Troška patetična • OurStories.cz ~ naše povídky

Slečinka v nesnázích, kočka a myš, co touží se nechat ulovit...

Přeji příjemné počtení. :o)

Kaisa

02.05.2015 (13:00) • Kaisa • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1134×

K čemu vlastně všechna moudrost světa,
když jedna hloupá patetická lidská věta,
dokáže zabít v sekundě každou snahu rozumu,
a já s tupým výrazem se k tobě přisunu.

Co se to děje, proč neovládám to planutí,
jsem jako suché dřevo – a ty sirky škrtnutí,
přebírám si, vymýšlím a nesnesitelně žárlím,
a každým bludným výjevem se mámím.

Ty víš, co děláš – tvé oči mluví více než dosti,
ale k mé neuvěřitelně hluboké zlosti,
maskuješ mne do role strůjce veškerého zlého,
děláš ze mne zloděje prostoru tvého.

V životě jsem na ni nevztáhla ruku, tak nechápu,
proč za vinu mi dáváš vrstvu jejího mejkapu,
proč každé její zranění z povolání ženy v nouzi,
v tobě tak urputnou agresi vzbouzí.

A tak přišla první rána – nos křupe o klouby,
valí se z něj krev, zbytku nevinnosti hroudy,
a tak přišla druhá rána – ruka na dvě půlky,
bolí to zatraceně více než v noze kulky.

Ale co je tahle bolest oproti té touze,
když upřeš na mne ty své zraky dlouze,
a pak dlaň kolem krku obmotáváš,
hrubou partii silnějšího rozehráváš.

Nepotřebuji kyslík, v ten moment skoro zmírám,
ale na tebe, svůj jediný sen, láskyplně zírám,
co mohu od života chtít, co mi tě nahradí,
jsi více než nějakého románku pozadí.

Víš, zemřela bych pro ta dvě primitivní slova,
jen abych je mohla slyšet zase a znova,
za hloupé miluji tě a modré z nebe ti dám,
jenže na tohle, zlato, musíš přijít sám...

Líbí? Nelíbí? :o)

Autor: Kaisa, v rubrice: Básničky