OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Tristitia

Moje první povídka na tomto webu... Snad se bude líbit :). Představte si, že by vás ten, koho jste milovali a stále milujete, zradil a ani vám to neřekl? Tahle básnička je přesně o tomto, jak se cítí ten, komu se to stalo. Příjemné čtení, *A.99*

18.12.2012 (15:00) • Agule99 • Básničky • komentováno 4× • zobrazeno 720×

Pláču s úderem bolesti,

zhrzená jeho chováním.

Roním slzy neřesti,

svou duši ke zlomu doháním.

 

Tiše trpím, jen vzpomínám,

na zlomené srdce není lék.

Smutkem pomalu umírám,

kolem nic než můj vzlykavý brek.

 

On slavnostně odchází,

nevnímajíc mé prosby.

Vysněná budoucnost se odvrací,

navrací se známé hrozby.

 

Jsem robot bez srdce a duše,

jen sedím a vzlykám.

Nevnímaje a netuše,

životem se smýkám.

 

Neustále plná nenávisti k němu,

za to, co mi udělal.

Pořád ve mně klíčí kvítky hněvu,

nohy si sám podkopal.

 

Pomalu a jistě,

všechno chce svůj čas.

Tvářím se sebejistě,

však brzy vykvete nový lásky klas.

 

Již nalézám ztracené srdce,

i duše už je zpět.

I kdyby napravil své chyby hladce,

já bez pochyb pošlu ho pryč hned.

 

Už není moje současnost,

své dřívější sliby nesplnil a skutek utek.

Je však bohužel má minulost,

po níž stopami chodí smutek.

Autor: Agule99, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Tristitia:

Bylo tam pár nucených rýmů, které se tam prostě nehodily, ale zase pár rýmů tam bylo krásných.

Jako celek to bylo fajn, ale zarazily mě dvě věci - vzlykavý brek a však brzy vykvete nový lásky klas. Asi to bylo často taky proto, že jsi lupla nějaká slova jen proto, aby se ti rýmovala. Nebo to tak nebylo, každopádně mi tam chyběla jakási uvolněnost, nenucenost, že se to nesnažíš vypotit, ale že to vážně prožíváš. Já nevím, alespoň tak mi to přišlo.

Ahoj Agi, tak jsem tu.
V prvý řadě bych ti chtěla poděkovat, žes mi napsala o týhle poezii. Na ourstories normálně nechodím, jenom občas sem mrknu takže bych ani nevěděla, že ti něco vyšlo. A to by byla škoda abych si to nepřečetla, to by mě moc mrzelo. Takže ti děkuju.

Teď už k básničce.

Woow! To je tak neskutečně nádherný! Téma je si sice hrozně smutný, ale strašně se mi to líbilo. Je to "jenom" kousek textu, ale ty do něj dokážeš dát tolik emocí a vytvořit to úžasné kouzlo, které má každá povídka, poezie či drabble mít. Máš velký talent. Já vím, pořád se opakuju, ale je to pravda. Píšeš líp a líp, jsi skvělá spisovatelka, vážně. Miluju tvoji tvorbu.
Doufám, že brzy zase něco napíšeš, budu poctivě čekat.
A nakonec pár smajlů vystihujících mé dojmy.

krásný,krásný,krásný moc se mi to líbilo a myslím si ,že Hance určitě taky piš dál a dál...jen tiše závidím

Přidat komentář:

Nick:

Text: