OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Turnaj

02.02.2012 (13:00) • Ary • Básničky • komentováno 5× • zobrazeno 972×

TURNAJ

Kolem zámku plno lidí, těší se na dnešní den,

páni v pláštích, dámy v brokátu,

všichni se tu zlatem pyšní,

kolik to muselo stát dukátů!

Všude zurčí jen vznešenost a smích,

jak voda z křišťálových říček,

kolik tu jídla v zlatých mísách

a kolik dam překrásných líček!

Náhle zazní zvon a ať sluha, či pán,

všichni už ke kolbišti běží,

v altánu vévoda a jeho paní,

a na zlaté podušce třináct stužek leží.

Všude sladce voní růže,

rytíři se dámám dvoří,

a kolem vznešeně a hrdě,

pobíhají bujní oři.

Vévoda vstává, všichni rychle tichnou,

začíná veliké rytířské klání,

teď dá se říct jen:

„Ať k vám, rytíři, se vaše štěstí sklání!“

V brnění muži jdou za dámou svojí,

každý pro stuhu jinak barevnou,

i ona už připíná mu stužku

a září vzrušením najednou.

Vybrala si rytíře v modré zbroji,

mladičká slečna útlého pasu,

on za ni se dnes bude bít,

za její čest a její krásu.

Náhle rozzvonil se zvon,

každý ví, co počíná,

páže už přivádí koně,

slavný turnaj začíná!

Už vyjíždí první rytíř, za ním druhý,

meče, štíty, vlajky, dřevce,

když však selže pevná ocel,

důvěru dej v svého hřebce!

Po mnoha bojích, v nichž padlých je i vítězů,

konečně rytíř v modré zbroji,

políbí ručku a jde se bít,

za tu, co se o něj bojí.

Všechny dámy zlostně syčí,

závistí špatnou zelenají,

neb nejkrásnější z rytířů hledí jenom na svou krásku,

hledí jenom a jen na ni.

Ona ňadra přes zábradlí sklání,

nedočkavostí jí líce hoří,

zda-li pak vyhraje její rytíř?

Zda-li pak ostatní pokoří?

Nervozitou rtíky špulí,

a rudá je jak vosk pečetní,

však jestli prohraje, tak láska zhyne,

láska zhyne a on s ní.

Dřevce už jsou na třísky, koně divocí,

meč se s mečem sráží,

zpod přilbic černé oči hledí,

a pot teče z tváří.

Padne rána, druhá, třetí,

dav upadá v jásání,

všude údiv, všude potlesk,

čí to bude svítání?

Napjatě dál čeká,

sličná panna v modrém šatu,

rytíř další úder dává,

snad pak hold jí vzdá tu.

Však náhle i on je zraněn,

krev stéká v tichých pramenech,

nechce, nesmí se teď vzdát,

ačkoli už dochází mu dech.

Z posledních sil nepřítele skolí,

davu se velký jásot jal,

avšak její srdce svírá strach,

ji obepnul smutek, žal.

Bezvládné tělo nese kůň,

vyčerpaný k mladé dívce,

jež růži svou mu podává,

a čeká, kdy dohoří svíce.

On vyhrál,

je však těžce zraněn,

už je pozdě slzy ronit,

teď je jeho život zdaněn.

Malá kráska se nad rytířem sklání,

v smutku se s láskou mlčky loučí,

on ale stírá jí slzy, a pak, jak turnaj,

jeho život posledním polibkem končí…

(Ať osud rytíře v modré zbroji,

ať rozletí se do světa,

napíši o něm slavnou báseň,

já dvorní básník, poeta.)

Autor: Ary (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Turnaj: