OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » V zatracení

09.01.2012 (13:00) • Ary • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 809×

V ZATRACENÍ

Spáchala jsem tisíc hříchů,

avšak i za maličkou lest,

poznala jsem vášeň, pýchu,

jednou musel přijít trest.

Osud krutý trest mi uložil,

za všechny lži a to, jak jsem si s tebou hrála,

teď odpuštění hledám - jsem ráda, že ses nedožil,

jak nad tvým hrobem jsem se smála.

Slzy kanou teď z mých očí,

svědomí mě pohání,

jak svět teď nitro mé se točí,

a já zkouším najít pokání.

A tak smutek halím do šálu,

do šálu z havraního peří,

možná další šanci dostanu,

někteří tomu stále věří.

Avšak já víru už ztratila,

chlad zastínil duši mou,

vždyť v nebi je ten, koho jsem zabila,

a já sama bloudím tmou.

Rozkvetlé louky nevnímám,

už nevoní mi květy,

jen ze svého žalu přežívám,

jsem sama mezi světy.

Nerozeznám už, co je dnem,

a co je zrádnou nocí,

ztracená bloudím špatným snem,

a vzpomínky hořké se mi vrací.

Necítím vítr ve své tváři,

neslyším ani zpěvy ptačí,

nevidím hvězdy, které září,

jsem sama - to mi stačí.

Znám všechny barvy broučích krovů,

avšak neumím jim název dát,

chtěla bych se vrátit domů,

ale cestu nesmím nikdy znát.

Tak zůstávám beze vzduchu, bez slunce a bez vody,

bez svitu tiché luny jasné,

ochuzena jsem byla o plody,

o žití, jež bylo krásné.

Věčně bloudit, věčně ronit slzy,

toť úkol - toť mé soužení,

toť trest, jež neskončí brzy,

žít ve věčném zatracení…

Autor: Ary (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek V zatracení: