Krátká asociace, která mě napadla při odpoledním uklízení. Dlouho ležela v šuplíku a teď se vykradla zase ven. Nebyla jsem si jistá, kam ji zařadit. Na jednorázovku je moc krátká a navíc má lyrický nádech. Tak jsem jí zařadila do poezie. Sice nemá verše natož pak rýmy, ale to by v dnešní době nemělo vadit. Snad se vám bude líbit.
30.10.2010 (16:00) • deedee • Básničky • komentováno 5× • zobrazeno 1244×
Pavučina
Jak je skvostná. Jak jemně se blyští. Stavěná tím největším architektem. Přesně vypočítaná, propracovaná do těch nejmenších detailů. Nemá jedinou chybu. Tak silná je touha se jí dotknout.
Jeden z pramenů jsem si obtočil kolem prstu.
„Beztak tu nemůžeš zůstat,“ pošeptala jsem jí.
Je jak z hedvábí. Něco tak jemného a křehkého jsem ještě v rukou nesvírala. Vítr si s ním pohrává. Nitka se točí a vlní v letním vánku.
Točím se a pavučinka pronásleduje mou dlaň. Je jako vlna na moři. Stáčí se jako bájní čínští draci.
Mám ruku položenou na mohutné hlavě. Je celý rudý. Od šupin létají světelné paprsky. Zlaté trny se mu ve větru vlní s plynulými pohyby dlouhého těla a ocasu. Drápy silně proráží okolní vzduch.
Držím se ho kolem krku. Tančí se mnou v oblacích, jako bych já byla to pírko. Vidím, jak jeho oči pročesávají nebe. Cítím, jak mu kolem ostrých zubů sviští ledový poryv větru. Slyším jeho hurónský smích. Naplňuje mě štěstí. Cítím se být s ním spjata. V mé hlavě jsou jeho myšlenky. Mé oči vnímají, to co ty jeho. Cítím, co cítí on. Splýváme v jednotu.
Jsem čínský drak. Vznešený a honosný. Miliony legend mluví o mém druhu. Jsem šťastná tím, čím jsem. Toužím, aby to tak zůstalo na věky. Volnost a svoboda ve výškách nebes mě táhnou vstoupat stále dál a dál. Jsem jak smyslů zbavená.
V dáli drak zahlédl útes. Odpoutal mě od sebe tak rychle, jak jen jsem si to stihla uvědomit. Chránil mě. Nechtěla jsem, aby k němu letěl!
On však už mé pocity nevnímá. Vzduch kolem se prohřívá, klesáme ke skále. Drápy dře o pevnou zem. Jeho mohutné tělo od kamení dělí již jen pár centimetrů. Prohnul hřbet a donutil mě sesednout. Bránila jsem se! Držela se dračích šupin, seč to jen šlo. Ale on se vysmekl.
Stojím na okraji srázu, ale on tam se mnou není. On skočil. Věděl, že musí. Byl to jeho osud. Nebrání se větru a síle země. Nechává se stáhnout k ní.
Vidím to nádherné dlouhé tělo, jak se ztrácí. Karmínová skvrna v mlze vodopádů. Nitka z pavučiny upletené nenáviděným géniem. Již dopadla na zem. Tam ji déšť rozpustí. Nakláním se přes zábradlí balkónu, ale už na ní nedohlédnu. Já ani osmirukký mistr.
Ztratila jsem ji, zahodila. Svou pavučinu Fantazii.
Autor: deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Pavučina:
¨no já si právě nebyla jistá. Ono je to tak nějak mezi. Tak jak se vám chce, to je fuk 
*U poezie jen 60 slov, ale měla jsem dojem, že je to próza. Pokud to má být pozie, tak to vydáme. 
Aha. Já myslela, že do poezie to nutné není. No nevím, to asi nenatáhnu. Takhle to má prostě být. Tak to to asi vymažte... a to všechny básničky musí být tak dlouhé? 
*Minimální počet slov na vydání povídky je 500. Pokus se ještě nějaký odstavec přidat a nebo to spoj s nějakou krátkou povídkou. Až to budeš mít hotové zaškrtni "článek je hotov".
To je... Já nevím, co napsat... Je to tak nějak zvláštní, ale strašně se mi to líbilo... Takové povídky mám ráda...
Jen tak dál... 
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!