OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Nevyslyšená

27.05.2014 (12:00) • caa • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 922×

Zapálím si,

jedny modrý oči ve tmě

se kymácí

Možná jsou dvoje?

Jedny jeho, jedny tvoje.

Moje hlava je zamotaná.

A jak třeští.

Miláčku, žiješ ukrytý ve tmě

a na světle se díváš do mě.

Čekáš, kdo se zamiluje první,

a když je šťastná,

tebe to bolí.

Ouvej,

promiň, to jsem já.

Ty se směješ a nevíš,

že hraju svoji hru ve světle pouličních lamp,

abych se nemusela dívat, jak se líbáte,

se směju a říkám:

„To je tak krásný, že je konečně šťastný!"

Závidím jí.

Miláčku,

nechala jsem tě odejít.

A tak jsi přede mnou schovaný ve tmě

a jistíš to litrem vodky a třemi krabičkami cigaret.

A já slepuju svůj svět sny o princi nekuřákovi,

kterého vlastně tiše nenávidím.

Nechci být jako ona,

když tě poslouchám.

Nechci

pít a smát se a líbat cizí tváře a vyhledávat cizí kluky a tančit v dunivé hudbě.

Nechci být jako ona.

Ale chci tebe.

Celého.

Šel bys,

kdybych řekla: „Pojď"?

Nebo bys mě nechal stát na opuštěné silnici

s kyticí zvadlejch růží

a černou stuhou ve vlasech?

Zmiz.

Chci být jako ona.

Všechno znát.

Všechny znát.

Všude být.

Nekouřit.

Přimět tě nekouřit.

Umět pít.

Vědět,

co je život.

Chci být ona.

Víš, jak jsou lidí zlí, když jsi jiný?

Jaké je to stát v dešti,

když jsi cizinec a sám?

Autor: caa, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyslyšená :