OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Ztracená

20.07.2011 (14:00) • Ellie • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 466×

Jediný rok

plný utrpení,

ke smrti pouhý krok

a pak znovuzrození.

Vše je zpět,

avšak něco chybí.

Několik vět.

Ta jedna ale chybí.

Neví co to je.

Paměť se ztrácí.

Její černá místa

a vzpomínky se nevrací.

Chodí zas do školy.

Učí se smát.

Srdce však bolí

a musí se ptát.

Kdo ji sleduje?

Kdo se skrývá v temných zákoutích jejích vzpomínek?

Už to nedokáže snést,

ve snech naříkat,

v osudu se plést,

touží utíkat.

Je temná noc,

ona jediný nápad má.

Na to stačí její moc

a ač ze spánku je ještě malátná

už ví co musí udělat,

musí utéct.

S rozbřeskem se probouzí

s tváří plnou slz.

Mlha v její mysli se vzpouzí,

nedokáže se dostat skrz.

Jako každé ráno.

Tohle je jiné,

vlak v dál uhání.

Pára z komína se line.

Ona svůj strach zahání.

U jezera vystupuje.

Její poslední den.

Do hlavy si vštěpuje,

že další už nezvládne sen.

Hodinu po hodině

bloudí lesíkem.

Slunce se shlíží v hladině.

Snad volá na ni s prosíkem:

„Neodcházej!"

Večer přichází,

noc vše zahaluje.

Na lávku vychází.

Ten žár ji spaluje.

A z výšky do vody skáče.

Klesá ke dnu

a vzhůru do hladiny hledí,

v noci i ve dnu

jen hvězdy pravdu vědí.

Je smířená.

Poslední vydechnutí.

Je smířená.

Avšak do vody někdo další střemhlav letí,

ona však už do tmy upadá

Musí snít!

Další probuzení.

Oči nechce otevřít.

To je snu pravé znění.

Přece jen oči otevírá.

Úlek je slabé slovo.

Tady nestačí víra!

Její zachránce vlajku nepřítele nosí.

Nemá však strach,

jakoby našla to co jí chybělo,

menší než prach

její srdce však po tom toužilo.

Nevrací se její vzpomínky,

přesto jakoby do nich patřil.

Žádné zmínky,

přesto jakoby k ní patřil.

Je to záhada?

Je to sen?

Tichá zahrada?

Nebo klam jen?

Autor: Ellie, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená: