Zase další báseň. Jedna z mých starších. Věnováno SibelNěkdo kdysi pověděl mi,
že láska je jako sen,
tak poraďte mi někdo, prosím,
jak z toho snu ven.
Chtěla jsem být tvou hvězdou,
a abys mě měl rád.
,,Já tě ale nemiluji,"
už řekls mi to desetkrát.
Přátelství je hezké,
ale nad lásku není.
Snad věštec poradí,
jestli názor tvůj se změní.
Tak trápím se, trápím,
a přibývají vrásky,
i já snad někdy pochopím
ty šálivé hry lásky...
Sdílet
