OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Tik. Tok.

Křičel jsem, ale odvrátil jsem se od svého svědomí,
cítil jsem tu ostrou realitu každý den více,
teče tu červená krev od odtržení od reality,
nikdy jsem si nemyslel,
že ta chamtivost se stane trumpetou ohlašující peklo.

15.11.2020 (10:00) • Levitate • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1596×

Stříbřitá křídla motýla z posledních sil se třepotala,

za melodie malých ručiček spěšných.

v písku přesýpacích hodin motýla růže pohřbívala,

naříkal lapen v klícce časů věčných.

 

Tik. Tok. Tik. Tok. Tik. Tok.

 

Byl to vzdušný zámek princezny ztracené v bouři,

na pohon zlomeného srdce běžící čas,

milence maska z vosku, z nějž zeleně kouří,

a do toho zpíval střepy počmáraný hlas.

 

Nevyřčené prosby na rozpáraných rtech hladily

jako závoj z kararského mramoru,

slané slzy moře břehů Atlantidy sladily,

jak bezmoc plnila panathénajskou amforu. 

 

Milovat není moudré. Ale Minerva nebyla bohyní lásky.

Afroditin polibek pálí a hřeje jako sníh,

když potrhaná křídla rvou mu saténové pásky

 a kreslí bílé skvrny na očích.

 

Slova hořknou, těžknou, mění se v bolestivé rány,

a z těch krvavých šrámů vyrůstají slunečnice,

tou nejkrásnější Van Goghovou žlutí znovu natírány,

aby nezapomněl, že to jen bolí. A nic více.

 

Tik. Tok. Tik. Tok. Tik. Tok.

Autor: Levitate (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Tik. Tok.:

Fluffy: Mnohokrát děkuji za krásný komentář, těší mě že jsi se v některých verších našla a v jiných ztratila, v tom případě byla má práce odvedena dobře. Překvapuje mne, že mým básním věnuješ více než jedno čtení, ale je to rozhodně velmi příjemné zjištění a oceňuji to. Jsem za to vděčná.
A moc ráda slyším, že Vincent van Gogh dokáže zasáhnout tolik srdcí!
Já mockrát děkuji za čas, který nad mými básněmi trávíš.

Kdybych měla svoje pocity ke tvé básni vyjádřit jedním slovem, bylo by to: SKVOST.
Kdybych měla slov použít víc...
Opět jsem si musela nechat mezi prvním a druhým čtením pár dní. Možná na hledání smyslu, možná na hledání sama sebe, možná na to, jak hluboce mě některé tvé verše zasáhly.
Některá tvoje přirovnání, metafory, slovní obraty jsou jednoduše nebetyčnou krásou - počmáraný hlas zpívající střepy je jen jeden z mnoha veršů, které mě úplně rozložily. Nebo ten oxymoron o slaných slzách sladící moře u břehů dávno ztracené země...
Ale, co mě dokázalo zabolet a dojmout najednou, je poslední sloka. S Vincentem van Goghem, jeho příběhem a uměním jsem strávila přes rok při psaní svojí druhé bakalářské práce, a byly to opravdu emotivní měsíce, takže tvoje verše ťaly do živého. Bolestně nádherná tečka za stejně bolestně nádhernou básní.
Děkuju ti za ni.

Přidat komentář:

Nick:

Text: