OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 17. kapitola



Double miracle - 17. kapitola Dnes budou dva pohledy. První bude pohled Verath, které ochutnává, jaké to je být mučenou. Druhý pohled bude Lassiterův, který potká naši známou přítelkyni. Ještě jednou děkujeme za komentáře. Kritika našeho díla sice byla, ale proto ty komentáře tady jsou. Nemusí být kritiky vždy stoprocentně negativní, každý má svůj názor a my ho berem v potaz i tak nás moc těší vaše odhodlání bránit naši povídku, děkujeme.

Verath

 

Otevřela jsem oči. Ocitla jsem se v tmě, možná v dálce plápolal nějaký zdroj světla, ale nedokázala jsem s přesností určit, co to je, jako bych oslepla na půl úvazku, asi už vím, jak se cítí táta. Rameno mě pálilo, lýtko taky a stehno jsem pro změnu vůbec necítila.

Co jsem zas prováděla? Vzpomínky se vracely, únos, zranění, bezduší.

„Princeznička vstala,“ zvolal se ten kretén, který mi prošpikoval stehno. Nebyl zahalený, pohlédla jsem na něj, pak na sebe. Neměla jsem na sobě skoro nic, jen kalhotky, podprsenku a tílko. Visela jsem za ruce, které byly obmotány řetězy. Cítila jsem, že se mi brzo jedno z nich vymkne a nebude to slast.

„Kokot to postřehl,“ rýpla jsem si do něj. Vzal žhavou kovovou tyč a vrazil mi ji do lýtka, cítila jsem štípání, musel do rány dát i sůl. Skousla jsem ret a držela jazyk za zuby, to přejde, nemysli na to, bude to horší, neboj.

„Musím zastavit krvácení, jinak bys mi tu skapala velice rychle a já se rád bavím,“ mluvil tím svým nechutným hlasem. Využila jsem situace, kdy byl blízko mě a plivla na něj. Vzal tu tyč a propálil mi místo nad pupíkem. Pak mi s ní propálil stehno a rameno i v těchto ranách nechyběla sůl, ani jednou jsem necekla, ale kurevsky jsem se přemáhala. Snažila jsem se udržet při vědomí, ale agonie mi to nedovolila. Chtěla jsem křičet v mysli Zsilverth, aby mě našla, ale nemohla jsem, byla jsem slabá, poprvé jsem se cítila slabě. Pěkně hnusný pocit. Z posledních sil jsem se snažila uniknout před injekční stříkačkou, kdo ví, co mi chtějí píchnout do krve. Cítila jsem se slabě, jako loutka, když mě chytili dva z jeho poskoků a přidržovali mi stehno, ruce nemám dostatečně prokrvené. Když jsem ucítila slabé píchnutí do zdravého stehna, uvědomila jsem si, že to je náznak blížící se smrti, nevydržím dlouho, pokud mě tu bude mučit. Nedovedu si představit, že bych vydřela týdny, měsíce. Vzpomněla jsem si na Lassitera. Proč jsem mu neřekla, že ho miluji, měla jsem mu to říct, měla. Aspoň by věděl, že tu, kterou miluje, miluje i ona jeho. Opravdově, vášnivě, trvale, dokud nás smrt nerozdělí, Lassitere, dokud nás má smrt nerozdělí. Promiň, že jsem byla tak hloupá…

 

 

Záře, která se znenadání objevila před městem, patřila muži se zlomeným srdcem. Hledal tu, jenž miluje, tu, která je jeho zlomeným srdcem.

Kráčel do nitra města, vdechoval vzduch, hledal jeden pach. Typický pach pro bezduché. Vítr zavanul jeho směrem, hábit, který měl na sobě, se zvlnil a kápě mu sletěla dolů z hlavy. Odhalil se jeho vyčerpaný obličej, kruhy pod očima sdělovaly, že několik dní nespal. Měl propadlé tváře, skoro nejedl. Jak může mít potom sílu jít dál, bojovat, hledat ji? To tuší jen on sám. Zavětřil známou vůni, vůni trablů. Kápi vrátil zpátky a vešel do baru, od kterého cítil bezduchého.

Vešel do baru, kde hráli píseň, text ho zaujal, mluví z něj.

She took my heart, I think she took my soul

With the moon I run,

Far from the carnage of the firey sun

Vzala mi srdce, myslím, že mi vzala duši

Běžím s měsícem

Daleko pryč od masakru planoucího slunce

Zmáčkl dlaň v pěst, musí se soustředit, jinak bude truchlit po celý život. Ona pomalu umírá.

Šel po pachu, vzhlédl, bezduchý stál v koutě. V hodně tmavém koutě, blízko východu. Lassiter cítil, jak se jeho temná stránka probouzí, ta, co zná jen vraždění, krutost, bezcitnost, chladnokrevnost. Bezduchý si ho všiml, cítil z něj strach? To není možné! Vše je možné. On se zamiloval do upírky a teď riskuje svůj život pro ni. Tohle nikdy neudělal a pro nikoho jiného neudělá, jen pro ni. Vrátil se zpátky k bezduchému, ráznými kroky k němu přicházel, dlaň, kterou měl složenou v pěst, uvolnil a použil jeden ze svých smrtelných triků. Luskl prsty, vyletěla nepatrná jiskřička, kterou nikdo nemohl postřehnout, byla ukryta pod pláštěm. Bezduchý se začal dusit, ano Lassiterův trik, mohl by ho nazvat Woo Doo trikem, akorát nepotřebuje nic osobního, aby dotyčnou bytost ovládal, posedl, mučil, zabil. Jediné, co potřebuje, je kontakt s tou osobou, proto nemůže tak zabít Lashe, škoda, veliká škoda.

Popadl bezduchého a vyšel s ním do postranní uličky. Hodil ho na zem a ukončil na chvíli WD trik.

„Kde má hnízdo Lash, syn Omegy!“ křikl na něj rozhořčeně.

„Nevím,“ vyštěkl bezduchý a zakašlal se. Lassiter k němu přiskočil a vrazil mu svou andělskou pěstí, na které měl zlatého boxera s hroty.

„Ještě jednou se zeptám, pak chcípneš a můžeš pozdravovat tu černou prdel Omegu! Kde sídlí Lash?“

„Vím, kdo jsi!“ vyhrkl ze sebe znechuceně bezduchý.

„Jsi snad hluchá verze vědmy nebo co!“

„Jsi ten, co vraždí nás, přitom nejsi upír, co jsi!“

„To tě nemusí zajímat. Kde je!!!“ zaječel mu do tváře.

„Nevím, jsem jen poskok poskoka. Lash jakožto syn Omegy, nezná každého z naší rasy.“

„Vy nejste rasa, vy jste krysy.“ Vstal, utřel si boxera od černé krve a opět luskl prsty. Bezduchý popadl něco ostrého a sám se probodl.

Šel tmou, dával si pozor, aby se vyhnul Bratrstvu, které hledá jeho ženu. Šel a uvažoval o životě předtím. Co byl, jak se choval a pak mu došlo, že ho nic z toho nezajímá. Minulost je minulostí, vzpomínky vymazány, hluboko pohřbeny v koutě mysli. Jediné vzpomínky, které si chce ponechat, jsou na ni, jsou chvíle strávené s ní, jsou pocity štěstí, které v něm vyvolala.

„Odpočiň si nebo umře,“ uslyšel za sebou známý hlas.

„Lady S., jak se máme? Druhá strana ti neprospívá, když jsi mě poctila svou přítomností?“

„Dobře víš, že se mi nemají klást otázky, přesto je kladeš. Víš, že máš mít úctu, ale nemáš.“

Otočil se a usmál se úsměvem vraha.

„Dobře víš, že mě tento svět nezajímá. Jsem mimo dění tohoto světa. Nikomu se nezodpovídám, už se nechci dostat nahoru, nemusím se snažit chránit svět.“

„Ale chceš chránit ji.“

Stvořitelka se zasmála, byl z ní nervózní, nedokázal jí číst myšlenky.

„Ach, Lassitere, tak i tebe nakonec dostala žena. Nejvíc mě potěšilo, že to byla zrovna jedna z mých dcer.“

„Ona je dcerou Beth a Wratha,“ zasyčel popudlivě.

„Uklidni se, anděli, jinak tě pošlu tam, kam nechceš a před ní jsi potom toužil!“ varovala Stvořitelka Lassitera. Okamžitě zmlknul, musí se podrobit, kvůli ní…

„Změkl jsi, láska dokáže divy, škoda, že ji nedokáži pocítit.“

Spolkl peprnou poznámku a snažil se ovládnout.

„Líbí se mi tvé nové já. Proto ti sdělím, proč tu jsem.“

„Nepovídej, už jsem myslel, že jsi plula kolem a chtěla mě jen pozdravit.“

„Přehlídnu tvou poznámku a budu pokračovat,“ nadechla se. „Sleduji tě od té doby, co ji unesli. Tvůj hněv, pomstychtivost, bezradnost mě zaujaly. Měla jsem vidinu budoucnosti a chci, aby se vyplnila. Proto jsem tady. Poslechni mé rady a odpočiň si, pár hodin spánku, to žádá tvé tělo.“

„Verath stále žije, to tvrdíš,“ ujišťoval se.

„Ano, žije, ale pokud se nebudeš šetřit, zhroutíš se a její záchrana už nebude možná. Umře na následky mučení. Padne – li ona, padne její sestra, královská rodina umře. Systém se zhroutí a rovnováha naruší.“

„To byla ta vidina?“ věděl, že se ptá a taky věděl, že Stvořitelka budu tolerantní.

„Ne, ta vidina ti dá sílu,“ pronesla klidným hlasem, dotkla se jeho čela, ozářilo ho světlo a viděl, to, co nečekal. Vera, krásná, usměvavá, těhotná??? Obrovské břicho tomu nasvědčovalo, její smích mu tolik chyběl. Kde je, ale on? Vzápětí se objevil, byl šťastný a za ruku vedl dítě, kluka. Mával na někoho, viděl dvě postavy, jak k nim míří, ale nepoznal je, vidina zmizela. Pohlédl na Stvořitelku.

„Je to pravda?“ nevěřil tomu, to nemůže být pravda.

„Je to pravda, bude to pravda, pokud poslechneš mé rady a budeš dál každého bezduchého masakrovat, jak jsi to dělal doposud.“

„Kdo byli ti lidé, pokud to smím vědět a ten kluk, kterého jsem držel?“

„Žádáš toho moc, Lassitere.“

„Když ji zachráním, zachráním tvé děti.“

„Přece jen ses nezměnil úplně.“

„Znáš mě.“

„Bohužel. Byla to Zsilverth a její hellren. Zsilverth nebude moci žít bez svého dvojčete, jako její rodina. Všichni podlehnou smutku a to, co nadchází, rozhodný boj, ten je zabije. Vše je v tvých rukách, Lassitere, vše, co musíš udělat je, pospat si, načerpat síly a vyrazit dál. Pokud tak učiníš, vidina se stane skutečností. Královské dcery budou plodit silné bojovníky a…“

„A o to ti celou dobu jde, chceš mít jen obrovské potomstvo, co tě bude uctívat. Kdyby Vera nebyla dcerou krále, nezajímala by tě a já taky ne.“

„Mýlíš se, ale vaše spojení, vaše děti budou silné. Tvé schopnosti a síla anděla, její dovednosti upíra. Nevídaná, revoluční kombinace, evoluce, kterou nikdo nečekal.“

Zmizela a on se ještě vzpamatovával z jejího příchodu. Neodpověděla mu, kdo je ten kluk. Vybavil si tu vidinu. Ten úsměv, co mu kluk věnoval, viděl ho u sebe. Musel to být jeho syn. To znamená, že Verath mu dá dítě, děti. Pokud ji zachrání a on ji zachrání, najde ji a už ji nikdy nespustí z očí, i kdyby mu v cestě stál samotný Omega nebo Wrath. A to, že z něj má Stvořitelka pokusnou krysu, nechal být, prozatím.

 

Opravdu děkujeme za komentáře. V příští díle se dozvíte, kam zmizela Zsilverth.

16. kapitola >>> 18. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 17. kapitola :

19. Arminka
01.11.2011 [16:46]

ahojte, holky (popř. kluci? :D)
těší nás váš zájem, kapitolku bych měla přidat do dvou dnů... buď zítra nebo pozítří... nebudu nic slibovat, jelikož opravdu nevím, jak vyjdu s časem Emoticon

18. Simiik přispěvatel
01.11.2011 [14:55]

SimiikAhojte, holky. No, další díleček záleží na Armince, kdy ho vloží, to ani já sama netuším. :)

17. Ankh
01.11.2011 [13:27]

Zdravíčko děvčata. Jen jsem se chtěla orientačně zeptat, kdy bude zhruba další kapitolka? Vůbec vás neuháním - chápu, že občas čas prostě není. Chci jen zjistit, za jak dlouho sem mám nakouknout. Vaše povedená dvojčata mi už chybí. :)

16. Neli ♥
31.10.2011 [14:54]

Novou kapitolu prosím Emoticon Emoticon Emoticon

15. Katerina
27.10.2011 [21:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. ***
27.10.2011 [18:59]

nebo lo to myšleno zle jen malá připomínka, radši už mlčím :D

13. AMO
26.10.2011 [23:41]

Nic veselého... ale současně nic umírajícího... Mám sice raději veselé scénky z bratrstva, ale chvíli vydržím. Je jedno jesdtli anděl spí nebo bdí... hlavně ať najde svou ženu a zachrání ji. Láska přeci hory přenáší. Tak šup šup Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Arminka
26.10.2011 [16:47]

Lassiter a transka? Emoticon ... jako by mu nestačila závislost na pobřežní hlídce Emoticon

Jinak díky za komenty, vaše reakce jsou úžasné Emoticon

11. Ankh
26.10.2011 [14:22]

Ježíš jen to ne! :D Z Lassitera by nebyl dobrej transexuál Emoticon

10. Simiik přispěvatel
26.10.2011 [13:02]

SimiikJak už Lída zmiňovala, povídka je psána před Rehvengovou knihou. V Phuryho knize vím o Lassiterovi maximálně to, že ho Bratři nemají moc v lásce, že přivedl Tohra a že miluje zlato, to, že nespí, jsem z tama teda nevyčetla, tak promiň, že to kvůli tobě nebudu přepisovat a je to Fanfiction, tady může být z něj i transexuál. :D

9. Arminka přispěvatel
26.10.2011 [11:51]

Arminkajá myslím, že u nás si pospí rád Emoticon

8. ***
26.10.2011 [9:35]

Super... jenom že Lassiter nespí... :D Ale jinak bomba :D Emoticon

7. Ankh
26.10.2011 [8:33]

Chudák Lassiter... Doufám, že ji brzo najde. Verath je silná, ta mučení zvládne.
Krásně napsané, opravdu. Stejně si ale neodpustím malinkou poznámečku - chybělo mi tam toho víc o Verath a její situaci.
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Kdy že to bude? :)

6. martinexa přispěvatel
25.10.2011 [19:40]

martinexa Emoticon jééééééééé já tuhle povídku prostě žeru

5. LiliDarknight webmaster
25.10.2011 [18:58]

LiliDarknightJe to krása, dokonalosť a už sa tešímna budúcnosť Lassieho a Very. Asi bude pekná, čo? Teda, dúfam, že bude. Emoticon
Ale keď ju mučili, mala som chuť ich pozabíjať! Emoticon Som zvedavá, ako nakoniec dopadnú. Emoticon
Teším sa na pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Camilla
25.10.2011 [18:04]

Já prostě tleskám Emoticon Emoticon Emoticon , je to jedna z nejúžasnějších povídek, které jsem zatím četla. Jen tak dál a prosím, kdy bude další kapitola? Emoticon

3. easy
25.10.2011 [14:27]

moc hezká kapitolka honem pokráčko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Neli ♥
25.10.2011 [12:32]

Ty useklý konce taaaaak nesnáším! Emoticon Ale máte plus za jejich děti Emoticon Chudák Vera, to mučení Emoticon Snad ji to nijak nepoznamená Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Prosím novou kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. paja
25.10.2011 [11:39]

honem další kapitolku Emoticon je to strašně napínavý a nemůžu se dočkat jak se to bude vyvíjet dál Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!