OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Schizofrenní podívaná

Před rokem uskutečnila se soutěž ve tvoření poezie, která zadala téma „Labyrint můj, labyrint v nás“. Zde vám předkládám dílo, jež bohužel nedostálo plnému pochopení poroty. Vrcholná kompozice, ztracenost... a bludiště ztracené mysli.

28.10.2018 (11:00) • Emme • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 1257×

Propleteni nekonečnem ztracenosti

klopýtáme v hranicích živého plotu,

srdce sevřené v bezvýchodnosti

prchá z hrudi, bortí mysli něhu.

 

Tápeme ve tmě řinčení ticha,

hledáme cíle v roušce neviditelna.

Slyšíme zvuky, křupe nám mícha?

Zní naše halucinace smrtelná.

 

Labyrint ve mně, zmatenost,

co nosím schovanou v úsměvech dní,

kdy tvářím se, že chovám světa ctnost

a moje mysl při tom o východu sní.

 

Tápu tu sama, slepé uličky naráží

do těla z hadrů myslí poskládaného.

Tlumí se hlasy, řvou, co dokáží,

jak ničí bytost, tvora nevinného.

 

Chodíme mezi stromy a lesy,

tenkou tou čarou se dostanem ven.

Vlevo či vpravo, rovně neb s nebesy

na směru domluvit se, než nastane den.

 

Tančíme v tekutém ztracenu bouří

myšlenek, co našeptávají dekády muk,

šeptají oči, smysly jimi mhouří

a z labyrintu ozývá se hladový hluk.

 

Nejsem tu sama, řinčí okolí

a řve, vříská a našeptává cíle.

Kudy se vydat, když člověk nezvolí

správný směr a našlapal už míle?

 

Ztracena sama v sobě začínám uprostřed

svého myšlení bíločerného, inkoustem

kreslím čáry, co svobodu vidí na dohled 

a vzdorují veškerým trpkostem.

 

Je nás tu více, vracíme do středu zpět

to nebohé tělo na šňůrkách loutky.

Trháme kousky, roubíkem hned

zastavíme o pomoc řvaní choutky.

 

Propleteni nekonečnem ztracenosti

mácháme tělo to v benzínu smutku,

škrtáme sirkou a v duchu smířlivosti

tvoru ukazujeme cestu krásnou vskutku.

 

Bludiště nacházím, sama tu jsem,

nemůžu dostat se ke svobodě, konec,

co čeká tam, je prachsprostý sen,

co našeptává mi můj čirý lakomec.

 

Bludiště našla jsi, sama tu nejsi,

řekneme kudy jít, kampak se dát,

výraz v tvé tváři zdá se nám mdlejší,

nechce se děvence ubohé spát?

 

Labyrint tvůj je labyrint v nás,

nekonečná spleť hranic nepřekročitelných,

potřeba je rozum a klid, rozum a čas,

ten nemáš, jsi s radou nepřemožitelných.

 

Labyrint tvůj je labyrint v nás,

děsme se nestálosti jeho tvárnosti.

Děvče, na světě pro tebe není spás,

když motáme tě na hranici,

dívku – ach, tu nešťastnici,

dokola tu budem řvát,

neboj se nám mysl dát,

cesty ven již není k nalezení,

ani ven a ani ke spasení,

ty jsi my a my jsme ty,

propleteni nekonečnem ztracenosti.

 

---

Prokouknul někdo kompozici a rýmové schéma? Nebo máte v hlavě po přečtení jen labyrint?

Autor: Emme (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Schizofrenní podívaná:

Přidat komentář:

Nick:

Text: