OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Mamička... Kde si?

Básnička... Dalo by sa povedať, že je depresívna. Je to prvá poézia, za ktorú som na seba aspoň trošku hrdá. Asi som prvý (a možno aj posledný) raz prišla poézii na chuť. :) Inšpirovala som sa pesničkou od Birdy - Skinny love. Rozhodne si ju doporučujem pustiť ešte pred čítaním.

Mamička... Kde si? Kam si ma to poslala? A prečo pri mne nie si?

Killy

21.09.2012 (11:00) • Killy • Básničky • komentováno 10× • zobrazeno 1153×

Mamička...

mamička, povedz mi, kde si?

Schovávaš sa predo mnou?

Robíš to naschvál?

Prečo pri mne nie si?

 

Mamička...

hneváš sa na mňa?

Dala som ti málo lásky?

Bola som neposlušná?

Robila som ti vrásky?

 

Mamička,

hľadám ťa... neodpovedáš!

Volám ťa... stále sa skrývaš!

Som stratená, potrebujem tvoju lásku,

tvoju ruku, ktorá by usmernila moje kroky.

Bez teba visím na vlásku.

 

Mamička, ak sa hneváš...

Hovorila som ti, že ti verím,

že nedokážem splniť tvoje sny,

a že pod tvojim sklamaným pohľadom trpím.

 

Mamička...

som až takou záťažou?

Otravuje ťa žiť po mojom boku?

Chcem byť tvojou hrdosťou.

A nie tŕňom v oku!

 

Mamička... mamička!

Kde to som?

Čo za cudzie sivé steny obklopujú ma?

Volám, búšim na dvere.

Okná sú z mreží, nie z číreho skla.

 

Mamička...

Asi si ma opustila.

Nechcem tomu veriť,

nechcem už byť živá!

 

No predsa len...

Z posledného dychu...

Chcem ti niečo zašepkať.

Naučila si ma jedno – milovať.

 

Mamička... práve som sa poddala tichu.

 

..............

 

Nuž. Pesnička od Birdy - Skinny love, so mnou robí divy. Neviem, vnuklo mi to nápad, začalo mi to v hlave tvoriť celé slohy... Neodolala som. Viem, že moja posledná poézia nebola práve najlepšia no... Čo na to hovoríte?

P. S.: Venované SaDiablo... Asi preto, že básnička bola stvorená hneď po príjemnom rozhovore s ňou. :)

Killy

Autor: Killy (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Mamička... Kde si?:

pekné, smutné, nemám čo dodať

mne sa to páčilo.

Bylo to příjemné... Neohromilo mne to, ale umím si představit, jak náročné bylo něco takového složit...

Krása... Sry ze nedám kaký obří koment jako halky, ale dobré věci nepotřebují moc pochvalných slov...

ďakujeem!! jeeej! mrkvička!!

Básničku jsem četla už na fb a přišla mi krásná. Smutná, ale takovým tím správným způsobem... I když to bylo jemně depresivní, mě se to moc líbilo. Poezii nsnáším hlavně z toho důvodu, že tam jsou "meziřádky", které já prostě nevidím ani pod lupou. Tady sice byly, ale daly se jen cítit a to se mi, světe div se, povedlo! Málem jsem bulela... Takže k básničce... prostě nádhera.

A teď zbytek... Když jsem viděla ten slohák tady, málem mě trefil šlak. SaDi (dobrá přezdívka pro přezdívku ), tomuhle se říká slohák nejvyšší úrovně... divím se že se to do toho okýnka vešlo... Alespoň teď vím jak až můžu koment natáhnout...

Jinak souhlasím se SaDi ( ), tohle se ti Kilouši fakticky povedlo, a když je můza, byl by hřích ji nezneužít.
Za tohle dílo těch mrkví zasloužíš kila! .

vau... musím uznať, že dlhší komentár som v živote nedostala... tak, ako hovorí Ronnie, toto bola slohovka.. a myslím, že práve tento tvoj menší sloh mi dal do života viac ako celá moja básnička aj s piesňou... neviem, čo na to povedať.
Snáď len tiché "ďakujem".

Killy... Už je to pár souvětí od doby, co mi kdy někdo něco věnoval... A musím napsat, že když je moje "jméno" pod něčím, s čím se z poloviny dokážu ztotožnit, je to... nádhera. Smutná, ale je.
Moje pořadí bylo - poezie, písnička, poezie. Skinny Love znám dobře, ale po vyposlechnutí znovu a potom přečtení, jak jsi doporučila, se pro mě tento text dostal trošku jinam. Byly tam rýmy, že? Ale já jsem je stejně moc nevnímala, protože mi přišlo, že ses o ně stejnak ani moc nesnažila (a to se mi právě líbí).
Co mně na této poezii přijde absolutně perfektní a vítězí na celé čáře, je určitě poslední sloka s rýmem:
Chcem ti niečo zašepkať.
Naučila si ma jedno - milovať.

Na zakončení se mi líbilo, že přesně nevím, co se stalo... Ani nechci vědět, jak je to myšleno. Mohla to být smrt žalem, mohla to být sebevražda (ale na to se mi v souvislosti s touto poezií myslet nechce), ale stejně dobře by to mohl být jen jakýsi stav mysli a její narušení.

Abych se ale vrátila k poslednímu rýmu... Ten mi dal snad nejvíc, protože... Vždycky, když jsme v hodině angličtiny probírali rodinu a tak, radši jsem se držela zpátky. A pak přišla otázka, za co bychom rodičům poděkovali. Naštěstí se mě profesor nezeptal, ale já tenkrát měla namyšlenou jenom jednu odpověď. Poděkovala bych jim hlavně za to, že mi dávali lásku, když jsem byla malá. Ať je to teď, jak chce, a ať to bylo jakkoliv, lepší dětství bych si nemohla přát, ve vzpomínkách.
Na začátku jsem ti napsala, že se z textem dokážu z poloviny ztotožnit. To je fakt. Moje máma se na mě nedívá s opovržením a já se neptám sama sebe, co bych mohla udělat líp. Spíš bych se jí zeptala, kdyby mě vážně jednou chtěla poslouchat (protože se mi ve vážných situacích směje do obličeje, ale to je teď nepodstatné), co jsem jí kdy udělala. A ještě líp - co jí musela udělat vlastní matka, že se ke mně chová takhle. Rozvíjím to tady, protože si myslím, že když už je tohle dedikované mně, můžu plně rozepsát svoje pocity a mám trošku právo se tu roztáhnout (doufám, Killy, že mi promineš... ).
Prečo pri mne nie si? To je taky moje. Jak někdo může tak zavazet a zároveň chybět - to zjišťuju až teď. A je krásné, vážně, že mi na to pomáhá přijít i kousek tvojí tvorby.

A na závěr bych ráda dodala - včetně obrovského díku, samozřejmě! -, že pokud máš v hlavě slohy, sepisuj, co to jde. Dojití inspirace je to nejhorší, ale s problémy dnešního světa je téměř nemožné, aby se to stalo.

Děkuju za tohle, Killy. Vlastně si uvědomuju až teď, co mi to všechno dalo (nebo spíš nad čím vším jsem zapřemýšlela). Někdo může napsat, že to není dokonalé, že je to a to špatně, ale já aspoň odůvodnila to, proč zrovna tyhle aspekty nevidím, nikdo nejsme dokonalý. A slovenskou gramatiku stejně hodnotit nemůžu!

Ať žije psaní! (A pokud tohle přečteš, máš u mě mrkev. )

Nevím... Nenadchlo mě... To časté opakování... Nic mi to neřeklo ani nedalo...

Přidat komentář:

Nick:

Text: