Slunce a měsíc • OurStories.cz ~ naše povídky

„Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít.“ Dalajláma

13.02.2019 (15:00) • Sennit • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1978×

Já kdysi dávno měla sen,
že stala jsem se měsícem.
Nocí jsem bloudila na onen svět,
tam čekals ty a kol tebe byl černý květ.

Lákals mě slovy drahá a lásko,
když byla jsem blíž, zaujals mě otázkou.
Proč jen tu jsi, proč tu chceš se mnou být?
Nevěděla jsem a chtěla odejít.

Chytls mou ruku, já bolestí se svinula,
to pohled do tvého nitra jsem uzřela.
Moc zlý a povýšený máš svět,
mé srdce okamžitě začalo krvácet.

Zraňují mě tvá povýšená slova,
neúcta i ponižující mluva.
Proč myslíš si, že jsi něco víc?
o mně ty nevíš vůbec nic.

Jsem, jaká jsem, a stále budu,
nejsem z těch, co sedí jen v rohu.
Chci se bavit, milovat a snít,
ovšem po tvém boku stále být.

Znáš ten příběh, kdy měsíc zamiloval se do slunce?
Překrásná pohádka, která nemá konce.
Měsíc prý umíral každičkou noc,
jen aby spatřit mohl aspoň její nos.

Jednoho dne, byl slunečný den,
měsíc se rozhodl a vstoupil mezi slunce a zem.
Konečně spatřil ji v celé své kráse,
nemohl čekat, až moc bylo v sázce.

Zalapal po dechu a odvážil se k otázce.
Je libo jednoho lehkého tance?
Od té doby se každičkou noc a kousek rána potkávají
a lásku svou k sobě vyznávají.

Autor: Sennit, v rubrice: Básničky