OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Moje vzpomínky

Vzpomínky

Zase jsem si vzpomněla,

 tak dávno se to zdá.

To však dělat jsem neměla,

 neboť připomněla se mi zrada tvá.

Slzám se snažím ubránit,

 úspěch se nedostavil.

Prý ses mě snažil jen ochránit,

 ani můj smutek tě nezastavil.

Hlavu v dlaních držím,

 u stolu sedím sama.

Vzlyky dávno už neudržím,

dál vzpomínám na to drama.

„Neboj se, zase budeš šťastná,"

těší mě má máma.

„Jsi holka silná a krásná..."

znějí mi v hlavě její slova.

Nechci jí říkat,

 že pravdu neměla.

Trápila by se,

 nadarmo by smutněla.

„Nikdy není pozdě na novou lásku,

 až ji potkáš, uvidíš.

Z očí sejmi tu černou pásku,

 neboť láska si tě najde, ji neošidíš."

V hlavě mi zní máminy rady,

 někdy trochu staromódní jsou.

Z okna vidím rozkvetlé ovocné sady

 a v nich vidím kráčet zlomenou duši mou.

***

Dva roky uběhly,

 já skláním se před máminým hrobem.

Kroky lásky mě znovu doběhly,

 měla pravdu,

 já v bílých šatech, on bílou růží na saku zdoben.

Děkuji mamince za všechno, co mi řekla,

 nyní vím, že všechno byla pravda.

Láska mě před chvílí k oltáři odvlekla,

 nebránila jsem se, teď už na nic nejsem sama, vše změnila moje svatba.

Užijte si ten šťastný konec, tohle je jedna z mála mých básniček,které skončily dobře :) ElenaG.