OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Morior

Umírající… Tentokráte opravdu „básnička“ psaná ze smutku. Nic pozitivního v ní nehledejte, je plná žalu a bolesti. To byly totiž emoce, které mi včerejší noci nedaly spát a donutily mě dříve, než ulehnu, sepsat toto…

10.10.2014 (09:00) • Ver • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1382×

V oceánu nicoty,
já na křídlech temnoty,
jen svůj přístav stále hledám.
Nevědíc, kam vlastně spěchám.

Srdce bije dál a dál,
i přes tento věčný žal.
Uvnitř něj je velká díra,
avšak přesto neumírám.

Ztratila jsem jistoty,
své duševní hodnoty,
a i přes slib sobě daný,
svou minulost stále haním.

Život běží stále dál,
já už však víc nedoufám.
Věřila jsem v dobro její,
dnes jen slzy v očích dlejí.

Já – jen prázdná skořápka.
Připravená oprátka.
Nemám, čím bych zaplnila,
tu díru, co po ní zbyla.

Jak jen žít, když nicota
jest většinou života?
Jak mám žít, když patnáct let,
ztratila jsem v tento svět?

 

---

Post scriptum: Nepovažuji se za poetu, nýbrž za prozaika a toto tedy není báseň, nýbrž pouze mé emoce v rýmech. Můžete to kriticky hodnotit jako básničku, ovšem žel všem Bohům, v tomto vaše ctěné rady, které bych mohla získat, pravděpodobně nezužitkuji. Pro mě je rýmovaná tvorba pouze tím, co vyjadřuje opravdu silné emoce, nikoliv tím, co bych dokázala dát do podoby umění. Tak... proč-že tady tento výtvor vkládám? Možná toužím po pochopení. Možná jen chci, abyste vy, kdož si snad někdy přečtete i něco z mé prózy, věděli, co za člověka jsem a jakou fází života procházím... chci chvíli nemlžit o své osobnosti, ukázat světu přesně to, co cítím.

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Morior:

Je dobře že si za tím pevně stojíš. Snad stojíš opravdu pevně.
"Avšak přesto" je ale divné.... zkus se zamyslet nad významem obou slov a brzy to používat přestaneš... :D

Myslím, že by ses jinak zbytečně pitval s kritikou, Endy, takže je to rozhodně dobře… a to jsem se právě snažila říci… protože na básnění nemám buňky. Dokážu sem-tam vymyslet pár rýmů, protože je čeština krásný jazyk a je v ní tolik možností, ale nemám cit na poezii a vlastně ani k ní nemám nijaký vztah, který by mě vedl k tomu, abych se učila, jak vlastně nějakou napsat. A bez tohoto přeci nelze psát… vidím kolem sebe tolik lidí, kteří píšou hodně špatnou prózu a netuší, co dělají špatně, což mě děsí, proto sama nechci být takovým tím odstrašujícím příkladem pro poezii a raději si zůstanu bezpečně u své průměrné nerýmované tvorby, než se vrhat do neznámých vod poezie, která by měla být příšernou.
„Avšak přesto“… nevím… nevím, jak jsem na to přišla, žel všem bohům, pravděpodobně to však používám celkem často. A pochybuji, že se toho zbavím…

Je ode mne hanebné si nejdříve přečíst PS, ale dobře že jsem tak udělal. když nemám hodnotit dílo jako dílo, jako co ho mám hodnotit? Jaký je důvod že nechceš aby to bylo hodnoceno jako básnické dílo? Proč se bráníš tomu že by z tebe třeba mohl být poeta? (Tak a ted si jdu přečíst ony verše)
Tři připomínky
-"Avšak přesto..." To je příšerné slovní spojení u kterého jsem se zasekl asi na dvacet vteřin a přemýšlel jaks na to mohla vůbec přijít. Je to nesmysl :D
-Připravila jsi mě o jeden hodně dobrý rým...
-"Jistoty nicoty" je už krapet otřepané, ale budiž...
No víc to hodnotit nebudu, protože sis to přála.

Přidat komentář:

Nick:

Text: