OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Back in time - 2. kapitola

07.09.2011 (09:00) • Wikiss • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 902×

2. kapitola - The spell.

Tak jsem tu s druhou kapitolou. Moc děkuji za komentáře, doufám, že budou jen přibývat. :)
Jako vždy se omlouvám za chyby. Četla jsem to po sobě nejméně dvacetkrát, ale jsem slepá, takže...

Trochu jsem se zapřemýšlela a přeslechla jsem zaklepání, takže mě na to musel upozornit táta. Koukla jsem se na hodiny a bylo přesně šest. Super, jenom já se umím zamyslet a ztratit tím hodinu života.

Rozloučila jsem se s tátou a běžela otevřít Eleně. Vzala jsem si do ruky svetr, protože večer bude určitě chladno a zabouchla jsem za sebou dveře.

Šli jsme s Elenou k autu, které stálo zaparkované na kraji silnice. Mezitím jsem do ní hustila, jak ji potřebuju něco strašně důležitého říct a jak jsem z toho na prášky. Pak jsme došli k autu a já spatřila řidiče. Skvělé. Koukla jsem se vražedně na Elenu a naštvaně jsem se jí zeptala, kdy mi jako hodlala oznámit, že nás tam neveze Stefan, ale Damon. Jeho starší imbecilní bratr. Omluvila Stefana s tím, že se musel jít nakrmit.
„Podle mě by se mohl nakrmit klidně po cestě. Běhá tady dost psů bez páníčků… “ Elena se na mě jenom pohoršeně podívala.
„No co? Živí se veverkami, Eleno! To jsou strašně roztomilá zvířátka. Rozhodně roztomilejší než potulní psi!“ obhájila jsem ten svůj, trochu morbidní návrh, a nastoupila jsem si do auta. Nutno podotknout, že mě do toho auta musela nacpat a pak radši řekla Damonovi, ať zamkne dveře, že bych mohla klidně vystoupit za jízdy. Což mě vážně napadlo, ale Elena mi ten plán právě zkazila. Díky Eleno!

„Ahoj sluníčko!“ pozdravil mě vesele Damon a ozářil mě svým úsměvem. Čím si ty zuby čistí, sakra, že je má tak bílý? A dneska jsem pro něj sluníčko? Zajímalo by mě, kam na tyhle urážky chodí.
„Sklapni!“ nafučeně jsem se usadila a radši jsem se ještě připoutala. Upozornil mě, že v zadu se poutat nemusím, ale odbyla jsem ho s tím, že když řídí on, tak musím. Jestli tedy nechci skončit napláclá na předním skle. Myslím, že jsem asi urazilo jeho řidičské schopnosti, jelikož vypadal naštvaně a beze slova se rozjel. Tak od něj budu mít alespoň klid po zbytek jízdy. K Bonnie to není zase tak daleko a při troše štěstí už nepromluví.

To bych ale musela nějaké to štěstí mít. Netrvalo to dlouho a začal mě provokovat. Vyptával se na včerejší kino s Tylerem. Jak se mi líbil film a podobně. Debil. Neodpovídala jsem mu. Jenom jsem si mumlala nějaké nadávky tak, aby to neslyšela Elena, ale aby to moc dobře slyšel on. Po nějaké době to vzdal a už byl ticho. Díky bohu!

Když na mě přestal mluvit, tak na mě pro změnu začal koukat. A ne přes zpětné zrcátko, ale normálně se otáčel. Za jízdy! Když řídí! No chápe to?!
„Laskavě se dívej na cestu, Debile! Nechci se nechat zabít!“ Jen se pobaveně zasmál. Nevím, proč mu něco neřekne Elena! Od té chvíle, co jsme nastoupili, se vepředu jenom chechtá. Nevím, co jí na téhle situaci přijde vtipné. Mně teda absolutně nic.
„Jsem upír, mám super schopnosti,“
„Musíš mi to pořád připomínat? Kdybys ty svoje schopnosti používal k záchraně lidí, místo k jejich vraždění, mohl bys být superman.“
„Zachránil jsem tebe,“
„Tohle mi musíš taky pořád připomínat?!“ rozčílila jsem se. Samozřejmě, že si pamatuju na to, jak mi zachránil život. Jak bych mohla zapomenout! I kdybych chtěla, pořád je tady on, aby mi to připomněl, že?
Zachránil jsem ti život, Kate.
Pamatuješ, jak jsem ti zachránil život?
A co tenkrát, když jsem ti zachránil život… blablabla
Neumí mluvit o něčem jiném? Tohle téma už mi dost leze na nervy! A stejně mě zachránil jenom kvůli Eleně. Nebýt jí, tak mě tam nechá umřít, takže… Vlastně mám být vděčná Eleně a ne Damonovi. To zní lépe. Mnohem lépe.

Rozhodla jsem se ho po zbytek jízdy ignorovat. Ignorovala jsem ho sice i teď a k ničemu to nebylo, ale od teď ho budu ignorovat ještě víc. A nejspíš to zabralo, protože se už neotáčel a ani nemluvil. Jenom jsem cítila, jak mě pozoruje zpětným zrcátkem. Dělala jsem, že o tom nevím a koukala jsem se z okénka. Stejně nechápu, proč kouká na mě a ne na Elenu, když má možnost. Tenhle upír je vážně divnej.

Když zastavil před domem Bonnie, nestihla jsem ani mrknout a už mi otvíral dveře. Ne Eleně, ale mně. Divný.  Šokovaně jsem se na něj podívala. Zajímalo by mě, co má za lubem. Opatrně jsem vylezla z auta a pořád se ohlížela kolem. Čekala jsem nějaký útok, ale nic nepřicházelo. Dobře, tak pro ten jeho mozkový zkrat mám ještě jedno vysvětlení. Chtěl, aby Elena žárlila. Absurdní, donutit ji žárlit, když mi otevře dveře a jí ne, ale u Damona nikdy nevíte. Stačila jsem si všimnout, že se většinu času chová nevyzpytatelně a dělá věci, které byste od něj nečekali. Tohle je nejspíš jedna z nich. Na malý okamžik mi ho bylo skoro líto. Skoro.

Tak moc se snaží ukázat Eleně, jak se stará o její přátele a jak je ve skutečnosti milý a pozorný, ale na Elenu to moc nezabírá. Není se čemu divit, když je šťastně zamilovaná do pěkného upíra „vegetariána“. Kdo by vyměnil Stefana, za Damona? Nikdo. Ani ta pošahaná Katherine Damona nikdy nemilovala.

Zabouchl za mnou dveře, až jsem naskočila. Zamračila jsem se na něj a beze slova jsem se vydala k domu. Elena mě hned doběhla.
„Zajímalo by mě, co tím jako sleduje… “ mumlala jsem si pro sebe.
„Snaží se být jenom milý, Kate.“ Zhrozeně jsem se na Elenu podívala.
„Milý? Neříkej mi, že to na tebe přeci jenom zabírá?“ Zatvářila se nechápavě.
„Nedělej, že nevíš, o čem mluvím. Damon se takhle chová jenom proto, aby upoutal tvoji pozornost! Vlastně myslím, že tě chce donutit žárlit nebo něco takového… “ vysvětlila jsem jí.
„Kate,“ zasmála se, „Damon se takhle rozhodně nechová, kvůli mně, ale kvůli tobě.“
„Jo, to je pravda. Když mě nemůže zabít, protože bys na něj byla kvůli tomu naštvaná, tak mi chce aspoň udělat ze života peklo. Jo, to dává smysl.“ S těmi slovy jsem zazvonila.
„Kate,“ položila mi ruku na rameno, „vy dva jste jeden jako druhej,“ pobaveně zakroutila hlavou. Zajímalo by mě, co jí na tom jako pobavilo.
„Díky, Eleno, že přirovnáváš drobnou, milou dívku, co by neublížila mouše k psychotickému upírovi, který zabíjí na potkání. Jsi fakt kámoška!“ Elena se nadechovala a chystala se mi něco říct, ale otevřely se dveře a v nich stála vysmátá Bonnie. Vesele jsme se přivítaly a vešly jsme dovnitř.

Když jsem za sebou zavírala dveře, všimla jsem si, že Damon teprve odjíždí. Nezapomněl mi věnovat jeden ze svých extra zářivých úsměvů a zamával mi. Naštvaně jsem za sebou práskla dveřmi.

-O-

„Teda holky, musím vám říct, že je to paráda. Jenom se tak válet a drbat… a jíst. Proč to vlastně neděláme častěji?“ zeptala se Caroline.
„Protože jsi pořád s Mattem a na své kamarádky nemáš čas!“ odpověděla jí Bonnie.
„Ty máš co říkat… Každou volnou chvilku jsi s Jeremym,“ řekla Elena a hodila po Bonnie polštář.
„Ty jim nemáš vůbec co vyčítat, Eleno. Sama jsi pořád nalepená na Stefanovi, takže… “ utnula jsem jejich konverzaci.
„A co ty?!“ obrátily na mě všechny svou pozornost. No skvělé, teď to teprve přijde… Všechny tři po mně hodily polštář.
„Pořád někde lítáš s Tylerem, takže tě vůbec nevídáme,“ obvinila mě Caroline.
„Jo to je pravda, takže jsme vlastně jedna jako druhá. Kluci nám zabírají všechen čas,“ zasmála se Bonnie.
„Omyl,“ přerušila jsem ji. „Já svůj volný čas trávím se dvěma kluky. Zapomněly jste snad na Damona, který má tu schopnost zjevit se pokaždé přesně tam, kde jsem já?“
„Asi má rád tvoji společnost,“ řekla Bonnie.
„Haha. Spíš mi rád otravuje život. Bohužel. Bonnie, neexistuje nějaké kouzlo, jak bych se ho jednou provždy zbavila? Hodně by mi to usnadnilo život… a určitě by nikomu nechyběl,“ podívala jsem se na ni prosebně.
„Na to ani nepotřebuješ kouzlo, stačí dřevěný kolík…“ zavtipkovala Caroline.
„Dřív než bych se mu pokusila zapíchnout kolík do srdce, byla bych sama bez srdce,“ okamžitě jsem zavrhla tenhle sebevražedný nápad.
„Záleží ale na způsobu, jakým ti to srdce ukradne,“ podívala se na mě vážně Elena. Nechápavě jsem se po ní podívala.
„Ono jako existuje víc způsobů, jak mi může vytrhnout srdce z hrudi?“ zeptala jsem se jí zvědavě a ironicky zároveň.
„Elena má na mysli něco jiného. Nesmíš hned myslet na to nejhorší,“ zakroutila hlavou Caroline.
„A co máš jako na mysli, Eleno? Vůbec nechápu, kam tím míříš,“ zeptala jsem se jí dost zmateně. Vážně jsem teď poměrně mimo. Ostatně jako vždycky.
„Kate,“ povzdechla si Elena.
„Eleno,“ povzdechla jsem si schválně taky a Caroline s Bonnie se rozesmály. Zajímalo by mě, co mají v těch hrníčkách, že se celý večer tak chechtají…

„Nepřijde ti divný, jak se k tobě Damon chová?“ zeptala se mě zvědavě.
„Jasně, že přijde! Proto se ho chci zbavit, ne?!“ zaťukala jsem si na čelo. Elena jen nevěřícně zakroutila hlavou a podívala se na Bonnie a Caroline, jakoby je žádala o pomoc. Nezdálo se ale, že by to holky pochopily, protože pořád zarytě mlčely. Elena se tedy nadechla a pokračovala.
„Všimla sis, jak se na tebe dívá?“ zeptala se mě.
„Jasně, že jsem si všimla, jak se na mě dívá. Zrovna před chvilkou nás málem zabil v autě, když se na mě pořád otáčel. Debil,“ pevně jsem v rukách sevřela polštář a představovala jsem si, že je to Damonův krk. Nevím jak je to možné, ale hned jsem cítila o trochu líp.
„Nechápu, jak jsem si mohla nevšimnout, že je to psychotickej upír, když jsem ho tenkrát viděla v Grillu poprvé. Už tenkrát na mě koukal, jakoby se do mě chtěl zakousnout… “ zamyslela jsem se.  Všimla jsem si, jak si holky vyměnily pro mě nerozluštitelné pohledy.
„A může mi tady někdo říct, o co tady jde? Pokaždé když se bavíme o tom debilovi, máte na tváři divné úsměvy a docela mě to děsí…“ zeptala jsem se holek, ale odpovědi jsem se nedočkala. Jenom si zase vyměnily ty vševědoucí pohledy.
„A dost! Laskavě to vysypte!“ rozčílila jsem se.

„Elena se ti snaží říct, že…“ odmlčela se Caroline a podívala se na Bonnie. Asi v naději, že za ní tu větu dořekne. Ale Bonnie mlčela jako hrob a jenom se přiblbě usmívala. Skvělý.
„Co se mi, Eleno, snažíš říct?“ zeptala jsem se přímo Eleny. Ale ta najednou taky mlčela.
„No super, tak mi to teda neříkejte a nechte si to tajemství pro sebe. Stejně mě to nezajímá. Nezajímá mě nic, co se týká Damona, takže radši změňme téma na něco příjemnějšího…“ navrhla jsem. Po mém návrhu nastalo ticho. To vážně neexistuje příjemnější téma, než tohle?
„Mám nápad!“ vykřikla nadšeně Bonnie. Zvedla se a začala štrachat něco pod postelí. Netrvalo to dlouho a vytáhla odtamtud velkou krabici, ze které vytáhla tlustou knihu. S Elenou jsme ji zvědavě pozorovaly, zatímco se Caroline pozorovala v zrcadle.

„Co to je za knihu?“ zeptala se Caroline, když konečně odtrhla zrak od svého odrazu.
„Caroline, vážně! Jsi v pokoji čarodějky, která v rukou drží starou knihu vázanou kůží. Vážně tě nenapadá, co to je za knihu?“ řekla Elena se smíchem.
„Kuchařka?“ zavtipkovala Caroline. Všechny tři jsme se vrhly k Bonnie na zem, zvědavé, co má v plánu.

„Jestli máš v plánu kouzlit, jsem pro!“ řekla jsem nadšeně. Miluju kouzla. Hlavně teď, když vím, že vážně existují. Je skvělé mít za kamarádku čarodějku. Hlavně když po vás jde jeden z původních upírů, kterého nelze zabít. To se pak jedna silná čarodějka vždycky hodí.

Bonnie chvilku listovala knihou, až se její pohled zastavil na jedné stránce. Pak se na nás spiklenecky podívala.
„Tak mluv, co máš v plánu!“ byla jsem zvědavá.

„Pamatuješ, jak jsi chtěla, abych tě zbavila Damona?“
„Jasně, sem s tím!“ vytrhla jsem jí knihu z ruky radostí, že se vážně zbavím Damona. Byla jsem zvědavá, jaké kouzlo chce použít, a doufala jsem, že to bude jedno z těch nejbolestnějších. Bohužel jsem byla zklamaná, když jsem si přečetla, co je to za kouzlo.
„Neříkala si, že mě Damona zbavíš?“
„Ne to jsem neříkala. Tohle je lepší.“ Zaťukala na stránku před sebou ukazováčkem a Elena s Caroline mi zvědavě četly přes rameno. Pak se začaly smát.
„Ne to není lepší,“ zaprotestovala jsem. „Neexistuje nějaké kouzlo, co by udělalo z Damona třeba… nechte mě přemýšlet… hromádku popela?“ zkusila jsem to.

„Nejspíš existuje, ale na to si budeš muset sehnat jinou čarodějku,“ vyplázla na mě jazyk.
„Tak to vypadá, že si budu muset najít jinou kamarádku čarodějku,“ zasmála jsem se a šla jsem si sednout zpátky na postel. V žádném případě nenechám Bonnie provést tohle kouzlo.
„Prosím, Kate! Ještě jsem z téhle knihy nic nezkoušela a tohle je skvělá příležitost. Nejspíš to stejně nebude fungovat, spousta starých kouzel už dnes nefunguje,“ podívala se na mě prosebně a Elena s Caroline se k ní samozřejmě přidaly. Proti tomuhle nemám šanci.

„Fajn! Ale řekni mi prosím tě, co přesně se má jako stát, až to kouzlo uděláš,“ vzdala jsem to.
„Uděláme. Na tohle kouzlo potřebuju i vás. A abych byla upřímná, nemám nejmenší ponětí, co se stane…“
„Skvělý, takže vůbec nevíš, co to se mnou udělá… do čeho jsem se to nechala navézt! Klidně to může být jedno z těch kouzel, které způsobí, že si s Damonem vyměníme těla. To by byla hrůza!“ Nad tou představou se holky rozesmály. Haha.
„Jestli se to vážně stane, je vám jasné, že vás zabiju? A nebudu to mít těžký, protože budu v těle upíra, takže…“ vyhrožovala jsem jim, ale zdálo se, že to na ně vůbec nezabírá.
„Bude to zábava, Kate! A kromě toho už mě nebaví pořád poslouchat tvoje stížnosti na Damona a přiznávám, že je zábavné jak se provokujete, ale to už mě taky pomalu přestává bavit,“ řekla Caroline.
„Vypadám snad, že bych si to užívala?“ odvětila jsem a šla jsem raději pomoct Bonnie připravit věci potřebné pro kouzlo. Neměla jsem náladu na její… cokoli měla  v plánu.

Netrvalo to dlouho a už jsme seděly v kroužku na podlaze.  V pokoji bylo zhasnuto a jediným zdrojem světla byly tři svíčky. Každá z nich měla jednu před sebou, jen já neměla žádnou. Uprostřed kruhu ležela dřevěná miska s vodou. To jsem vážně zvědavá, jak tohle dopadne. Chtěla jsem je ještě upozornit na to, že jestli to kouzlo zafunguje a my se s Damonem vážně usmíříme a budeme… fuj… přátelé, tak mě budou muset zabít, protože o to vážně nestojím.

Ptáte se, proč jsem souhlasila, když to nechci? Kdybyste znali tyhle holky tak jako já, věděli byste, že nemá cenu odporovat.

Takže tady sedím a sem zvědavá co se bude dít. A i když na jednu stranu nechci, aby to kouzlo fungovalo, na druhou stranu to chci, protože miluju kouzla a je to docela vzrušující. Kouzlit. I když to vlastně všechno odkouzlí Bonnie, ale stejně. Byla jsem zvědavá, co se stane. Tohle rozhodně není jako nějaké hloupé vyvolávání duchů, co děláte s kamarádkami, když máte „přespávačku“. Tohle je rozhodně lepší!

Bonnie odříkávala z knihy nějaké zaříkadlo, ale neměla jsem tušení co přesně, protože to bylo nejspíš latinsky. Pak něco přidala do misky s vodou a pokračovala v odříkávání. Bylo to zvláštní pozorovat ji jak kouzlí. Její hlas zněl jinak. Cize.

Pak se řízla do prstu a namočila si ho do misky s vodou. Nepřestávala odříkávat slova a nakreslila mi tím prstem pomyslný kruh na čelo a hrudník, tam, kde mám srdce. Z ničeho nic mi byla zima, ale nepřipadalo mi, že to je kvůli tomu kouzlu.

Pak mi Bonnie dala znamení, abych uhasila svíčky. A to byl konec.

Čekala jsem trochu větší zázraky, ale co.

Chvilku jsme seděly tiše ve tmě a zpracovávaly to, co se stalo. I když se nic moc nestalo… Pak jsem pronesla něco v tom smysl, že mi mrzne zadek a chvilka mystična byla pryč.

Bonnie se mě zeptala, jak se cítím, kromě toho, že mi mrzne zadek. Řekla jsem, že normálně a když se mě začala ptát na Damona, začala jsem na něj nadávat. Takže jsme došly k závěru, že to kouzlo nejspíš nezafungovalo.

Uklidnila jsem Bonnie, že to určitě není její vina a že jsem ráda, že to nefungovalo.
„No dokážete si představit, že bychom se s Damonem smířili a byli by z nás přátelé? Já teda ne… jenom na to pomyslím a chce se mi zvracet,“
„Jo, mě se chce taky zvracet,“ řekla Caroline. Chápavě jsem přitakala.
„Ale mě se chce vážně zvracet! Asi jsem se přejedla těch chlebíčků,“ zvedla se a rozeběhla se do koupelny, ze které se za okamžik ozývaly nechutné zvuky.

„Jen aby nebyla v tom,“ řekla jsem ze srandy. Ze srandy,  ale pak jsme se na sebe přece jen podezřívavě podívaly. A pak jsme se zadívaly na zavřené dveře od koupelny, ze kterých se pořád ještě ozývaly zvuky zvracení. Vážně nechutné. A nakonec jsme se zase koukly na sebe. Zamítavě jsme zakroutily hlavou a rozesmály se. Jak nás to mohlo vůbec napadnout. I když…

Autor: Wikiss, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Back in time - 2. kapitola: