OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » City of Angels 2



City of Angels 2Tak tady máme další pokračování! Co je ta holka zač?

Hodil jsem si na záda bágl a utíkal za ní. Zastihl jsem ji, jak stojí před klubem a snaží se chytit taxíka. Marně. Nasedl jsem do auta a zastavil u ní. Nechápavě se na mě koukala.

„Nasedej, odvezu tě, kam potřebuješ,“ navrhnul jsem jí. Bylo vidět, že váhá, ale nakonec svolila a nasedla vedle mně. Hodila tašku na zadní sedadlo.

„Kam to bude?“ zeptal jsem se jí se zájmem.

„Na Sixth Street Viaduct, prosím,“ nečekal jsem, že bude chtít odvést na most. Chtěl jsem se s ní trochu projet, ale tím, jak netrpělivě sledovala displej telefonu, mě utvrdila v tom, že asi spěchá.

„Čím se živíš?“ nedalo mi to. Proč chce holka jako ona odvést tak naléhavě na most.

„Policejní psycholog, pro zatím, a na mostě máme sebevraha,“ konstatovala. Uhnul jsem pohledem ze silnice a musel jsem si ji z blízka prohlédnout. Měla zelenomodré oči a až neuvěřitelně dlouhé tmavé řasy. Mezi těmi drahokamy se tyčil malý úzký nosík. Všimla si mě. Raději jsem na to šlápnul, abychom dorazili včas.

Na místě už stálo několik policejních aut. Beze slova se odepnula a vystoupila.

„Zadrž,“ chytil jsem ji. Prudce se ke mně otočila. Přehodil jsem přes ni svou bundu. Nelíbilo se mi, že je jen v lehké mikině a ono začíná poprchávat. Děkovně se na mě usmála a zmizela v davu mužů v uniformách. Zaujala mě. Chtěl jsem odejít, ale pak mě napadlo, že bych se mohl přimíchat do toho hloučku čumilů a podívat se na to, jak pracuje.

Stoupnul jsem si hned za bezpečnostní pásku. Viděl jsem ji. Seděla na zábradlí s nějakým mužem, bavila se s ním a při tom si zapalovala cigaretu. Až teď mi došlo, že krabička byla v náprsní kapse.

Tolik jsem si přál sedět na jeho místě a povídat si s ní. Měla tak příjemný hlas. Ten chlápek už přelezl zpět. Stále k němu promlouvala. Trochu mě mrzelo, že jsem neslyšel, co mu říkala. Spustil se silný déšť. To mě ale neodradilo. Podíval jsem se na hodinky. Byly tři ráno. Zahlédl jsem ji, jak se vrací od hrany mostu. Zamával jsem na ni. S údivem se na mě dívala, jako by nechápala, co tam ještě dělám.

„Ty tady ještě jsi?“ sundávala si mou bundu.

„Nech si ji. Prší.“

Někam zase odběhla. Jen jsem ji viděl, jak se rozeběhla k chlapovi a jednu mu střelila. Padnul na všechny čtyři. Došlo mi, že na to, jaké má útlé tělo, musí mít sílu jako býk. Doběhla ke mně s nádherným úsměvem na rtech.

„Pojď, bydlím nedaleko. Dáme si u mě skleničku,“ nabídnul jsem. Přimhouřila oči a přemýšlela. Už zase to dělá. Mračí se a vypadá při tom tak roztomile.

„Dobře, ale na jednu,“ svolila. Vzal jsem ji okolo ramen a odvedl do auta.

„Jsi šikovná. Nenechala jsi ho skočit,“ pochválil jsem ji. Musela být v tom, co dělá, hodně dobrá. Uchopil jsem ji za ruku. Měla tak malé ruce.

„Věnuj se řízení, Shannone,“ napomenula mě. Zatočil jsem ke svému domu. Její oči se rozzářily. Zastavil jsem u vchodových dveří. Otevřel jí a pomohl vystoupit. Vzala si sportovní tašku, co si nesla a následovala mě. Rozsvítil jsem. Bylo na ní poznat, jak se jí to u mě líbí.

„Chovej se jako doma,“ jen co jsem to dořekl, seděla uvelebená na mém velkém gauči. Přinesl jsem sklenice s martini. Přiťuknuli jsme si. Vlastně jsem celou dobu naslouchal jejímu medovému hlasu.

„Jak jsi toho chlápka přemluvila, aby neskákal?“ nadhodil jsem.

„Řekla jsem mu, že jsou vznešenější způsoby sebevraždy,“ opřela si hlavu o moje rameno.

„Měli bychom jít spát.“

„Máš pravdu. Zavolám si taxíka a pojedu se taky vyspat,“ pomalinku vstávala. Zase jsem ji hbitě zasadil do gauče.

„Vyspíš se tady.“

„Ne.“

„Ano.“

„Ne.“

„Neštvi mě a vyspi se tady,“ vzal jsem ji za ruku a vedl jsem ji k sobě do ložnice. Cítil jsem, jak se vzpírala. Nechtělo se jí.

„Nic po tobě nechci. Jen se vyspíš,“ chytil jsem její hlavu do dlaní. Její oči se tak nádherně leskly. Políbil jsem ji. Posadila se na hranu postele. Aniž bych jí něco říkal, svlékala si kalhoty, ponožky i tílko. Zalezla si pod deku. Vysvlékl jsem se do boxerek a zalehnul taky. Ležela zády ke mně. Přitáhnul jsem ji k sobě. Voněla božsky.

„Hezky se tady vyspi,“ popřál jsem jí klidný spánek. Cítil jsem, jak se usmála. Vzala mě za ruku a dala si ji pod hlavu. Zanedlouho spala. Taky jsem si přál usnout, ale nešlo to. Po dlouhé době jsem měl někoho vedle sebe v posteli a zrovna jsem si to s dotyčnou nerozdával. Na mě je to podivné. Asi vážně stárnu. Zakroutil jsem nad svými myšlenkami hlavou. Trhnula sebou. Podíval jsem se, jestli spí. Díkybohu, spala. Rozněžněle jsem si jí probíral prameny vlasů. Jako by pod mými prsty proplouvalo hedvábí.

Různě se převalovala. Nemohla klidně spát, protože podvědomě určitě cítila, že není doma. V jednu chvíli na mě koukala. Jen se zasmála a zase zavřela oči. Řádně jsem ji přikryl a sám jsem konečně usnul.

***

Otevřela jedno oko, to druhé líně taky rozlepila. Probudilo ji nějaké šramocení za dveřmi. Musela chvíli přemýšlet, kde je. Pak jí došlo, že svolila k přespání u Shannona. To, co ji teď objímalo, byla asi jeho ruka. Ještě se jí nechtělo vstávat. Bylo teprve deset hodin a jeho postel byla moc pohodlná.

Do ložnice nakoukla Jaredova hlava. Vyvalila na něj oči a on udělal to samé. Pohledem mu naznačila, že hned bude venku z postele.

Nejdříve se musela, ale dostat z Shannonova sevření. Pomalu nadzvedla jeho ruku a odkulila se. Zaujaly ji svaly rýsující se po celé délce paže. Potichu se oblékla a vyšla z ložnice. Dorazila do obýváku, ve které včera seděli. Tentokrát tam seděl Jared.

„Co tady děláš?“ udiveně na ní vyvalil oči. Zmateně se na něj podívala a zívnula.

„Včera jsme se sem po práci dostali,“ pokrčila rameny.

„Co od něj chceš?“ zamířil přímo tam, kam chtěl. Zvedla obočí.

„Nic od něj nechci. Kam tím míříš?“

„Že ho využiješ,“ prsknul. Na to neměla náladu. Vstala, potichu se vplížila do ložnice, kde spokojeně spal Shannon. Zadívala se na něj. Přišel jí hrozně roztomilý, jak si přitahoval kraj deky k bradě. Políbila ho na spánek, sebrala si kabelu a místnost opustila.

Okolo Jareda jen prošla a ani se na něj nepodívala. Zvednul se ze sedačky a vyběhnul za ní.

„Vím, kdo jsi!“ zakřičel. Jen na něj vystrčila prostředník, naštvaně si přehodila tašku přes rameno a zmizela v dešti.


Tak uvidíme, jak se vám bude líbit tohle... Příště se to začne trochu rozjíždět! 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek City of Angels 2:

2. Pavluss přispěvatel
16.12.2013 [17:53]

Pavlussdobrý! :D si na můj styl, že sem čekala, že si to rozdají, ale ne...:D moc dobrý a jsem zvědavá, co tím Jared myslel, že je ona...moc se těším na další díl...začíná to zajímavě :3 Emoticon Emoticon

1. Texie admin
15.12.2013 [18:59]

TexieLíbí se mi to. Skvěle se to čte, zaujme a oh můj bože. Minimum chyb. Po dnešku balzám na mé nervíky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!