OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Situace nevydařené lásky

Moje situace. V této "Básničce" se dozvíte, co teď prožívám. Život není zrovna jednoduchý no... Jedna nešťastná láska, jedna otázka, jeden kluk a jedna chvilka.

01.05.2014 (17:00) • • Básničky • komentováno 4× • zobrazeno 897×

Jsem zamilovaná,

jsem láskou poblázněná.

On mě ovšem nechce,

já v koutku duše své doufám,

že šanci u něj mám.

Dnes je ted den,

bojím se k němu přijít

a zeptat se ho na otázku,

kterou já trápím se snad každý den.

Slza mi po tváři stéká,

jdu k němu smutná,

„Záleží ti vůbec na mně?"

zeptám se se slzou v oku.

Neodpovídá,

smutné znamení to dává.

Odcházím od něho,

smutná a neštastná,

ted smutek se mi chce vykřiček do celého světa.

 

---

Beru i kritiku. Beru všechno. Prosím, pište komentáře, ale když už, tak jen názory na básničku nebo něco důležitého, já vás vážně prosím. Doufám, že se básnička líbila. A kdyby se někdo ptal, tak ano. Já neštastnou lásku vážně prožívám, dennodenně brečím kvůli němu... No, nepořebujete vědět o mně ty nedůležité věci, ne? A já taky nemám chut do toho se svěřovat někomu, koho ani NEZNÁM. Vám by se snad chtělo?

Autor: , v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Situace nevydařené lásky:

moc se mi to líbilo sice taková kraťoučká, ale i tak vystihla vše, co měla. Sama jsem se v ní (bohužel) našla... až slza mi stekla..

No jo, jenže i když vím, jak se cítíš a mrzí mě, co prožíváš, tohle se mnou naprosto nic neudělalo. Nevím, jestli víš, co myslím. Takové to spojení čtenáře, který, přestože tu danou situaci třeba nezažil, se plně dokáže vcítit do autorových pocitů, protože jsou živě vykreslené. Pod pojmem básnička si představím říkanku, co nutně nemusí být milá, pozitivní, ale má rytmus, nic moc složitostí tam taky není. To druhé sice vyšlo, ale plynulost moc ne... Možná by ses mohla víc zaměřit na hledání synonym pro slova, která často opakuješ (láska, slzy, smutek), a taky si po sobě daný text víckrát přečíst, abys ho nepublikovala s překlepy, protože to roli hraje taky.
A pokud se ohledně toho tak trápíš, nemusíš se svěřovat tím způsobem, že to napíšeš pod svou tvorbu "pod čarou" - zkus všechno, co cítíš, přenést na papír/do editoru, nemusíš psát věty, nemusí to ani dávat smysl... Pro začátek stačí, když si uděláš takovou myšlenkovou mapu, a až ji budeš mít, zkus se zamyslet nad tím, co bys z ní vytvořila. Nemusí se to rýmovat, nemusíš používat ani slova jako smutek, láska, pláč, abychom my čtenáři pochopili, že to je to, o čem píšeš... Ale chce to trénink. Držím palce.

Nemohu hodnotit jako báseň. Báseň to totiž není, jeto jakýsi povdych v poetické formě¨, která ani není moc kvalitní. Tvé pocity (ať už jsou jakékoli) se nepromítli do slov a veršů, jak bych očekával. Je to slabé a neosloví to. Spíš bych to bral jako pokus se vypsat z něčeho co tě mate a děsí zároveň, přičemž je to zcela zbytečné. Zkus to znovu a vložit veškerý svůj smutek, zoufalství, vztek, nenávist a lásku vložit do každé slabiky každého slova. Prožívat všechny odporné pociti s psaním, aby byly na slovech vidět slzy. Protože jinak to nemá smysl a bude lepší když se zachoíváš apaticky a vykašleš se na všechny pocity a vykašlat se vlastně na všechno s tím spojeno. Protože pokud nedokážeš ty pocity vložit do slov opravdu silně, taknemá cenu abys je v sobě držela. :)

Je to vážně moc pěkný. Dalo by se říct, že sme na tom stejně... až na to, že já bych se ho nedokázala zeptat a nebrečím kvůli němu. Jen si tak potichu nenápadně vzdychám a představuju, jaký by to bylo být s ním..

Přidat komentář:

Nick:

Text: