OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Doll of Revenge (4. kapitola)

03.11.2015 (11:00) • Abs • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 866×

„Nepopojedeme trochu? Mají tu báječnou třicetiletou sladovou whisky, kterou určitě musíte ochutnat,“ navrhl Chadwick, když přišla mladinká servírka sebrat talíře po výborné večeři, kterou si se svými kolegy objednali, a zdálo se, že nikdo z nich proti jeho nápadu nic nenamítá. Proč taky? Tady v zadním traktu prominentního soukromého sandiagského klubu bez dohledu najaté bezpečností služby i organizátorů ComicConu neměli žádný důvod ke zdrženlivosti a běžná hvězdná paranoia, kterou trpěl snad každý, kdo v showbyznysu něco znamenal, je nemusela trápit o nic víc, než kdyby seděli doma v obývacím pokoji. 

Zde, v elegantním přítmí pohodlného polstrovaného boxu, daleko od všech fotografů i návštěvníků ComicConu, nebyli žádní novináři ani fanoušci, kteří by je mohli otravovat (či dokonce nafotit v nějaké nelichotivé situaci), a jelikož ani ostatní hosté podniku (mezi kterými dnes večer výjimečně chyběly další známé celebrity) o ně nejevili zájem, mohli se bezstarostně uvolnit a vychutnat si celkem normální večer bez obav z nějakého nepříjemného faux pax.

„Jasně, dáme první rundu z mnoha!“ souhlasil nadšeně Jeremy a tmavovlasá dívka v elegantních černých minišatech zdobených bílou krajkovou zástěrkou, která je již od začátku obsluhovala, na něj koketně zamrkala s profesionálním úsměvem, zamířila k baru, aby vyřídila objednávku (která dle jejího názoru předznamenávala slušnou útratu). Všechny čtyři mladé, pohledné a sympatické muže, ke kterým ji její šéf, jakožto známý jednoho z nich, osobně přidělil (a pošeptal jí cosi o tom, že jim má ve všem vyhovět), znala ze stříbrného plátna a předpokládala tudíž, že se zachovají jako všechny ostatní zhýčkané superhvězdy navštěvující jejich klub a nebudou šetřit vůbec na ničem (zvláště na luxusním alkoholu a spropitném). U všech čtyř se ale v tomto předpokladu tak docela netrefila…

„První rudnu určitě ano, ale s tím „mnohem“ bych zas tak moc netlačil na pilu. Ne vždy to dopadá dobře, viď,“ rýpl si totiž Tom dobrácky do Chrise, když jim pokládala na stůl první čtyři křišťálové sklenky, a ten zoufale protočil oči. 

„Ale no tak, nebuď škarohlíd a nepřipomínej mi to zase. Vždyť to bylo jen jednou!“ Byl by rád, kdyby urychleně změnili téma, ale bohužel… Tom se mu nejspíš rozhodl jemně oplatit jeho rýpání ohledně psychotických fanynek a znovu do něj žertovně šťouchl.

„Díky bohu, že to bylo jen jednou! Vícekrát bych to snad ani zažít nechtěl,“ kontroval se smíchem a Chadwick okamžitě zbystřil pozornost. Tady se začínalo řešit něco, co ho na první pohled zaujalo…

„Ale, ale? Copak?“ zajímal se nenápadně a pohotově při tom rozděloval čtyři skleničky zlatavého moku. „Nějaké špatné zkušenosti s whisky?“

Chopil se své skleničky a celý se tetelil nedočkavostí. Drby ho vždycky dokázaly spolehlivě dostat do varu a tohle znělo tak zajímavě, že musel ihned vyzkoumat, oč jde! Až doposud mu totiž nově představení kolegové připadali jako celkem slušní mladí muži (možná na jeho vkus a jejich povolání až příliš upjatí), ale tohle vypadalo na nějaký šťavnatý příběh, který se s tím, jak na něj oba působili, příliš neslučoval. Slova se však místo Chrise či Toma kupodivu chopil Jeremy, který měl o řešené věci také jisté „interní informace“...

„Špatné zkušenosti rozhodně, ale jestli si to správně pamatuju, tak to nebyla whisky, ale tequilla, ne? Mark Ruffalo jí přeci tehdy v New Yorku objednal dvě lahve a vytahoval se před námi, jak perfektně to umí se solí a citronem. A pití to bylo vážně prvotřídní, o tom žádná, ale… Ty konce, no… to už nebylo tak slavné, pokud si vzpomínám.“ Zakroužil zkušeně se svou sklenkou, v níž provokativně zacinkaly kostky ledu, a Chris se jeho poznámce kysele ušklíbl. Tohle na změnu tématu bohužel nevypadalo…

„No nepovídej, ty si z toho večera vůbec něco pamatuješ? To se divím!“

„Náhodou vím úplně všechno. Teda… skoro všechno,“ slevil váhavě při nejasném vzpomínání na zážitky z newyorského klubu krátce po premiéře jejich první superhrdinské týmovky, ale Chris se nepřestával tvářit nedůvěřivě.

„No jasně, to ti tak věřím! Zrovna ty nemůžeš mít ani ponětí o tom, jak to celé skončilo a kdo si odnesl jaké zkušenosti! Pokud vím, ležel jsi už hodinu poté, co jsme otevřeli první lahev, pod barem a vykřikoval něco o tom, že musíš okamžitě najít svůj toulec na šípy, bez kterého nemůžeš kvalitně čelit mimozemské invazi! Tak si laskavě nech své poznámky od cesty!“

„Hm, o mimozemské invazi nic nevím!“ bránil se pohotově (ačkoliv něco málo si v tomto směru přeci jen vybavoval, včetně své půvabné kolegyně Scarlet Johansson, která si z něj nejapně utahovala a přesvědčovala ho, že luk si nechal v šatně, kde ho pak nejméně půl hodiny marně hledal), a raději předstíral hluboké zamyšlení. „Ale jinak by ses možná divil, kolik si toho vybavuju. Hlavně teda vzor na linoleu vidím úplně živě. Ten v tom podniku měli fakt parádní!“ rozchechtal se upřímně a Chedwicka skutečně mrzelo, že tam tehdy nemohl být s nimi. Na párty, které se nakonec tak trochu zvrhnou, byl vždycky machr!

„Tohle vypadá, že jste se docela dobře bavili,“ nadhodil s úsměvem, ale Tom s ním v tomto směru rozhodně nesouhlasil.

„Bavili? No, to asi jak kdo! Mně jakožto někomu, kdo tequille od jistého večírku na vysoké, o jehož průběhu nemohu říct nic bližšího než to, že jsem se po něm probudil na střeše kolejní budovy, zrovna neholduje, nepřipadalo příliš zábavné dát si stěží dva panáky a pak sledovat, jak se všichni kolem mě propíjejí do kómatu! A třešničkou na dortu toho fantastického večera bylo samozřejmě to, jak jsem tady kolegovi zachraňoval krk!“ šťouchl do Chrise, který se právě chystal upít ze své sklenky, a ten znovu útrpně zakroutil hlavou. Už už se domníval, že se řeč stočí jinam, a ono houby!

„Nedramatizuj to! O krk mi zcela určitě nešlo, jen…“ zaváhal a nejistě se ošil jako žáček, který se právě ztrapnil před tabulí, „jsem neodhadl, jak silná ta tequilla může být. Vypadala docela nevinně!“ dodal zoufale a rozpoutal tím u stolu značné veselí.

Tvrdit o nejoblíbenějším mexickém alkoholu, který dokázal potrápit i zkušené pijany, něco takového, to vážně chtělo pořádnou dávku odvahy nebo roztomilé naivity (přičemž zrovna u Chrise, jako u někoho, kdo divokým mejdanům nikdy příliš neholdoval, přicházela spíše v úvahu možnost číslo dvě). 

„Ts, prej nevinně! Hochu, hochu, pil jsem v životě už ledacos, jen co je pravda, ale nevinnou tequillu teda nikdy,“ přisadil si Jeremy, když se dostatečně nasmál, a Chadwickovi pomalu začínala docházet trpělivost s jejich neustálým naznačováním. Chtěl hned teď vědět, co konkrétně se v New Yorku stalo, a zasmát se s nimi!  

„Tak už mě nenapínejte! O co tam teda šlo?“ obrátil se rovnou k Tomovi, který se zdál být, jakožto tehdejší nestřízlivější jedinec, nejspolehlivějším zdrojem informací, a konečně trefil do černého…

„O nic zvláštního. Jen tady Chris se na závěr večírku rozhodl, že pro někoho jeho formátu není dostatečně důstojné odejít z baru dveřmi jako běžní hosté, a kdybych ho byl nepřemluvil, aby přestal blbnout a slezl z toho parapetu, nejspíš by dopadl dost tvrdě na hlavu. A to není řečnický obrat!“

„Ehm, tomu nerozumím…“ 

„Víš, on byl ten bar totiž v patře,“ naklonil se k němu Jeremy důvěrně a Chris vypadal, že by nejraději zalezl pod stůl a zůstal tam, dokud nezačnou mluvit o něčem jiném. Chadwick, který však konečně začínal rozumět podstatě celého problému, zaskočeně povytáhl obočí.

„Počkat, to jako, že… když ne dveřmi, tak…“ zamumlal nevěřícně a jen velmi pomalu se smiřoval s tím, že by tenhle nenápadně působící mladý muž, o kterém si až doposud myslel jen to nejlepší, mohl někdy vyvádět takové nepravosti. Bohužel však stačil jediný pohled do jeho ruměncem zalité tváře, aby mu došlo, že by tomu uvěřit rozhodně měl (a Tom mu to vzápětí jen a jen potvrdil).

„No, chtěl to vzít oknem, to je celá ta věda!“ dořekl netrpělivě jeho nedokončenou větu, a přestože nyní už mu to celé přišlo jako velká legrace, o níž se se svým novým známým ochotně podělil, tehdy to zas taková sranda nebyla.

Ovšem vyprávět o tom jinak než se smíchem se vzhledem ke komičnosti a absurdnosti celé situace vážně nedalo! Kdyby ji sám nezažil na vlastní kůži, dost možná by ji považoval jen za výmysl (zvlášť u někoho takového, jako byl Chris), ale bohužel… byl přímo u toho!

„Tvrdil mi do očí, že je nezranitelný superhrdina a bůh, kterému něco tak nepodstatného, jako pád z pěti metrů na beton, nemůže ublížit, a že já to jako padouch nemůžu pochopit a… no prostě… už bych to radši dál nerozváděl. Důležité je, že se mi ho nakonec podařilo dovléct k výtahům a ve zdraví dopravit do jeho hotelového pokoje, kde zdárně vystřízlivěl a… celá ta věc na něm nezanechala, kromě značné kocoviny, žádné neblahé následky. A těm by se nejspíš nevyhnul, kdybych tehdy nebyl po ruce jakožto celkem střízlivý hlas rozumu. Ostatní byli totiž tak na plech, že by ho klidně nechali riskovat zdraví a rozmlátit si hlavu o chodník, a ještě by jim to přišlo jako ohromná legrace. Ale… no, jak říkám, naštěstí se to obešlo bez zranění a bulvár nemohl na druhý den přinést pikantní reportáž o tom, že alkohol je metlou i pro superhrdiny,“ pokrčil s úsměvem rameny a Chris se s tichým zaúpěním opřel čelem o desku stolu, aby se nemusel dívat, jak se jeho nový známý nehorázně baví jeho neštěstím (nebo… tím, jak blízko mu byl, což v jádru vlastně vůbec legrační nebylo). Chadwick ovšem o potenciálních následcích neuvažoval a chechtal se jako puberťák…

„To jaké vážně? Vážně jsi chtěl odejít oknem v prvním patře?! Ježíš, ty jsi magor!“ málem mu tekly slzy smíchy a Chris chudák nevěděl, kam s očima.

I když své spolustolovníky zjevně pobavil (což ho těšilo), připadal si současně jako ten největší looser, který v opilosti neví, co dělá, a to nebylo zrovna příjemné! Vždycky si zakládal na tom, že zná svou míru, ale tentokrát to… no, vážně trochu přehnal. Bohužel!

„Copak já vím, jestli to tak vážně bylo? To tvrdí on!“ ukázal obviňujícím gestem na Toma, který celou tuhle lavinu trapnosti spustil, ale pak si uvědomil, že nebýt jeho zásahu, skončil by tehdy minimálně v nemocnici, a kajícně sklopil hlavu. Nechtěl, aby to vyznělo tak, že si jeho přítel vymýšlí a on mu není vděčný za jeho obětavou pomoc, díky níž z celé té situace vyvázl se zdravou kůží. Tak to samozřejmě nebylo! „Ale nejspíš asi jo, no! Důkazy na to sice nemám, a to poslední, co si pamatuju, je okamžik, kdy nám začaly docházet citrony a někdo z nás přišel s katastrofálně stupidním nápadem, že jejich nedostatek vyřešíme dvojitejma panákama, ale jelikož Tom nemívá ve zvyku přehánět, věřím mu. Na zbytek noci mám totiž parádní okno, a to… tedy asi taky nebude jen řečnický obrat!“ uzavřel potichu a Tom, který při pohledu na jeho provinilý výraz tak trochu litoval, že se o jeho „alkoholovém přešlapu“ zmiňoval, ho povzbudivě poplácal po rameni, aby mu dal jasně najevo, že už není důvod se za své někdejší chování stydět. 

Co bylo, bylo, a vzhledem k tomu, co je brzy čekalo, šlo stejně jen o takovou nevinnou událost, o které vlastně vůbec nemělo smysl diskutovat. Krátce poté, co Chadwick poznamenal něco o tom, že je dobře, že na dnešek vybral podnik v přízemí, a následně objednal u usměvavé servírky další rundu, se totiž daly do pohybu věci, které samy o sobě působily jako vystřižené z nějakého hodně vážného alkoholového deliria...

-o-

Michele netrpělivě odehnala dotírající číšnici, která se jí už po třetí přišla zeptat, co si dá, a když dívka odtáhla s nepořízenou, zhluboka se nadechla a opatrně položila své kapesní zrcátko na pečlivě rozprostřenou mapu San Diega. Nejspíš to muselo vypadat bizarně, ale v kavárně naštěstí kromě ní nikdo jiný nebyl, a ona si tak mohla být jistá, že ji nebude nikdo rušit (a že ve svém snažení uspěje)!

Tohle, koneckonců, nebyla žádná složitá magie, na kterou by potřebovala tetiččiny knihy a komplexní několikahodinovou přípravu. Naopak… Jednalo se o jedno z prvních kouzel, které se kdysi, ještě jako malá holka, od babičky naučila, a nebylo tudíž složité soustředit svou energii a v duchu začít odříkávat patřičná zaříkadla, která jí měla pomoci odhalit místo, na němž se právě nacházel její idol. Jako by… měl na sobě GPS navigaci, která ji k němu dovede s přesností na několik metrů, což bylo přesně to, co nyní potřebovala.

Stačilo na něj jen soustředěně myslet (což dělala prakticky neustále, i když vůbec nečarovala) a během několika minut naplněných očekáváním se na hladké odrazové ploše zrcátka, v něm se prozatím odrážel jen strop kavárenského boxu, konečně objevily nejasné obrysy něčeho, v čem po chvilce rozpoznala rozmazaný výsek mapy.

Přesně tak, jako kdykoliv jindy, kdy tohle „lokalizační kouzlo“ použila, se zrcátko napojilo na mapu, na nějž ho postavila, a ukázalo jí konkrétní místo, kde má Toma hledat, což… nebylo zdaleka poprvé! Vlastně… to bylo už nejméně po desáté, co na něj takovou magii použila, a ačkoliv to před svou babičkou vždy úzkostlivě tajila, nikdy neměla problém ho najít i bez nějakého nesmyslného pátrání na internetu mezi jeho fanynkami (které používala jen tehdy, kdy se nechtěla zbytečně vysilovat). Dané kouzlo totiž fungovalo na jakoukoliv dálku, a proto už několikrát během těch uplynulých pěti let, kdy se stal Tom Hiddleston středobodem jejího vesmíru, využila svou sílu a našla si jeho přesnou polohu na mapě Londýna (nebo jakéhokoliv jiného města, v němž věděla, že se právě nachází). K ničemu jí to pochopitelně nebylo (snad jen jako jedna z mála jeho obdivovatelek věděla, kde přesně v Londýně bydlí), ale… líbilo se jí vědět, kde se její miláček nachází! Připadalo jí, že je mu pak o něco blíž, a dnes… to konečně nebyla jen její bujná fantazie! 

Zrcátko totiž ukazovalo křižovatku několika ulic, kterou vzápětí nalezla i na skutečné sandiegské mapě, a i když to bylo téměř na druhé straně centra, srdce jí při pohledu na onen průsečík několika ulic poskočilo nedočkavostí! Pokud hned teď chytí taxík a zadá řidiči správnou adresu, mohla by už za půl hodiny stanout Tomovi tváří v tvář a konečně přihlížet splnění svého snu (o němž již ani v nejmenším nepochybovala), a to bylo… prostě úžasné! Už jen pár minut a budou navěky spolu!

Celá se zatetelila štěstím, když balila zrcátko i mapu do kabelky a ignorujíc nevrlé poznámky obsluhující dívky, které se zjevně nelíbilo, že odchází, aniž by si cokoliv objednala, vyběhla z kavárny zpět na chodník, kde si odchytila první volné taxi.

„Odvezte mě na křižovatku Olbartonovy a Severní!“ oznámila řidiči a vůbec si nedělala těžkou hlavu s tím, kolik to bude stát! Peníze jí sice rychle ubývaly, ale to nesmělo hrát roli. Tom byl ze všeho nejdůležitější, a pokud se do ní dnes večer skutečně zamiluje… Ne! AŽ se do ní dnes večer zamiluje, bude mít po jeho boku vše, co si bude jen přát. Už žádné taxíky a hromadná městská doprava, ale soukromé limuzíny a letenky první třídou, a to nebylo vůbec špatné. Sice to nebyl ten pravý důvod, proč toužila po vztahu s ním, ale… kdo by něco takového odmítl, že? pousmála se sama pro sebe, a když jí mladý vousatý řidič věnoval skrze zadní zrcátko zkoumavý pohled, měla co dělat, aby se nerozchechtala nahlas. Díval se na ni jako na nějakou šílenou labilní psychopatku, která se směje zcela bezdůvodně, a přitom vůbec nic nechápal! Neměl ani tušení, jak důležitý okamžik právě prožívá, a když ji zhruba o pětatřicet minut později vysazoval přímo před klubem, který se na zadané adrese nalézal, vypadal, že se mu ulevilo. A přitom by ho ani v nejdivočejších snech nenapadlo, jak mocnu čarodějku právě vezl. Ale to byl jeho problém!

Ona teď měla docela jiné starosti, než se zajímat o nějakého šoféra, protože klub, v němž její vysněný princ podle všeho právě pobýval, byl pečlivě hlídaný a ona silně pochybovala, že gorila u vstupu pustí dovnitř neznámou, chudě vyhlížející dívku, která by si uvnitř nejspíš nemohla dát ani kávu, aniž by přišla o celoživotní úspory! Už podle toho, co měla na sobě (potrhané modré šaty sice stihla ještě v hotelu vyměnit za džínovou sukni a bílou halenku, ale i tak by měla mít do podobného podniku minimálně koktejlky), by poznal, že do takové společnosti nepatří, a použít na něj magii, kterou by ho zmátla nebo odstranila z cesty, se jí nechtělo. 

Žádná útočná ani matoucí kouzla nikdy nezkoušela, a i když teoreticky věděla, jak na ně, nechtěla nic pokazit! Nesměla si nechat tuhle šanci proklouznout mezi prsty, což ale znamenalo, že dalších několik dlouhých minut nervózně postávala v přítmí a marně se snažila vymyslet, jak se dostat dovnitř. Příležitost se jí však kupodivu naskytla sama od sebe a tak brzy, že ji málem propásla…

Zrovna se chtěla vydat na obchůzku a zjistit, zda nemá celý podnik ještě nějaký zadní vchod nebo dveře pro personál, které by se daly kouzlem otevřít, když tu před klubem zastavila černá limuzína a z ní se vyhrnulo minimálně osm mladých lidí zhruba jejího věku. Společenské postavení však již nemohlo být odlišnější… 

Tihle sem určitě nepřijeli na ComicCon a už vůbec nemuseli počítat každý dolar, aby vyšli s tvrdě ušetřenými penězi! Vysportovaní mladíci a načesané a zmalované slečny, štěbetající na schodech ke klubu, měli na sobě ty nejdražší šaty, šperky i doplňky a podle toho, jak se mezi sebou bavili a jak přezíravě a arogantně se chovali k personálu, který jim ihned vyšel vstříc, se jednalo o dětičky nějakých nechutně bohatých průmyslníků, započínající další ze svých velkolepých tahů městem. Že si k tomu vybrali právě tenhle podnik, to byl ovšem malý zázrak, a Michele naštěstí včas došlo, že by si ho neměla nechat utéct!

Celá ta parta se totiž s gorilou u vchodu zjevně znala, a jelikož jich bylo všude plno, překřikovali se, tlačili na schodech a smáli tak nahlas, že nemohlo být pochyb o tom, že mají něco v hlavě, nebylo pro ni nijak složité nenápadně se mezi ně vmísit a společně s nimi zdárně proklouznout kolem ochranky až dovnitř do klubu. Ti opilí a omámení idioti si jí při tom vůbec nevšimli (jen jeden z nich jí během průchodu halou, patrně omylem, sáhl na zadek, což však po zkušenostech ze své brigády v New Orleans ponechala bez povšimnutí) a lidé od bezpečnosti, kteří by se teoreticky mohli dovtípit, že mezi tu ukřičenou, zbohatlickou omladinu nezapadá, raději koukali jinam, aby je náhodou někdo neobvinil, že okukují zákazníky. A bylo to!

No páni! To snad ne! Ono to… opravdu vyšlo! Ani tomu zpočátku nemohla uvěřit (po vší té smůle, která ji v životě potkala, to bylo až děsivě snadné), a že je skutečně tam, kde si tak moc přála být, jí plně došlo až ve chvíli, když se od výskající skupinky nenápadně oddělila a s hrdě vztyčenou hlavou zamířila do nitra klubu, kde už si jí naštěstí nikdo z personálu nevšímal (zdálo se, že měli i tak práce nad hlavu, a jedna zákaznice navíc je nezajímala). 

Dokázala to! Dostala se dovnitř a od jejího vysněného prince už ji dělilo jen pár posledních kroků, a to bylo… vážně neuvěřitelné! Tom byl někde tady! Přímo tady! Musela ho jen najít, a i to se jí nakonec podařilo. Celý podnik byl sice dost rozlehlý a kromě baru tu byla i klasická restaurace a taneční prostor, ale ta pravá VIP zóna se skládala s polstrovaných boxů a soukromého baru až úplně vzadu v samém srdci klubu, na které po krátkém hledání narazila téměř omylem, a tam… v zadním boxu, společně s dalšími třemi mladými muži, jejichž tváře zcela ignorovala (i když jí byly samozřejmě povědomé)… seděl… ON!

Stále stejně dokonalý, jako před Halou H… se zářícíma očima, hebkými zlatavými vlasy a neodolatelným úsměvem… takový, do jakého se zamilovala a propadla mu celým svým srdcem i duší… A přesně takový, jaký se měl již brzy zamilovat do ní! Stačilo k němu jen přijít, nebo ho spíš nějak přilákat k sobě (přeci jen by bylo lepší, kdyby u toho jeho přátel nebyli), zadívat se mu hluboko do očí, přesně jak jí radila Mariina kniha, a pak… kouzlo zabere a on jí konečně padne k nohám! Omámený, omráčený… okouzlený v tom jediném, pravém a skutečném slova smyslu, a především… JEJÍ!!! 

Se vším všudy a navěky! A zazvoní zvonec a pohádky, kterou si vysnila a pro kterou tolik obětovala, bude konce. Nebo spíš… začátek! Ovšemže začátek, protože pak už to bude jen a jen nádherné a dokonalé, jen… se konečně odhodlat k tomu úplně poslednímu tahu, kterým dá šach mat všem, kteří v její umění nevěří! No tak! Do toho! Potřásla prudce hlavou, aby si srovnala myšlenky, a po krátké revizi svého zevnějšku se znovu zhluboka nadechla a zamířila pomalým, důstojným krokem vstříc svému osudu a své jediné lásce, která právě o čemsi diskutovala se svými spolustolovníky.

Ach bože, byl… vážně neodolatelný! Ten jeho nevinný pohled, chlapecký úsměv a rozmáchlá gesta… Ta elegantní a přitom sympatická aura, která z něj vyzařovala… To všechno to bylo tak… tak… úchvatné, že ani nedokázala nalézt ta správná slova!

Milovala ho tak moc, až to fyzicky bolelo, a toužila po jeho blízkosti tak strašlivě, že jí srdce navzdory jistotě, s jakou se k němu blížila, tlouklo až v krku. A přestože ani na vteřinku nezapochybovala o jeho citech, jež jí určitě během pár minut vyjeví, byla nakonec ráda, když si jí všiml sám do sebe a uvědomil si, s kým má tu čest, ještě dřív, než k němu dorazila (jen tak ho oslovit by totiž byl s jejím trémou staženým hrdlem docela velký problém). 

Ten památný moment, kdy k tomu došlo, byl… skutečně magický! Jeho oči, doposud upřené na jednoho z jeho přátel, se zničehonic, téměř náhodou, letmo střetly s jejími… Jeho pohádková modř, připomínající letní oblohu, se vpila do její čokoládové hnědi, a zatímco ona při té mrazivě krásné, neopakovatelné vteřině okouzleně zatajila dech…

-o-

… on šokovaně zamrkal, vytřeštil oči a téměř mu z prstů vyklouzla v pořadí již třetí sklenka whisky, kterou mu Chadwic i přes jeho námitky objednal! 

Zrovna mu chtěl znovu (a o něco důrazněji) sdělit, že je to vážně jeho poslední, když tu mu zničehonic bylo všechno pití světa úplně ukradené! Původně si myslel, že k nim zamířila další servírka, ale když se podíval pořádně a spatřil ty oříškově hnědé oči, snědou pleť a téměř nábožný výraz… Krve by se v něm nedořezal! Tu tvář, kterou doufal, že už nikdy v životě neuvidí a kterou v první šílené sekundě považoval jen za výplod své lehce ovíněné mysli, by poznal kdekoliv, a KDEKOLIV by ji viděl raději, než ve své bezprostřední blízkosti. Bohužel… to však nebyl žádný přelud ani následek nedobrovolného popíjení. Byla… to realita, která mu natolik vyrazila dech, že si zpočátku vůbec neuvědomil, že promluvil nahlas!

„Do hajzlu!“ vypadlo z něj tak ohromeně, až k němu všichni tři jeho spolustolovníci překvapeně zvedli oči a v první sekundě vůbec nechápali, proč zrovna on používá zničehonic tak silná slova. Brzy však měli zjistit, že jsou pro tentokrát zcela adekvátní!

„Co se děje?“ vzpamatoval se první Chris a nejistě pohlédl směrem, kterým jeho přítel tak upřeně zíral. Nic zvláštního tam však neviděl. Jen nějakou mladinkou dívku, kterou neměl šanci z jediného letmého pohledu na videozáznam z červeného koberce identifikovat. „No tak, co je? Kam to koukáš?“ začínal být lehce netrpělivý a Tom se konečně dokázal vzpamatovat natolik, aby odtrhl pohled od její tváře a obrátil pozornost k němu.

„To je ona!“ sykl tak potichu, že ho nemohl zaslechnout nikdo kromě něj, ale Chris stále nic nechápal.

„Kdo ona?“

„No ta holka!“ zaúpěl zoufale a jeho útrpný výraz, který zbývajícím dvěma jeho kolegům nedával prozatím smysl, Chrise konečně přivedl na správnou stopu. Přesně takhle se tvářil, když se objevil v Hale H, což ovšem znamenalo, že… že… ale do hajzlu! 

„To myslíš tu… psychopatku z červeného koberce?“ vydechl šokovaně, obracející se prudce zpět k děvčeti, jež mu ještě před třiceti sekundami připadalo zcela neškodné, a když Tom prkenně přikývl, zamrazilo ho v zádech.

To přeci nemohla být pravda! Tohle... to už přeci měli mít definitivně za sebou! Tak jak to... Ts, a to prý, že v tomhle klubu mají s ochranou soukromí svých klientů zkušenosti. No jasně!

„To snad ne! Jak se sem ta zatracená fanatička, sakra, dostala?! A jak tě tady vůbec našla?!“ zavrčel vztekle, ale Tom jen zoufale pokrčil rameny. 

„Jak to mám asi vědět?!“ Podivná vlna paniky, která se ho zmocnila ve chvíli, kdy tu dívku znovu spatřil, začínala konečně odeznívat a náhle mu ve světle Chrisovy ostré reakce připadala poněkud přehnaná. Sice měl pořád v živé paměti výraz té dívky tam před Halou H, i to, jak se ho držela jako klíště a drtila mu ruku, ale… jinak to byla jen obyčejná pomatená holka, proboha! Ne nájemná vražedkyně! A to, že mu málem utrhla pravačku a vyškubla hrst vlasů, přeci nic neznamenalo. A určitě ne to, že je to nějaká nebezpečná sadistka! „Ale to je fuk, hlavně nevyšiluj,“ pokusil se proto svého přítele uklidnit, ale ještě než se mohl Chris proti jeho slovům dotčeně ohradit, ozval se Jeremy, kterému konečně došlo, o čem je řeč.

„Počkej, chceš říct, že tohle je ta magorka, co se tě snažila před Halou uškrtit?“ ukázal palcem za sebe a Tom útrpně protočil oči.

„Jo, to je ona. A klidně mluv ještě víc nahlas, myslím, že na druhém konci klubu tě jedna nahluchlá babka neslyšela!“

„Promiň, já jen… že to docela ujde. Taková by mi mohla skočit do náruče taky,“ uchechtl se spiklenecky, aby trochu odlehčil atmosféru, která na jeho vkus až příliš rychle zhoustla, ale Chris ho sjel tak nevrlým pohledem, že mu okamžitě zmrzl úsměv.

„Takové poznámky fakt nejsou na místě, Jeremy! Copak ti nedochází, že nás sem musela nějak sledovat? To tě to neděsí?!“ sykl ostřeji, než měl původně v úmyslu, a i když se vší silou snažil nevyvádět, nějak si nemohl pomoct. Ta holka… ho takhle tváří v tvář děsila ještě víc, než když o ní jen slyšel! Dívala se na Toma tak… divně a pomateně, jako by se ho chystala sníst zaživa, a jen tam tak stála a zírala… a vůbec! Brrr, radši vůbec nepřemýšlet, co se jí honí hlavou!

Celý se při dalším kradmém pomrknutí na její psychotický výraz otřásl a rázně se obrátil zpět k Tomovi. Tohle už nemínil trpět ani minutu! 

„Tak dost, končíme. Nebo spíš madam končí! Zavolám klubovou ochranku,“ prohlásil pevně a už už se chystal vstát od stolu, když tu ho jeho přítel nepříjemně zaskočil.

„Počkej! Nedělej povyk!“ popadl ho za rukáv a stáhl ho zpátky tak prudce, až zavrávoral a dotčeně se mu vyškubl. Jak, proboha, mohl být tak v klidu?! Že je ohledně svých fanynek trochu naivní, to věděl, ale tohle už bylo trošku moc!

„Co tím, kruci, myslíš, „nedělej povyk“?! Musíme se jí přeci zbavit!“ Byl si plně vědom toho, že zní trochu moc pomstychtivě a nekompromisně, ale ta holka mu lezla na nervy! Jak si… dovoluje je rušit v soukromí? Zvlášť po tom, co před Halou předvedla? Měla by zpytovat svědomí někde v hotelu a modlit se, aby jí ještě vůbec dovolili se na nějaké ComicConové akci ukázat! soptil neslyšně, ale Tom to celé vnímal trochu jinak, a když se jeho oči znovu letmo střetly s jejími a došlo mu, že se na něj téměř plaše usmívá a nehýbe se z místa, čekajíc, až na její přítomnost nějak zareaguje, nedokázal na ni znovu poštvat ochranku.

To nebyl jeho styl a gentleman v něm by se musel propadnout hanbou, kdyby měl už podruhé během jednoho dne přihlížet tomu, jak ji někdo proti její vůli vleče pryč. Byla to přeci dáma!

„Já vím, ale volat na jednu pubertální holčinu místní gorily je snad trochu extrémní řešení, nezdá se ti?“ zamumlal smířlivě, ale Chris se dál tvářil nesmlouvavě.

„Po tom, co nás zjevně sledovala jako nějaké psychopatická stolkerka a bůhví jak vnikla do soukromého klubu? Ne, promiň, ale nezdá!“ odsekl prudce a znovu po ní vrhl nasupený pohled. „A i kdyby to bylo trochu moc, tak co jiného chceš dělat? Slušně jí požádat, aby odešla a nechala nás na pokoji?“ neočekával žádné konstruktivní řešení, natož souhlas s poslední ironickou poznámkou, ale to, čeho se dočkal… ho upřímně vyděsilo! Jeho přítel se totiž jen znovu zadíval jejím směrem a pak pokrčil rameny.

„Vlastně, proč ne? Požádat bych ji o to mohl, protože si s ní hodlám poradit sám,“ odvětil, jako by o nic nešlo, a Chris po chvilce šokovaného zírání prudce zalapal po dechu. Takovéhle bláznovství od svého nejlepšího přítele opravdu nečekal a při představě, že bude už podruhé během jednoho dne čelit nějaké psychopatce, která mu s každou uplynulou vteřinou připadala divnější, mu běhal mráz po zádech. A to, chudák, ještě ani zdaleka netušil, co všechno se za těma okouzlenýma hnědýma očima skrývá…

-o-

Stála uprostřed klubu a dívala se na něj sotva pár minut, ale jí to i tak připadalo jako věčnost. Jen… bylo s každou uplynulou sekundou těžší se rozhodnout, zda je to věčnost plná utrpení a nervozity, nebo okouzlené rozechvělosti a dokonalého štěstí! Svým způsobem to totiž bylo… od každého trochu! 

To, že si jí všiml, že se o ní začal bavit se svými přáteli, že se po ní stále otáčel a dokonce vypadal, že má v plánu jí vyrazit vstříc, to… to bylo něco nepopsatelně nádherného! Ale na druhou stranu… proč mu to, kruci, trvalo tak dlouho?! To kouzlo ho přeci mělo vehnat do její náruče hned, jak ji poprvé spatří, tak kde je problém? A je vůbec nějaký? Kniha byla v tomhle dost nejednoznačná (nemluvě o problémech s překlady) a tvrdilo se v ní, že stačí hluboký pohled do očí, ale… jak to, že se Tom pořád ještě nepohnul?

Měl k ní vyrazit a padnout jí k nohám jako její poslušný otrok, a ne tam jen tak sedět, tvářit se zaskočeně a něco si šeptat se svým kolegou! Měl… podlehnout vábení její magie, jako můra přitahovaná plamenem svíčky, ale místo toho mu ji to zatracené kouzlo dovolilo svévolně spustit z očí a zdržovat se nějakými zbytečnými debatami, které ho vůbec neměly zajímat! Proč? Co udělala špatně? Nebo to… snad bylo dobře? potácela se v duchu od jednoho extrému ke druhému a ten neskutečný nápor emocí, které ji hrozily roztrhat na kusy, dokázala přečkat jen s vypětím posledních sil. Chtěla vědět, na čem je! Hned! Teď! Nebo spíš… už chtěla konečně dostat to, pro co si sem přišla a co si odmítala přiznat, že by jí mělo být odepřeno, ale poslední jiskřička jejího racionálního já jí naštěstí znemožnila rozběhnout se Tomovi v ústrety a znovu se mu vrhnout kolem krku.

Tak ráda by to byla udělala (vlastně netoužila po ničem jiném, než znovu ucítit vůni jeho vody po holení), ale… něco jí našeptávalo, že pokud nechce udělat nějakou chybu a všechno pokazit, musí zatnout zuby a počkat, až za ní sám přijde. Musí být trpělivá a tím dokázat, že si jeho lásku skutečně zaslouží. Tak to přeci nějak stálo v Mariině knize, pokud si správně vzpomínala… Musel se „chytit“ na její vějičku sám od sebe a ona se mu teď, po tom všem, směla už pouze nabídnout. A tak… se nabídla a čekala. Čekala na ten nejúžasnější okamžik svého života, na okamžik, který… měl všechno změnit! Bohužel se však dočkala něčeho zcela jiného...

Autor: Abs, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Doll of Revenge (4. kapitola):