OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Byli hrdinové - 4. kapitola

07.10.2011 (12:00) • Shire • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1542×

Vlak vyjížděl z nádraží a stále nabíral rychlost.
Teddy se opřel o stolek a sledoval míhání za oknem. Po několika minutách se ozval povyk.

„Hej, Kirku! Mám volný kupé sedí tam jenom mrňavej prvák!" křičel jeden děsivě vypadající chlapec. Teddy ho tipoval tak na pátý ročník.

„Hned jsem tam, Paule," zavrčel další.

Oba se nacpali do kupé k Teddymu a hodili své kufry na sedačku. Potom se škodolibým pohledem vyhodili Teddyho kufr z kupé.
Teddymu bylo jasné, že jim jde hlavně o to, vyprovokovat ho. Tak jen pokrčil rameny, vstal a utrousil něco ve smyslu, že se ještě setkají.
Tomu, který vrazil do kupé první, zmizel úsměv ze rtů a ten, na kterého volali Kirku, vztekle zaskřípal zuby. To se jim ještě nestalo.

Teddy táhl těžký kufr uličkou a nahlížel do každého kupé. Až na konci vagonu našel volné místo. Skrz dveře nebylo nikoho vidět, tak odtáhl dveře a vtáhl kufr dovnitř. Znovu se posadil u okna.

„Ahoj, taky jedeš poprvé?"

Teddy zaraženě hledal onoho tazatele. Seděla opřená o stěnu oddělující kupé od uličky. Přes prosklenou část rozdělovací stěny byl zatažený závěs, proto ji předtím neviděl.

„Jo, poprvé," odpověděl, ale protože se mu zdálo, že to znělo, jako kdyby odsekl, dodal. „Jsem Teddy, a ty?"

Ona spustila nohy, které měla doposud na sedadle, na zem a přisunula se blíž k oknu.

„Jmenuju se Aisha," odpověděla neurčitým tónem.

„Jako z Fontány příznivé sudby od Barda Beedleho," konstatoval Teddy tázavě.
Zamračila se.
Teddy rychle dodal: „Promiň, nechtěl jsem tě urazit."
Aisha se pousmála: „To je v pohodě, jen jsem měla pocit, že vedle někdo praštil do stěny. Navíc se vážně jmenuju podle tý pohádky. Mámě se to jméno moc líbilo."

Chvíli potom okolo nich projela žena s vozíkem plným jídla. Teddy se koupil několik žabek a čokoládu. Babička mu říkala, že zálibu v čokoládě musel zdědit po otci, protože jeho matka dávala vždy přednost žvýkačkám. Aisha si koupila tři lékořicové hůlky a dýňové paštičky.

Potom zavládlo ticho. Aisha Teddymu připadala milá, ale když si ji teď mohl prohlédnout, přišla mu neobvyklá. Byla asi stejně vysoká jako on a měla světle hnědé vlasy svázané do dvou culíků a místo čelenky brýle, které nosili hráči famfrpálů, když pršelo nebo foukal vítr. Okolo krku měla jednoduchou černou stužky, tak že to trochu připomínalo obojek. Už si oblékla školní hábit, ale když se posouvala po sedadle, shrnul se jí na jednu stranu a bylo vidět, že přes dlouhé černé kalhoty má oblečenou červenou kostkovanou sukni s černým páskem s nýty a řetízkem, na kterém měla několik symbolů. Zpod rozšiřujících se nohavic kalhot jí vykukovaly velké zaoblené špičky těžkých bot, které Teddymu připadaly podobné botám Billa Weasleho, jenže ty Aishiny asi nebyly z dračí kůže.

Když si Aisha všimla Teddyho nechápavého pohledu, pustila se do vysvětlování.

„Nosím to, co se mi líbí. Naučila mě to máma. Můj táta je z mudlovské rodiny a maminka je mudla, ale studuje magii ze svého pohledu. A co tvoji rodiče?"

Teddy si povzdechl, ale věděl, že ta otázka jednou přijde: „Moji rodiče umřeli, když jsem byl hodně malý. Teď bydlím s babičkou."

Aisha posmutněla. „To je mi líto..."

Víc ale říct nestihla. Do kupé vrazil někdo další a hlasitě oddechoval.
„Máte tu volno?" vyrazil ze sebe, a když Teddy s Aishou přikývli, zhroutil se na sedadlo vedle Teda.

Drobná dívka (Teddy v ní poznal to děvče, se kterým do sebe nabourali s vozíky) si otřela pot z čela a odhodila si z ramene dlouhý ohon hnědých vlasů.
Po chvíli zvedla modré oči k Teddymu a Aishe. „Bratránek Kirk mě vyhodil od nich z kupé, prý jsem moc malý. Potom mě jeho patra honila po celém vlaku. Jsem Samuel Gordon, a vy?"

Aisha na Samuela nechápavě zírala. Až teď, když mu Teddy viděl do obličeje, pochopil že vedle něj nesedí děvče, ale kluk. Samuel měl naprosto univerzální jemný obličej a jeho dlouhé většinu lidí utvrdilo v názoru, že je dívka.

„Prosím, nevyhazujte mě, oni se mi tam smějou a bratránek se mě nezastane," téměř plakal.

„Proč se ti smějou?" zeptala se Aisha.

„Protože to tu vůbec neznám a nevím, jak to mezi kouzelníky chodí. Táta je mudla a maminka moták, babička s dědou byli kouzelníci, ale umřeli už dávno před tím, než jsem se narodil."

Teddy se se zamračil: „Proč by to mělo chodit mezi kouzelníky jinak než mezi mudly? Vždyť to tak rozdílné být nemůže."
Aisha souhlasně kývla.
„Ale všechny ty souboje a války mezi kouzelníky a skřeti! A že když tě někdo vyzve na souboj, tak tě může zabít a všechno to ostatní!" vyhrkl Sam.

Aisha se zamyslela: „To ti navykládal bratranec a jeho parta? Nevěř tomu, jen se tě snažili vyděsit."

Teddy přitakal.

Ozvala se příšerná rána a okolo dveří jejích kupé něco prolétlo a vyvalil se černý dým.

Samuel se zděšeně snažil schovat pod sedadlo, ale vlak zastavil a škubnutí ho povalilo. Černý dým se mezitím téměř rozplynul a uličkou se začal tlačit dav starších studentů.
Teddy na sebe v rychlosti hodil školní hábit, a jakmile se před jejich kupé udělalo místo, rychle se tam s Aishou a Samuelem postavili. Jeden z nejstarších žáků s odznakem na hábitu nabádal mladší studenty, aby nechali kufry v kupé, protože je do Bradavic dopraví vozem. Zástup se pohyboval pomalu a několikrát hrozilo, že Teddy upadne. Když konečně vystoupili na nástupiště, vmísili se do skupiny nejmladších žáků, která stála u velmi vysokého profesora Péče o kouzelné tvory. Teddy Hagrida už několikrát potkal, takže na něj s úsměvem zamával. Většina ostatních prváků si v jeho přítomnosti nebyla tak jistá, takže stáli okolo, ale v uctivé vzdálenosti. Když se ruch trochu uklidnil a většina studentů z vyšších ročníků odešla po nedlážděné cestě, začal je Hagrid hlasitě přepočítávat. Když se ujistil, že jsou všichni, začal svou řeč: „Vítejte v Bradavicích!"

Děkuji všem za skvělé komentáře, jsem ráda, že ani delší odmlky vám neodradily.
Vaše Shire

3. kapitola ◄ 4. kapitola ► 5. kapitola

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Byli hrdinové - 4. kapitola: