OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Poslední svého rodu

Tmavé vlasy, skryté v šátku, zhrublým hlasem volá matku. Umírá.

08.02.2015 (09:00) • caa • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1188×

Pláně svobodné zelení,

ovce, bizoni a jeleni,

za řeku volá mámení,

stopy, co vedou k prameni

-

Poklesla k zemi únavou,

sukni má celou špinavou.

Oblaka, hvězdy nad hlavou

zpívají píseň houpavou.

A stíny její rysy tají,

rty se lehce bílé zdají,

oči tiše umírají,

potácí se na okraji

-

Tu rozléhá se zdaleka

mámivý nápěv slavíka,

tam zajíc lesem utíká

a měsíc ve tmě zavzlyká

Autor: caa, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Poslední svého rodu:

Perexem jsi mě opět oslovila, prve to nevypadalo tak špatně - tedy, pokud v druhém verši bys přepsala "a" v čárku, tak by ta první sloka rozhodně nebyla vůbec, ale vůbec špatná z mého hlediska, byť jsem pouze obyčejný prozaik, nikoliv básník, jak musím zmínit . A v poslední sloce mi zase rozhodně nesedí ten "nápěv", snad jen proto, že je to jednoduše zvláštní slovíčko... a netuším, co měl znamenat poslední verš, ten je dle mého úplně někde jinde...

Škoda té poslední sloky, po těch krásných pravidelných rýmech mi to maličko drhlo, ale jinak mě to oslovilo. Čte se to lehce, je to jednoduché. A to já ráda....
Já nevím, ta tvoje tvorba má hrozně zvláštní kouzlo, jak už jsem ti jednou psala.
Piš a piš, vážně...

Já nevím. Fakt nevím. Mám z toho rozporuplné pocity. Na jednu stranu tu jsou rýmy, které jsou podle mě fakt moc dobré, na druhou tu josu takové, co jsou hrozné. Pak je tu ta forma, která mi tak úplně nesedí.
Fakt nevím.

Přidat komentář:

Nick:

Text: