OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Vánoce

24.12.2016 (09:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1766×

Tak tu máme po roce
zas ty krásné Vánoce,
lidé kupují dárky v shonu,
autíčka, barbíny, ten zas párek dronů.

Marně láme si táta hlavu,
čím potěší tu svoji krávu.
„Dám ji parfém letošní rok,
od ponožek dobrý skok."

Záhy však na nápad prdí.
„Bude myslet, že mi smrdí."
Nad letákem čelo svraští,
probendí tím celou noční.

„Už to mám, už je jasno v hlavě,"
klepe na obrázek právě,
„že jsou ženské potvory,
koupím zlevněné bačkory."

Vánoční atmosféra dýchá,
hraje koleda jen tichá,
pouze u Nováků nasraně
čvachtá se kapr ve vaně.

Je mu jasný jeho osud,
zjistil, co netušil dosud,
zpozoroval váleček,
který drží dědeček.

Děda klepe, tříská, mlátí,
až ho infarkt málem schvátí,
a když děda ožije,
míní, že kapr všechno přežije.

Nic naplat, ujímá se vraždy matka.
„Nechoďte tu, budou jatka."
Zkouší bít ho válečkem, bodá vidličkou,
nakonec ho umlátí rozpálenou pánvičkou.

A tak kapří řízky na stole voní,
jen malý Vašík slzy roní.
„Neplač Vašku, to byl osud kapří,
na vánoční stůl on patří."

„Nechce se mi čekat déle,
kapr je mi u prdele,
chci už od Ježíška dárky,
jinak bych žral klidně párky."

V poklidu každý člen domácnosti mlaská,
dřevo v krbu lehce praská,
najednou křik, až kůže husí,
děda se nám kostí dusí.

Babka již vyplňuje žádost o vdovský důchod,
těší se na dědkův odchod,
matka skáče a řve: „Běda,"
pak mu rve do huby chleba.

Nakonec je v držce celá,
dědek ve tváři už bělá.
„Mám kostičku, tu proradnou svini."
Tím však dost nasere tchyni.

Rodinka se přesunuje k nazdobené větvi,
děda s nimi, ač byl málem mrtvý.
„No co, na stromek nebyly prachy,
Ježíšek přijde, žádný strachy."

Táta letos na Ježíška počká.
„Snad se, chudák dítě, dočká,
ne že se zase jako loni ožereš
a na nás v pokoji zapomeneš.

Jak všem Vánoce posereš,
tak si mě vážně nepřej,
ten chlast necháš na pak,
jinak poznáš můj pravý hák."

Sotva za rodinou se dveře zavřou,
dvě, tři láhve se otevřou,
táta s chutí pivo chlastá.
„Jsou Vánoce, řek jsem, a basta."

Jenom děda ticho ruší,
máma průser zase tuší,
dědek přeruší to trapné ticho,
řka, že ho bolí břicho.

Z čeho to má, babka ví,
dědek na spravení cpe do sebe cukroví,
najednou se ozve ten zvuk zase.
„Dědo, vy jste vážně prase."

Celá rodina se dusí,
Vašík se kroutí, že vážně musí,
konečně zvonek zazní,
duše chlapcova se naplní bázní.

Táta se sic trochu motá,
tak na hlavě přistane mu bota,
o zpěv koled není zájem,
dědu tlačí zase průjem.

A tak Vašík k větvi upaluje,
každý dárky rozbaluje,
chlapec radostí vřeští,
matka otci jednu pleští.

Táta bolestivě oko mne si,
kolem vidí hvězdičky,
že má jedno funkční, nevšimne si
nebezpečné svíčičky.

Nikdo jiný nevšiml si svíčky,
jež zapaluje větvičky,
už hoří celá jedna stěna,
hasí vodou první žena.

„Všichni rychle dveřmi pryč!"
„No jo, ale kde je, kurva, klíč?"
Matka těsně zachrání loknu,
rodina už běží k oknu.

Skáče dítě, otec, děda.
„Rychle, neb shoříme tu, běda!"
Z dálky již ryčí sirény,
mamka s babkou jsou též zachráněny.

Pojednou vybuchují petardy a světlice,
všichni z okolí diví se velice,
z tátovy tajné sluje
zásoba na Silvestra vybuchuje.

To zas byly po roce
ohořelé Vánoce,
děda ze sanitky hlavu noří:
„Nevadí, že u nás hoří.

Jsme chytří, jsme ošlehaní větrem,
proto jsme ušetřili,
a máme to sfouknuto i se Silvestrem!"

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoce: