ dělala, jako by nic. Čuchala své oblečení, jako by si hrála na komisaře Rexe, stejně to neucítí i její čichové buňky budou jeho vůní zfetované. Najednou mi v mysli letěla reklama na Rexonu, která vás nezradí. Kdyby tam hrála ségra, použila by Rehva.

„On je opravdu do tebe zabouchnutý, že? Ta vůně, cítím to z tebe, takže, tam je sprcha a použij mrtě sprchového gelu a voňavky. Pak si sedneme na zem a budeš mi vyprávět, co všechno se tu stalo během mé nepřítomnosti.“

„Nechovej se ke mně, jak k děcku,“ zamručela, ale poslechla. Holt starší sourozenec se musí poslouchat.

„Nechovám se tak, mám větší praxi v utajování vztahu, vydrželo mi to půl rok, nezapomeň,“ oznámila jsem jí pobaveně a vyčkávala, až se vrátí z té sprchy.

Hodinu jí trvalo, než to ze sebe vydrhla, vypadala, jak mokrý kuře. Hodila po mně hubku a dusila se smíchy, když já se dusila tou hubkou.

„No tak, jsme se pobavily ségruš, tak teď mi vyprávěj ten váš románek,“ vybídla jsem ji, když se usadila vedle mě na zem. Vím, mohly jsme si sednout na postel nebo do křesel, ale raději si sednu na zem, záda opřu o postel a relaxuju. Nevím, možná jsem podlahofil, ale bavíme sedět na zemi a kecat se ségrou, i když to není jediná věc, co mě tady baví, ale u té druhé mi asistuje Lassiter.

„Nechtěl mě jen do postele, miluje mě,“ přerušila mé myšlenkové toky Zsil.

„To jsem před chvílí cítila,“ podotkla jsem pobaveně.

„Necháš mě domluvit?!“ obořila se na mě Zsil. Ale nemyslela to špatně, jen jsem moc ukecaná.

„Sorry, víš, že jsem strašně netrpělivá.“

„Kušuj! Šla jsem tě hledat, teda, nejdřív jsem šla na místo činu. Stalo se to před jeho domem, takže tam byl i on. Znásilnila jsem ho tam.“

„Počkej, co?! Ségra, na to si plácneme, jsi má krev, to nezapřeš, páni to jsem ještě Lassiterovi neudělala, ty divoško!“ uculovala jsem se, Zsil se jen pousmála a pokračovala.

„Vzala jsem mu zbraně a zdrhla jsem, chtěla jsem tě najít, zabít bezduché, prostě cokoliv, tolik jsem se o tebe bála.“ Slzy jí padaly na zem, přitáhla jsem si ji k sobě.

„Ani nevíš, jak jsi mi chyběla ty. Moc jsem na tebe myslela,“ přiznala jsem se jí. Vlastně… nejvíc jsem myslela na ni a Lassitera. Není čemu se divit, vždyť ona je má polovina, osoba, která mě naučila být otevřenější k holčičím věcem, sice ne moc, ale snahu měla. Osoba, která mi vidí do duše a do mých myšlenek. Pevněji jsem ji objala a líbla do vlasů.

„Nevím, co bych dělala, kdybys…“

„Jsem tu, neboj, už nikdy s nimi nepůjdu na soukromou párty, slibuji.“

„Jsi děsná!“ udeřila mě do ramene a zasmály jsme se spolu. „Proč mi neřekneš, co se tam všechno stalo?“

„Protože já nechci, Zsilverth, ani Lassiter to neví.“

„Jak to, že neví?“

„Nemyslím na to, když jsem s ním, nechci, aby o tom někdo věděl, prozatím, třeba časem o tom začnu mluvit, ale zatím ne. A to je všecko? Jaké to bylo, lov bezduchých? Líbilo se ti to, že jo?“ převedla jsem řeč na jiné téma. Lash a únos jsou vzpomínky, které jsou pohřbené a nikdy nevyjdou na povrch, nikdy.

„Jo, líbilo, ale Rehv mi do všeho kecá! Musel je oddělat, musel se o mě postarat, jako bych neměla svůj život, jako bych se neuměla bránit, ty moc dobře víš, že se umím bránit!“ lamentovala ségra a přitom se vymotala z mého objetí.

„Já to vím, Zsil, klídek, oni to neví.“

„Chci to všem dokázat.“ Rozhodla se.

„Nastává boj, ségruš, tam můžeš dokazovat, jak jsi dobrá,“ navrhla jsem směle první věc, co mě napadla, je pravda, že za účast v boji bych dala vše na světě!

„Otec nás nepustí, moc dobře to víš.“

„Jo, to vím, taky mám plán, ale nejdřív mi to dopověz.“

„Ty si všecko plánuješ, jak to krucinál děláš? Normálně každý spí a ty si plánuješ dny nebo co?“

„Pokračuj,“ vybídla jsem ji.

„Fajn, tak jsem ho donutila, aby mě dovedl k princezně sympathů, o tom jsi už slyšela doma. Jenže ona ho využívá! Nesmí se dozvědět, že mezi mnou a Rehvem něco je. Byla jsem na něj naštvaná, že mi to neřekl a taky jsem žárlila, proto jsem si vymyslela tu věc se svatbou. Eugene souhlasil, miluje mě. Rehvenge byl z toho na větvi, tak ho jednoduše zmlátil, Eugene je posera, tak ustoupil a dostáváme se ke včerejšku, když jsem ho chtěla zabít, postřelila jsem ho a udělala si z něj prdel, přivázala jsem ho k posteli a nechala ho tam, jenže pak včera přišel. Ach, Verath, jak jsi dokázala půl roku utajovat vztah? Vždyť mně to nejde už teď a to jsem s ním chvíli.“

„Víš, řeknu ti jednu zásadní věc,“ začala jsem a hořce se usmála. „Proč si myslíš, že jsem si vybrala jeho? Padlého anděla?“ mířila jsem k ní s otázkou.

„Protože jste si tak podobní? Nevím, nějak mi ušla ta pointa.“

„Protože jsem věděla, že se do mě nezamiluje, nesváže se, jako muži našeho rodu. Je to přece Lassiter, hrůzu nahánějící anděl, který se s ničím a nikým nepáře. Nesnáší upíry, lidi, vše kolem sebe. Proto nám ten vztah vydržel tak dlouho skrytý. My jsme se nemilovali, my jsme spolu jen chtěli sex. Nic víc, jen čistý, nezávazný sex.“

„Jenže on se do tebe zamiloval a ty zas do něj.“

„Jo, no, jsem pako. Víš, když mě tam mučili, tak jsem myslela na tebe a na něj, samozřejmě i na zbytek rodiny, ale nejvíc na vás dva. Taky mě sralo, že jsem mu nikdy neřekla, že ho miluji, ty jsi věděla, že tě mám ráda, ale on to nevěděl.“

„Takže, ty tvrdíš, že…“

„To bude těžší udržet pod pokličkou, když jste do sebe po uši zamilovaní, než kdyby to bylo jen o sexu. Navíc ty sis začala s upírem, a abyste se vyvarovali případnému odhalení, dělejte to raději u něj. A dávej si pozor, ať se s tebou nesváže, každý upír pak ucítí, koho jsi, tohle je trochu ošemetný, chápeš.“

„Ty vole, nemohl být Rehvnege taky padlý anděl?“

„Zsil, stačí, že nosí kožichy, ještě peří a křídla, to bych už nerozdýchala, už tak mám sklony říkat mu Mareši.“

„Stačí, že neustále bručí a vzteká se, nepřilévej jo?“

„Jasně, budu hodná.“

„Jaký máš teda plán?“ vyptávala se.

Zablýsklo mě v očích a šla jsem ke svému stolu. Ze šuplíku jsem vytáhla vysílačku a zapnula ji.

„Víš, Zsil, hodně věcí jde kolem nás. Třeba, jako plánování strategie boje proti bezduchým. Znáš mě a já prostě musím mít o všem přehled. A kde se všechno probírá a my máme zakázáno tam chodit?“

„Tátova pracovna.“

„Přesně! Proto jsem tam napíchla štěnici a mám přehled o všem.“

„Kdes ji napíchla? Vždyť by ji někdo našel!“

„Věř mi, stodvacetikiloví chlapi se nevlezou pod stůl, za to já ano.“ Nasadila jsem americký úsměv. Zsil se jen popadala za břicho a smála, jak smyslů zbavená.

„Ty máš napíchnutou pracovnu a já se to dozvídám až teď?“

„Udělala jsem to nedávno, pak byl trest a ten únos, nebyl čas.“

„To tě omlouvá, tak k věci.“

Promnula jsem si prsty a zaposlouchala se do vysílačky, bylo ticho. Šlo slyšet, jak táta dere propiskou na papír.

„Je tam klid, takže můžeme vyrazit.“

„Kam?“

„No do pracovny, za taťkou, budeme vyjednávat.“

Popadla jsem ji za pravý loket a táhla do pracovny. Před ní jsem se trochu shrbila, Zsil po mě hodila nechápavým pohledem.

„Zlomený žebra, hojící fáze,“ zamumlala jsem a otevřela dveře. Táta si stále myslí, že jsem v rekonvalescenci.

„Ahoj, tati, páni, tobě to dneska sluší, nový brýle?“ spustila jsem na něj. Obě jsme se usadily na křeslech před jeho stolem. Pohlédl na nás a přestal psát.

„Co to bude dneska? Do koho ses zamilovala tentokrát? Nech mě hádat, nebyl to náhodou Qhuin, nebo Blay? Nerozhodly jste se všem dokázat, že jsou přece jen na holky? Ne, to by bylo moc suchý na vás dvě! Jdete na Druhou stranu za Stvořitelkou a budete ji štvát otázkami? Ne, to taky není, tak co to bude?“

„Tati, nadechni se,“ upozornila jsem ho a zazubila se na něj. Zsil se jen dusila smíchy.

„Víš, jako starší ti tu předkládám návrh. Teda spíš tě seznamuji s krutou realitou. Obě se zúčastníme boje.“

„Co?!“

„Ty brýle jsou fakt dobrý, vůbec nejde vidět, jestli se mračíš nebo ne!“ naklonila jsem se víc k němu a sledovala jeho obočí, nešlo vidět, obrovské brýle, hmmm.

„Verath!!!“

„Co je?“

„Můžeš mi to zopakovat, už jsem kromě slepoty i hluchý.“

„Jo, jasně, máš cool brýle, byl výprodej nebo co?“

„Proč mě Stvořitelka nenávidí!!!“ vřískal.

„Ségra, táta chtěl zopakovat to s tím bojem.“

„Jo, jasně, omlouvám se. Chceme se zúčastnit boje, jelikož není dost, jak bych to řekla,“ zvedla jsem se, natáhla ruku a zatnula ji, aby šel vidět můj krásně vymakaný sval. „Není dost silných mužů schopných boje a navíc já už mám zkušenosti s bojem. Vishous mi řekl, že jsi byl na mě pyšný při tom útoku, takže jsem prošla, můžu se zúčastnit. Zsilverth se chce zúčastnit taky a taky se zúčastní, porazí Rhage v boji, bereš?“ Pohlédla jsem na taťuldu a čekala, Zsilverth na mě čuměla a určitě mě v duchu vraždila.

„Když Zsilverth porazí Rhage, pustím vás obě. Pokud ho neporazí, ani jedna se nezúčastní.“

„Dohodnuto a už tě nebudeme rušit.“

„To i dokážete?“

„Jasně, půjdeme rušit jiného mužského v domě, teda já,“ neodpustila jsem si rýpnutí.

„Na to zapomeň!“

„Jejda já jdu za Rhagem, skrz ten souboj, koho jsi myslel?“

„Jděte, hned!“

Vzala jsem Zsil a vyšly jsme dřív, než nás tím svým slavným stolem po Ludvíkovi přetáhne.

„Blázníš? Já a Rhage? Toho nedá nikdo, jediný je Lassiter, ale já ne, jsi trhlá? Tohle je bláznivý i na tebe, Verath!“ panikařila Zsil, když jsme šly do posilovny. Já se jí nedivím, Rhage je nejlepší z Bratrů.

„Klídek! Zsil, dýchej, nebuď jak táta, všechno bude ok, sleduj mistra.“

Zamířila jsem do posilovny, přemohla jsem se, abych se neobjímala s každým přístrojem a žíněnkami. U dveří posilovny stál Lassiter s kýblem v jedné ruce a hadrou v druhé ruce. Fritz mu stál za zády a nad něčím mrmlal.

„Já to dělat nechci, Fritzi, ale holt musím! To si vyřiď se šéfem ne se mnou!“ křičel Lassie na Fritze. Fritz se nakrknul a odešel. Se ségrou jsme šly k Lassiterovi.

„Ahoj,“ houkl k nám, nálada pod psa, hadr hodil do kýblu a ruce si utřel do kalhot.

„Víš, že teď vypadá přesně, jako Rehv?“ řekla ségra a zasmála se.

„Před nebo po sexu?“ vrátil jí to Lassie.

„Před!“ vyplázla na něj jazyk.

„Klídek, děcka. Ségra, jdeme za Rhagem.“ Natáhla jsem se k Lassiterovi a dala mu pusu. Ten mě nechtěl pustit, ale musel, akorát se vyřítil Rhage s Butchem a Vishousem v zádech.

„Já ti říkal, že slyším dvojčata, ale ty furt, že ne!“ prskal Vishous.

„Hej, andílku, ty máš ještě záchody umývat, pokud o tom nevíš!“ vyštěkl zas Butch. Lassiter se odebral pryč a přitom nadával, jak stará prostitutka.

„Něco nám ušlo?“ vyzvídala ségra.

Všichni tři se zasmáli a Rhage nám to osvětlil.

„Od té doby, co tvá sestřička oznámila Wrathovi, že s Lassiem hledají rozdíly mezi tělem upírky a anděla, tak mu šlape na krk víc, než dřív.“

„Řekněme, že ho už i Fritz nesnáší, přebírá mu práci.“ Přidal se Butch a plácnul si s Vishousem.

„Jste hnusní!“ sykla jsem a šla za ním.

„Kam si myslíš, že jdeš? A od kdy ty vlastně můžeš chodit?“ vyptával se Rhage.

„Dobrá, nepůjdu za ním. Stejně musíme s tebou něco vyřešit. Ty a Zsil, pozítří souboj. Když prohraješ, ukážeme vám všem, že dvojčata umí bojovat proti bezduchým, když vyhraješ, ukážeme vám, jak otravné, protivné a vzteklé dokážeme být, když nedostaneme to, co chceme. Takže se připrav na to, že tě porazí,“ oznámila jsem mu a zářivě jsem se usmála, Zsilverth mě napodobila.

Všichni tři na nás čuměli, jak telata na nová vrata, pak se rozesmáli.

Se ségrou jsme se na sebe podívaly, kývla jsem. Sehraně jsme vystartovaly, já po Butchovi ona po Vishousovi. Pěstí do hrudníku, kolenem do brady, kop s otočkou do břicha a padli, jak pytle přímo na zem. Normálně by nám to nandali, jenže jsme využily moment překvapení a své rychlosti.

„Takže pozítří, nezapomeň,“ řekla ségra. A obě jsme vyšly z posilovny.

„Jak to chceš kurva udělat, Verath?“

„Mám plán, ale musím to říct Rhagovi o samotě, ne když je s polovinou Bratrstva.“

„Mohla bys to říct třeba mně.“

„Jasně, až potom, nechceš horkou čokoládu?“

„Jo, jdeme.“

Snad se líbilo a zanecháte komentář. V dalším díle bude Zsilverth dráždit Rehvenge pomocí svých ženských zbraní a objeví se téměř zapomenutá postavička.

26. kapitola >>> 28. kapitola

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 27. kapitola: