OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Sedm smrtelných hříchů

04.03.2012 (20:00) • Ary • Básničky • komentováno 7× • zobrazeno 1224×

SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Jsem tichá, klidná, dívka z ledu,

„Nač pracovat?“ se ptám,

celé dny jen líně předu,

že strach z života mám

a dál se nehýbám,

jsem křehká, jak vánku znění

a bratrem mým je sladké snění,

na poduškách bílých jako sníh,

pro mě činorodost zkrátka není,

už poznáš mě? Jsem hřích!

Pohár vína, soudek medu,

touhou po jídle umírám,

vždyť celý den já baštit svedu,

uzounký pas si nehlídám.

Sladké, slané, všechno si dám

a že střídmosti si lidé cení?

Na tom pranic pravdy není!

Každý je pánem chutí svých,

znám hodokvas, i jak pivo pění,

už poznáš mě? Jsem hřích!

Se mnou nezažiješ chvíli klidu,

celou náruč vášně já ti dám,

však za chvíli po mě není ani vidu,

to aby jiný nebyl sám!

Já lidské neřesti si užívám,

neznám cudnost klášterní,

z té jen hořkost pramení,

tak ukoj touhu po rtech mých,

nic než smyslnost mi známé není,

už poznáš mě? Jsem hřích!

Mám na jazyku plno jedu,

avšak tiše ho neskrývám

a krev má je vroucí, ne kus ledu,

„Zasloužíš trest!“ ti povídám,

celý den bouře, křik, to uvítám,

jsem paní blesků, také hřmení

a mír? Nic jedovatějšího není!

Miluji zlobu, nesnáším smích,

musí být kruté všechno dění,

už poznáš mě? Jsem hřích!

Nepřeji ti tvojí vládu,

„Nebudeš mít nic!“ povídám,

ze závisti splétám zradu,

ať, co ty, já také mám!

Jsem nepřejícná, však se znám

a přede mnou úniku není,

jsem nesmrtelná teta, neznám zapomnění,

závidím lásku, i nemoc mdlých,

však beze mě života není,

už poznáš mě? Jsem hřích!

Žiji si ve zlatém hradu,

víc snad ani nepoznám,

mluvím jenom o pokladu,

o bohatství, které mám,

však ani měďák nedám vám!

U mě nad zlato sůl nikdy není,

jen přepych chci, štědrost mě raní,

já cením si jen těch bohatých,

vždyť bohatství, to každý shání,

už poznáš mě? Jsem hřích!

Na kráse nemám ani vadu,

celý den jen jedno uctívám -

- zrcadlo, tam na plno krásy a ladu,

s radostí se podívám,

nejhorší ze všech hříchů já bývám,

já růže a plevel jsou ti ostatní,

klidně plačte: „Žádná pokora není v ní!“

pohrdám vámi, miluji jen svůj smích,

s nosíkem nahoru chodím od svítání,

už poznáš mě? Jsem hřích!

Každý někdy poznal naše pění,

bez nás totiž žití není,

každý někdy upil z poháru zlých,

velmi lehce se to činí,

teď už nás poznáš, jsme hřích!

Autor: Ary (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Sedm smrtelných hříchů: