OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Zklamání hněvu

03.09.2013 (17:00) • • Básničky • komentováno 1× • zobrazeno 961×

Zklamání hněvu

Niterný ten pocit,

neb má tě ve své moci.

Jak beránek se ocitl

v tmavém závoji té noci.

Hlavu celou rudou,

rozšířené nozdry.

To věci, co nezbudou

po skonu, by jen zhořkly.

Tak já teď zelenám,

zklamaným hněvem,

poddávám se představám,

řvu si němým řevem.

Hlavu pokorně snáším,

od úst si práším,

na podoušek krutý.

Do zad uhazují pruty...

Spektrum černobílého filmu,

na moralistu přilnu,

vlnkou trouchnivějící,

ke slovu se nemající.

Destruktivní hněv je ten,

jež zlomen v půli jest,

to není můra, jen prostý sen,

na poslední ze svých cest.

Duševně napnutá situace

snaší své věhlasné obace,

nesmět dát náznak frustrace,

vše jen jedna velká stagnace.

Tak prozatímně klečím

před falešným pánem,

slzy neroním, nebrečím.

Řvu jen mysli sálem.

Svým vlastním králem

jsem a proto neječím,

že v dosahu tebe

mám na mále,

věřím v sebe a svůj hněv.

Křičím,

jsem netrpělivost sama,

jedna šedá dáma,

sebe líčím,

která je tím vládcem

šachovnice.

Na jazyku se srdcem,

poslední protočení očí

nad tím, co nazývá se kočím

mého životního kočáru.

Přihýbám otrávené víno poháru,

vyčkávám,

jsem nebezpečný,

zklámáním zlomený,

hněv na lovu...

 Ventilace pocitů z neoprávněného, leč pro mne v tu chvíli potřebného hněvu na osobu, co si se mnou hraje jak s panenkou od Mattela. Malá informace: Tomáši, já nejsem Barbie... ale Rebeka!

Becky

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Zklamání hněvu: