OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 10. kapitola

06.10.2011 (18:00) • Arminka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2230×

„A pokud vyhraješ, mám tu i tohle.“ Vyndal stříbrnou placatku. „Tak co, ty alkoholiku?“

„Fascinující,“ řekla jsem.

„To bych řekl,“ souhlasil Butch.

„Ne, já myslela slovo. F – A – S – C – I – N – U – J – Í – C – Í. Vedu, pánové, připravte se, že dneska budete střízliví jen vy.“

„A do prdele!“ zaklel Butch.

„Hůř, poldo.“ V típl cigáro o svou zářící ruku, měnící ji v prach, který následně nenápadně schoval pod koberec. „To jsme zas našli tu pravou.“

Zsilverth

„Víš, co? Já chtěl být hodnej, ale nebudu!“ rozčiloval se Butch, když prohrával. Vishous se otřásal smíchy a kouřil už svou šestou cigaretu. Kouř se nad námi vznášel jako pára v sauně, s tím rozdílem, že jsem tady neseděla s nahatými chlapy. Bohužel.

„Vyhrála jsem!“ zvolala jsem nadšeně a ukončila hru.

„Fajn! S tebou taky nebudeme příště hrát,“ bublal Butch.

„Jdeme za Fritzem?“ zeptal se pobaveně V. Navzájem si přikývli a chystali se k odchodu.

„Tak to prr, Sněhurko a Karkulko. Co moje výhra?“ Oba se otočili a Butch mi podával placatku.

„Beth tě zabije, můj muži, až se dozví, čím krmíš její holčičku.“ V se zazubil a típl cigárko. Z jejich prachu jsem tu už měla pěknou hromádku. Chudák Fritz, až to bude uklízet.

Butch pokrčil rameny. „Tak ji vcucnu,“ zasmál se vlastnímu vtipu.

„Tě pic, prcku,“ rozloučili se oba.

Sedla jsem si na kožený křeslo a dala si prvního loka. Pokud to takhle půjde dál, tak ze mě bude působivá alkoholička.

Když jsem do sebe vylila poslední kapku, ještě jsem mávala tou středně velkou plechovou flaškou, aby vytekly poslední kapky.

Měla jsem dost. Potila jsem se, šly na mě návaly a začala jsem škytat. Můj normální opilecký stav.

Pak jsem zaslechla známou melodii od Lordů. Nooo!… This is heavy metal… No matter what you say… Zajímavý, tuhle písnič – škyt – ku mám jako vyzvánění – škyt. To je vtipný, rozesmála jsem se. Někdo se po mně opičí… Opičák jedna chlupatá…

Když vyzvánění nepřestávalo, začala jsem si zpívat text.

… Slepičí oči! došlo mi, to je můj mobil!

Nešikovně jsem se zvedla z křesla a dovrávorala k nočnímu stolku. Pokoušela jsem se chňapnout tu malou svítící a vibrující potvůrku do ruky, ale nemohla jsem si vybrat. Vždyť všechny tři vypadaly stejně! A chtěly mě.

„Tak dost,“ okřikla jsem je a nakonec si vybrala ten čtvrtý, který nadskakoval a málem spadl ze stolku na další stolek. Copak jsem neměla vždy jen jeden?

Nakonec jsem zmáčkla pár tlačítek a z mobilu se ozval hlas.

„Ahoj, Zsil.“

„Verath?“ divila jsem se.

„Pozdravuj Butche a Vishouse,“ řekla. Koho?! Biče a Milhouse? A pak mi to došlo.

„Pozdě, už odpísmenkovali, natřela jsem jim prdel ve Scrablu, jsem dobrá,“ vychvalovala jsem se.

„Ukončila jsem to s Lassiterem,“ řekla napůl smutně a mírně naštvaně.

Do pokoje vletěl Vishous a něco hledal na zemi. Pak z pod koberce vyštrachal řidičskou rukavici a nasadil si ji na pravou ruku. „Málem jsem oddělal Drápa, když jsem ho chtěl pohladit,“ vysvětlil mi s úsměvem a rukama naznačil PUF! Zamával a odešel.

Chichotala jsem se, než si vzpomněla: Vera plus rozchod rovná se Lassie. Ne, obráceně. Vera plus Lassie rovná se rozchod.

„Proč?“ koktala jsem.

„Protože to jinak nešlo. Začal být žárlivý.“ Jo, to jsem viděla na vlastní oči, tehdy jsem měla jen dvě.

„Chceš říct, že začínal být citově otevřený?“

„Ještě ty s tím začínej, jdu si lehnout, měj se, zítra ti zavolám, ano?“ Ajaj, zítra mě čeká kocovina jak prase.

„Jasně, ségra, dobrou noc,“ rozloučila jsem se a položila mobil na prostřední stolek, tak aby neupadl.

Šourala jsem nohama zpátky ke svýmu křesílku. Levá… pravá… levá… pravá… pravá. Ne, špatně!

Třísk!

„Co to tady vyvádíš?“ zavolal na mě mužský hlas. Zněl tak teple. Ten hlas samozřejmě, toho chlapa jsem ještě neviděla, abych to mohla posoudit, jelikož můj krásný koberec byl zatraceně měkký.

Něčí ruce mě zvedly a posadily do křesla.

Trochu omámená jsem zaostřila svůj zrakový zoom na to milé stvoření, které si sedlo přede mě do dřepu a nesouhlasně kroutil hlavou, a vypískla.

„Jů, Lassie! Pejskové, pojdťe sem!“ Hladila jsem je po čumáku. Zavrčeli na mě. „Tak ne, no.“ Vyplázla jsem na ně jazyk.

„To jsem já, Lassiter,“ mudroval. Přiblížila jsem zoom. No jo, je mu docela podobný. „Já jsem sice taky nalitej, jak hovado, ale tobě nesahám ani po dno flašky.“

„Byl jsi za Verou, co? Ona je teď s Reh – škyt - vem. Proč si mě nevšímá?“ zakňučela jsem ztrápeně.

„Prej jsme spolu skončili. Jak skončili?! Já jsem anděl! Jsem chlap, já šéfuju,“ rozčiloval se.

„Má tak sexy očka.“ Škyt, škyt a do třetice všeho nejlepšího škyt.

„Co si o sobě myslí, princeznička?!“

„A to tělo… kdybys ho viděl,“ mlela jsem si svoje a on to svoje.

„Jo, viděl jsem ho. Ten zadek, prsa…“

„Přesně, je tak namakanej – škyt - , silnej a ach, och… Chápeš?“

„Rozumím, dokonalost.“

„Ale nechceee mě!“ Vztekle jsem bouchla do konferenčního stolku, stojícího opodál. Podal mi kapesník, abych se vysmrkala. Jakmile jsem tak učinila, vrátila jsem mu ho.

„Dík, nech si ho. Dárek.“ Udělal vtipnou grimasu, když se šklebil odporem. „Nechce ode mě pít. Moje krev pro ni není dost dobrá,“ najednou parodoval ženský hlas. „Radši ocucává nějakýho MacGyvera.“ Nemyslí Dwighta? Pochybuju, že by se Vera volizovala se seriálovou postavou.

„Dwighta,“ opravila jsem ho. „Málem jsem se s ním vyspala.“

„S Gyverem?“ podivil se Lassiter.

„Né!“ Plácla jsem ho do ramenou. Drcnul na zadek a už tam i zůstal.

„S Euge – genem.“

„Aha. To je dobře,“ zašeptal nesrozumitelně. „Je to kokot.“

„Hm.“ A pomalinku jsem usínala.

Podvědomě jsem vnímala, jak si mě někdo přehodil přes rameno a položil do postele.

„Pojď si hajnout k mým nohám, hafí.“ Plácala jsem do přikrývky, vedle svých stehen. Znovu zavrčel. Pak se postel prohnula a zaskřípala. „Šikulka,“ pochválila jsem ho.

Odpověděl mi štěknutím a propukl v záchvat smíchu.

A dál? Odletěla jsem do říše snů.

***

Jen tak jsem si spala, nepřevlečená a v prapodivný poloze, když jsem ucítila smrad a začala se dusit.

Okamžitě jsem se probudila a vytáhla z pusy ponožku. Pak jsem ještě dobrých pět minut prskala chlupy, protože to byla moje teplá, zimní ponožka.

Od okna se ozýval potlačovaný smích.

Prudce jsem vstala a vzápětí toho začala litovat. Moje hlava.

„Kreténe!“ vynadala jsem mu a hodila po něm ponožku. To ho jaksi pobavilo víc.

„Buď ráda, že to nebyla tanga.“

„Co se stalo?“ Držela jsem se za hlavu a snažila si vzpomenout. Stála jsem u okna… Ne, já měla okno.

Lassie se smál, ale vypadal docela zničeně. „Chrápala jsi,“ odpověděl mi na myšlenku, proč vypadá nevyspaný.

„Hm, nějakej vtipnej po ránu,“ zabručela jsem. Potřebuju paralen. Hned! Teď! Okamžitě! Fofrem!

Jakmile se rozvibroval telefon, jen prozváněl, rozvzpomněla jsem se. No, potěš koště! Vzpomínala jsem dál. Paráda! Dobrá pinda jsem. Když jsem přeskočila pár bílých okýnek, rozesmála jsem se.

„Běda, jak to někomu řekneš!“ vyhrožoval mi prstem Lassie.

„Prosím –‘‘

„Ne!“

„Štěkni, jen jednou pro mě. Potřebuju to nahrát pro Verath, nic víc.“

„Uděláme dohodu. Ty jí to neřekneš, jelikož by ze mě měla prdel do skonání světa, a já na oplátku neřeknu tvýmu fotrovi, s kým jsi mu tu chtěla udělat vnoučky.“ Usmál se vítězně.

„Jdi do kšá! Platí.“

Zalezla jsem do koupelny, našla paralen a hned do sebe dva šoupla. Tohle nepomůže, chtělo by to alespoň dva náklaďáky paralenů.

„Zsil? Jdu do střediska napřed, pak přijď,“ zakřičel Lassiter. To víš, že přijdu, pomyslela jsem si ironicky a plánovala se zašít do postele.

„To nezkoušej,“ napomenul mě.

Už jsem se zmínila, jak nesnáším lidi, co umí číst myšlenky? Kromě strejdy Vishouse, samozřejmě. Nebýt jeho a zásob Goose, které měl pečlivě schované, byla bych nahraná.

***

Sešla jsem dolů, do střediska a našla Lassitera, jak táhne tři Leg Mastery.

„Co mám dělat?“ zeptala jsem se.

„Pěkný tepláky. Žádná pidi mini?“

„Nepruď, vyděrači.“ Sundala jsem si z očí černé brýle. Snad je dneska taťulda nebude potřebovat.

„Nejdřív zapni to stereo vzadu na bednách, ať nemusím poslouchat, jak si stěžuješ.“

V duchu jsem ho poslala do horoucích pekel. Na co se obtěžovat mluvit, když si to může přečíst sám.

„Stačí jen zmáčknout play,“ poradil mi, jak tupý hlavě. Au, moje hlava! Nesmím s ní tak mávat.

Došla jsem k stereu a stiskla tlačítko play.

*Who’s your daddy?! Girl say, who’s your daddy…, zařvalo na plný koule z repráků.

Ten bastard. Myslela jsem, že se mi rozskočí hlava.

„Girl say, who‘ s your daddy?“ zpíval si s nimi.

Popadla jsem vzpěračskou tyč se závažím a prskla ji po něm, jako by to byl oštěp. Podařilo se mu uhnout. Tyč se zarazila jako šipka do zdi vedle dveří, do kterých zrovna vešel táta.

*Who’s your daddy?! Girl say, who’s your daddy… Kdo je tvůj otec? Holka, řekni, kdo je tvůj otec…

Opět děkujeme za komentáře, moc nás těší. :)

Příště to s pitím zas přežene Vera. :D Máte se na co těšit.

9. kapitola > 11. kapitola

Autor: Arminka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 10. kapitola: